autor: Rachel
Zářivé sluneční paprsky donutily Toma otevřít oči a připomenout mu, že se brána snů zavírá a on musí rychle ven. Posadil se na posteli a protřel si oči. Venku teprve vycházelo sluníčko, ale záře se rozprostírala i v tom nejzazším koutku Tomova pokoje. Sáhnul po svém mobilu, aby zjistil čas. Tři čtvrtě na sedm. Vykutálel se z postele a šel do kuchyně se napít. Začínalo být opravdu krásně, a proto se Tom rozhodl, že dnešní dopoledne stráví asi venku menším úklidem. Začal se shánět po mikině, která jako by se propadla do země. Na věšáku nebyla, na gauči už vůbec ne a ať Tom přeházel svůj šatník třeba desetkrát, nikde nebyla k nalezení. Zaraženě se posadil na postel a matně si vybavoval, kde ji mohl včera nechat. Vzápětí mu všechno došlo. Bill!! Málem bych na něj zapomněl. Bleskovou rychlostí se natáhl pro mobil a s úsměvem začal vyťukávat text.
V domě u Trümperů to vypadalo, jako kdyby tam bouchla bomba. Simone nervózně pobíhala po celém domě a do velké cestovní tašky si přidávala poslední nezbytnosti, jako třeba kartáček na zuby a ostatní. Konečně měla vše, co potřebovala, zapla poslední zip a tašku si odnesla do auta. Čeká ji náročná cesta až na druhou stranu Německa. Vyjela si s vozem před dům a zkontrolovala čas. Tři čtvrtě na sedm a za půl hodiny musí vyjet. Vystoupila a v klidu šla do domu s radostí, že může být ještě chvíli s Billem. Nerada ho nechávala samotného doma, ale nedalo se nic dělat.
Bill měl ovšem teď úplně jiné starosti. Tašku měl položenou vedle sebe stejně tak, jako Tomovu mikinu. Rozhodl se vzít si ji do školy pro štěstí. Hned, jakmile ráno vstal, odložil Ijáčka ze své náruče a místo něj si do ní přitulil kousek té šedé látky. Voněla krásně. Voněla Tomem, a když Bill s úsměvem přivřel oči, měl pocit, jako by tu byl Tom s ním. Teď ležela volně přehozená přes stoličku, aby se Simone zbytečně nevyptávala, kde k ní přišel. Byl velmi nervózní. Spíš se bál. Bál se, že pokazí, co se dá a to Bill nechtěl. Chtěl Tomovi dokázat, že jeho snažení bylo přeci jen k něčemu dobré. Proto si ještě rychle procházel všechny příklady a nakonec sešit zavřel a schoval do tašky. Zamyšleně pozvedl ke rtům hrníček s čajem a usrkl si doušek toho teplého nápoje. V hlavě si ještě domýšlel dnešní plán. Ani nepostřehl, že dovnitř přišla mamka a přisedla si přímo před něj. Probral se, až ho pohladila po ruce.
„Zlato, co se děje? Ty se bojíš té písemky, viď?“ přikývla, když Bill přitakal.
„Ty to zvládneš a…“ její slova přehlušil zvuk Billova mobilu a tak se šla raději věnovat své práci v kuchyni. Bill se zaculil, když viděl, od koho zpráva je.
Dobré ráno, medvídku. Doufám, že ses dobře vyspal. Já jsem dlouho nemohl usnout, protože jsem na tebe pořád musel myslet… Chci ti hlavně říct, že ti budu držet palce a věřím, že budeš nejlepší ze třídy. Pac a pusu. Tvůj T.
Bill se celý rozzářil a na židličce poskočil radostí. Jeho nálada se otočila o 180 stupňů k lepšímu, a kdyby nemusel už za pět minut vyjít z domu, znova by si lehnul do postele a nechal by si zdát o těch nádherných, procítěných polibcích, kterými jej Tom včera zasypával. Ale to nešlo. S úsměvem si mobil schoval do tašky a všechen ten zvláštní strach jako by se z něj nadobro vytratil.
„Bille, chtěla bych se s tebou rozloučit,“ přerušila tok jeho myšlenek Simone a přešla k němu. Neunikl jí Billův úsměv. Takhle se Bill usmíval v několika posledních dnech skoro pořád. Všimla si toho. Taky se tak před několika lety usmívala.
„Bille, ty jsi zamilovaný?“ zeptala se jej, a když uviděla Billův malý úsměv a pomalé pokývání hlavou, objala ho.
„Zlato, tak to je báječné,“ smála se spolu s ním a tiskla si ho k sobě. „Tak se tu měj, vím, že spěcháš do školy, já mám ještě deset minut čas. Hlavně prosím tě zamykej, ať nás tu někdo nevykrade. Zítra večer jsem tu jako na koni. Držím ti palce,“ políbila ho na čelo.
„Tak ahoj mami,“ zamával jí Bill a popadl mikinu i s kabelkou. Na chodbě si ji oblékl, nazul tenisky a vyšel ven.
Celé město se probouzelo do letního, červnového rána. Bill si cestou několikrát četl Tomovu zprávu a pokaždé se hned po první větě musel usmát. V této náladě došel do školy, rychle se přezul a utíkal do třídy. Přestože mu začínalo být horko, mikinu si nesundal. Chtěl ji mít na sobě alespoň po celou hodinu matematiky. Nevnímal urážky ostatních spolužáků, že vypadá trapně. Ta XXL mikina totiž vůbec nepatřila do Billova stylu. Ale to mu bylo úplně jedno. Stačila mu myšlenka, že ji nosil Tom, že voněla jeho nezaměnitelnou vůní, a že mu ji včera půjčil z lásky, ze starosti, aby se nenachladil. Byl neuvěřitelně milý. Ale hodina začala a než se Bill nadál, měl před sebou papír s písemkou. Roztřeseně se podepsal a začal vypočítávat příklady, jejichž výsledky měly rozhodnout o jeho známce.
Poslední hodina dějepisu se neuvěřitelně vlekla. Snad proto, že byla poslední, snad proto, že byl pátek a venku bylo krásně a také snad proto, že jim velmi starý učitel vykládal přednášku o Alexandru Velikém. Bill ležel na lavici, pod hlavou Tomovu mikinu, do které ospale zabořil nosík hned po tom, co zjistil, že dnešní nudná hodina se nebude nijak lišit od těch ostatních. Z jeho skoro spánku ho vyrušilo až cvaknutí dveří, ve kterých se objevila učitelka z matematiky.
„Ehm, pane Trümpere, můžete na okamžik?“ zeptala se a starý učitel souhlasně pokýval. Bill tedy vstal, ale učitelka ho zadržela.
„Můžete si vzít věci, za deset minut už zvoní,“ usmála se, a když Bill vyšel ze třídy se všema svýma věcma, zavřela za ním dveře a otočila se na něj.
„Pane Trümpere, to je neuvěřitelné… já nemám slov, j-jen se podívejte,“ skoro koktala a podala překvapenému Billovi papír. Bill v něm poznal svou písemku. Bylo na něm několik červených poznámek, ale to nejdůležitější – nahoře byla v kroužku velká jednička. Bill už nemohl mít oči více vykulené.
„Dávám Vám na vysvědčení trojku, ta písemka byla snad nejlepší z celé třídy,“ obdařila jej úsměvem.
„P-paní učitelko, můžu si ji na víkend půjčit domů? V pondělí ji přinesu,“ sliboval Bill horlivě, a když učitelka s úsměvem přikývla, rozloučil se a utíkal ze školy ven.
Tom zrovna vyndával čisté nádobí z myčky, ale když uslyšel hlasité prásknutí dveří, šel se podívat, co se vlastně děje. Bill se narychlo vyzul a vběhnul dovnitř.
„Tome. Tomíííí!“ volal, a když před sebou uviděl svého miláčka, rozběhnul se a šťastně mu skočil do náruče. Tom jen tak tak udržel rovnováhu, ale když slyšel, jak se mu Bill směje do ouška, opustila ho nejistota. Hladil ho po zádech, a když jej Bill pustil, podíval se mu do očí.
„Tomi, já to dokázal. A to jenom díky tobě,“ špitnul Bill a podal nechápavému Tomovi svou písemku, kterou pořád držel v ruce. Sledoval, jak se Tomovy oči rozzářily a na tváři se mu rozhostil ten krásný úsměv, který na něm Bill tolik miloval.
„Miláčku, to je úžasné,“ pochválil ho a sedl si na gauč. Bill se spokojeně posadil na jeho klín.
„Lásko, kdyby tebe nebylo,“ pohladil Toma po dredech a objal ho jednou rukou kolem krku. Tom se na něj podíval.
„Nene, kdyby ses nesnažil, tak bych ti nebyl co platný. Ale teď si tě vyzkouším z něčeho jiného,“ odložil si písemku na stolek a přisunul si Billa na klíně blíž. Bill ani na nic nečekal. Objal ho ještě víc a láskyplně jej políbil na rty. Jak vteřiny a minuty ubíhaly, stávaly se jejich polibky vášnivějšími a chtivějšími. Bill seděl obkročmo na Tomově klíně a sladce si hrál s jeho jazykem. Oběma jim bylo nádherně. Tom se rozhodl osmělit se trochu víc. Něžně vsunul svou ruku pod Billovo tričko a začal mu je vyhrnovat. V Billovi hrklo, přece jen se však rozhodl to překousnout. Když však ucítil, jak lem jeho trička stoupá pomalu výš a výš, odpojil se od Toma a hbitě si látku stáhnul zpátky dolů. Toma jeho reakce ani moc nepřekvapila, ale přesto měl strach, že bude teď Bill odtažitý.
Bille, promiň mi to. Proč jsem si to neuvědomil? Šel jsem na tebe moc rychle…
Díval se do Billových očí a hledal v nich odpověď. Jedinou odpovědí byla nejistota, se kterou se Bill na Toma díval. Ty jsi nejistý, Bille?
„T-Tome, počkej, j-já tohle nemůžu,“ špitnul Bill tiše a smutně se na Toma zadíval. Ten jej něžně hladil po vlasech. V duchu cítil, že musí Billovi dodat jistotu a důvěru. A to on chtěl. Díval se na Billa pohledem, který říkal, že mu může cokoli říct a se vším se mu svěřit.
Tome, doufám, že to pochopíš. Ale moc se za to stydím…
„Tome, víš… já ti musím něco říct. Víš… j-já jsem tohle ještě nikdy s nikým nedělal a…“ Bill se odmlčel. Teď mělo přijít to nejhorší.
„A co?“ zeptal se jej Tom měkce a zastrčil mu pramínek vlásků za ouško.
„J-já… já jsem ještě… panic,“ poslední slovo skoro tiše pípnul, ale Tom ho dobře slyšel. Srdíčko se mu rozbušilo láskou tak, jako ještě nikdy. S úsměvem se podíval na Billovu sklopenou hlavinku.
„Mě by spíš zajímalo, proč klopíš své krásné oči, Bille,“ pošeptal a stisknul Billovu packu, která se začala mírně třást. Bill k němu pozvedl oči.
Copak ty vážně nevíš? Nikdy jsem se nesetkal s ničím jiným, než s posměchem.
„Protože se bojím, že… že se mi budeš smát,“ povzdechl si nešťastně, ale na to ucítil, jak si jej Tom k sobě stulil na hruď a líbal do vlásků.
„Ty můj hlupáčku. Proč bych se ti měl smát, když… když jsem na tom vlastně úplně stejně jako ty,“ pohrával si s jeho pramínky, ale na to se Bill vyšvihnul do sedu.
„T-ty, ty jsi taky… ještě nikdy?“ vydechl nevěřícně, a když Tom přikývl, přitulil se k němu.
„Nemusíš se mě bát, Billí,“ šeptal ten kouzelný hlas a Bill začal spokojeně vrnět.
Málem by usnul, ale naštěstí si vzpomněl na něco, co chtěl Tomovi říct. Pozdvihl hlavinku a setkal se s Tomovým neodolatelným úsměvem. Následoval dlouhý, procítěný polibek, při kterém se Tomovi zamotala hlava. Bill se od něj odpojil.
„Tomí, víš, já jsem dostal takový nápad,“ prstíkem zkoumal Tomovu tvář. „Co bys tomu řekl, kdybych tu dnes přespal?“ optal se a srdíčko mu poskočilo štěstím, když uviděl v těch hnědých čokoládkách jiskřičky štěstí. Tom se naklonil k jeho oušku.
„Že je to tvůj nejbáječnější nápad,“ špitl mu do něj a na to se oba rozesmáli.
Nechci, abys tu byl sám, Tome. Chci být s tebou. A mám pocit, že dnes se stane něco víc.
„Ale musím si skočit domů pro věci a zanést si tam tyhle školní,“ oznámil mu Bill, a když Tom souhlasně přikývl, musel se zaculit tomu, jak po něm nedočkavě loudil pusinku.
„Tak já půjdu, vrátím se,“ Bill se zvedl a malinko se podivil, když mu Tom vzal kabelku a už se na chodbě přezouval.
„Co koukáš? Samotného tě nikam nepustím,“ usmál se na něj, a když mu Bill nastrčil svou pravou nožku, nasadil mu na ni bílou tenisku.
autor: Rachel
betaread: Janule
Tom a panic?? to je tusim prva poviedka, ktoru som citala kde sa objavilo nieco take 😀 ale ta noc bue urcite zaujimava, uz sa tesim 😀
Toe rozkošný <3
Doufám,že to bude pokračovat dál takhle pohodově a nenastane nějakej problém…
:-*
nepouštěj……………. chran si ho pche Tom a PANIC? :DDDsííííla
To je úúžasnýý x)
Tom a panic xDD heh xD
Ale fakt náádherný ♥
Rychle dáál 🙂
moc kjásnééééééééééééééé
překrásný…x)) moc hezky napsaný…x)) sem zvědavá,jak se to vyvine…x)) jinak Tom a panic…?? roztomilé….x))
Holky, pište aj jako něco jinýho, než ódy na myšlenku, že Tom je panic XD
chceš něco jinýho?? fajn… x)) takže představa Billiho v XXL mikině mi přijde usměvavá…x)) jinak sem hrozně ráda, že tu písemku zvládnul a Tomovi poděkoval…x)) líbí se mi Billův vztah s mamkou…x)) jejich rozhovor na konci byl úžasnej a já se těšim na jejich poprvý…x)) nějak takhle..?? ale zmínka o tom rozhovoru tam bejt prostě musela… x))
Meygan: děkuju moc, přesně takhle jsem si to představovala a ostatní- vemte si příklad tady z kolegyně úchylačky:-D
Já si to taky napíšu..
Tom panic? xD xD
nedalo mi to xD xD
a jinak… Já nevím… xD ten díl se mi líbil a jsem rada, že to to tele zvladlo 🙂
panicové? oba? no to je fááájn…xD