autor: The_poltergeist
Odpusť mi, že zírám, odpusť mi, že dýchám.
„Já nevím,“ řekl Tom. Držel telefon mezi uchem a ramenem, zatímco bojoval se zipem svojí bundy. „Měl by tu být brzy. Pravděpodobně se jen opozdil.“
„Jo, to zní jako Bill,“ odfrknul si Georg. Tom protočil oči. Miloval, že mluvil o Billovi tak moc, že ho Georg znal téměř dobře jako on sám. A navíc, Georg občas řekl něco takového, jako kdyby to tak opravdu bylo.
„Jo,“ řekl. Spokojeně vydechl, když si konečně po dlouhém snažení a boji se zipem bundu zapnul. Obul si boty a vyšel ven z baráku. Zamknul dveře, rozhodl se na Billa počkat na verandě.
„Dobře, no… možná se během večera stavím,“ pronesl Georg. „Pokud to tady nepůjde nějak jó dobře.“
Tom se jen zasmál, byl vděčný, že ho do tohoto Georg nezatahoval. Byl naprosto šťastný, že o kamarádově soukromém životě v tomto směru nic nevěděl.
„Můžeš mi napsat, pokud se zastavíš,“ řekl Tom. Nebyl z toho ale příliš nadšený. Nikdy s Georgem na party nešel, ale znal ho dost dobře. Věděl, že se občas opil tak moc, že ani nevěděl, kde skončil, nebo kam šel.
„Napíšu, pokud si vzpomenu,“ zasmál se Georg. „Ale doufám, že budeš tak zaměstnaný Billem, že si ani nevšimneš.“
„Oh, sklapni,“ zakvičel Tom. Tomu bastardovi, který se nazýval jeho kamarádem, chtěl okamžitě zavěsit. „Nevíme… oh, je tady. Uvidíme se,“ řekl a sotva čekal na odpověď. Ukončil hovor a Billovi mával. Motýlci v jeho břiše mávali svými křídly tak intenzivně, že si vážně myslel, že se pozvrací – snažil se ale, jak mohl, aby se to opravdu nestalo. Zatraceně doufal, že se nepozvrací. Bill zaparkoval opravdu blízko něho, takže Tom neměl žádnou šanci z tohoto večera uniknout.
„Ahoj,“ pozdravil ho Bill se svým typickým dechberoucím úsměvem.
„Čau,“ Tom měl v krku tak sucho, jako kdyby dlouhé dny nic nevypil.
Bill vypadal absolutně nádherně. Dobře, vždycky tak vypadal, nezáleželo na situaci, ale i tak Toma nikdy nepřestalo překvapovat, jak může být nějaký člověk tak pěkný. Vlasy splývaly Billovi přes ramena, jeho makeup byl tmavší než normálně. Jeho oči byly tak tmavé, tak svádivé. Nebyl si jistý, jestli si Bill něčím potřel i rty, ale sakra, vypadaly tak moc chutně. Toužil je ochutnat, chtěl skousnout jeho plný spodní ret mezi svými zuby. Začervenal se nad svýma myšlenkama, zakroutil hlavou, snažil se myslet na něco jiného… Něco, co bylo pro tuhle situaci mnohem vhodnější a ne tak moc vzrušující.
„Připravený jít?“ zeptal se Bill, když znovu nastartoval a couval z příjezdovky.
„Tak připravený, jak jen můžu být,“ pochopil, že nemá žádný smysl Billovi lhát. Ve skutečnosti byl k čertu vyděšený, ale snažil se, jak mohl. Chtěl, aby tenhle večer byl pěkný jak pro něj, tak pro Billa.
„Prostě si pamatuj, že tam jsi se mnou,“ řekl Bill sladce a rychle se na něj usmál.
„Budu,“ odpověděl Tom a začervenal se. Cítil, že jeho vnitřnosti se zkroutily.
Díky pomyšlení, že šel s Billem, se cítil o trochu lépe.
~*~
V okamžiku, kdy vstoupili do domu, kde se party konala, se Tom cítil absolutně nepohodlně, a okamžitě litoval toho, že vůbec kdy s tímhle souhlasil. Co si, kurva, myslel?
„Dívají se na mě,“ zamumlal Tom tak potichu, aby ho mohl slyšet jen Bill. Kdyby Bill neměl svoji paži omotanou kolem něj, pravděpodobně by se otočil a ihned vypadnul.
„Nikdo se na tebe nedívá,“ zavrtěl hlavou Bill a usmál se. „A pokud ano, tak to bude pravděpodobně proto, že ti to dneska tak moc sluší,“ dodal s rozpačitým úsměvem. Tom sklonil hlavu a tak moc se červenal. Očividně jedním z Billových koníčků bylo lichotit Tomovi, kdykoliv to neočekával. Měl takové podezření, že si to Bill zatraceně užívá.
„Ne. Pravděpodobně si myslí, že sem nepatřím,“ mumlal, trochu se styděl. Normálně byl v Billově přítomnosti schopný odbourat všechny svoje paranoidní myšlenky, ale momentálně byl v tak netypické, nové situaci a byla to pro něj neuvěřitelně velká výzva. Bylo docela těžké skrývat, že má jeden z těch svých vyšilujících momentů.
„Tome,“ řekl Bill a chytil ho za ruku, spojil ji se svou, až Tom zamrzl na místě. „Nemysli na to, že je to špatné, dobře? Nikoho nezajímá, že tu jsi. Jsou tak zaneprázdnění svýma vlastníma věcma, že nám nevěnují ani jediný pohled.“
„Seš si jistý?“ Tom se kolem sebe nervózně rozhlédl. Jak se tak díval, pochopil, že Bill má pravděpodobně pravdu.
„Naprosto jistý,“ pokýval Bill a vtiskl mu malou pusu do koutku úst. „Pojď sehnat nějaké pití.“
„Dobře.“ Tom se nechal táhnout do kuchyně, málem několikrát zakopnul o vlastní chodidla.
„Musím tě seznámit s Gustavem!“ zakřičel Bill a pořád tahal Toma za sebou. Bylo mu absolutně jedno, do kolika lidí Tom narazil.
„Jojo, jasně,“ odpověděl Tom a na kluka, do kterého narazil, se omluvně zadíval.
„Takže… Co si dáš?“ zeptal se Bill a natáhl se pro červené kelímky, jeden podal Tomovi.
„Colu s rumem?“ odpověděl Tom a šilhal, aby našel láhev Kapitána Morgana. Doufal, že tady bude. Kromě piva to byl jediný alkohol, který pil.
„Tady,“ Bill mu podal láhev, po které se díval. Teď stáli vedle sebe a míchali si svoje drinky.
Tom se cítil trochu divně, když do kuchyně přicházeli ostatní lidé a kývali jim na pozdrav. Vypadalo to, že Bill zná úplně každého. Z nějakého důvodu se cítil mnohem nepohodlněji.
„Gustav!“ vykřikl Bill najednou. Vykřikl tak hlasitě, že Tom trochu poskočil a skoro rozlil celé svoje pití.
„Ahoj,“ malý, blonďatý chlapec je oba pozdravil. Vypadal už docela opile.
„Gustave, tohle je Tom,“ usmál se Bill a omotal paži kolem Tomova pasu.
Tom se usmál a stydlivě pokýval Gustavovi na pozdrav. Byl si jistý, že Billův kamarád dávno ví, kdo je, ale oficiální představení ještě nikdy nikoho nezabilo.
„Ahoj, Tome,“ usmál se Gustav a potřásl Tomovi rukou. „Rád tě poznávám.“
„Taky tě rád poznávám,“ usmál se Tom. V duchu se smál tomu, jak opile Gustav vypadá. Občas mumlal tak, že mu už nebylo ani rozumět, a dělal nepořádek na kuchyňské lince, jak se snažil namíchat si další drink.
„Kdy jste přišli?“ zeptal se Gustav a podíval se na Toma, jako kdyby se snažil číst jeho myšlenky. Tom se nakláněl víc a víc k Billovi, jednu paži omotal kolem jeho boků a nechal ji tam tak ležet.
„Přišli jsme před chvílí,“ odpověděl Bill jednoduše a míchal si další nápoj.
„To už jsi to vypil?“ zeptal se Tom překvapeně. On sám nebyl ještě ani v půlce.
„Jo,“ odpověděl Bill nevinným hlasem. „Vždycky vypiju svůj první drink rychle,“ vysvětlil, jako kdyby to byla ta nejjasnější věc na světě.
„Proč?“ zeptal se Tom a smál se.
„No…“ zamrkal Bill. Vypadal zmateně, a sakra, tak okouzlujícně! „Já nevím… Abych se opil?“
Tom zakroutil hlavou a smál se. Nechápal, proč se lidé vždy chtěli opít tak moc, jak to jen šlo. On ale nemohl být ten, co by je soudil, protože se většinou opíjel sám ve svém pokoji.
„Půjdu najít svoje rande,“ oznámil Gustav. Tom trochu poskočil na místě, úplně zapomněl, že tam byl Gustav s nimi.
„Dobře. Hádám, že se uvidíme později,“ Bill zamával blonďákovi na rozloučenou. Míchal si další nápoj a Tom se jen smál.
„Možná!“ zakřičel blonďák. „Chovej se slušně.“
„Ty taky!“ zakřičel Bill nazpátek a trochu se zasmál. Otočil se na Toma a zadíval se na něj.
„Další?“ zasmál se Tom. Trochu se o Billa bál, ale věděl, že nemá žádné právo cokoliv říct. Řekl tedy jen sám sobě, že pokud se Bill opije až příliš, prostě ho dopraví domů a ujistí se, že je v pohodě a bezpečí.
„Tenhle je pro tebe,“ oznámil Bill a podal kelímek Tomovi se širokým úsměvem na rtech. Nevěděl, jestli mu věřit, ale i tak drink přijal.
„Chceš tančit… Nebo najít nějaké místo, kam se můžeme posadit?“
„Tancování… nezní jako něco, co bych chtěl dělat,“ přiznal Tom. Navíc si nebyl jistý, že zvládne najednou tancovat a držet u toho své pití. „Možná… můžem najít nějaké místo, kam se posadíme, a tancovat později?“
„Dobře, to zní fajn,“ odpověděl Bill. Opět volnou rukou chytil Toma a táhl ho pryč z kuchyně.
Dostali se do obýváku, a to byl okamžik, kdy si Tom uvědomil, jak hlasitě hudba hraje. V uších mu silně pulsovalo, cítil, že mu každou chvílí musí explodovat. Přemýšlel, kam by se mohli posadit. Doufal, že najdou místo někde, kde se uslyší, jinak nechápal, proč by tu vůbec měli být. Bill ho protáhl skrz dav lidí, kteří tančili, a táhl ho do rohu, kde si Tom okamžitě všiml gauče. Nebyl si jistý, že se tam uslyší, ale momentálně to bylo lepší než nic.
„Nemusíš sedět tak daleko,“ řekl okamžitě Bill a temně se na Toma podíval. Z toho pohledu se celé Tomovo tělo zatřáslo. Tenhle pohled už viděl, ale bylo to prvně, co ho viděl naživo. Bylo to opravdu vzrušující, ale také trochu zastrašující.
„Okay,“ začervenal se Tom a posunul se blíž – tak blízko, že mohl cítit, jak chutně Bill voní. Kurva, on nepotřeboval alkohol, aby se cítil opile. Bill to zvládal velmi dobře.
„Jsem rád, že jsi se mnou šel,“ pronesl Bill zničehonic a naklonil se dopředu, aby přitiskl své rty na Tomovu čelist.
„Taky jsem rád,“ odpověděl Tom. Cítil se trochu hloupě, ale tohle bylo to jediné, co momentálně ze sebe zvládl dostat. Navíc hudba byla tak moc hlasitá, že byl zázrak i to, že slyšel svoje vlastní myšlenky.
„Seš si jistý?“ zeptal se Bill a naklonil hlavu do strany. „Víš, že jsi nemusel chodit, viď?“
„Jsem si jistý,“ řekl Tom a zhluboka se nadechl. „Chci říct… je to nové, ale myslím, že to je prostě něco, na co si musím zvyknout.“
„Nikdo neříká, že musíš,“ zakroutil Bill hlavou. „Ale i tak jsem moc rád, že jsi se mnou šel.“
„I já,“ usmál se Tom a rozhlédl se kolem sebe. Spokojeně se usmál, nikdo se na ně nedíval, svým způsobem byli sami. Tedy až na to, že byli v domě plném lidí, které Tom neznal. Svým způsobem byl ale v pohodě. S Billem se cítil bezpečně.
„Nechceš si zahrát hru?“ navrhl Bill a nachystal si svůj kelímek ke rtům, aby se napil. „Většinou to pomůže, aby se tvoje nervy zklidnily.“
„Jasně,“ pokrčil rameny Tom. Dnes se dostal už tolikrát za svoje hranice, že když se k tomu přidá ještě něco, neublíží mu to.
„Tak co třeba… ‚Nikdy jsem‘?“ Bill si trochu poposedl a otočil se, takže si teď vzájemně hleděli do očí. „Je to hloupá hra, ale pomůže to.“
„Jasně,“ zopakoval Tom. Čekal, až mu Bill vysvětlí pravidla.
„Takže… Pokud jsem to dělal, musím se napít?“
„Jo.“
„Ale… Co když budu lhát?“ zeptal se a zahýbal obočím na Billa, který ho hravě plácl do ramene.
„Když budeš lhát, nepoznám to,“ zasmál se a zakroutil hlavou. „Kdykoliv tuhle hru hrajeme ve více lidech a já jsem už vážně hodně, hodně opilý, tak až do konce hry lžu… Takže lži, kdykoliv budeš chtít, a když budeš chtít být upřímný, buď upřímný.“
„Ta hra nemá žádný smysl,“ zasmál se Tom.
„Nemá,“ souhlasil Bill. „Ale i tak… pojďme ji hrát.“
„Dobře,“ přikývl Tom. „Budeš první?“
„Jasně,“ Bill si skousnul ret. „Uhm… Nikdy jsem nebyl zamilovaný?“
Tom cítil, jak jeho tvář rudne, a napil se. Stejně tak Bill. Ačkoliv to nebylo žádné překvapení, Tom se i tak málem zadusil svým vlastním pitím.
„Jsi na řadě.“
Tom si povzdychl – vymyslet něco nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Tolik věcí ho napadalo, ale on je ignoroval. Pro tuhle situaci byly buď hloupé, nebo divné.
„Nikdy jsem nebyl na rande?“ řekl hloupě a oba se napili, samozřejmě.
„Nikdy jsem… nechtěl tak zatraceně moc políbit člověka sedícího proti mně?“ řekl Bill téměř šeptem. Intenzivně se na Toma díval, hleděl mu hluboce do očí.
Oba dopili své drinky, zahodili kelímky a nakláněli se k sobě blíž a blíž, nevěděli, kdo to celé začal. Polibek se rychle proměnil v hluboký a opravdu žhavý. Tomovi se točila hlava a on se cítil naprosto úžasně. Alkohol ovládal jeho mysl, cítil malou závrať, ale Bill… díky Billovi celé jeho tělo brnělo a chvělo se. Díky téhle kombinaci to bylo celé zatraceně úžasné a on neměl dost.
Tom si k sobě Billa pevně přitáhl a usadil si ho do vlastního klína, ani nevěděl, že tuhle sílu v sobě měl. Bill, aniž by přerušil ten polibek, omotal své paže kolem Tomova krku, a ještě více tak k sobě přitiskl jejich těla. Tom zasténal a přidržel si Billa víc za týl. Chtěl všechno, chtěl ho celého…
„Hej, vy dva, najděte si nějakej volnej pokoj!“ někdo zakřičel a oni se od sebe odtáhli.
Bill si opřel čelo o Tomovo, lapal po dechu, rty měl nateklé.
„No… vlastně to není špatný nápad,“ Bill se trochu ušklíbnul a znovu ochutnal Tomovy rty. „Chceš se jít podívat, jestli najdeme volný pokoj?“
„Yeah,“ řekl Tom ještě dřív, než nad tím vůbec přemýšlel.
Bill je vedl nedočkavě po schodech nahoru. Tom si nemohl pomoct a nestydatě se díval na Billův vrtící se zadek. Jak by se taky mohl nedívat, když se tak pěkně pohupoval před jeho obličejem. Všechny nemravné obrázky situací vyskakovaly Tomovi před očima. Bill se zastavil, otevřel nějaké dveře a nahlédl dovnitř.
„Tady to půjde,“ řekl a hrubě zatáhl Toma dovnitř. Dveře zavřel, zamkl a otočil se na Toma.
Tom otevřel pusu, aby něco řekl, ale Bill se k němu opět tiskl a cítil ho úplně všude. Skousával jeho spodní ret, škádlil ho jazykem, dlaněmi mu přejížděl úplně všude. Tomův mozek jako kdyby byl úplně vymytý, když si dovolil ztratit se v polibku, který právě probíhal. Nemohl myslet normálně, nemohl dýchat, ale nezáleželo na tom – vše, na čem záleželo, byl Bill – Billova horká ústa, jeho dlaně, které cítil všude, Tomovy dlaně všude na Billovi.
Společně couvali k posteli, která stála uprostřed místnosti. Jejich rty se na malou chvíli rozpojily, když padli do postele. Ani jeden ale neměl šanci pořádně se nadechnout, protože opět vyhledali svoji vzájemnou blízkost.
Tomovo celé tělo bylo v jednom ohni, nemohl uvěřit tomu, že se to opravdu děje. Že jeden z jeho snů, fantazií se stával skutečností. Teď tu byl, sdílel úžasné polibky s tím nejhezčím člověkem, kterého kdy potkal, zatímco ta osoba na něm ležela. Jeho mozek neexistoval. Bill škádlivě olízl jeho rty a on je okamžitě pootevřel, vpustil tak Billův jazyk do své pusy a on si opět mohl hrát s tím jeho.
Tom zůstal zaskočený, když uvnitř jeho úst něco… zabzučelo.
„Co to?“ řekl. Mysl se mu pořád točila, když se odtáhnul z polibku. „Co to bylo?“
„Oh,“ Bill se trochu ušklíbnul a posadil se. Jeho zadek perfektně pasoval na Tomův podbřišek. Tom ho za něj automaticky chytil a Bill polknul sten.
„Tohle to je,“ řekl Bill a vyplázl jazyk. „Můj piercing. Když s ním pohnu správným směrem, začne vibrovat. Říkal jsem ti o něm, ne?“
„Jo,“ odpověděl Tom, v puse měl sucho. Cítil, jak se mu kalhoty v klíně napnuly, když si vzpomněl, jak mu Bill představoval tenhle svůj speciální piercing. Nikdy si ale nepředstavoval, že ho opravdu použije.
„Nebude to bzučet celou dobu,“ řekl Bill, najednou vypadal nervózně. „A navíc si ho můžu vyndat, pokud-„
Tom chytil Billa za týl a stáhnul si ho dolů pro další polibek, aby mu ukázal, že si ho opravdu vyndávat nebude, protože on si to užije. Ztěžka oddechoval nosem, přejel svým jazykem proti Billovu. Šťouchal do jeho jazyka tak dlouho, dokud ta věc zase nezačala vibrovat. Ačkoliv měl oči zavřené, měl pocit, že mu cestují až na zadní část hlavy – bylo to tak zatraceně dobré, cítil to i v konečcích prstů.
S každým dotykem mu přišlo, že jeho dlaně hoří. Dotýkal se Billa úplně všude, užíval si každý centimetr jeho nádherného těla. Když se Bill opatrně pohnul proti němu, zasténal mu do pusy a stisknul mu zadek pevněji, aby se rozpohyboval ještě rychleji. Tomovy boky se zvedaly ve stejném tempu a soudě podle zvuků – ačkoliv byly tlumené – vycházejících z Billovy pusy, s tím byl také více než spokojený.
Vypadalo to, že ten polibek bude trvat věčnost. Tomova hlava se točila, nechtěl přestat. Mohl by takhle zůstat napořád – zatraceně si přál, aby mohl. Jako naschvál někdo hlasitě zaklepal na dveře, takže byli nuceni se od sebe odtáhnout.
„Nevím, kdo tam je,“ ozvalo se z druhé strany dveří. „Ale tohle je můj pokoj, takže bych si v něm chtěl užít já sám.“
„Proboha,“ zachichotal se Bill a ukryl svůj obličej do ohbí Tomova krku.
„Asi bychom měli… jít?“ řekl Tom, ačkoliv rozhodně nechtěl. Bylo to až moc příjemné a pohodlné.
„Jo,“ kývl Bill a vtiskl žhavý, vlhký polibek na Tomovu tvář. „Pojďme ven, nadýcháme se čerstvého vzduchu, hm?“
„Dobrý nápad,“ odpověděl Tom. Společně vyšli z pokoje a dívali se do podlahy, když procházeli kolem kluka, kvůli kterému byli nuceni pokoj opustit.
„Hádám… asi nás nemá moc rád, co?“ zasmál se Bill, když se konečně dostali na podestu.
„Pravděpodobně,“ odvětil Tom a rozesmál se společně s Billem.
Na podestě bylo hodně lidí. Kouřili, mluvili, někteří se k sobě jen tak tulili. Bill s Tomem si našli příjemné místo, kam se posadili. Jen vdechovali čerstvý vzduch, oba byli pořád tak trochu bez dechu.
Tom se usmál, jeho tělo se znovu zahřálo, když si Bill položil hlavu na jeho rameno, ještě se chvilku vrtěl, než mu to bylo plně pohodlné. Tom se nikdy necítil tak sebejistě a šťastně. Omotal svou paži kolem Billa a přitáhl si ho tak blízko, jak to jen šlo.
„Zdravím vás,“ zničehonic nad sebou zaslechli neznámý hlas. Tom ten hlas absolutně nepoznával, nezajímalo ho to, ale cítil, jak se Bill napnul.
„Dobrý bože,“ slyšel, jak Bill zamumlal. Otočil svůj pohled k chlapci, který vedle něj seděl, a zamračil se, když si všiml, že má Bill oči tak pevně zavřené, jako kdyby se něčeho bál.
„Takže… Ty jsi ten kluk, za kterýho mě Bill vyměnil?“ řekl ten kluk a oba si pomalu prohlížel.
„Kdo jsi?“ zeptal se Tom. Byl zmatený a otrávený, protože tenhle blb přerušil jejich krásnou chvilku.
„Oh, neřekl ti o mně?“ ušklíbnul se a pohlédl na Billa.
„Tome, tohle je Spencer,“ zamumlal Bill a podíval se dolů na svoje nohy. „Můj ex.“
„Oh.“
autor: The_poltergeist
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Ten blb se zjeví v tak nevhodnou dobu jsem zvědavá jak zareaguje Tom.
Dúfam, že to doriešia úplne v kľude, nechcela by som aby sa Tom trápil, ale mám strach, že Bill vyvedie niečo čo ho potom bude možno mrzieť? Ďakujem za kapitolu…
Teď jsem hlavně zvědavá na Toma…..
Vzrušující díl! Celou dobu jsem se tak poťouchle usmívala a byla za oba hrozně šťastná:))) Samozřejmě, čekala jsem co mě v tom klubu může překvapit, že tam bude Spencer jsem tušila. Ale to, že půjdou na nějaký pokoj, s tím jsem nepočítala! Zajímalo by mě, jestli je to jen v Americe, tenhle způsob paření, že se nakvartýrují k někomu do domu a vezmou si kteroukoliv místnost 😀
No, vysvětlovat Tomovi historii se Spencerem, to se těším… Uf, no… Uvidíme.
Moc díky za dílek a za překlad, zase se mi zlepšil den!:)
Nieeee…musel sa tam ten kretén objaviť? 🙁 blbec…určite sa bude chcieť biť a všetko pokazí. Neznášam ho 😀 !!! Teším sa čo bude ďalej
Když opominu Spencera na konci, tak byl tohle strašně krásný díl! Nemám ani slov, protože se mi moc líbí vývoj jejich vztahu a jak je Tom každým dnem odvážnější a víc svůj. ♥
Teď jsem už jenom zvědavá, co všechno prokecne Spencer a doufám, že z toho nebude žádná mela!
Děkuji za překlad! 🙂