autor: Bajik
„Láska, víno a noc, to nemůže k mírnosti radit.“
Ovidius
Ačkoli to Tom sám nechtěl říct, nakonec mu to z úst přece jen vyklouzlo. Chtěl ho zadržet, ještě když ho bude ovládat mozek a ne jiná část jeho těla, která se hlásila o slovo. Bratrova hnědá očka se na něj podívala s určitou mírou zklamání. Možná ho přece jen měl nechat udělat, co chtěl. Co chtěli oba dva…
Tom se mu dlouhou část minuty díval do očí a pak, zatímco si jeho tvář přisouval blíž k té své, něžně řekl: „To já se přišel omluvit…“ Sledoval, jak se Billovo obočí pomalu ztrácelo v závoji vlasů, které mu spadly do obličeje. Bill byl ták moc roztomilý, když nevěděl, jak to myslí. Ďábelsky se na Billa usmál a potom ho překulil na záda takovou rychlostí, aby nestačil nic namítnout. Z jeho úst se ozval jen přidušený výkřik. V setině vteřiny bylo i jeho tričko odhozené někde v dáli a Tom se vrhl opět na bratříčkovy sladké rty. Ležel na něm celou svou vahou a jejich skoro nahá těla se dotýkala každičkým svým milimetrem. Tom se svými nenasytnými rty posunul na Billovo ouško, kam ho několikrát jemně kousnul a pokaždé se z úst jeho „oběti“ ozvalo tiché zasténání. Svými prsty mu mnul bradavky, aby patřičně ztuhly, i když to zapotřebí zas tak nebylo, protože všechny doteky a polibky udělaly své. A nejen s jeho bradavkami…
Ne že by se Tom choval nějak vytříbeně něžně, ale teď už úplně odhodil masku toho něžného a citlivého kluka. Choval se úplně přirozeně. Přirozeně pro Toma, ovšem…
Nebylo místa na Billově těle, kam by jeho rty a jazyk nezabloudily. Když jazykem přejel těsně nad lemem jeho boxerek, Bill se mírně zachvěl a zprudka vydechl. Přejel mu při tom doteku mráz po zádech. To, co zažíval právě v těchto chvílích, ještě nezažil. Líbilo se mu to a chtěl víc. Mnohem víc, než na začátku myslel.
Když se Tom dlaní lehce dotknul Billova vzrušení, poprvé Bill vyřknul ze svých úst jeho jméno. „Tome!“ zasténal hlasitě a prohnul se v zádech. Tom zvednul hlavu a pousmál se. „Copak, copak,“ zeptal se a naklonil svou tvář nad jeho, „nelíbí se ti to snad?“ Znovu se ho dotkl tam dole. Bill prudce vydechl a skousl si ret slastí. Tom na chvíli přestal a sledoval jeho přivřená víčka a na nich lehce se třepotající řasy. Bill otevřel znenadání oči
a zaskučel: „Tohle mi děláš naschvál, Tomí! Já… já už to nevydržím!“ Při posledních slovech si zajel rukou pod boxerky a přejel po své nemalé chloubě. Vydal ze sebe další hlasitý sten. Tohle se Tomovi moc nelíbilo; to přece on to měl udělat. Jemně vytáhl Billovu ruku a pleskl ho přes ni. „Tohle je moje práce, Billí,“ řekl sladce a políbil ho na rty. Líbal ho víc a víc, intenzivněji a intenzivněji, dokud se mu Bill zase nepoddal. Opustil jeho měkké rty a polibky si to mířil níž a níž a níž…
Než narazil na kovovou sponu Billova koženého pásku. Bill se opřel o lokty a podíval se, proč Tom přestal. „Mám ti s tím pomoct?“ zeptal se přímo nedočkavě a v jeho hlase bylo slyšet značné vzrušení. Tom na něj hodil přísný pohled a zeptal se: „Myslíš, že si nedokážu poradit s pitomým páskem?“ Rozepnul mu pásek tak rychle a prudce, že mu jedna část zůstala ležet v ruce. Bill div nezačal natahovat, když viděl, co se stalo.
„To byl můj…“
„Koupím ti nový, hezčí, lepší. Jaký si jen vybereš, ano?“ slíbil Tom a políbil ho na jeho ploché hebké bříško. Bill jen souhlasně zamručel a zatahal Toma hravě za dredy. Tom mu pomalu rozepnul knoflíček a zip jeho džínů a naopak rychle je i spolu s boxerkami stáhnul dolů, pryč z jeho těla. Tomovi se naskytl pohled na celé bratrovo porcelánové tělo a nemohl se ho nabažit. A taky už nemělo cenu něco prodlužovat, když oba až moc dobře věděli, jak tohle skončí.
Jemně roztáhnul Billovy nohy tak, aby se k němu líp dostal. Přejížděl prsty po vnitřní straně jeho stehen, až se Bill pod těmi doteky občas chvěl. Stačilo se jen letmo dotknout špičky Billova penisu a z jeho úst se ozvalo zasténání. Tom si s ním chvíli hrál rukou, než ho vzal do úst. Billovy steny byly pro jeho uši rajskou hudbou. Vzal ho do úst a z těch Billových se ozvalo tiché: „Tome!“ Zrychloval a následně zpomaloval tempo, aby věděl, co jeho mladší bráška vydrží.
Bill ze sebe vydával steny čím dál častěji a hlasitěji, jak se blížil jeho vrchol. Nehty zarýval do bílého prostěradla postele takovou silou, že se bál, aby v něm nezůstaly díry. Tom začal znovu zrychlovat. Bill se musel zakousnout do rtu, aby hlasitě nevykřikl. Byl si jistý, že co nevidět se vrátí domů máma z noční směny. Ale to všechno bylo vedlejší. Tělem se mu rozlilo teplo a hned po něm ho zaplavila vlna orgasmu. Chvěl se, cítil svůj zrychlený tep ve spáncích a srdce mu div nevyskočilo z hrudi. Po chvilce se rozechvěle opřel o lokty a podíval se na Toma, který polykal mléčnou tekutinu, která dokazovala to, co s ním Tom dokázal udělat.
Tom se naklonil nad své dvojče, které už oddechovalo zcela pravidelně a jehož tep se vrátil do normálu, a pohladil ho na jeho zavřená víčka. Ta se v mžiku otevřela a smály se na něj dva kousky mléčné čokolády.
„Za tohle se říká: Děkuji?“ zeptal se ho bráška sladce. Připadal mu tak roztomilý. A krásný. Ano, krásný. A k nakousnutí. Ne, přímo k sežrání. Jako by byl celý z čokolády – vlasy z hořké, oči z mléčné a celé tělo z bílé. Z drahé belgické čokolády…
Místo odpovědi ho krátce políbil a pak se na něj usmál.
„Jak tě tohle napadlo, Billí?“
Bill uhnul pohledem a vykoktal ze sebe: „Víš… třeba abys… neříkal, že jsem nevychovaný…“ řekl tiše a potom dodal takovým šeptem, že mu bylo stěží rozumět: „Až to řekneš těm svým kamarádům…“ Najednou neměl odvahu se na Toma podívat. Možná to neměl říkat. Neměl otevírat pusu vůbec. Podvědomě tušil, že se tohle pěkně dotklo jeho ega.
Tom se zamračil. Tohle mínění se mu vůbec nelíbilo.
„Tohle si o mně myslíš?“ zeptal se klidným hlasem a naklonil se tak, aby se mu podíval do očí. „Bille, myslíš, že bych něco takovýho někomu říkal? Já se s mýma pitomýma kamarádama nebavím ani o tom, která holka má větší kozy. Myslíš, že bych říkal, žes ani nepoděkoval, když jsem ti to udělal? A navíc svýmu dvojčeti. Za koho mě sakra máš…“ Lehl si vedle něj a snažil se co nejvíc od něj odtáhnout, jenže na to byla postel příliš úzká.
Bill se kousnul do rtu a říkal si, proč si neukousnul jazyk. Nemusel by pak nic takovýho říkat a Tom by pak na něj nebyl naštvaný. Neměl rád, když na něj někdo křičel nebo byl naštvaný. Vadilo mu to. Mrzelo by ho to, i když za to on sám nemohl. Otočil se na něj a špitl: „Promiň, neměl jsem nic říkat. Nezlob se na mě, prosím.“
Tom pootočil hlavou, aby se na něj podíval.
„Copak se na tebe dá zlobit? Ale řeknu ti, ty dokážeš zkazit romantickou chvilku…“ Sledoval, jak jeho bráška našpulil rtíky a lehce se začervenal. Vlastně mu teď připomínal docela Sněhurku; Billova kůže byla sněhobílá, měl černé vlasy a rudé tváře. Stejně jako v té pohádce, kterou mu Sebastian četl, když ještě chodil do školky. A když se na to tak podíval zpátky, možná si takhle Sněhurku představoval. Ovšem s pár drobnostmi…
Leželi tam dlouho jen tak nehybně, ani jeden nepřerušil to krásné ticho, které panovalo v pokoji. Dokud si Billovy smysly neuvědomily, že mu je vlastně zima. Kdo by se taky divil, když už pěknou chvilku tam byl úplně nahatý…
„Tomí?“ zeptal se opatrně dvojčete, jež se zavřenýma očima leželo vedle něj.
„Hm?“ ozvalo se jen.
„Mohl bys mi dát tu deku, na které ležíš? Je tu docela zima…“ A na znamení zimy se zachvěl a snažil se i zadrkotat zubama, což mu nějak nevyšlo.
Tom si sednul a vytáhl zpod sebe přikrývku. Ještě kouknul na jeho zcela obnažené alabastrové tělo a zabalil jej jako miminko do zavinovačky. Jako motýlka do kukly. Jen hlava s rozčepýřenými havraními vlasy a obnažená ramena zůstaly venku, protože přikrývka byla krátká. Zase si beze slov lehnul vedle a zavřel oči.
Bill po něm mlčky pokukoval. Snad se mu tam nechystá usnout, říkal si sám pro sebe. Nechtěl ani pomyslit, co by dělala máma, kdyby je tam takhle našla. Každopádně tušil, že by z toho nebyla nějak extra nadšená.
Prohlížel si Toma celého, vychutnával si ten pocit, že se nedívá. Kdyby měl otevřené oči, asi by neměl odvahu ho takhle očumovat. Pohledem sklouznul na Tomovu ruku, která se otírala o tu jeho. Cítil teplo, které z ní sálalo i přes tlustou deku, která je od sebe dělila. Trošku se odkryl a vytáhnul ruku ven. Prsty se dotknul jeho dlaně, díval se mu přitom do obličeje.
Tom nespal. Nedokázal usnout, když vedle něj leželo stvoření, které ho nesmírně přitahovalo. Usmál se, když se dotkl jeho ruky. Nechal ho dělat, co chce. Samotného ho zajímalo, co ještě udělá.
Bill se dotýkal jeho prstů, jeho horké dlaně opatrně, aby ho nevzbudil. Zkoumal svými prstíky každý záhyb jeho jemné kůže, dokud si s ním nepropletl prsty. Sledoval jejich dlaně, jak do sebe krásně zapadají, a užíval si pocitu, že už není sám. Když se mu povedlo odtrhnout oči od jejich dlaní a podíval se trošku výš, Tomovy oči ho se zájmem pozorovaly. Odvrátil od nich pohled a nadechl se, že chce něco říct. Nakonec si svou otázku ale nechal a zase vydechnul. „Klidně mluv, stejně nespím,“ řekl Tom.
„Nechci zase něco zkazit,“ vydal ze sebe nakonec.
„Billí, neboj, já ti hlavu neurvu, když se mě to nějak dotkne. Slibuju.“
Bill se otočil na bok směrem k Tomovi.
„Dobře… Tak teda… A co ty?“ zeptal se opatrně.
„Co jako já?“zeptal se Tom, protože jeho otázce absolutně nerozuměl.
„No,“ Bill rozpletl jejich prsty a pohladil ho po bříšku, „co ty?“ Rukou mu zajel do boxerek a přejel po jeho, nyní klidné, chloubě a významně se mu podíval do očí.
„Bille,“ zašeptal Tom, protože přestal ovládat svůj hlas a nahlas by to znělo jako zasténání, jako povel k pokračování. „Já nepotřebuju, abys něco takovýho dělal,“ řekl jemně a vytáhnul jeho ruku ven. Ale zase nemohl říct, že by se mu to nelíbilo, když tam ta ruka byla…
„Myslíš, že bych to snad nedokázal?“ zeptal se Bill trošičku ublíženě.
„Tohle netvrdím. Jenom to teď nechci. To je celý.“
Bill se zachmuřil. Přišlo mu nespravedlivý, že nějaká cizí blondýna může a on ne. Než se však nadál, uvědomil si, že to řekl nahlas.
„Tady nejde o žádnou blondýnu, Bille. Já… sám jsi mě viděl, ne? Čím blíž je těch pár vteřin, tím se přestávám víc ovládat. A… Nechci ti ublížit. Snad… někdy později.“
„To si budu pamatovat,“ řekl Bill už krapet veseleji a opřel si hlavu o Tomovo rameno.
„Kolik je vlastně hodin?“ zeptal se Tom, aby přerušil to trapné ticho. Bill zašátral rukou po nočním stolku, dokud nenarazil na mobil. Když viděl, kolik ukazují digitální hodiny, vykulil oči a vypískl: „Každou chvíli se vrátí máma!“
Tak rychle Tom ještě z postele nevylezl. Jeho bráška se na něj jen s údivem díval, byl v šoku z jeho reakce. Sesbíral oblečení válející se po zemi a oblíkal si tričko.
„Podej mi, prosím tě, aspoň boxerky,“ poprosilo jej jeho dvojče. Odhrnul mu deku, teď už vážně naposledy se kouknul na jeho tělo v celé své kráse a oblíknul mu boxerky.
„Proč tak spěcháš?“ zeptal se ho Bill. Tom Billa pohladil po vlasech a vášnivě ho políbil. „Nechci vědět, co by dělala máma, kdyby nás tu takhle našla. Ještě ti večer napíšu,“ řekl spěšně a už vycházel z jeho pokoje. Jako namydlený blesk vyletěl z jejich bytu ven, po schodech stále dolů.
Ve druhém patře málem vrazil do plavovlasé ženy, která mířila nahoru. „Promiňte,“ omluvil se a bral schody po dvou, jen aby byl co nejdřív pryč. I tak už měl doma jistej průser. Ale za jakou cenu!
Když Simone vyšlapala tu spoustu schodů a ocitla se u dveří jejího bytu, ozvalo se někde z vršku: „Jé, paní Trümperová. Tak ráda vás vidím!“ Simone si pomyslila něco ve smyslu: Ale já tebe ne!, a otočila se na ženu s koštětem v ruce.
„Dobré ráno, paní Gohlová.“ Ženě s jednou zapomenutou natáčkou ve vlasech zmizel úsměv.
„Musím vám říct, že ten váš syn má teda pěkný kamarády…“
„Bill?“ rozesmála se Simone. „Vždyť ten pořád říká, že nemá žádný kamarády,“ řekla a začala se přehrabovat v kabelce. Hledala klíče.
„Taky čím by se měl chlubit. Takový hulvát! Být vámi tak mu takovýhle kamarády zakazuju.“ Simone se naštvaně otočila a pravila: „Paní Gohlová, byla byste tak laskavá a nechala výchovu mého syna na mně? Mimo to, neznám člověka, který by se dokázal chovat slušně, když každému pořád něco vytýkáte a na každého si stěžujete. Krásnou neděli přeju, paní Gohlová,“ řekla Simone a zazvonila.
Bill vyletěl z postele a rychle si oblékl své staré tepláky, co měl na spaní, aby nešel otevřít skoro nahý. Pořád nějak nemohl uvěřit, co se v jeho pokoji odehrávalo. Připadalo mu to neskutečný. Bože, on je tak hloupý, že mu odpustil hned a nenechal ho odprosit o odpuštění, pomyslel si o sobě. I když to by si asi neužil tak moc jako tohle…
Otevřel dveře a zamumlal jakoby rozespale: „Ahoj, mami. Ty nemáš klíče?“ A chystal se vrátit zpátky do pokoje, jenže ho Simone zastavila.
„Už je ti líp, zlato?“
„Um… je to lepší než večer.“
„To jsem ráda,“ pohladila konejšivě Billa po tváři, “ asi jsi jen něco špatnýho snědl.“
„Hm… asi jo,“ odpověděl krátce a nemyslel už na nic jiného, než na spánek, na zasloužený spánek, a…
Na Toma.
„Billí, já vím, že chceš ještě do hajan, ale mohl bys mi prosím udělat kafe? Od tebe chutná vždycky nejlíp…“ požádala Simone syna. „A navíc s tebou potřebuju mluvit,“ dodala. Šla se do ložnice převlíct a mezi tím mluvila na Billa, který připravoval kafe. „Představ si, že… ta baba Gohlová tvrdí… um, sakra… žes tady někoho měl a byl na ni dost sprostej…“
Bill málem upustil hrneček. Sakra, pomyslel si, položil hrneček a natáhl se pro skleněnou dózičku, ve které byla káva.
„Mami, vždyť ty sama víš, že žádný kamarády nemám. Přece si nenecháš něco nabulíkovat od nějaký starý čarodějnice,“ snažil se Bill zapírat a byl docela vděčný tomu, že ho od mámy dělila zeď a ona neviděla, jak lže. Vždycky to na něm poznala.
„To samý jsem jí taky řekla,“ pokračovala Simone a přetáhla si tričko přes hlavu. „…Krucinál, už… Sandra měla asi zase pánskou společnost, když byli její rodiče v divadle, protože mě na schodech srazil nějakej kluk v děsně velkým tričku a ona si na takovýhle typy potrpí.“ Pro sebe si pak už je zamumlala: „Nechápu, co to je za módu,“ a šla do kuchyně.
Bill stál u kuchyňské linky jako přimražený. Každopádně to Tomovi vyšlo taktak, pomyslel si a zapnul konvici. Sledoval matku, jak si se značnou únavou sedá, a bylo mu jí líto. Když nedřela po nocích v nemocnici, prodávala své tělo v bordelu u toho zmetka. Ona ho vlastně neprodávala, to majitel prodával ji. Aniž by se jí zeptal. Jako by slyšel jeho odpověď: Ona je zaměstnanec a bude dělat to, co jí nařídím!
Bill zalil kávu a donesl ji matce, která se na něj děkovně podívala.
Simone se napila: „Tohle mi fakt bodne. Billí, zlatíčko, sedni si sem ještě na chvíli. Vážně s tebou potřebuju mluvit,“ řekla, když viděla, že se její syn pakuje. Pozorovala, s jakou lehkostí se otáčí a sedá si na židli naproti ní. Nohy si dal na židli a hlavu položil na kolena. Podíval se na Simone takovým pohledem, který značil, aby začala vyprávět, co mu chtěla říct.
Ještě jednou se napila a spustila: „Našla jsem si lepší práci.“
„Fakt?“ rozzářil se Bill, „to je úžasný!“
„To je, Billí,“ řekla s úsměvem na rtech, „je to místo vrchní sestry a dostanu o 25% víc než teď. Ale…“
„Co ale?“
„Je to na druhým konci města. Nebudu mít jak se tam dostat.“
„A co autobus? Nebo pěšky?“
„Billí, to je hodně daleko na to, abych chodila denně pěšky tam i zpátky. Ne, že bych byla líná, ale…“ zastavila se uprostřed věty. Podívala se na svého syna, který se už netvářil tak příliš nadšeně jako předtím. Bylo mu nejspíš jasné, kam míří. „Než bychom našli nějaký byt nebo domek poblíž, zkusila bych se zeptat Sebastiana, třeba bychom u něj mohli chvíli zůstat. Se školou by se to nějak vyřešilo, to se neboj. No, a hlavně bychom nemuseli chodit… ty víš kam. Prostě jakobysme zmizeli z planety…“ Zadívala se krátce do černé kávy na svůj odraz a řekla něco, co Billa okamžitě probralo. „A taky myslím, že je správný čas na to, abys už konečně poznal svoje dvojče.“
autor: Bajik
betaread: Janule
no já myslim, že se už poznali víc než dost:D:D
Ooooo…ty vogo! Ty vogo! rychle další díleček, nebo já už to do toho dalšího nevydržím, protož je to nskonalůe dobrý a sem zvědavá, jak toto všcko dopadne! Rychl prosíííím!!!!:-)
Super!!! Nádherný!!! Už jsem se nemohla dočkat. 🙂 Krásnej dílek! 🙂
Yeach!Tp je super!!Juj mno a kedy bude dalši dílek?Ja sa totíž nwm dočkať!
souhlasim s Cathy… xD jinak moc hezky napsaný…. x)) těšim se na další dílek je to hodně zajímavý…. x))
tiez si myslim ze s tym poznavanim to uz maju tak trochu za sebou :D….inak super diel 😀 a simone dobre odpinkala tu susedu 😀
Cathy… Jsme chtěla napsat uplně to stejný jak ty… ale fakt do posledního slova…
A líbilo se mi jak Simone setřela tu starou rašply xD
rašpli je asi "i" co? xD
juchuu…budou spolu bydleeeeeeeet :D:D
kkks… tak toto bolo mile.. ako keby uz Bill nepoznal svoje dvojca..heh..no ..ale len tak dalej…