autor: BlackFish
Potichounku vezmu za kliku a otevřu dveře. Musím se usmát, když uvidím, jak je Bill schovaný pod duchnou a třese se jako ratlík. Pomalu dojdu k jeho posteli a jemně ho pohladím po zádech. Bill se okamžitě vymrští do sedu.
„To… Tome… co tady děláš?“ vyvalí na mě Bill ty svoje kukadla.
„No je bouřka, tak jsem myslel, že…“
„Ále, já už se bouřek nebojím.“ Zasměje se Bill a mávne nad mou starostí rukou. Když se ale ozve další hrom, Bill se s vyjeknutím znovu zahrabe pod svou peřinu.
„Jo aha, tak nebojíš.“ Začnu se smát, pak si sednu na okraj postele a začnu se soukat pod duchnu k Billovi.
„T… Tome, c… co to děláš?“ vytřeští na mě kukadla dvojčátko.
„No přece tady nebudu stát, a navíc je bouřka, pamatuješ?“ usmál jsem se na něj a vzal jednu jeho ruku do dlaní a ještě víc se k němu přitiskl a Bill se mi sám schoulil do náruče. Ležel jsem tak blízko Billa, že jsem cítil jeho nádhernou vůni a jeho zrychlený dech na své hrudi. Kdybych teď neležel, ale stál, určitě by se mi podlomila kolena. Ticho v místnosti narušoval jen bubnující déšť a občasný hrom. Při každém takovém zahřmění se Billovo tělo zachvělo a já si jej vždy k sobě ještě více přitiskl.
„Počkej, Tome, udusíš mě.“ Zasměju se a trochu se zavrtím, aby povolilo Tomovo sevření. „Já… já… promiň… já nechtěl…“ skloním k Billovi hlavu a omluvně se usměju.
„Nic se neděje… jsem moc rád, že jsi tady.“ Usměju se na Toma a zvednu k němu hlavu, ale Tom je už na mě otočený, takže naše obličeje jsou teď jen nepatrně vzdáleny. Cítím na svém obličeji jeho horký přerývavý dech a jeho nádherné čokoládové oči upřeně hledící do těch mých, ta jeho blízkost, doteky, vůně, začíná mě to opravdu znervózňovat, a můj dech a tlukot srdce začínají být taky zrychlené, ačkoliv jsem se to snažil potlačit. A už jsem si sebou vůbec nebyl jistý, jak dlouho ještě tohle mučení vydržím, i když jsem se ze všech sil snažil, věděl jsem, že dneska své touze podlehnu a byl jsem připravený nést za tohle selhání všechny následky, ať budou jakékoli.
Hypnotizoval jsem Tomovy rty a v duchu jsem přemýšlel, jak rád bych ty rty ochutnal, jak rád bych je laskal, jak moc bych ty rty chtěl políbit. Zasněně jsem na Toma hleděl a jen čekal, kdy mě zase okřikne. To, co ale Tom řekl, jsem nečekal.
Naprosto přesně jsem věděl, na co Bill právě myslí, ne nadarmo se říká, že dvojčata jsou propojená myslí, tělem i duší, jemně jsem se usmál, naklonil jsem se ještě blíže k Billovi a zhluboka se mu zadíval do očí. Mohl jsem v nich číst jako v otevřené knize, viděl jsem v nich strach, něhu a lásku, ano, bylo v nich tolik lásky.
„Udělej to, Bille.“ Přerušil jsem po nekonečně dlouhé době to tíživé ticho.
„Co… Cože? Co máš, Tome, na mysli? Nechápu to…“ vyděšeně se na Toma podívám a svůj pohled skloním dolů, přece nemůže vědět, na co myslím, nebo ano?
Jemně si Billovu hlavu zvednu na úroveň té svojí a znovu zašeptám…
„Udělej to, Bille, jednou v životě udělej to, co si opravdu přeješ.“
S tlukoucím srdcem, se strachem, který mi svíral hrdlo, ale s neskutečnou touhou, jsem se naklonil ještě blíže k Tomovi a zavřel oči, pak stačil už jeden nepatrný pohyb a naše rty se spojily. Bylo to pro mě jako bych létal, moje tělo bylo najednou tak lehké a rozechvělé, jediné, co jsem dokázal vnímat, byla Tomova přítomnost a jeho sametově jemné laskající rty, které pokrývaly ty mé něžnými a láskyplnými polibky, a když se po nekonečně dlouhé době naše rty odpojily, abychom mohli plicím dodat tolik vyžadovaný kyslík, se zavřenýma očima jsem si opřel čelo o to Tomovo.
„Tome, řekni mi prosím, že nesním…“
„Ne bráško, nesníš, je to realita a dneškem začínáme žít nový život… spolu…“ usměju se na Billa a políbím ho na čelo. „Miluju tě, bráško…“
„Já tě taky miluju, Tomi.“ Jemně se otřu o Tomovy rty a schoulím se mu do náruče. Ze zavřených víček mi unikne jedna slza, ale tentokrát je to slza štěstí, je to slza splněného snu…
KONEC
autor: BlackFish
betaread: Janule
je to nádherné…..takové roztomiloučké a něžné….moc povedené!!!
to je nádhernýýýýýý! užasný, dokonalý, nádherný!!! nemám slov..
Hezky,skoda,ze je konec. Slo by to i rozepsat vic,ale vystihla jsi co jsi chtela a tak to staci. Pekny;)
moc hezký… x)) sice je škoda, že už je konec ale nevadí… x)) těšim se na další tvojí povídku… x))
Konec?Jsem šokovaná 😀 Moc povedená povídka!
jak to myslíš že je konec koukej to dopsat!"kecám je to heský taky bych chtěla číst myšlenky
to je sladky 🙂
to uz je koniec??? si robis srandu? ale aj tak to bolo krasne napisane 😀
krásný, co takhle druhá řada???
Oh, dokonalý! 🙂 ♥
Krásné,ale kraťoučké.