Verboten…!! 7.

autor: Tessyna

Otevřel skoro průhledná posunovací dvířka sprchového koutu, chytl mě za loket a udělal něco, co bych od něj nikdy nečekal… už kvůli tomu, že neměl důvod.

Tom mi vrazil facku. Bylo to opravdu nečekaný a ani jsem pořádně nevěděl za co. Jenže netrvalo dlouho a já už to věděl.

„Tak já se k tobě chovám slušně a ty mi řekneš, že sem ubohej?“ Tom na mně přímo řval a v jeho očích se neodráželo nic jiného než jen zlost. I ta malá špetka touhy vymizela. „Ty máš co říkat, protože já na rozdíl od tebe smím bydlet v tomhle domě, sprchovat se tu, jíst tu a nemusím makat… a víš co ještě? Nemusím nosit obnošený věci… fuj…“ To, co udělal potom, mě úplně dorazilo a já kdybych se nechytnul umyvadla, asi spadnu. Von si přede mě uplivnul. Jako bych byl nějaká špína, něco míň než on, ale to jsem byl a dost dobře to věděl. Do očí se my nahrnuly dotěrné slzy a tak jsem je setřel a bez jediného náznaku citu jsem se usušil, oblíknul, jak říkal Tom, do jeho obnošených hadrů a šel dolů splnit úkoly, co mi mamka napsala na lísteček. Když jsem měl hotovo, opatrně jsem zalezl zpět do mého nového domova a schoulil se do malého klubíčka. Jenže to, jak mi bylo po minihádce s Tomem, nebylo až tak hrozný, jako to, když přišla máma domů z práce.

No a co se vlastně stalo? Vlastně ani nic. Máma přišla v 16:25 z práce do 17:00, seděla u televize a já měl klid. Jenže pak se ozvalo celým našim pozemkem: „Billéééééééééééééééééééééééééééééééééé,“ a mně bylo hned jasný, že to bude další trápení. A opravdu bylo, nebylo. Abyste to pochopili, od včerejšího rána jsem nic nejedl a mamka mi teď řekla, ať uvařím smažený sýr a hranolky a jestli si jen jedinou vezmu nebo ochutnám kousíček sýra, půjdu bydlet do sklepa. A tak jsem to teda všechno udělal, i když ruce se mi hladem klepaly a tak není divu, že jsem se 2x pořezal. Tom stál skoro celou dobu za mnou a sýr mi ujídal. A i když moc dobře věděl, jak moc velkej musím mít hlad, ještě mě provokoval a schválně si ten sýr vychutnával. I ta myš si ho tak nevychutnává jako on. Když jsem začal smažit hranolky a po celé kuchyni to krásně zavonělo, do očí mi vytryskly slzy. Tak strašně rád bych sněd alespoň jednu hranolku, jenže vím, že kdybych to udělal, jen tak z toho nevyjdu. Proto jsem to vydržel, a potom se s brekem odporoučel „k sobě“. A protože jsem nevěděl, co mně ještě čeká, napil jsem se odporné dešťůvky. Jenže pak se to stalo. Mamka mě zavolala ke stolu a mně hned bylo jasné, že tady něco smrdí. (a já to nebyl.)

Tak jsem vešel do místnosti, sednul si ke stolu a pak mi mamka oznámila, že tu počkám, než pojedí. Tím pádem je budu sledovat jak jí, mezitím co já se hlady sotva držím na nohou.

A víte co? Já to zvládnul. Plakal jsem, to ano, ale neměl jsem odvahu mamku poprosit jen o jediný malý sousto. Potom jsem umyl, utřel a uklidil nádobí a šel si lehnout.

A pak to bylo dost krutý. Venku se rozpršelo a začaly padat i kroupy, a tak jsem byl i s dekou a polštářem za chvilku zmoklej jako myš, a ještě ke všemu mi zmokla petrolejka a tak jsem byl potmě.

V tu chvíli jsem chtěl umřít. Tak moc jsem si to přál, až se mi to málem splnilo. Ano, slyšíte správně. Déšť rozbil chaloupku natolik, že mi jeden trám spadl málem na hlavu. Uhnul jsem. Ani nevím proč. Snad pud sebezáchovy. Ale rána to byla řádná. A to až tak, že to probudilo Toma, který byl rázem jako vyměněný a utíkal za mnou. Když si zkontroloval, že jsem v pořádku, rychle mě vtáhnul dovnitř a pak k němu do pokoje. Tam mě osušil a chtěl mi dát jeho věci.

„T-to ne… to já nemůžu, ty ještě budeš nosit,“ zašeptal jsem se skloněnou tváří, do které se mi zase hnaly slzy. Slzy smutku, smůly a bolesti. Tom chtěl ještě něco říct ale…

autor: Tessyna

betaread: Janule