autor: Michelle M.
Moc se omlouvám za dlouhé čekání, ale podzim pro mě byl vážně hektický. Budu se snažit, aby prodlevy mezi dalšími díly nebyly už tak velké. Doufám, že si tenhle díl užijete 🙂 Vaše M.
Měl pocit, že ho někdo volá, ale když otevřel oči, nikdo v místnosti nebyl. Všude kolem něj jen neproniknutelná tma a ticho, které jeho pokoj zaplňovalo tolik posledních týdnů. Jak dobře už tohle všechno znal.
Povzdechl si a rukou prohrábl tmavé rozcuchané vlasy. Popaměti zašmátral na stolku vedle postele a nahmatal brýle. Nasadil si je na nos a podmračeně zamžoural. Posadil se a spustil nohy na studenou podlahu. S povzdechem sklouzl z postele a jen tak v pyžamu vyšel z pokoje ven. Měl žízeň. Lenivě sešel po schodech do nebelvírské společenské místnosti. Bylo tu tak pusto. Všichni spali. Samozřejmě. Hodiny nad krbem ukazovaly tři ráno. Mohl snad čekat něco jiného?
Unaveně zapadl do hlubokého křesla a zadíval se do potemnělého ohniště. V posledních dnech měl pocit, jako když se v Bradavicích dusí. Cítil se tak spoutaný, přivázaný k zemi, přemožený. Ikarus bez křídel. Ušklíbl se nad svou vlastní nostalgií a sentimentem.
„Jsi směšný,“ řekl sám k sobě polohlasem. „Směšný, nešťastně zamilovaný blázen,“ doplnil ještě po chvíli.
Zaklonil hlavu a unaveně ji opřel o těžkou látku křesla. Bylo tak těžké dýchat, hýbat se. Jen zdvihnout ruku a přejet si po obličeji znamenalo obrovské úsilí.
V očích ho zaštípalo.
Zavrtěl hlavou.
„Ne,“ promluvil znovu do ticha. „Už ne.“
*
Draco našlapoval opatrně jako kočka. Jeho štíhlé pružné tělo se obratně proplétalo temnými chodbami bez nejmenšího zvuku, který by přilákal nechtěnou pozornost.
Mihotavé světlo loučí vytvářelo šedé stíny na starých kamenných zdech a Draco se usilovně modlil, aby nikoho nepotkal a prošel bez povšimnutí. Srdce mu bušilo až někde v krku a on měl pocit, že dokonce slyší jeho ozvěnu. Zastavil se a zaposlouchal. Téměř. Buch, buch. Přitiskl si ruku na hruď a zhluboka se nadechl a vydechl.
Už jen pár kroků. Musel už být na místě. Samozřejmě, cestu do zmijozelské koleje znal lépe, ale nebelvírská věž nebyla složitá na orientaci. Konečně stanul před obrazem znázorňujícím silnou ženu oblečenou do bohatě zdobených šatů. Seděla v obraze a dřímala na židli. Vysoko vyčesané vlasy padaly k jedné straně, občas bylo slyšet i lehounké zachrupnutí. S nechutí si přeměřil její neforemné tělo a zamračil se.
„Harry,“ zašeptal a ledovýma očima hypnotizoval ženu.
Nic, jen další lehké zachrápání se ozvalo jako odpověď, žena se neprobudila.
Draco zavřel oči a snažil se myslet co nejusilovněji na černovlasého chlapce. ´Harry! Harry!´ volal v duchu.
Věděl, že je pošetilé se domnívat, že jen silou myšlenek by ho dokázal přivolat. Věděl to. Samozřejmě. Ale tolik toužil, aby ho spatřil. Bylo toho tolik, co mu chtěl říct. Chtěl mu všechno vysvětlit, chytit ho za ruku a už nikdy nepustit.
Minuty jedna za druhou utíkaly, hodiny na věži už dávno odbily čtyři a Draca se pomalu začínalo zmocňovat zoufalství. Přece nepodnikl celou tu cestu jen proto, aby stál hodinu před obrazem spící ošklivé ženy?
„Sakra,“ zaklel tlumeně.
Nešťastně se rozhlédl kolem sebe. Co teď? Vrátit se zpátky domů nebo počkat do svítání?
S hlavou svěšenou mezi rameny se pomalu otočil a váhavě zamířil pryč z nebelvírské věže. Nepřemýšlel nad tím, kam jde. Když vstoupil na první schod schodiště, ani si nevšiml, že se okamžitě dalo do pohybu. Unaveně si protřel oči. Kolik nocí už pořádně nespal? Jeho život se tak strašně moc změnil… tak náhle… nečekaně.
Šel, kam ho nohy nesly a než se stačil vzpamatovat, stál u těžkých dubových dveří Astronomické věže. Pousmál se nad tou náhodou. Schodiště ho vyneslo přímo sem. Do místa, kde to všechno začalo.
Opřel se ramenem do dveří a vstoupil do tmavé místnosti. Nebyl tady… moment… skoro tři měsíce? Ano, téměř přesně. Očima přeletěl důvěrně známé prostory. Oknem do věže pronikalo bílé měsíční světlo. ´Tady se zastavil čas,´ pomyslel si Draco. ´Nic se nezměnilo… jen to, že tady jsem sám,´ posteskl si.
Přistoupil k oknu a zapřel čelo o chladnou skleněnou plochu. Jeho rozumnější já si uvědomovalo nesmyslnost celého jeho nočního výletu do Bradavic, ale nemohl si pomoci. To, že alespoň dýchá stejný vzduch jako Harry, že od sebe jsou vzdáleni jen pár metrů… bylo to zoufale málo, ale nic víc neměl.
Díval se ven a sledoval chomáče mlhy líně se převalující v údolí, osvětlené z vrchu měsíčním světlem. Byly tak klidné a pokojné. Něčím mu připomněly Fay. Možná tou něžnou křehkostí, odevzdaností, tichem. Vybavil si její půvabnou tvář. Rozzářené zelené oči. Fay… Harry. Věděl, že Fay ho miluje. Vycítil, že její cit k němu je z rodu těch horoucích a upřímných. O co hůř se teď cítil. Chtěl potrestat sám sebe a zatím jen ublížil dalším lidem. Dovolil Fay, aby se do něj zamilovala a i když nechtěl, dal jí naději, že i on někdy bude její cit opětovat. Narcisse nechal iluzi šťastné rodiny, kterou dokázal v jediném okamžiku rozbít na kousky… a Harry… škoda mluvit.
„Draco?“
Dracovo světlé obočí se znepokojeně stáhlo, když uslyšel vyslovit své vlastní jméno.
„Co tady děláš?“ zazněla další otázka.
Srdce se mu rozběhlo šílenou rychlostí. ´Co teď?´ problesklo mu hlavou.
Neměl na výběr.
Nebylo kam uniknout.
*
„Baf… a mám tě,“ řekla Michelle a spiklenecky se naklonila k Tomovi, který si rovnal věci do skříňky. Hranatý batoh mu ležel u nohou.
„Fuj,“ nadskočil. „Vůbec jsem tě neviděl, že jdeš.“
Spokojeně se usmála. „Nechtěla jsem, abys mě viděl,“ zamrkala pobaveně.
„Jak je?“ pronesl Tom a znovu se pátravě zadíval do skříňky. Nemohl se zbavit dojmu, že učebnici angličtiny si nechával ve škole. Nebo ne?
„Dobrý. A co ty? Kde máš bráchu?“
Tom se opatrně rozhlédl. „Někde tady bude.“ Lehce se mu naježily vlasy v týle, když si uvědomil, že jestli ho Bill uvidí s Michelle, určitě si zas neodpustí pár rýpavých poznámek. To v tom lepším případě, samozřejmě. V tom horším… ouuu. Billova žárlivost někdy přesahovala hranice toho, co se dalo nazvat ´normální´. Co ale mezi nimi bylo normální?
Michelle jeho ustrašený pohled neušel. „Máš strach, že tě se mnou uvidí?“ povytáhla obočí do výšky. „Proč? Copak se nemůžeš bavit s kým chceš?“
Tom se neklidně ošil. „Tomu nemůžeš rozumět,“ zamumlal a podrbal se ve vlasech. „Tak cos mi chtěla?“ snažil se odvést hovor někam jinam.
„Ach,“ Michelle se plácla rukou do čela, jako kdyby jí Tom připomněl něco hodně důležitého. „Něco pro tebe mám.“ Hmátla do tašky a vytáhla sešit. „Tohle.“
Tom ho vzal opatrně do ruky.
„Je to ten sešit, který si myslím, že to je?“ zeptal se.
Michelle přikývla.
„Uvažovala jsem nad tím, cos mi říkal a něco mě napadlo. Chci, aby sis to přečetl a řekl mi, co si o tom myslíš.“ Opatrně se kolem sebe rozhlédla. „Ale nikomu ani slovo, jasný? Je to jen mezi námi,“ zašeptala.
Tom přikývl. „Spolehni se.“ Špičkami dvou prstů se lehce dotkl kšiltu své čepice, jako když slavnostně slibuje a strčil sešit do batohu.
*
„Co tady děláš?“ zazněla stejná otázka znovu do ticha.
Teď už nešlo se neotočit. Hlava mu spadla mezi ramena a Draco váhavě učinil první pohyb. Uvědomoval si, jak moc se mu chvějou ruce.
Posunul nohy po podlaze. Byly těžké… jak z olova. Cítil zvláštní napětí, které naplňovalo vzduch kolem něj. Bylo tak těžké se nadechnout… a říct něco? Nemožné.
„Já…“ splynulo tiše z jeho rtů.
„Proč jsi přišel?“
Draco měl pocit, že má najednou tolik věcí, které chce říct nahlas, úplně se jimi dusil, jedna přes druhou kmitaly jeho myslí, ale hlas ne a ne vyjít z jeho hrdla.
„Trápit mě?“
Ne! To si nesmíš myslet!
„Ukázat mi, co nemůžu mít?“
Zavrtěl hlavou. Jak můžeš říct něco takového?
„Nenávidím tě!“
„Ne, to nesmíš říkat!“
*
„Co to máš?“ zeptal se zvědavě Bill a ukousl si pořádný kus rohlíku, který před malou chvílí vydyndal na matce.
„Nic,“ vyhrkl Tom a bleskurychle zavřel sešit a zasunul ho pod polštář.
Billova tvář se nepatrně zachmuřila. „Kecáš,“ oznámil Tomovi klidně a kývnul směrem k polštáři. „Nechceš, abych to viděl.“
„To jsou jen poznámky… ze školy,“ vyhrkl Tom a vytáhl sešit. Zadní stranou, kde nebylo napsané žádné jméno, zamával Billovi před očima. „Vidíš? Obyčejnej sešit,“ dodal a vstal z postele. Přešel ke svému stolu a sešit hodil na něj. Pár vteřin zůstal stát zády k Billovi a přemítal, jestli náhodou teď není ta správná příležitost přiznat barvu. Podíval se zpět přes rameno. Bill stál pořád u jeho postele, s nakousnutým rohlíkem v ruce, rty nespokojeně zvlněné.
„Nikdy jsme si nelhali,“ pronesl Bill tlumeně.
„Nelžu ti. Je to jen obyčejný sešit,“ ozval se Tom podrážděně.
„A co je v něm?“
Tom se zarazil. „To ti nemůžu říct.“
„Proč ne?“
„Protože… protože nepatří mně.“
„Ale čteš ho.“
„Jo… protože já můžu.“
„A já ne?“
„Bille! To není fér.“
„Jo, to teda není.“
„Bille!“ Vykročil směrem k černovlasému dvojčeti. Zastavil se krok od něj a vztáhl ruku. Pohladil tmavé vlasy a učinil pohyb, jako kdyby chtěl spojit jejich rty.
„Nemám náladu,“ odsekl Bill. Prosmýkl se kolem Toma a o dvě vteřiny později už Tom slyšel jen bouchnutí dveří a dusot kroků na schodech.
„Sakra,“ zaklel Tom.
*
„Chtěl jsem tě vidět.“
„Proč? Přece jsme skončili. Nebo se nepamatuješ?“
„Harry!“
„Co?“
„Mlč, prosím. Neříkej už nic, prosím.“
„Nechci mlčet.“
„Tak křič… ale jen mé jméno.“
*
Tom se rozpačitě podrbal ve vlasech. No… jasně. Rozhodně bylo pozitivní, že se Draco rozhodl vydat za Harrym do Bradavic, ale bylo to tak nějak… moc hrrrr. Byl to moc rychlý obrat a celé mu to přišlo příliš neuvěřitelné. Jestli byl Draco tak moc rozhodnutý pro pokání, určitě by nedokázal odejít od Fay ze dne na den a vrátit se do Bradavic. To ne, takhle by se to určitě nestalo.
Zaklapl sešit a strčil ho pod matraci.
*
„Půjdu už spát,“ Tom se s fingovaným zívnutím protáhl, až v něm zapraskaly kosti. Po očku sledoval, jestli se Bill chytí. Ten ale hypnotizoval zářící televizní obrazovku a všechny Tomovy pokusy úspěšně ignoroval.
Simone zdvihla oči od rozečteného časopisu a usmála se na staršího syna. „Dobře, zlato, dobrou noc, ať se ti něco hezkého zdá,“ dodala stejně, jako když byli kluci malí. Oplatil jí úsměv a znovu pohlédl na bratra.
„Bille?“ řekl tázavě.
„Hm?“
„Potřebuju s tebou mluvit.“
„Nemůžu,“ odseklo černovlasé dvojče. „Mám práci.“
„Je to ale důležité,“ řekl Tom tiše.
Matka zvědavě těkala očima z jednoho na druhého.
Bill konečně otočil k Tomovi tvář. Sladkokysele se usmál. „Neměl bys vyzrazovat cizí tajemství,“ pronesl.
„Ale já…“ zarazil se Tom.
„Ani kvůli mně ne…“
autor: Michelle M.
ježiě ten Bill je, ale protivnej:D když už mu to chce říct, tak najednou tohle:D zas bude:D:D
Konečně, už jsem se bála, že tahle výborná povídka skončí nedokončená, radostí jsem nadskočila, když jsem tu zahlédla nový díl :). Souhlasím s Tomem, je to poněkud narychlo – i když mě spíš děsí, že čím dřív by se všechno urovnalo, tím dřív by zřejmě byl konec, což rozhodně nechci. A miluju Billovu žárlivost, je to šílená vlastnost, kterou i mě Pánbůh hojně obdaroval, proto budu zuby nehty bránit všechny žárlivce :). Snad se brzo dočkáme 47., vím, že máš práce nad hlavu, ale stejně budu doufat, že pro nás nějaký ten další dílek vykouzlíš :-*.
to je ocas ten Bill kurde mu už střelím, jestli mě bude takhle srát vrrrr…. ale je to pěkně napsané hvílím už jsem se nemohla dočkat dalšho dílu a nesklamalas ;D
krása.Tolik jsem se na to těšila.Doufám že brzo bude další!!!
Opět tak hezky propracované, jak to dovedeš jenom ty. :))
Ten konec mě dostal! Skvostní! :))
Úplně se mi zastavilo srdce leknutím, když jsem uviděla Příběh na druhou 46. Ale radostným leknutím, pochopitelně. Tolik se mi stýskalo! Po tobě, po dvojčatech, po Harrym i Dracovi, dokonce bych zašla až tak daleko a připustila, že se mi stýskalo po Michelle, Leni a dokonce i po Fay. Ještě že je Dorian mrtvý, jinak nevím, kam až bych se s tím stýskáním odvážila zajít 🙂
Jsem nadšením v takovém rozpoložení, že vůbec nedokážu posoudit, jestli není Dracova návštěva Bradavic příliš ukvapená a zda by měl Tom Billovi vysvětlit, co že to před ním vlastně schovává. Já se prostě jen raduju, že si o všech svých oblíbených postavách zase můžu číst 🙂
Užasnýý konečně je tu nový díl ael zase je tam něco takovyho jako Billova žárlivost:( a taky je tak trošku urážlivej
Jinak užasnej díl a jsem ráda že povídka zase pokračuje 🙂
Tohle je prostě nádherná povídka! Moc jsem se těšila na další dílek a moc se těším na všechny další! Opravdu smekám před tvým talentem!!! Píšeš naprosto skvěle! Je to prostě nádherně zpracovaný a moc se mi líbí, jak si dáváš s každým dílkem záležet! Prostě tahle povídka a všechny ostatní tvoje povídky jsou perfektní! Pokaždé prostě píšeš něco jiného není to všechno na jedno brdo, jako většina povídek. Prostě jsi skvělá! No…už se nebudu vykecávat. Tak si hezky užij Silvestr a hlavně hodně zdraví, lásky do novýho roku a hlavně spoooustu nápadů a inspirace do téhle a i do dalších tvých povídek :-))
Ježiš ten je ale urážlivej to je strašny!
Ja moc z prvu ďakujem =D =D vedela som , že budeš pokračovať x)
Mmm , strašne napínavý diel , som zvedavá , kade to potiahneš , a kam sa to až dovinie x) je skvelé že sa Draco odhodlal ísť do Bradavic , a aj tak tuším , čo bude nasledovať po "Tak křič… ale jen mé jméno." … hoho 😀 Tom dúfam prizná farbu x) Neznášam , keď sa hádajú 😀
Teším sa na 47 diel =)
Oh bože… mě z toho Billína picne. On je urážlivej, až to pěkný není!^^ Ale to nevadí… tenhle díl se Ti povedl a já doufám, že se tu co nevidět objeví další! Chybí mi Tvoje povídky *yes*
No ne, já mám ale štěstí. Vždycky, když se od někud po nějaké době vrátím, čeká mě tady na blogu nějaké příjemné překvapení. A je fakt, že tohle se vážně vydařilo. Už jsem se o tuhle povídku začínala docela bát. Vím, že bys asi nedopustila, aby zůstala nedokončená, ale malej červíček už začínal hlodat :))
Jsem Dracem příjemně překvapená. Možná to Tomovi připadá maličko hektický, ale já si myslím, že je to naopak docela pochopitelný. Když se Draco rozhodl tak najednou obrátit, přiznat se matce a opustit Fay, nebude přece čekat dalšího půl roku a rozhodovat se, jestli za Harrym půjde nebo ne. Ale nechám se ráda překvapit, co bude následovat a jestli se to nakonec vyvine trochu jinak…
Bill mi připomíná dítě, co musí všechno mít. Jakmile není po jeho, urazí se, nafoukne se jako bublina a chudák Tomi aby udobřoval a udobřoval 🙂
Moc se těším na další díl 😉
Moc jste mě potěšili, že jste nezapomněli na mě ani na PnD a zase mi tu nechali takové milé komentáře. Díky moc!
A ja som sa už potešila, že Draco sa rozhodol vrátiť sa k Harrymu. Tom to tak mohol nechať. Nevadí že hr. Hlavne by boli spolu. Ale je fakt, že Draco by to tak jednoducho neurobil 🙁 A Bill sa fúka… dúfam, že nie dlho.