autor: PeTišKa
Ahoj twincesťáci ;)! Tak jsem konečně po půl roce dopsala tuhle jednodílovku. Není to nějak extra dlouhé, ale byl prostě den, kdy jsem měla zrovna ne dobrou náladu a měla chuť se z toho vypsat. Napsala jsem asi čtvrtku a pak jsem se na to vykašlala. Jsem na sebe hrdá, že jsem to konečně dneska dohnala do závěru :D. Psala jsem jí při písničce, z které jsem dala úryvky právě do povídky. Psala jsem to podle ní. Kdybyste chtěli vědět, tak je to od BS CREW – PROČ?
Takže, já nebudu zdržovat. Přeji hezké počtení 😉
Stejně jako dva a tři bude vždycky pět, tak každýmu se jednou zhroutí jeho skvělej svět, jednou prostě přijde ten blbej den, co ti vezme všechno a zanechá jenom sen. Tohle poznal jsem taky a nechci nikdy víc, v hlavě mám prázdno, nemám tam prostě nic. Nejhorší je na tom, že se to už nedá vrátit, ty věci, co jsem nechtěl nikdy ztratit, ale musím jít dál a začít zase znovu, jsem poučenej a na to přísahám Bohu.
Všechno začalo přímo na Štědrej den.
Všechno začalo přímo na Štědrej den.
***
„Bille… Tome! Pojďte, večeře je na stole!“ matka sundala svou zástěru a povzdychla si. Když se rodina, včetně dobře naladěných dvojčat, usadila ke stolu, spokojeně se usmála. Štědrovečerní večeře mohla proběhnout v pořádku. Atmosféra venku byla přímo pohádková. Tíživá tma a do ní padající vločky ze všech stran, dodávaly Vánocům jiskru. Všude svítily vánoční ozdoby a jiné dekorace všelijakých tvarů a barev.
Když dopadl poslední příbor na talíř, Simone se zvedla a nádobí vložila do umyvadla. Koukla na své synátory a pobaveně se usmála. Oba na ni netrpělivě čekali, až dostanou svolení běžet ke stromečku a vrhnout se na dárky. Přesto, že oba už dosáhli vytouženého věku, kdy byli plnoletí, Vánoce prožívali furt stejně. Jako malé děti.
„Tak jděte,“ usmála se. Chlapci na nic nečekali. Oba hned vyběhli a prali se, kdo tam bude první. Simone pobaveně zavrtěla hlavou. Ruku v ruce došla se svým přítelem do obývacího pokoje, kde už seděli na zemi dvojčata a hledali své dárky. Usadili se na sedačku a pozorovali své nadšené potomky.
„Hele, Tome… myslím, žes dostal to vysněné auto…“ pobaveně třepal u ucha s větší krabicí, která byla nadepsaná jménem jeho bratra.
„Ha ha ha,“ vyrval mu krabici z rukou, vyplázl na něj jazyk a dárek hezky položil na svou hromádku překvapení. Občas vstal a donášel dárky i rodičům.
Po dobré půlhodince měl Bill balicí papír na hlavě a cpal Tomovi jeden kousek papíru do pusy. Jakmile se všechny dárky rozbalily, rodiče jako každý rok vzali Scottyho na dlouhou procházku a vraceli se většinou tak po dvou hodinách. Bráškové dostali za úkol vše uklidit. Jako vždy. Oba se váleli pod stromečkem a hráli hru, kdo kam narve nejvíc balicího papíru svému protivníkovi. Bill se nemilosrdně převalil na bratra a se smíchem mu rval papír i do nosu.
„Oukééj, oukééj, špunte, vzdávám se!“ vzdal se udýchaně dredáč. Vybíral dvojčeti z hlavy kousky papírů. Bill na něm jen zmoženě ležel a s přivřenýma očima se vydýchával Tomovi na hrudníku.
„Jakej byl tvůj nejlepší dárek, co jsi kdy dostal??“ vrabče zvedlo tázavě hlavu a zadívalo se bráškovi do očí. Tom se na chvíli zapřemýšlel a s úsměvem kouknul na svého zvědavého bráchu.
„Opravdu to chceš vědět?“ kývnutí černé hřívy bylo odpovědí. „Ten nejlepší dárek, co jsem kdy dostal, přišel deset minut po mém narození.“ Bill jen dojatě zamrkal a zářivě se usmál.
„Tomee, to je od tebe nádherný,“ šťastně dredáče objal a spokojeně se na něm zavrtěl. Tomovy ruce, které mu čechraly vlasy, směřovaly čím dál níže. I Bill si toho všiml. Jeho doteky začaly být jiné. Příjemné. Ale rozhodně ne bratrské. Nadzvedl hlavu a zadíval se na dvojče. Alespoň dobrý 3 minuty na sebe jen hleděli. Nemuseli si nic říkat, stačilo vyčíst si vše v té čokoládové lázni. Bill jen těkal očima po bratrově tváři. Přejel mu prstem po rtech a usmál se. Sehnul se k Tomovi a zlehka jej políbil. Po druhé… možná i po třetí, jenže to už bylo plynulé líbání. Něžně laskal jeho rty svými a roztouženě přivřel oči. Tom neodporoval. Naopak. Vplul jazykem hluboko do jeho úst a nechal se unášet jeho vášní.
Byls prostě jiný, lepší než všechny kolem, já byl velkou hostinou a ty prostřeným stolem, byls krásnou sochou na opuštěným dvorku, měl jsem tě strašně rád, až do kosti morku, nebojím se tohle přiznat, cítil jsem lásku, tenhle krásnej cit, kterej visí na provázku. Neměl jsem pro tebe slov a neměl jsem potřebu, měl jsi to stejný a já cítil jsem úlevu.
Dny plynuly pomalu dál. Tom seděl spokojeně u krbu a cpal do sebe zbytky cukroví. Konečně se cítil šťastný. Ne, že by před tím nebyl. Ale teď je vše úplně jiné. Miloval svou rodinu, ale jiným směrem lásky miloval svého bratra. On byl výjimečný. Byl prostě jiný. Lepší, než ostatní holky, co by mohly být miss world. Nemusel se otáčet za každou sukní. Neměl to najednou zapotřebí. Byl schopen koukat na Billa hodiny. Jak klidně spí, vnímal jeho plné rty, kdykoliv něco vysvětlovaly, nebo jej dusily polibky. Byli oba šťastní. Plně!
Pak jsi řekl chci tě, a já byl v sedmým nebi, měl jsem z tebe pocity plný touhy a něhy.
Půlnoc se pomalu blížila. Dole se ozývalo plno hlasů a cinkání skleniček vína. Plno smíchu a hudby. Byl Silvestr. Sešla se tu snad celá rodina. Dvojčata dostala s trochou přemlouvání do ruky láhev sladkého alkoholu a zalezli do pokoje. Láhev se pomalu vyprázdnila a Bill spokojeně vrněl na Tomovi. Ani jeden se nemohl nabažit těch polibků. Ani jeden. Bill stáhnul z Toma tričko a s přivřenýma očima započal laskat jeho vypracované břicho. Bral jeho bradavky do úst a něžně je dráždil. Rukama tápal na podbřišku. Tom vzrušeně vydechl. Prohnul se v zádech. Z jeho mladšího dvojčete vycházela až nepříčetná energie nabitá chtíčem.
Během chvíle leželi oba nazí. Toužebně se otírali o svá nahá těla a prozkoumávali to neobjevené.
„Chci tě,“ šeptnul vzrušeně Bill bratrovi do ucha. Tom zatajil dech a vnímal. Zatočila se mu hlava, když uctil, jak Bill pomalu dosedá na jeho vzrušený penis. Chytil jej automaticky za boky a pozoroval, jak jeho vzrušení mizí pomalu v jeho těle. Zaklonil hlavu a tiše zasténal. Několikrát sebou škubnul vzrušením. Bill bolestně zafňukal. Přivřel pevně oči a pevně na Toma dosedl. Zvykal si na jeho „návštěvu“ a vydechl. Kouknul na bratra a zavrtal se mu do očí. Opřel se o jeho ramena a lehce se mu v klíně zavrtěl. Políbil ho na čelo, na obě tváře, až pak se přitiskl na jeho rty. Nechal si otřít pár malých slz bolesti a jemně mu skousl dolní ret. Tomovy ruce si ho začaly přirážet v klíně a tlumil vzdechy do Billových úst. Hlava se mu motala vzrušením a nevěděl kam s rukama. Hladil chlapcovo štíhlé tělo. Zajel mu dlaní do rozkroku a přejel přes celou délku jeho vzrušení. Bill chraplavě zasténal a ošil se. Byl to příjemný pocit. Nemyslel na nic jiného, než na Tomovy přírazy a jeho dlouhé prsty, jež začaly přejíždět po jeho penisu. Políbil Toma na bradu a hlavu si mu položil na rameno. Zavřel oči a do ucha mu šeptal několik laškovných slov.
Tom silně vyvrcholil do bratrova těla a nechal si jeho spermatem též smáčet břicho. Oba došli k orgasmu stejně. Byli dokonale sehraní.
Opatrně z Billa vyšel a nechal se rozmazlovat jeho jemnými doteky. Spokojeně se usmál a líbal jej na čelo a na tváře. Jejich vztah zase postoupil o žebříček výš.
Ale jak šly dny dál, já začal zvolna chápat, že asi oba v tom začínáme tápat, já nechtěl zjišťovat, čí to byla vina, ale nervozita se nás držela jak špína. Třeba jsem moc žárlil a třeba dělal chyby, ale teď už je pozdě, zbylo mi jenom kdyby. Pak přišel ten den, ta vyjebaná hádka, moje hlava byla plná jako městská skládka, byla plná lítosti a nervů, asi proto měla tak brutální vervu.
Pak jsi řekl jednu větu, co mě tak moc ranila, položila na kolena a úplně zničila. Lituju toho, že jsem tě kdy poznal, jenom touhletou větou teprv moje depka začala.
Bill strčil klíč do zámku a zmrzle vpadnul do domu. Pověsil bundu na věšák, tenisky kopnul do botníku a vyběhl nahoru do svého pokoje. Nejistě vešel a kouknul na Toma.
„Ahoj,“ špitnul tiše a plaše sklonil hlavu. Naučeně k němu přiběhl, políbil jej lehce na rty a zase odcupital ke svojí posteli. Popadl noteebook, sednul si na postel, opřel se o zeď a koukal do obrazovky. Tom zničeně povzdechl a otočil se na židli na bratra.
„Kde jsi byl?“ zeptal se Tom, jako poslední dobou každý den. Bill chodí teď často pryč. Bývá pryč i přes noc a Toma to už dohánělo k šílenství. Bill něco dopsal do emailu, odeslal a zaklapl noťas. Neodpověděl.
„Byl jsi zase s ním?“ šeptnul Tom naléhavěji a koukal na něj zoufale.
„Proč se mě furt ptáš, Tome?“ zaútočil Bill až zle a Tom se trochu stáhnul.
„Nemůžu se zeptat?“
„Pořád mě kontroluješ, jakmile jsem z tvého dosahu pryč pár minut, hned se po mně sháníš. Připadám si jak pes,“ povzdechnul si naštvaně Bill.
„Mám o tebe strach. Nic víc.“
„Ne, nemáš o mě strach, moc dobře víš, že jsme v pořádku. Žárlíš!“
Tom zalapal po dechu. Měl pravdu. Žárlil. Ale měl právo. Jejich vztah byl čím dál nejistější. Nemilovali se spolu snad věčnost. A Toma to sžíralo. Několikrát se nadechnul a zamrkal. Tak nerad se s ním hádal.
„Ale víš proč žárlím?… taháš se s nim furt. Tvrdíš mi, že je to jen kámoš, ale mně to nepřijde. Jsi s ním víc, než se mnou,“ zvýšil hlas i Tom a naklonil se k němu.
„Řekni mi popravdě. Máš s ním něco?“ šeptnul zoufale. Čekal zápornou odpověď. Bill se nadechl a prohrábl si zplihlé vlasy rukou.
„Ano. Chodíme spolu,“ odpověděl klidně Bill. Tom odstoupil od něj o několik kroků a zíral na něj nevěřícně. Nemohla to být pravda. Oba na sebe hleděli a Tom zoufale hledal v jeho očích náznak pouhého žertu. Bill hodně rád žertoval. Ale dnes ne. Dnes bylo vše myšleno upřímně. Bohužel.
Billův mobil zapípal a vesele poskočil na stole. Oba k němu jen vzhlédli. Vyzváněl vesele dál a tancoval po stole.
„Proč to nezvedneš?“ zeptal se tiše Tom po několika tíživých vteřinách. Oba moc dobře věděli, kdo se po Billovi shání.
„Nechci zbytečně provokovat,“ chlapec sklopil hlavu a nic nevnímal.
„Mám… mám odejít?“ vydechnul ze sebe těžce Tom a nebránil se slzám.
„Možná by to bylo dobré,“ přikývnul Bill. Natáhnul se pro mobil, který furt hlasitě vyzváněl a kouknul na dvojče. Tom se otočil a hodlal se co nejrychleji vytratit.
„Tome?“ dredáč se otočil a zalesklo se mu v očích.
„Chtěl si vždycky, abych byl šťastný. A já jsem,“ přikývl Bill tiše. Tom sevřel pevně oči. Zabouchl za sebou hlasitě dveře.
Obul si tenisky, popadl mikinu a vyběhl ven.
Teď přichází noc a moje slzy schnou, já pochopil, že nejsem jenom sračkou ubohou a budu se rvát a budu chytat další šance, nenechám už na sebe házet další srance.
Tom si naposledy utřel uplakané oči do polštáře a vydechnul. Pozoroval spící stvoření na protější posteli. No co! Vždyť přeci život nekončí. Stala se chyba. A člověk by si z toho měl brát poučení. On nebude ten slabý. Ten, co bude chodit se sklopenou hlavou, propadat depresím a pohybovat se jak stín. On ne! Má přátele, co ho podrží a pomůžou mu postavit se zpět na nohy. Naváže nový kontakt a zapomene. Začne znova. Veškeré sliby, které si s Billem dávali, vymaže z hlavy. Jejich láska už nebude nejsilnější na světě. Oni spolu nezestárnou. Oni spolu neuskuteční už nic, co si slibovali. To on bude litovat, že Toma opustil. On bude ten poražený.
Tom vytáhl ze šuplíku kus papíru. Byl celý popsaný. Právě těmi prokletými sliby. A ještě dole plno marných srdíček a jejich podpisy.
Vstal a začal hledat zapalovač. Otvíral šuplíky. Bill tiše zaskuhral a zvedl k němu hlavu.
„Tome?… co to děláš?“ mžoural po bratrovi, který úspěšně našel zapalovač a postavil se s papírem k oknu. Neodpověděl. Cvaknul a přiložil papír k ohni.
„Proč to ničíš?? …proč to zapaluješ?“ vypískl Bill a zmateně na něj hleděl. Papír chytl a Tom odložil zapalovač na stůl. Otočil se na Billa a pousmál se.
„Protože už jsi šťastný, bráško. Tohle je nám už na nic,“ Tom zamával s hořícím papírem a spokojeně pozoroval, jak pomalu mizí jejich podpisy, srdíčka a nakonec poslední sliby. Tak to mělo být a on mohl začít znova.
autor: PeTišKa
betaread: Janule
jo to je ona jo?.. mnoo… krásná:).. joo líbí se mi Petííí:-*
trochu je mi Billa líto, ale vlastně si za to může sám:D Tom udělal dobře:D
ale dostalo mě to o tom dárku, jak to bylo v tom rozhovoru♥
no tak to je úžasný!!! fakt krásně napsaný a i ta písnička do toho skvěle jde…a je hezký, že sice to vlastně skončí špatně, ale přitom vlastně dobře…prostě, že se s tim Tom smíří, ale je mi ho líto…mooc krásné!!! 🙂
jee, fakt moc pěkná povídka. Jo, moc se mi líbila! 🙂
naprosto nádherný… x)) písnička do toho skvěle zapadala…..Toma mi bylo hrozně líto… x(( je dobře, že to mělo svým způsobem šťastnej konec… x))
Jaaay… Bobeek… :/
Ja to cetla ve skole o prestavce a upa jssem tam penila nervama. Je mi jich lito, kazdyho jinak. Ale Bill to nemel delat asi..urcite! Moc hezky
tedaaa taková depka……ale napsané je to moooc krááásně
hoodně povedeny!! x) fakt super,moc se ti to povedlo!