autor: Adriandarc
Když Tom přišel k sobě, byl opřený o zeď a krásný černovlasý mladík jej ovíval novinami.
„Ach bože, ty nejsi mrtvý,“ řekl a přestal s ovíváním. „Myslel jsem, že možná… já nevím. Že jsem tě zabil nebo tak něco.“
Tom vytřeštil oči. Byl to Bill, opravdu Bill. Tady v New Yorku, tady v jeho podkrovním bytě. Měl na sobě po kolena vysoké kožené boty, hříšně těsné džíny, přiléhavý černý top a kouřový make-up kolem očí.
„Ty,“ bylo vše, co Tom dokázal zaskřehotat. Zamrkal a pak se podíval dolů na svou ruku. Stále v ní svíral svatební účtenku. Zdálo se, že ji nemůže pustit, jeho prsty byly jako uzamčené. „Ungh…“
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se Bill a naklonil se blíž.
Tom stále nemohl mluvit. Jen přikývl, a pak začal vrtět hlavou. Zasípal a zamával před sebou rukou, než si odkašlal. „Hyock… Hehn… Co tady… proč jsi… jak jsi… přišel, když… našel mě?“
Bill se tiše rozesmál a v podřepu se naklonil vzad s rukama založenýma přes svůj černý rolák. Na světlo se dostal proužek jeho kůže, bledá kyčel a tetování hvězdy, a Tom si vzpomněl, jak přesně tohle místo olizoval.
„Jsme svoji, proč bych tě neměl přijít hledat?“ Zeptal se Bill. „Sakra, ty jsi vážně prachatý, co?“ Bill naklonil krk, aby se rozhlédl po bytě a hvízdnul.
„Já… ehm… Očekával jsem tě?“ Zeptal se Tom. Bill udělal grimasu a Tom se vsedě narovnal. „Poslouchej, já tě ani vůbec neznám.“
„Jo, znáš, přinejmenším v tom biblickém smyslu,“ Bill vyprskl smíchy. „Vypadáš, jako bys viděl ducha.“
Tom potřásl hlavou a pak ještě jednou. „Zrovna před chvilkou jsem zjistil… co se tam stalo.“ Zvedl účtenku před Billův obličej. „A ty- nemůžeš tady být! Mám svůj život a přítelkyni a-„
„Ach, takže ty jsi vážně heterák,“ řekl Bill hladce. „Ale nešukal jsi jako heterák.“
„Co tady děláš?“ Zahřměl Tom, když konečně našel zcela svůj hlas. „Jak jsi zjistil mou adresu? Kdy ses sem dostal? Kdo ti řekl, kde mě najít, co-„
„Přestaň ječet,“ zakňoural Bill a zakryl si uši. „Neudělal jsem nic špatného. Nesledoval jsem tě.“
„Do prdele, tys mě sledoval?“ Tomovi poklesla čelist.
„Právě jsem řekl, že ne! Ježíši kurva Kriste,“ vyštěkl Bill a vstal. Tom k mladíkovi vzhlédl. Byl vyšší, než si Tom pamatoval, proklatě štíhlý a jeho nohy dosahovaly závratných výšin. Bill si položil ruce v bok a zamračil se. „Na tom ani vůbec nezáleží. Ty jsi ten, kdo mě požádal o ruku. Říkal jsem ti, že je to špatný nápad, ale-„
„Ale ne,“ zasténal Tom s hlavou v dlaních. „Já… tohle… to byla taková chyba, já ani… Bože, dělám pěkně hloupé sračky, když jsem opilý.“
„Hloupé sračky?“ Nyní Bill vypadal zraněně. Znovu si dřepl. „Ty sis mě chtěl vzít. Říkal jsem ti, že je to špatný nápad, že se vzájemně ani neznáme, a vše, co jsi mi řekl, bylo, ´Kurva, takhle je to lepší!´“
Tom pocítil slabost a ještě víc sklouzl po zdi dolů. Zíral na účtenku. „A je to vůbec skutečné? Kdo mívá účtenku za svatbu?“
„Jen asi každý z Las Vegas,“ řekl Bill. „Věř mi… Byl jsem svědek už asi na pěti takových svatbách.“
Tom zasténal. „Takže… to je skutečné?“
Bill přikývl. „Jo.“
„Do prdele.“ V tom se Tom podíval na Billa, opravdu, opravdu se na něj podíval a zachvěl se. Byl hezčí, než si jej Tom pamatoval, jeho nohy byly delší, oči měl tmavší a rty červenější. Člověka to mohlo prakticky zničit. Tom zavrčel a přinutil se vstát, Bill vstal s ním. Tom byl o několik centimetrů menší než Bill a trochu se otřásl, jak na něj Bill shlížel.
Bill byl tak krásný, až to bylo zastrašující.
„Prostě tady nemůžeš být,“ řekl Tom nešťastně. „Musíš vědět, že to byla chyba, to, co jsme udělali, žes sem přišel…“
Bill vzdychl a pohlédl na podlahu na svůj kufr. „Bereš to líp, než jsem myslel,“ řekl Bill. „I když jsem si myslel, že si to budeš alespoň pamatovat. Jasně, říkal jsem si, že bys to odvolal, ale…“
„Ale co?“
Bill se usmál, brilantním zubatým úsměvem, a s jiskřícíma očima přistoupil k Tomovi blíž. „Myslel jsem, že bychom se i tak mohli pobavit.“ Jeho prsty Toma polechtaly na pažích, než jej chytil za ruce. Jeho dlouhé, černé nehty se Tomovi zaryly do dlaní. „Ale teď, když vím, že jsi heterák, a ještě k tomu máš holku, budu muset na tebe být tvrdý, Tomi.“
Způsob, jakým se na něj Bill díval, způsobil, že Tomovi skočilo srdce až do krku. „Co-„
„Nemám kam jít,“ řekl Bill, pustil Tomovy ruce a o krok ustoupil. Jeho oči však nebyly o nic méně intenzivní. „Zůstanu tady.“
„Cože? Nemůžeš prostě-„
„Chápu to dobře, že nechceš, aby tvá malá přítelkyně věděla, žes ojel a oženil ses s nějakým náhodným chlápkem, že?“ Zeptal se Bill.
„Ty mě vydíráš?“ Bill byl krásná malá mrcha, rozhodl se Tom.
„Ano,“ řekl Bill beze studu.
„Můžu to nechat anulovat,“ řekl Tom bez obalu. „Tohle mi nemůžeš udělat.“
„K anulování potřebuješ dva lidi,“ řekl Bill stroze. „Stejně jako k rozvodu. A… já myslím, že s tebou chci zůstat ženatý, i když se mnou tak trochu zacházíš jako s kusem hovna.“ Pak se zamračil. „Nechtěl jsem, abych tě muset vydírat, ale protože jsi hetero a zadaný, je to jediná cesta. Jak jsem řekl, nemám kam jít.“
„Nemáš v Las Vegas nějaký život?“ Zeptal se Tom, zatímco pomalu bledl.
„Už ne,“ řekl Bill. „Slovo se roznese celkem rychle, víš. Můj přítel nebyl moc šťastný, že jsem šukal kolem, a tak mě vykopnul.“
„Nemáš přátele, u kterých bys mohl zůstat?“ Zeptal se Tom. „Kohokoliv?“
Bill se rozesmál a udělal krok vpřed, lehce zatahal za jeden z Tomových dredů. „Ty jsi můj přítel, nebo ne?“
Tom polkl. Byl v hajzlu, tak moc a moc v hajzlu. Chtěl Billa popadnout za zadek a vyhodit jej ze dveří, a zároveň chtěl jeho zadek ojet. Bylo to všechno tak matoucí. A pokud by to Genevie zjistila…
„Tvoje práce…“ Zkoušel to dál Tom.
„Přítel je majitelem klubu,“ řekl Bill. „Nikdo mě nevezme, je velmi… dalekosáhlý, pokud mě chápeš. A v žádném případě se nevrátím zpátky k tancování, alespoň ne v Las Vegas.“
„Tancování?“ Tomovi bylo znovu na omdlení a rukou se zapřel o zeď. „Ty tančíš?“
Bill přikývl. „Jen si potřebuju najít práci… pak zmizím z tvého života. No, zmizím z tvého bytu,“ dodal.
„Ne,“ řekl Tom pevně. „Nemůžu tě tady mít. Co mám, kurva, říct své přítelkyni? Ona se mnou žije, víš. A… až odejdeš… co se stane s naším manželstvím?“ To slovo jen stěží dokázal říct, mělo na jeho jazyku hořkou příchuť.
„No, to není moje věc, abych vymýšlel, co bys měl říct své přítelkyni. Možná jsi se mnou neměl šukat nebo mě žádat o ruku,“ řekl Bill ostře.
„Kurva, kurva, kurva… Tohle mi nemůžeš udělat!“ Řekl Tom, na krku cítil horko.
„Nevidím důvod, proč ne,“ řekl Bill. „Co s tím uděláš? Jestli mě vykopneš, všechno řeknu.“
Tom si protřel oči a zasténal při pomyšlení, že by se vzdal. „Takže všechno, co chceš, je místo k pobytu, dokud si nenajdeš práci?“ Bill přikývl. „Takže, prostě jakoukoliv práci, a pak odsud zmizíš? A nikomu nic neřekneš?“
„Ano, no, já nevím. Nechci jen tak nějakou stupidní práci. Jsem vyškolený tanečník klasického tance, a tohle je New York,“ řekl Bill. „Chci jít na konkurz na profesionálního tanečníka na Broadwayi nebo tak něco.“
Tom si odfrkl. „Jsem v prdeli! Jsem v prdeli. Víš, jaká je v New Yorku v tanci konkurence?“
„Každopádně takový je plán,“ řekl Bill bezstarostně.
„Takže,“ řekl Tom, zatímco se snažil udržet si svou příčetnost. „Najdeš si práci v nějaké taneční společnosti a pak můžeme tuhle věc anulovat?“
Bill obrátil oči v sloup. „Asi jo. Hele, já z toho manželství taky nejsem nijak odvázaný. Je mi teprve devatenáct-„
„Cože?“ Zakvílel Tom. „Ale ty… vždyť jsi barman! Nemusí ti být minimálně dvacet jedna, abys mohl být barman?“
Bill protočil oči. „Šukal jsem s majitelem klubu, samozřejmě, že mě nechal být barmanem. To je fuk… Chci říct, tobě je kolik, třicet?“
Tom opravdu začínal toho kluka nemít rád. „Dvacet pět.“
„Oh.“ Bill zrudl a Toma to překvapilo.
„Vypadám na třicet?“ Zeptal se Tom. Bill naklonil hlavu na stranu a pořádně si Toma prohlédl.
„Ne,“ řekl nakonec. „Když jsem tě viděl naposledy, nebyl jsem tak úplně střízlivý, i když jsem nebyl ani zdaleka tak ožralý jako ty. Pamatuješ si vůbec něco?“
Nyní to byl Tom, kdo zrudl.
„Aha,“ řekl Bill se smíchem. „Vidím, na co si pamatuješ. Víš jistě, že jsi heterák?“
Na to se Tom zamračil. „Ano, a ty máš jen stěží nějaké mužské rysy, takže…“
„Jo, to říkají všichni,“ řekl Bill. „Hádám, že musím přestat šukat s heteráky.“
Nastalo mezi nimi nepohodlné ticho a Tom si uvědomil, že dveře jsou stále dokořán a Billovy tašky stojí venku na chodbě.
„Vážně tady zůstáváš?“ Zeptal se Tom. „Není tady nic, čím bych mohl změnit tvoje rozhodnutí?“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne.“ Tom vzdychl a přitáhl všechna zavazadla dovnitř, než dveřel zavřel. „Víš, vždycky jsem snil o tom, že bych se přestěhoval do New Yorku.“
„Já vím,“ řekl Tom a položil zavazadla na zem. „Chci říct, že si pamatuju, jak jsi mi to říkal. Předtím jsi byl o hodně milejší, víš.“
„Nebyl, to jen tys byl opilejší,“ řekl Bill. „Opravdu jsem nechtěl, abych sem musel přijít a nutit tě do tohohle, doufám, že to víš. Možná jsem tak trochu mrcha, ale nejsem až tak zlý. Myslel jsem, že budeš minimálně nadšený se mi znovu dostat do kalhot.“
Tom si odfrkl. „Chtěl jsi vyměnit sex za místo k pobytu?“
„Se svým bývalým přítelem jsem byl jenom kvůli práci,“ řekl Bill s pokrčením ramen. „Takže, kde budu spát?“
„Nemohl bych tě ubytovat v pěkném hotelu?“ Zeptal se Tom. „Nebudeš muset za nic platit.“
„Chceš mě vyslat úplně samotného do velkoměsta?“ Bill našpulil rty, vypadal tak o hodně menší a Tom se okamžitě cítil jako kretén. Což bylo k popukání vzhledem k okolnostem. „Vážně bys to udělal?“
Tom pokrčil rameny. Ve skutečnosti už si nebyl jistý vůbec ničím. „Hádám, že zůstaneš… v pokoji pro hosty.“
Bill se usmál. „Ach, to zní hezky.“
„Jasně…“ Tom si zastrčil ruce do kapes, cítil se rozpačitě. Stál vedle devatenáctiletého kluka, se kterým byl ženatý. Už to nemohlo být o moc divnější. „V hotelu bys měl svůj vlastní prostor…“
„Raději bych žil ve tvém prostoru,“ řekl Bill. A Tomovi zavířilo v žaludku, protože to byla opravdu rozkošná odpověď. Jak by proti tomu mohl něco namítnout? Nebylo to tak, že by jej nenáviděl. Za jiných okolností by z nich mohli být skvělí přátelé.
„Dobře,“ řekl Tom. „Dobře, fajn, fajn. Pokoj pro hosty je tvůj… ale jen dokud si nenajdeš nějakou práci v tom svém tancování.“
„Oh, fajn,“ zahučel Bill, ale s náznakem úsměvu na tváři. Tom se sehnul, aby zvedl jedno z Billových zavazadel a taky jeho bílou koženou tašku přes rameno. Krátce zahlédl obsah tašky a spatřil polovinu fotky. Byla to fotka Toma, který se zářivě zubil, a jeho tvář byla přitisknutá k něčemu, co se zdálo být Billův obličej. Tom na to zíral, dokud si Bill neodkašlal.
„Tome?“
„Promiň,“ zamumlal Tom. Vzhlédl a zamrkal. „Promiň, jen… nějak mě to celé dostalo.“
„Já vím, omlouvám se-“ začal Bill, když se otevřely dveře a dovnitř vkráčela Genevie.
„Tome, nemyslela jsem si, že budeš ještě doma! Jen jsem se za tebou chtěla stavit, než půjdu na oběd se svým bývalým poradcem,“ řekla Genevie a upustila své klíče na stůl. „Byla jsem celý den tak šťastná, ty…“
Genevie spatřila Billa a s vykulenýma očima na něj zírala. Tom měl pocit, jako by mu začínalo být špatně.
„Kdo je to?“ zeptala se Genevie s pohledem namířeným střídavě na Billa i na Toma.
„Oh,“ řekl Tom a odkašlal si. „To je… to je… Bill.“
„Bill,“ řekla. „A Bill je…?“
Tom cítil, jak se začíná potit. Nenáviděl všechno to lhaní, které v poslední době prováděl, nesnášel ten tlak za očima, který mu to způsobovalo. „Bill je můj, ehm, je to můj-„
„Bratr,“ řekl Bill se sladkým úsměvem. „Jsem Tomův bratr.“
„Bratr?“ Řekla Genevie, její oči se čím dál víc rozšiřovaly. „Ty máš dalšího bratra a neřekl jsi mi o tom? Setkala jsem se jen s Gregem!“
Tom se snažil vypadat provinile, ačkoliv ve skutečnosti se cítil vyděšeně. Věnoval Billovi rychlý pohled a pak se roztřeseně zasmál. „Já, ehm…“
„Je to moje chyba, opravdu,“ vložil se do toho Bill. „Vždycky jsem byl něco jako černá ovce rodiny, víš. Odešel jsem ze školy a utekl do Las Vegas, dělal jsem věci, na které nejsem pyšný. Ale tady Tom mě bere k sobě.“
„Vážně?“ Zeptala se Genevie se zvednutým obočím.
„Jo,“ odpověděl Tom.
„Celá rodina mě vydědila,“ řekl Bill až příliš dramaticky. „Ale Tom viděl víc než všichni ostatní, viď?“ Tom přikývl a Bill pokračoval. „Dává mi další šanci.“ Bill omotal ruku kolem Tomových ramen a stiskl. Voněl po skořici a Tom mu chtěl zabořit obličej do krku a olíznout ho.
Ne moc bratrské.
„To je od tebe… velice milé,“ řekla Genevie při pohledu na ně oba. „Víte, teď už vidím tu rodinnou podobu.“
„Máme stejné oči,“ řekl Bill, a byla to částečně pravda. Jejich oči byly velmi podobné, i když Billovy měly tmavší odstín hnědé. „Ale neboj se toho, že bych zůstal příliš dlouho.“
„Ano, ehm, Bill si právě hledá práci,“ řekl Tom. „Zůstane u nás, dokud si nenajde práci. Je to… v pořádku?“
Genevie si povzdechla a znovu se na ně podívala. Bill si Toma přitáhl blíž, jejich tváře se k sobě přitiskly a Genevie vypadala, že na místě roztaje. „Samozřejmě, že je to v pořádku, Tome. Chci říct, že Bill je rodina a tenhle byt je obrovský. Jen bych si přála, aby ses mě nejdřív zeptal, abychom to mohli naplánovat.“
„Prostě se jen tak ukázal,“ řekl Tom a snažil se Billa odstrčit. Ale Bill zůstával přilepený k Tomovu boku, vydechoval proti Tomovu krku a způsoboval nejrůznější druhy problémů. Ten druh problémů, který o sobě brzy dá vědět, pokud se Bill rychle neodtáhne.
„To jo,“ řekl Bill. „Ale jen proto, že mi Tom něco slíbil,“ dodal s uculením.
„Chci to vědět?“ Zeptala se Genevie.
„Ne,“ řekl Tom a Billa ze sebe setřepal. „Je to jen něco hloupého z doby, kdy jsme byli děti.“
Geneviiny oči se zaměřily na celou Billovu postavu. „Myslím, máš na sobě moje boty.“
Bill se zamračil. „Cože?“
„Gen je návrhářka,“ vysvětloval Tom. „Má svou vlastní značku. Dělá oblečení.“
„Navrhuju oblečení a boty,“ řekla Genevie s protočením očí a přistoupila k Billovi blíž. „Bože, on taky vůbec nic neví, že? A ano, máš na sobě moje boty z loňské sezóny. Navrhla jsem je sama pro mou značku La Brillante Etoile.“
„Opravdu?“ Bill zalapal po dechu. „Jsou to moje oblíbené boty! Tys je navrhla? Ach můj bože! Nosím je pořád, od chvíle, kdy jsem si je minulý rok koupil v Hollywoodu, kde jsem byl na prázdninách se svým přítelem. Jsi úžasná návrhářka, opravdu. Tak stylová. A ty boty se prakticky samy zaplatily jen samotným spropitným.“
Genevie se zazubila. „Ach, nemůžu uvěřit, že jsi příbuzný s mým Tomem… Nemá dobrý vkus vůbec v ničem.“
„Já vím, Tomi nikdy neměl dobrý vkus,“ řekl Bill sladce. „Ani na oblečení, ani na ženy.“
Tom si hlasitě odkašlal. „Dobře, Bille, pomůžu ti do tvého pokoje…“
„Tome, počkej,“ řekla Genevie, usmívala se na Billa a ani si neuvědomila, že ji právě urazil. „Už jsi svému bratrovi řekl novinky?“
„Jaké novinky?“ Zeptal se Tom tupě.
„Novinky, haló,“ řekla Genevie a zvedla ruku se zásnubním prstenem.
Tom ucítil, jak mu v krku narůstá žluč. „Ne! Neřekl, ne, to je – on to nepotřebuje vědět, měl tak dlouhou, ehm, cestu.“
„Nebuď hloupý, Tome,“ řekla Genevie. Otočila se k Billovi. „Včera večer mě tvůj velký bratr požádal o ruku. Není to sladké?“
Billův úsměv vypadal zlomeně, nebo možná to bylo jen způsobem, jakým skřípal zuby. Tom nevěděl proč, ale najednou měl pocit, jako by Billa podvedl, což bylo šílené, jelikož toho kluka sotva znal.
Genevie se zachichotala a přitáhla si Toma do objetí. „Přesně tak, budeme se brát,“ řekl stroze a snažil se na Billa usmát.
Billův úsměv ztvrdl. „Postupuješ pěkně rychle.“
„Ale ne, zlatíčko, chodíme spolu už dva roky,“ řekla Genevie a rozesmála se až příliš pronikavě. Hravě do Toma strčila. „Opravdu jsi mu toho moc neřekl, že?“ Tomovi bylo na zvracení z toho tónu v jejím hlase, sladkým a falešným. Obvykle ho používala, jen když mluvila se zákazníky a dalšími klienty, které strašně ráda nenáviděla.
A nyní ho používala na Tomova bratra. Nebo o kom si alespoň myslela, že je Tomův bratr.
„A teď ti pojďme ukázat pokoj pro hosty,“ řekla, otočila se a zamířila ke schodům.
Bill se na místě otočil a šťouchl Toma do hrudi. „Ty se budeš ženit?“ Zasyčel, aniž by se jakkoliv zajímal o Genevii. Ta blábolila o pokoji pro hosty, ale ani jeden z mužů ji neposlouchal.
„To není tvoje starost, pokud si pamatuješ, tak tě ani neznám,“ řekl Tom nazpět.
„Na tom nezáleží, je to prostě nevkusné,“ řekl Bill. „Myslel jsem, že jsi lepší než tohle.“
„Jak si o mně vůbec můžeš něco myslet?“ Střelil Tom nazpět, tentokrát hlasitěji.
„Miláčku?“ Zvolala Genevie z patra. „Jdete vy dva, nebo ne?“ Zeptala se.
„Jen chviličku,“ odpověděl Tom a otočil se zpátky k Billovi. „Chystáš se být milý, nebo ne?“ Zeptal se.
Bill se zamračil a dupl nohou. „Je pěkně povýšená, víš,“ bylo vše, co Bill řekl.
„To s tebou v žádném případě nijak nesouvisí, nebo ano?“
„Souvisí, budu s vámi oběma bydlet,“ řekl Bill.
„A čí je to chyba?“
Bill obrátil oči v sloup. „Nezapomeň, že to tys strčil ptáka do mého zadku a dostal mě do téhle šlamastyky.“
Tom zasyčel nazpět. „Nezdálo se, že by ti to vadilo, co si pamatuju!“
„Kdyby sis toho pamatoval víc,“ řekl Bill pomalu, „pak by sis vzpomněl, že jsi říkal, že mě miluješ.“ Tom si odfrkl. „Řekl jsi to. Říkal jsi, že mi chceš ukázat celý svět.“
„Tu část si pamatuju,“ řekl Tom. „Ale dokonce i když jsem byl tak opilý, tak pochybuju, že bych ti řekl, že tě miluju. A teď pojďme, než se vrátí zpátky dolů, okay?“
Bill zůstával stát na místě. „Je mi jedno, jestli se vrátí dolů. Proč si ji bereš?“
„Co je ti do toho?“ Zeptal se Tom, lehce naštvaný. „Kromě toho, právě ses rozplýval nad designem jejího oblečení. Co proti ní máš?“
Bill si povzdechl. „To je jedno… Možná bych měl jít prostě do hotelu.“
„Ne, zůstáváš tady.“
„Ach, takže se staráš,“ řekl Bill suše. „Raději na mě buď milý, protože když nebudu souhlasit s tím anulováním, tak si ji nebudeš moct vzít. A pak se všechno dozví.“ S tím prošel kolem Toma a vyběhl po schodech.
Tom zůstal stát u paty schodiště s Billovým kufrem a taškou přes rameno. Zvědavě si ukradl další pohled do tašky a vytáhl fotografii, kterou dříve spatřil. Opravdu, byla to fotka jeho a Billa. Stáli před miniaturní Eiffelovkou, tváře měli přitisknuté k sobě a vypadali tak šťastně. Ve skutečnosti si Tom nemohl vzpomenout, kdy naposledy se cítil tak šťastně.
Zavrtěl hlavou a dal fotku zpátky do tašky. Pomyslel si, že raději půjde nahoru, než Bill stihne říct Genevii něco šíleného.
autor: Adriandarc
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Bill je taková mrcha, to je naprosto super. Celý díl jsem se musela nadšeně šklebit. To je trochu čára přes rozpočet, pro Toma. Ale na druhou stranu může být rád, že po něm Bill chce jen ubytování. Taky by mohl trvat na tom, že spolu naplní manželský svazek. 😀 No myslím, že nás čeká ještě moc pěkných a napjatých chvilek. Tomovo tělo na Billa pořád reaguje a mít ho nastěhovaného doma tomu určitě moc nepomůže. 😀
Moc děkuji za překlad Zuzu, tohle je dokonalost.
Tak trochu jsem se obávala, že Bill ztropí mnohem větší scénu. Místo toho to vzal celkem v klidu, pouze se uchýlil k drobnému vydírání. Za hříchy se prostě platí.
No zdá se, že i Gen cítí, že to s bratříčkem není jen tak, a nebo je prostě kardinální mrcha na všechny. Jsem moc zvědavá, jak tam budou válčit.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Len tak ďalej, Gén, len tak ďalej. Ukáž Tomovi, že si úplná mrcha a že najlepšie urobí, keď sa ťa zbaví! A Bill? Nie som si istá, nakoľko to iba hra, no zdá sa, že tak trochu dúfal, že by to medzi ním a Tomom mohlo byť lepšie… Je dobré, že Tomovi telo naňho tak reaguje. A ak sa k tomu pridajú ešte nejaké ďalšie spomienky, bude to ešte lepšie. Skvelá vec. Ďakujem za preklad.
Tak tohle se naprosto povedlo, Bill je tedy podle mě hráč, teď se těším na pokračování.
Myslím že Tom díky Billovi bude mít pekelné chvíle.
Skvelá kapitola, super situácia. možno by mi malo byť niekoho z tej trojice ľúto, ale každý si ten svoj diel problémov tak nejak zaslúžil a tak sa na tom poriadne bavím:D Ďakujem za kapitolu.
Bill je pekné číslo, ja som sa smiala celú dobu :). Potom vtrhla Gen a čakala som, čo vymyslia…. dúfam, že sa s ňou Tom čoskoro rozíde.. a do tej doby sa bude musieť s Billom schovávať a súložiť tajne – 😀 to budú úplné grotesky, už sa na to teším ♥
Woha! 🙂 Táto poviedka pokračuje lepšie než som dúfala. Myslím ,že teraz keď sa Bill objavil u Toma doma, jeho pochybnosti ešte len vzrastú a dúfam,že si konečne uvedomí, čo sa snobskú hyenu Gen vlastne je.
Ďakujem za dnešnú časť 🙂
Tahle povídka je prostě skvělá! ♥
Docela hodně jsem se bavila u tohoto dílu, protože Bill je úžasná mrška a mě to baví! A i přes to všechno má Bill šmrnc a já mu prostě fandím! Myslím, že díky Billově přítomnosti si Tom brzy uvědomí, co od života chce a nějaká Genevie už jej dlouho zajímat nebude. 😉
Moc děkuji za skvělý překlad skvělé povídky! ♥