autor: B-kay
„Nechtěl jsem tě vyděsit, omlouvám se,“ zašeptal tiše do krásných černých vlasů a dlouze jej políbil na čelo. Bill se k němu stulil ještě více. Potřeboval cítit to bezpečí, které dokázalo vytvářet jenom Tomovo náručí. Nic jiného jej tak dokonale nehřálo a nechránilo, jako právě Tomova náruč. Už jako malí kluci…
…Pokaždé, když se Bill v noci vzbudil a bál se usnout po ošklivém snu, vzal do rukou svého velikého medvídka a ťapal malinkýma nožkama do vedlejšího pokoje, kde spokojeně spinkal jeho bráška. Nebál se klidně otevřít dveře a vejít, protože věděl, že by jej Tom od sebe nikdy neodehnal. I když jej Bill vzbudil někdy nad ránem, vždycky tady byl pro něj, aby se posunul ve své postýlce a udělal tím místo i pro brášku. Vydrželi si spokojeně ležet v objetí i celou noc a povídali si o lumpárnách, které plánovali na další den. Bill pak mohl být už klidnější a ničeho se nebál. Věděl, že tady Tom byl, je a vždycky bude jen a jen pro něj…
Jenomže tohle byla zcela jiná situace. Vždycky si sice byli blízcí, ale ne až takhle. Kdyby se někdo zašel podívat do Tomova pokoje… nic krásnějšího by snad v životě neviděl. Obě dvojčátka byla zabalená v dece na parapetu u okna a dívali se spolu na hvězdy. Přitom si povídali o všem možném… To vlastně ani nebylo důležité. Bill byl rozvalený u Toma v náručí a ten jej něžně hladil po vlasech tak, jako to dělával skoro každý večer před několika lety.
„Proč se to všechno tak změnilo?“ špitl tiše Bill a ještě více se přitulil k Tomovým dlaním, které byly opatrně propleteny kolem jeho bříška.
„Copak?“ šeptl Tom, který se hlavou opíral o stěnu, a přitom se nechával ukolébávat bratrovou vůní, až se dokonce sám přistihl, že mu víčka rázem přišla ztěžklá. Bill se klidně opřel o jeho hruď a tiše naslouchal tlukotu Tomova srdíčka.
„Například my dva,“ vydechl a přivřel víčka. Najednou šepot v Tomově pokoji ustal a ozývaly se jenom tiché nádechy a výdechy dvojčátek, která právě spokojeně usnula. Uběhly asi dvě hodinky a Billova očka se rozespale otevřela. Nejdříve si vlastně neuvědomoval, co a kde je, a až když si uvědomil lehké dýchání za krkem, malinko svou hlavu natočil. Ocitl se tak pět centimetrů od svého dvojčátka. Najednou pocítil zvláštní třepotání v bříšku. Bál se jenom toho, že teď uklouzne a spadne a tím vzbudí i Tomiho, nebo jej omylem odře, nebo něco podobného… Ale zatím bylo štěstíčko na jeho straně.
Omámeně pozoroval měkké polštářky, ve kterých se jako diamant v měsíčním svitu třpytila kovová ozdůbka. Bill neodolal, a opatrně vymanil jednu ručku z Tomova sevření, aby se jí mohl dotknout. Přímo nábožně posouval svůj ukazováček k Tomovým rtům. Kdyby jen věděl, že jeho dvojčátko právě nespí, jak tajně doufal, ale tiše čeká na to, co Bill udělá. V momentu, když se Billův ukazováček setkal z jeho vrchním rtem, měl co dělat, aby nevzdychl. Bill jím začal Tomovi něžně hladit celé rtíky a vůbec si neuvědomoval, že by jej tím mohl vzbudit. Byl tolik omámený tím zvláštním pocitem, že nějak normálně ani neuvažoval. Pomalounku nakláněl svou tvář blíž a blíž, až Tomův horký dech ovanul jeho líce. Věděl, že nesmí… Ale musel.
Musel ho alespoň naposled políbit…
V momentu, kdy lehce opřel svoje rty na rty svého dvojčete… na rty skoro totožné s těmi jeho, prudce otevřel oči, a právě ve chvíli, kdy se už neudržel ani Tom a také je konečně otevřel. Nedokázal by je mít dál zavřené. Bill se malinko odsunul a zhluboka dýchal. Jeho hruď byla natlačená na té Tomově, která se zběsile zvedala a znovu klesala. Jejich oči zmateně tápaly v těch druhých…
Tom věděl, jak moc vyděšeně se teď asi Bill cítí, a proto se rozhodl jej malinko uklidnit. Zmoženě natáhnul své dlaně a lehce do nich uchopil Billovu tvář. Jeho oči byly tak zmatené, až měl Tom chuť malinko se usmát. Bill se v Tomově náručí celý obrátil tak, že na něm seděl obkročmo a cítil, že ním protéká neskonalá touha. Zoufale vydechl a položil svou tvář do ohybu mezi Tomovým krkem a ramenem a vtiskl tam vášnivý polibek. Tom prudce zvrátil hlavu dozadu, až se chudáček bouchl hlavou o zeď xD. Bill se však nezasmál tak, jako by to možná udělal jindy, právě naopak se vší vážností se na Toma zadíval a lehce se na něm zhoupl. Ani nevěděl, co jej to popadlo, ale Tom byl tak krásný, když tiše sténal, prsty drtil lem svých trenek a zoufale se snažil vyhledat Billovy rty…
autor: B-kay
betaread: Janule
mrtě a hele pls pls dej sem další dílky povídky Momenty je nejlepší
užasnéééé..těším se na pokráčko
To jako neee, takhle to useknout,, Ty bedo já přilepená na obrazovce, hltám každý slovo a….. konec…:(
Bože se zblázním..:D Tak jo počkám ty dva dny no… 😀 píšeš uuužasně!
B-kay mohla bych poprosit o další dílek ,,REBELa" ?? Mocc se těším na pokrácko a ono pořát nic :((( Jinak píšeš mooc dobrý věci
nádherný.. upa nehprázn ě moc..
to je úúžasnéééé…jen tak dááál!!