autor: elvisfan
„Bill a David Jost, kteří stále oslavují svou rychlou svatbu, dnes přistáli na letišti Charles de Gaulle v Paříži, na své třetí zastávce během jejich bouřlivé svatební cesty, která trvá již měsíc. Pár byl samý úsměv, když…“
Tom se zamračil nad zjevně falešným úsměvem na Billově tváři, než stiskl tlačítko na dálkovém ovladači a brzy již v televizi sledoval opakování Saturday Night Live. Znovu se zamračil a vypnul zvuk.
„Nemá ten chlap společnost, kterou musí řídit?“ Zeptal se řečnicky.
„Práce z domova,“ nabídl Gustav. „Videokonference. Pravděpodobně může řídit celou společnost ze svého hotelového pokoje. Nemusí ani vstát z postele.“
„Díky,“ odpověděl Tom. „To je přesně to, co jsem potřeboval slyšet.“
„Promiň.“ Gustav poklepal do své prázdné pivní lahve. „Bill vypadá… v pořádku.“
„Nejspíš teď nedostává rány do obličeje, když jsou pořád ve všech zprávách.“
„Hele, um…“ Gustav si točil lahví v ruce. „Omlouvám se za… to, co jsem řekl v nemocnici, o tom, že bys to s ním měl skončit.“
„To je v pohodě,“ odpověděl Tom, jak jej poslouchal jen napůl.
„Jen jsem si dělal starosti o svého nejlepšího kámoše, víš?“ Gustav se pokusil o úsměv. „Kdybych věděl, jak mizerně ti bez něj bude, nikdy bych ti nenavrhl, abys to udělal dobrovolně.“
„To je dobré, Gusi.“
Tom jen zíral na podlahu a natáhl ruku, aby svou pěst srazil s Gustavovou. Gustav se okamžitě cítil líp, ale stále si dělal starosti.
Tom s frustrovaným zavrčením vyskočil a přešel celou místnost. Bylo to vše, co mohl udělat, aby nevrazil pěstí do zdi.
„Zatraceně!“ Zařval, v rohu se snížil do dřepu a vrtěl přitom hlavou. „Jen to pomyšlení, že je… v pasti u toho zkurvysyna. Chci toho chlapa, kurva, zabít, Gusi. Prostě mu zasraně zakroutit krkem za všechno, co Billovi udělal, a pravděpodobně stále dělá.“
„Okay,“ přikývl Gustav. „Měl bys to udělat. Jakmile se ve zprávách objeví, že jsou zpátky ve městě, prostě tam běž, přelez bránu a jdi přímo do domu.“
Tom na něj vteřinu zíral, než si uvědomil, že to myslel pouze sarkasticky. S porozuměním pokýval hlavou.
„A Jost by mě viděl přicházet už kilometry daleko,“ odpověděl. „A udělal by Billovi bůhvíco ještě dřív, než bych dorazil ke dveřím.“
Pomalu sklouzl zády po zdi. Zaklonil hlavu, zavřel oči a povzdechl si.
„Což je ta jediná věc, která mi brání v tom, abych cokoliv z toho udělal.“
„Druhé kolo!“ Oznámil Georgův hlas. Vkráčel do pokoje s dalšími třemi pivními lahvemi a na místě se zastavil, když si všiml Toma v rohu. „My… nesledujeme film?“
„Lehké přerušení zprávami ze světa celebrit,“ informoval ho Gustav.
Oba se s obavami podívali na muže v rohu, který se i nadále mračil do prostoru.
„Okay, Tome,“ vyštěkl Georg. „Musíš se přes to dostat.“
„Geo,“ řekl Gustav varovně.
„Je to už měsíc,“ odpověděl Georg. „Ještě ti není špatně z toho, jak neustále bloumáš po domě?“
„Ehm… Geo?“ Řekl Gustav a vstal.
„Já vím, že jsem v téhle vaší partě nováček, kluci,“ blábolil Georg. „A Tome, bez urážky, ale jak dlouho se budeš utápět ve své vlastní sebelítosti jen proto, žes dostal kopačky?“
„Ignoruj ho, Tome,“ Gustav se pokusil o smích. „Je vidět, že to jedno pivo už ovlivnilo jeho…“
„Má pravdu.“
Čtyři překvapené oči se přesunuly k muži v rohu, který měl nyní stisknuté rty a souhlasně pokyvoval hlavou.
„Bill je pryč,“ řekl jim. „A já ho nemůžu získat zpátky. Tím, že se stanu poustevníkem, zjevně ničeho nedosáhnu, a Natálie mě bude mít zpátky na scéně hned, jakmile mi to doktor dovolí. Musím se přes to nakonec nějak dostat,“ pokrčil rameny. „Takže můžu začít třeba hned.“
Vzal si od Georga jednu lahev a rychle polovinu vypil.
„Pojďme někam ven.“
Hladový Bill se nemohl dostat k vozíku pokojové služby už ani o trošku rychleji. Zvednul stříbrné kopulovité víko a zamračil se.
„Jen ovoce?“ Povzdechl si.
„Jsi moc tlustý,“ odpověděl David, sliny se mu sbíhaly při pohledu na jeho míchaná vejce. „Ta tvoje malá filmová hvězda tě moc vykrmila.“
„A přesto jsem nepřibral ani kilo,“ zamumlal Bill.
„A já mám v úmyslu zajistit, že to tak i zůstane.“
Jeho chuť k jídlu byla pryč, Bill upustil víko zpátky na stůl.
„Nemám hlad,“ vzdychl. „Půjdu zpátky do…“
Jeho poslední slova byla přerušena Davidem, který jej popadl a strčil s ním prudce proti zdi. Davidova ruka kolem jeho krku mu byla až příliš povědomá.
„Teď posnídáme,“ řekl David, jeho hlas byl až strašidelně klidný. „Spolu. A už od tebe neuslyším ani slovo, ano?“
Billovi se rozšířily oči a zíral, jak David zvedl ruku.
„Budeš dělat to, co ti řeknu, a kdy to řeknu,“ ušklíbl se David. „Kurva, slyšíš mě?“
Bill přikývl, jak nejlépe jen mohl, hlavu měl stále přitisknutou ke zdi. Konečně jej David pustil a on si úlevně oddechl. Vzhlédl právě včas, aby spatřil hřbet Davidovy ruky předtím, než jej poslal přímo k zemi. David k němu poklekl, popadl ho za bradu a přinutil ho se na něj podívat.
„A když jdeme ven, nasadíš si skutečný úsměv. Jsme na líbánkách, a ty jsi právě teď ten nejšťastnější parchant na celém zkurveném světě. Je to jasné?“ Zeptal se David. „Teď jsem kurva tvůj manžel, Bille. Vyhrál jsem. Čím dřív to akceptuješ, tím lépe pro tebe.“
Přesně šest týdnů ode dne, kdy byl Tom propuštěn z nemocnice, se Natálie objevila v jeho domě, odhodlaná přinutit jej, aby se rozhodl o novém projektu.
„Neztrácíš čas, co?“ Zeptal se Tom sarkasticky poté, co se usadili na gauči.
„Rozhodně ne,“ odpověděla Natálie. „Náš příběh o menší nehodě zjevně zafungoval a nám se podařilo pohřbít zprávy o tvém pobytu v nemocnici. Takže žádné otravné přetrvávající zranění, které by mohlo zajímat nějaké studio…“
„Chraň bůh.“
„A lékař ti dal zelenou k pokračování v práci, že?“
„Celý vyléčený,“ přikývl Tom. Prstem si ukázal na čelo. „A s opravdu cool jizvou.“
„To se překryje make-upem, když bude třeba,“ odpověděla Natálie zcela lhostejně, zatímco se radila se svým novým firemním tabletem. „Takže máš vlastně na výběr ze tří možností. Scorsese prakticky slintá nad možností mít tě ve svém příštím filmu, a Tarantino nám dal lhůtu do zítřka. K dispozici je také De Niro a jeho nový film, ale musel by ses spokojit s postavením spolu-hvězdy.“
„Kvůli němu bych se pravděpodobně spokojil,“ zazubil se Tom a nečinně přitom hladil Harleyho po hlavě.
„Mohl by to být krok zpátky,“ varovala ho Natálie. „Teď jsi hvězda, Tome. Lidé budou platit jen za to, aby tě viděli, to už jsi prokázal. Možná jsi v poslední době nesledoval návštěvnost a úspěšnost, ale já ano.“
Zapnula na obrazovce seznam filmů a ukázala ho Tomovi.
„Osmdesát tři miliony dolarů za jeden měsíc za tvou první hlavní roli, Tome,“ řekla mu, pěstěným nehtem poklepávala na obrazovku. „To není tak špatné. Chceme, aby to pokračovalo.“
Tom neodpověděl. Dál hladil Harleyho, zatímco zíral na podlahu, jeho mysl byla úplně někde jinde, u někoho úplně jiného.
„Tome?“ Natálie mu před obličejem luskla prsty. „Země volá Pana filmovou hvězdu.“
„Scorsese,“ odpověděl Tom s potřesením hlavy. „Beru Scorseseho.“
Natálie se vítězoslavně usmála a okamžitě odeslala email. Tom ji ostražitě sledoval.
„Začínáš natáčet v Chicagu za šest týdnů,“ oznámila.
„Opravdu mě začínáš děsit, Nat.“
„Tom Kaulitz, další velká hvězda filmového průmyslu, dnes odpoledne přistál v New Yorku. Dle slov jeho publicistky je herec připraven na další jízdu talkshows.“
Bill zíral na obří televizní obrazovku, na Toma a Matea procházející letištěm La Guardia, a na fanoušky a paparazzi, kteří je pronásledovali na každém kroku.
„Proslýchá se, že Kaulitz podepsal smlouvu na nový Scorseseho thriller, který se začne natáčet za pár týdnů v Chicagu. Zdá se, že se herec v plné síle vrací do práce po jeho evidentním rozchodu s Billem Kaulitzem, který se rychle navrátil ke svému bývalému snoubenci Davidu Jostovi. Po téměř tříletém zasnoubení se Jost a Trumper vzali minulý týden v Las…“
Bill zaslechl, jak se voda ve sprše vypnula, a rychle přepnul kanál na pozdní noční talkshow, která jej stále nutila myslet pouze na Toma. Otřel si oči, a vykouzlil na tváři ten nejlepší úsměv pro svého manžela, jakmile se dveře koupelny otevřely.
Tom věděl, že nikdy nebude schopen plně pochopit, jak přesně Hollywood funguje. Jak mohl americký milionář vědět dostatečné množství informací o novém španělském umělci, aby mohl umělcovu tvorbu vystavit na své prostorné zahradě u domu v Beverly Hills, to se nikdy nedozví. A proč by on měl být na takovou věc pozván, to už bylo úplně mimo jeho chápání. Ale s Natáliinou mantrou ´každá publicita je dobrá publicita´ ve své hlavě, souhlasil, že přijde.
Alespoň to umění bylo zajímavé, pomyslel si Tom, když upíjel ze svého koktejlu a studoval velkou sochu skládající se převážně z překližky a ostnatého drátu. Byl zatáhnut na focení s hostitelem a jeho ženou, a poté se přesunul k dalšímu kousku. Jeho pozornost upoutal záblesk stříbra, a když se podíval po své pravé straně, ztuhl.
Bill stál jen pár metrů od něj, díval se s nezájmem na jiný umělecký kousek a oběma rukama svíral skleničku. Jeho vlasy byly opět zpátky černé, zdálo se, že trochu zhubnul, a Tomovi připadal stejně krásný jako naposled, když jej viděl.
Tom se rozhlédl kolem sebe, jestli někde poblíž nespatří číhajícího manžela nebo ochranku, a když se podíval zpátky, Bill hleděl přímo na něj. Bill se nervózně ohlédl doleva, než nedbale obešel zadní stranu velké keramické plastiky, kterou studoval, což jej k Tomovi přiblížilo, ale stále jej to udržovalo od pohledu kohokoliv jiného. Tom se začal zajímat o kulatý černý objekt, před kterým stál.
„Jak se máš?“ Zeptal se Tom.
„Jsem v pořádku,“ odpověděl Bill.
Nad smutným zvukem jeho hlasu se Tomovi sevřelo srdce.
„Jak se máš opravdu?“ Zeptal se Tom a tentokrát se mu podíval přímo do očí.
„Tak dobře, jak se dalo očekávat, hádám,“ pokrčil Bill rameny. „Prostě se snažím, abych ho nenaštval.“
Bill viděl, jak Tom zírá na jeho levou ruku, a druhou rukou sáhl na svůj platinový prsten, než obě ruce svěsil. Podíval se na Toma s omluvou vepsanou v očích.
„Já už jsem věděl, že jsi ženatý, Bille,“ řekl Tom a napil se.
„Omlouvám se,“ zamumlal Bill a kousl se do rtu. „Opravdu mi nedal na výběr.“
„Nedlužíš mi žádné omluvy,“ odpověděl Tom. „Já to chápu.“
„Přesto se omlouvám. Za všechno.“
Tom přikývl a pohlédl na pár procházející kolem něj.
„Je dobré tě vidět.“
Znovu se napil a pohlédl na Billa, než odkráčel.
Bill byl po celou cestu domů zticha, zatímco sledoval projíždějící scenérii za oknem Davidova Jaguára.
„Celé odpoledne jsi příšerně potichu,“ řekl David zběžně, když kráčeli do domu.
„Jsem jen trochu unavený,“ odpověděl Bill. „Myslím, že si půjdu na chvíli lehnout.“
David jen zabručel a sledoval, jak se Bill blíží ke schodům.
„Tak jak se má Tom?“
Bill se zastavil, zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pomalu se otočil připravený na nevyhnutelné. David jej uchopil za paži a hrubě s ním zatřásl, v očích mu svítila zběsilost.
„Myslíš, že jsem hlupák, Bille?“ Zařval.
David Billa odstrčil a poslal jej bokem do stolu u paty schodiště. Bill vyjekl bolestí a spadl na podlahu.
„Viděl jsem tě s ním mluvit, tak to nepopírej!“
„Byla to jen vteřina,“ vzlykal Bill, jak se posadil a držel si svou bolavou pravou ruku. „Přísahám, že jsem nevěděl, že tam bude.“
„Já vím, že ne,“ odpověděl David klidně. Přidřepl si přímo před Billa. „Ale já ano.“
Bill zíral, bál se toho zlověstného lesku v Davidových očích.
„Ty ses prostě nemohl dočkat, že?“ Ušklíbl se David. „Prakticky ses tam na něj přede všemi vrhnul, před přáteli tvého vlastního manžela.“
„Davide, omlouvám se,“ naléhal Bill. „Nikdo nás neviděl.“
„Já ano, takže bůhví kdo… kdo ještě…“
S náhlým pocitem závratě David párkrát zamrkal a snažil se na Billa zaostřit.
„Ty…“ zamumlal. „Viděl jsi mě.“
David potřásl hlavou, jak se pokusil si ji vyčistit, a vstal. Natáhl ruku k nevěřícímu Billovi, aby mu pomohl nahoru.
„Myslím, že… že si taky půjdu lehnout.“
Bill slyšel, jakým způsobem David svá slova mumlá, a zamračil se. Stále si držel svou ruku a díval se, jak David zamířil ke schodům. Díval se, jak klopýtnul a zakopl o vlastní nohy. Díval se, jak se natáhnul k zábradlí, jen aby spadl na zem. Díval se, jak David lapá po dechu, než zůstal ležet bez hnutí.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 44
To jako vážně? To Davidovi udělal Tom? Tomu se mi nechce věřit. Nevím jestli jsem někdy četla povídku, kde je jedno z dvojčat vrah. Já jsem teda rozhodně v šoku. A ta scéna, kdy se potkali a věděli, že mají jen krátkou chvilku než je někdo společně uvidí, byla dojemná. Úplně se mi svíralo srdce.
Děkuji za překlad Zuzu
Jak by mu to mohl Tom udělat vždyť se ani neviděli ale to setkaní bylo krásné.
Tééda, začíná to být opravdu vzrušující! Nová naděje! Jakmile ale David řekl, že věděl, Že tom bude na té výstavě, já jsem v hlavě nepříčetně křičela: "Jak to, jak to, jak to!" On ho tam snad pozval schválně, aby viděl, jak bude s Billem reagovat! A aby Billa pak mohl po trestat! Bože, on je tak slizký, ten jost! Podle mě mu tom do jídla nic nedal, ale klidně to může být infarkt nebo tak něco, kdoví. Každopádně! Tohle je jako vysvobození! Doufám, že Davidovo neštěstí pomůže Billovi ke štěstí! Už se těším na další díl moc a moc! Dík Zuzu za překlad!
Taky mě nejdřív napadlo, že Davida postihl infarkt nebo něco takového, ale po přečtení komentáře od Becs připouštím, že mu mohl někdo třeba dát něco do pití, třeba jen nějaké uspávadlo? Ale že by Tom věděl, že na té akci bude David s Billem? Každopádně David je pěkný parchant, když vlastně zorganizoval jejich setkání, aby pak mohl zmlátit Billa za to, že spolu prohodili asi dvě věty. Moc děkuju za překlad a jsem zvědavá na pokračování.
Je to čím dál lepší, nádherný a skvělý.
Nevím se dočkat ďalšího dílu. Děkuji Zuzu! Miluji tuhle podívdku
Žeby mal Bill až také šťastie, že Jost dostane infarkt??? také veci sa tyranom nestávajú to by som skôr čakala, že sa niečo stane Billovi. Som strašne zvedavá čo to vlastne je. Ďakujem za preklad.
David je neuvěřitelný pokrytec a idiot. Billa rád mlátí kvůli všemu a teď jej ještě zajímalo jak bude reagovat Bill až uvidí Toma? Co čekal? Podle mě Bill neudělal nic špatného, naopak se na můj vkus velice držel a David by měl být rád, ale on ne a ne…nedá si pokoj.
Docela mě zajímá, co se to s ním ke konci dílu stalo..nebudu zastírat, líto mi jej není. Napadl mě nějaký infarkt a nebo prostě jen přepracování? Těžko říct…
Děkuji za překlad! ♥
Tak on věděl, že tam Tom bude? A ohromně se mu to hodilo, aby mohl Billa zase terorizovat. Ne, že by to neuměl i naprosto bezdůvodně… Když chceš psa bít – však to známe.
Doufám, že ten zmetek natáhne bačkory!