autor: Rachel
„Jenom se převleču, ano?“ Tom Billa pustil a utíkal k sobě do pokoje. Chvíli přehrabával trička ve skříni, až se rozhodl pro bílou. Nasadil si ještě čelenku a kšiltovku, popadl tenkou šedou mikinu a šel za Billem. Bill se zatím procházel po obýváku a rozhlížel se všude možně. Když za sebou uslyšel kroky, otočil se.
„Páni,“ vydechl nevěřícně a pohledem si Toma měřil. Tom zatím přešel až k němu a přitulil si jej k sobě.
„Sluší ti to,“ vybreptlo to černovlasé stvořeníčko a věnovalo mu procítěný polibek.
„Půjdeme?“ zeptal se jej, a když se Tom usmál, zamířil ke dveřím.
Venku bylo opravdu nádherně. Krásný letní den, ve kterém slunce ozařovalo i tu nejmenší uličku ve městě. Procházelo se po obloze ve zlatých střevících. Na nebi opravdu nebylo ani mráčku, jen slabý větřík si pohrával se zelenými listy ze stromů. Tom stočil pohled na Billa, který šel vedle něj. Vypadal kouzelně. S mírně přivřenými víčky si vychutnával ten letní svěží vánek, který mu cuchal vlásky. Ani ho nenapadlo nasadit si sluneční brýle. Úplně na to zapomněl. Vychutnával si ten příjemný pocit. Najednou však pocítil jemný dotyk na ruce. Chviličku nechápal a tak se podíval na Toma, který se mile usmíval. Shlédl proto dolů a nemohl uvěřit vlastním očím. Jeho prsty byly propleteny s těmi Tomovými. Díval se na ten krásný dotek a viděl, jak Tom jemně sevřel jeho dlaň v té své.
„Tome,“ vydechl Bill a vzhlédl k němu. Stáli přesně uprostřed ulice a ani v nejmenším nevnímali všechny ty uspěchané lidi, kteří kolem nich procházeli.
„Nevadí ti to?“ optal se Tom nejistě a na to se setkal s Billovým krásným úsměvem.
„Hlupáčku. Jak by mi to mohlo vadit?“ pohladil jej po tváři a pořád byl jako omámený.
On mě vážně drží. To je tak krásný pocit, mít jej u sebe.
Ruku v ruce šli pomalounku k nedaleké cukrárně. Jestli Tom už předtím nemohl z Billa spustit oči, mýlil se. Za nic na světě by teď neuhnul pohledem od toho černovlasého andílka, který zářil jako sluníčko a co chvilku mu ruku potěšeně stisknul. Tom se však nemohl udržet. Zastavil se těsně před cukrárnou a otočil si Billa k sobě. Nadzvedl mu bradu a zlehka se otřel o jeho rty. Chci tě líbat, Bille.
Bill se vůbec nebránil. Sám vyšel Tomovi vstříc svým nenechavým jazýčkem a vyšpulenými rtíky. Toužil po něm tak moc. Bylo v něm nekonečné množství citů a on je musel někde ventilovat. Dával je do polibků. Cítil Tomovu ruku ve svých vlasech a tu druhou kolem svého pasu. Proto své dlaně položil na látku Tomova trička. Tom se musel usmát, když cítil Billovy nesmělé doteky. Připadal si jako největší zamilovaný blázínek pod sluncem. Odtáhl se od Billa, který si neodpustil ještě jednu malou pusinku na tvář. Zvědavě jukl za Toma.
„Jéé, zmrzlina,“ vypískl nadšeně a než se Tom nadál, prosvištěl kolem něj rychlostí blesku a už obhlížel všechny možné příchutě té osvěžující dobrůtky. Tom tedy vešel za ním.
„Dobrý den,“ pozdravil postarší paní a šel si vybírat za Billem.
„Tak, co to bude, mladý muži?“ zeptala se ta dáma a usmála se na Toma.
„Já si vezmu tu jahodovou a… počkejte moment,“ spěšně odběhl za Billem, který se neustále rozhodoval.
„Lásko,“ pohladil jej po vlasech a vzápětí cítil Billovy měkké polštářky na své tváři.
„Čokoládovou,“ špitl mu u ouška tichý hlásek a Billova ústa se rozšířila do úsměvu. Tom se otočil na prodavačku, která dělala, že ji víc, než oni, zajímá dnešní tržba.
„A ještě jednu čokoládovou, prosím,“ poprosil a za malou chviličku už podával kornoutek Billovi, který se těšil jako malé dítě. Zaplatil a vyšli ven.
Tentokrát to byl Bill, který sevřel Tomovu dlaň v té své a propletl si s ním prsty. Procházeli městem a blížili se k parku. Bill mlsně olizoval zmrzlinu a jeho prsty se mazlily s těmi Tomovými.
„Tome? Řekni mi něco o sobě. Skoro nic o tobě nevím,“ vybídl ho, a když uviděl Tomův zářivý úsměv, musel mu ho oplatit. Po celou dobu, co mu Tom vyprávěl o svém životě, který byl většinou až příliš osamělý, z něj nespouštěl oči.
„Měl jsem pár holek, ale nebylo to to, co jsem chtěl. Po čem jsem toužil. A potom ta strašná hádka s otcem. Víš, štvalo mě, že on si vždycky jen někde užíval na služebkách a já byl doma třeba několik týdnů sám. A tak mi koupil ten malý domek, ve kterém jsem teď. Peněz má dost a tak ho za mě platí. Vždycky si myslel, že si za peníze všechno koupí. Ale mě ne. Já peníze nechci, ani jsem nikdy nechtěl,“ dokončil Tom své zdlouhavé vypravování a až teď zaregistroval, že už jsou v parku. Bill se na něj smutně podíval.
Chudáčku, Tome. Tak dlouho jsi byl sám, nikdo pro tebe neměl pochopení. Ale neboj se, teď máš mě. Už se nemusíš bát samoty.
„Máma je taky pořád na služebkách, ale ještě nikdy jsem se s ní nepohádal. Je skvělá,“ usmál se na Toma, kterému se do očí vrátila obvyklá jiskra.
„Vážně? A co dělá?“ zajímal se. Nechci se teď trápit myšlenkami na otce. Teď ne. Teď jsem tu s tebou, Bille a je mi krásně u srdíčka.
„Má vysoký postavení v jedné soukromé firmě. Taky se s tátou rozvedla, ale to si nepamatuju, protože jsem byl malý,“ zdůvodnil Bill a spolu s Tomem směřoval k volné lavičce.
Tiše seděli a nechali se unášet tou krásnou atmosférou, kterou jim dopřávalo právě zapadající slunce. Tedy, Tom se nechal unášet. Bill měl úplně jiné starosti. Užíval si pohodlí na Tomově klíně a zamyšleně si pohrával s tkaničkami u Tomovy mikiny. Zmrzlinu zrovna dojedl a tak si jeho nenechavé prstíky hledaly jinou zábavu, než drcení zmrzlinového kornoutku. Obratně tkaničky sukovaly a zamotávaly do sebe a potom zase rozmotávaly. Tom se pohledem zaměřil na poslední viditelný žhavý kousek, a když slunce zašlo, upoutalo jeho pohled něco úplně jiného. To něco byla Billova vyšpulená pusa, která byla celá od čokolády. Tom měl co dělat, aby se nerozesmál. Sledoval ty čokoládové oči, které byly upřené na hubené prstíky a černou hřívu, ve které se odrážely poslední sluneční paprsky.
Mám mu to říct? Možná se mi vysměje. Ale to by neudělal. Takový není… Sakra, v takovéhle situaci jsem poprvé.
Tom se zhluboka nadechl a hřbetem ukazováčku přejel Billovi po paži.
„Billí,“ oslovil jej měkce a za okamžik už se topil v tom moři čokolády. Bill na něj upíral svá hnědá kukadla a mile se usmíval. Takhle mu nikdo neříkal. Možná mamka, když byl malý, ale to už bylo hezkých pár let. Proto se teď jeho prstík usídlil na Tomově tváři a sjížděl níž, až na krk, a Bill se na Toma povzbudivě usmál, připraven naslouchat všemu možnému. Tom mu stisknul packu.
„Bille, já se asi zamiloval. A asi hodně,“ poznamenal a vzápětí se setkal s Billovým udiveným výrazem.
„Opravdu? A do koho?“ vyzvídal a nechápavě si Toma měřil.
Lásko, to je to opravdu tak těžké pochopit? Tom se zamyslel.
„No, má krásné, černé a hebké vlasy,“ šeptl tajemně a do prstů si vzal jeden Billův pramínek. „Má hnědé oči, které mají barvu čokolády, narůžovělé rtíky, které umí tak nádherně líbat. Celý je neuvěřitelně krásný a zrovna teď mi hačá na klíně,“ dokončil Tom, ale to už mu Bill visel kolem krku a šťastně se smál. Najednou se však napřímil a zadíval se do Tomových očí. Mohl tam spatřit radost, štěstí, ale co bylo nejdůležitější – on v nich viděl i lásku. Čistou lásku, kterou mu Tom právě vyznal a která z něj vyzařovala už od jejich prvního políbení. Objal jej kolem krku a mírně zavrtěl zadečkem, aby si našel pohodlnou polohu.
„Já se taky zamiloval. A vím to už dávno, Tome. Už dávno vím, že mě ten dredatý učitel s tajemným úsměvem něčím očaroval,“ přiznal se a hladil Toma po dredech. Zničehonic však zvážněl.
„Lásko, copak je?“ zeptal se Tom a začal Billa hladit po vlasech. Bill se na něj trošičku smutně podíval.
„Tome, já… chtěl bych se ti omluvit za to, jak jsem se k tobě hnusně choval ten první den,“ pípl tiše a sklopil hlavu.
„Ale to nic,“ Tom jej dál hladil, ale Bill mu skočil do řeči.
„Ne, mě to vážně moc mrzí, Tome. A ještě bych ti chtěl říct, že je mi s tebou moc hezky. Tak krásně jako teď, jsem se ještě nikdy necítil,“ usmál se.
„Mě je s tebou taky moc krásně,“ Tom si natočil jeho tvář a vzápětí se rozesmál, ale už opravdu nahlas.
„Bille, máš celou pusu od čokolády,“ málem mu z očí vytryskly slzy, protože Bill opravdu vypadal jako malé dítě.
Tak ty se mi budeš smát? No počkej, Tome.
Vzpurně pohodil hlavou a dupl nožkou. „Říkej mi Billí,“ poručil mu a rychle si vytáhl papírový kapesníček, aby zažehnal to nadělení. Zastavila ho však Tomova ruka.
„Počkej, já znám lepší způsob, jak se jí zbavit,“ opatrně ji Billovi slíbával ze rtů, ale po chvíli mu to přestalo stačit. Rty se přesunul na Billův štíhlý krk a jemně skousával kůži. Ne dravě a hladově, ale jemně. Jazykem jej laskal do té doby, než Bill přestal vrnět a pobaveně jej zatahal za dredy.
„Miláčku, to mám tu čokoládu i na krku?“ s úsměvem sledoval Tomův nechápavý výraz, který naznačoval, že jeho láska nepobrala vůbec nic.
Chvilinku se jejich rty mazlily, až se rozhodli jít domů. Bill vstal a celý se třásl zimou. Tom si bez sebemenšího zaváhání sundal svou XXL mikinu a přehodil ji přes Billa.
„Ale, Tomi, tobě nebude zima?“ optal se jej starostlivě, ale Tom rázně zakroutil hlavou.
„Nene, jen si ji pěkně zapni, aby ses mi nenachladil.“
Bill zabořil nosík do té měkoučké látky. „Voní tebou,“ vypískl nadšeně a pomalu s Tomem šel k východu z parku. Světlušky jim létaly nad hlavou, když se loučili.
„Tu písemku zítra zvládneš. Hlavně se soustřeď. Budu na tebe myslet,“ slíbil Tom a naposled jej políbil. Věděl, jaký má Bill strach, protože tahle písemka měla rozhodnout o jeho známce na vysvědčení.
Když si Bill doma lehal, tiskl si Ijáčka k sobě a s úsměvem se díval na šedou mikinu, kterou si odložil na stoličku.
„Ta je jeho, Ijáčku,“ pošeptal plyšovému oslíkovi a zavřel oči, aby mohl dál snít o polibcích, vyměňovaných s Tomem.
autor: Rachel
betaread: Janule
Tak, úchyláci, pěkně se snažte a komentujte, komentujte:-D Ijáčkovi a TWC zdar!! Vaše Rachel:-D
moc hezky napsaný….x)) hrozně se mi líbí Ijáček…..xD a od Toma takové gentlemanské gesto bo jak se to píše…x)) sem zvědavá jak to bude dál, tak šupky další dílek….x))
Mně se Ijáček taky líbí…:D:DD: Měl by mít nějaké lepší postavení v povídce, takhle má moc malou roli…na to že je to Ijáček:D
<3333
Im lovin it:D
krásně něžňoučkééééééééééééééé…určitě rychle dál……:)
je to krásný a roztomilý a sladký;) moc se mi to líbí:) a Ijáček je úžasnej:))
Rachel,to je úžasný!:) fakt nádhera..miluju to <3 rychle dál xD
on nebude snít o Ijáčkovi??? Ijáčku to je nespravedlivý!!!!
moc moc krásný prostě dokonalý dál
užasné