Jsi moje láska 9.

autor: Rachel

Ptáčci si vesele zpívali a svým zpěvem vítali nejen vycházející sluníčko, ale také každého, kdo to ráno vyšel ze svého příbytku ven. Jeden z nich právě prolétnul nad hlavou černovlasého chlapce, který dneska jen zářil. Vykračoval si vesele po chodníku a snad poprvé mu nevadilo, že jde do školy. Ani ho to nenapadlo. Místo brblání, že musí za otravným učením a ještě otravnějšími spolužáky, vnímal tu nádheru kolem sebe. Všechno mu to najednou připadalo hezčí. Jak to, že si toho nikdy nevšiml? Jen chodil a nikdy ho nenapadlo rozhlédnout se kolem sebe. Až teď to viděl. Viděl, jak je všechno kolem něj krásné. I on se cítil krásně. K úplnému štěstí by mu teď stačil už jen dlouhý ranní polibek, ale Bill moc dobře věděl, že po škole jich dostane tolik, že je ani nebude moci spočítat. Už jen při té myšlence se mu na tváři rozlil úsměv a srdíčko poskočilo. Ani si nevšimnul, že už přišel ke škole. Upozornil ho na to až Erikův hlas.

„Ale, ale, naše holčička. Skončily ti ty „ženský problémy“, tak už seš veselej, co?“ uchechtl se a všichni, co stáli venku, se rozesmáli. Bill jen mlčky prošel kolem nich a neodvážil se na ně ani podívat. Děkoval Bohu, že teď už je ve škole, kde jsou učitelé a nikdo si na něj netroufne. Alespoň v to doufal. Rychle se přezul a utíkal do třídy připravit se na další hodinu.

Nejinak na tom byl dnes Tom. Jen co vstal, dal si teplou sprchu, která jej osvěžila a příjemně naladila. Převlékl se a utíkal nakoupit do supermarketu. Nevěděl, co Bill rád jí, ale to mu nevadilo. Chtěl ho dnes překvapit a proto jakmile došel domů, nákup hodil do ledničky a šel na zahradu posekat trávník. Sice nebyl moc velký, ale Tomovi zabral celé dopoledne. Jak dlouho už si sliboval, že ho poseká? Tak dlouho to odkládal, ale najednou byl rád, že to dělá. Měl pocit, že to dělá pro někoho. Dokonce pozdravil i sousedku, o které si myslel, že ho nemá ráda. Přesadil záhonek přerostlých růží a zalil je. Připadal si krásně. Slunce mu nemilosrdně opalovalo tvář, ale to mu bylo v tu chvíli jedno. Jen co práci dodělal, odběhnul do domu přichystat něco k jídlu. Chtěl to stihnout.

„Trümpere! Pojďte na chvíli za mnou,“ zavolala na Billa učitelka a sledovala, jak k ní chlapec došel skrz dav ostatních studentů, kteří stejně jako on dnes končili.

„Víte, chtěla jsem se Vás zeptat, jak jste na tom s tou matematikou? Já bych Vám nerada zkazila vysvědčení,“ vysvětlila mu učitelka, jen co k ní doběhnul.

„Jsem na tom dobře. Opravdu. Sehnal jsem si doučování a musím říct, že tomu opravdu rozumím,“ ujistil ji Bill se zářivým úsměvem.

„Tak to je dobře. Hlavně se připravte na tu písemku. Nashledanou.“

„Nashledanou,“ přitakal jí Bill a zamířil k šatnám. Škola se pomalu vyprazdňovala a on byl rád, že nikde nevidí Erika a jeho bandu. Přezul se a rychlým krokem vyšel ze školy. Slunce neúprosně žhnulo, a proto si z kabelky vytáhl černé muší brýle. Už se těšil na Toma. I přesto, že věděl, že se matematice nevyhne, bylo mu to jedno. V posledních dnech si ji docela oblíbil. Mohl za to z velké části Tom.

Konečně stál před jeho dveřmi a zazvonil.

„Už jdu,“ ozvalo se za dveřmi a Bill se pousmál. Sundal si brýle a jen co je hodil zpátky do kabelky, uslyšel rachocení klíče v zámku a za pár vteřinek na něj vyjukla Tomova usmívající se tvář.

„Ahoj,“ přivítal jej a otevřel dveře tak, aby mohl Bill vejít.

„Ahoj,“ oplatil mu Bill a jen co Tom zavřel dveře, něžně ho políbil. Cítil, jak si jej Tom přitahuje za bradu a laská jej jazykem.

„Jsem rád, že jsi přišel,“ políbil jej na ouško a pohladil po tváři. Bill se zasmál.

„Těšil jsem se na tebe. Ta škola byla dneska nekonečná. Ale teď jsem tady,“ pohladil jej a poodešel do obýváku, kde se pohodlně posadil. Tom si sednul vedle něj.

„Víš, Bille, říkal jsem si, že kdybys chtěl, tak bysme se mohli dnes učit venku,“ nabídl mu a sledoval Billova vykulená očka.

„Učit venku?“

„Jen kdybys chtěl,“ připomněl mu a vzápětí měl Billa kolem krku.

„Chci, chci, chci,“ výskal si a konečně Toma pustil.

„Tak jo. Už je to tam tak trochu přichystaný, ale ještě musíme něco vzít. Ty můžeš vzít ty talířky a já vezmu skleničky a pití,“ Tom už šmejdil po kuchyni a sbíral všechno, co chtěl vzít ven.

Vzali všechno potřebné a vyšli ven na zahradu. Bill se zastavil.

„Máš to tu moc krásný,“ pochválil Tomovi a rozhlédl se kolem. Všude voněla čerstvě posekaná tráva a ve stínu u plotu byla rozprostřená deka.

„Děkuju,“ usmál se Tom a na deku si sednul. „Posaď se,“ vybídnul Billa, když viděl, že se k ničemu nemá. Bill se usmál a posadil se. Tom mu podal talířek.

„To je pro tebe,“ s úsměvem sledoval, jak ho Bill váhavě bere do rukou.

Bill se kouknul do talířku, kde se na něj dívaly čerstvé vafle.

„Jéé, vafle. Ty úplně miluju, Tome. Jak to víš?“ vydechl nevěřícně a uždibl si kousek toho, už na pohled výborného, těsta.

„Opravdu ti to chutná? Nebyl jsem si jistý, jestli tipuju správně. Taky je miluju,“ Tom už dál nemluvil, protože mu v puse přistál kousek vaflí od Billa.

„Co je v té misce?“ vyzvídal Bill a pohled mu padnul na bílou mističku, která byla důkladně přikryta pokličkou. Tom se pro ni natáhl.

„Bille, zavři oči a otevři pusu, jo?“ zaprosil, a když uviděl Billův trošku nejistý kukuč, stisknul mu packu.

„Tak jo,“ Bill zavřel oči a otevřel pusu. Připadám si jako cvok, který je u zubaře.

Najednou ucítil v puse něco zvláštního. Něco neuvěřitelně sladkého. Otevřel očka a vzápětí uviděl Tomův pobavený úsměv.

„Víš co to je?“ optal se ho a sledoval, jak Bill zarputile přemýšlí.

„Jahoda?“ vyhrkl nakonec a Tom před něj postavil misku plnou těch nejsladších nejčervenějších jahůdek.

Ale nebyl čas jen na mlsání. Bill měl za dva dny psát písemku, a proto si potřeboval ještě jednou všechno řádně procvičit. Ovšem dnes jim to šlo jako po másle. Oba se snažili a hlavně Bill. S přehledem spočítal dobře všechny příklady, které mu Tom nadiktoval a potom už jen Tomovi přes rameno přihlížel, jak mu s úsměvem kontroluje výsledky.

„Všechno dobře. Jsi šikulka, víš to?“ pochválil ho a brnknul mu po nosíku.

Bill se zatvářil naoko povýšeně. „Jak by ne, když mám tak dobrého učitele,“ prohlásil s úsměvem.

Tom si lehl na záda a podíval se na modrou oblohu. Bill však stále seděl. Po očku se na Toma koukal a Tomovi to neuniklo.

„Chceš si lehnout ke mně?“ Tom jakoby mu četl myšlenky. Bill se na něj otočil.

„Můžu?“ optal se.

„Samozřejmě,“ kývnul Tom a trošku se posunul na bok, aby měl Bill dost místa. Za chvilku opravdu leželi vedle sebe na boku a culili se na sebe. Bill se bříšky prstů nepatrně dotknul Tomovy tváře.

„Jsi moc chytrý,“ šeptl a nechápavě koukal na Toma, který se začal smát. Přišlo mu to absurdní.

„To není pravda, Bille,“ vyvrátil jeho myšlenku a pohladil jej po tváři. Bill si však podepřel hlavu o ruku a protestně zavrtěl hlavou.

„Je. Od nikoho jsem nikdy ty mocniny nepochopil, jenom od tebe, Tome. Jsi ten nejlepší učitel.“

„Vážně? Tak to si zasloužím odměnu, nemyslíš?“ navrhnul Billovi a za okamžik už ochutnával jeho plné rty, které měly příchuť čerstvých jahod. Tom přitáhl misku, kde bylo pár posledních kousků, jeden vzal a dal Billovi do pusy. Vzájemně se krmili a celou zahradou se ozýval Billův chichotavý smích, když viděl Toma, jak má celou pusu od jahod. Rychle se nahnul pro svou kabelku a vytáhl z ní papírový kapesníček.

„Počkej, musím ti utřít pusu,“ prohlásil se smíchem a začal Tomovi jemně čistit koutky úst. Tom mu však ruku jemně chytnul a Bill přestal.

Dívali se vzájemně do očí a čím dál víc se k sobě přibližovali. Bill mírně pootevřel ústa a zavřel oči. Tom neváhal. Něžně se nad něj sklonil a lehoulince jej políbil. Na to ucítil, jak jej Bill začal opatrně líbat. Jakoby se bál, že se jeho ústa rozpustí. Bylo jim nádherně. Tom Billa hladil po vláscích a cítil jeho jemnou ručku na své tváři.

„Cítím ty jahody úplně všude,“ šeptnul a znova si vychutnával Billovy plné rty. Seděli na dece až do doby, kdy sluníčko pomalu začalo zapadat. Za tu dobu stihli spočítat ještě fůru příkladů. Bill poznal, že už musí jít. Pomohl Tomovi část věcí uklidit, a když mu Tom stisknul packu, otočil se k němu čelem.

„Bille, já… chtěl bych vědět, jestli… se ti to dnes líbilo,“ podíval se na něj s nadějí v očích. Bill k němu popošel.

„Tomi, dnes jsem po dlouhé době šťastný. Nikdy jsem nic hezčího nezažil, než tvoje polibky. Dnes se mi to moc líbilo,“ špitnul a láskyplně jej políbil.

„Mě taky. Jsem rád, že jsem ti udělal radost,“ usmál se Tom. Ještě chvilinku stáli na Tomově zahradě a vyměňovali si polibky. Potom ale už Bill opravdu musel. Rozloučil se s Tomem a vykračoval si domů.

Myslel na Toma a na dnešek. Moc se mu líbilo, jak se Tom snažil, aby mu to učení zpříjemnil. A to se mu povedlo. Bill si pohladil bříško, ve kterém při myšlence na Toma začali dovádět ti malí nezbední tvorečkové.

Když si doma lehal do své postele, nechal si roztažené žaluzie, aby viděl, jak krásně zapadá sluníčko. Zavřel očka a přitulil se k plyšovému oslíkovi.

„Ijáčku, já ho asi opravdu miluju,“ zašeptal s úsměvem do plyše a ponořil se do říše snů.

autor: Rachel

betaread: Janule