autor: Rachel
Vůbec nebyl s to si uvědomit, jak dlouho jej líbal. Nevnímal nic kolem sebe. S přivřenýma očima mírně vystrčil jazyk a špičkou obkroužil Billův spodní ret. Bill nejdřív trošku znejistěl, ale nakonec neodolal. Jejich jazyky si spolu jemně hrály. Po chvilce už seděli na gauči vedle sebe a Tom nesměle položil svou ruku na Billův pas. Pomalu jej hladil. Bill se vznášel v oblacích. I když si první líbání představoval jako krásné, tohle předčilo veškerá jeho očekávání. Cítil, jak jej Tom opatrně hladí a to se mu líbilo. Jazykem prozkoumával všechna zákoutí Tomových úst. Najednou se Tom od něj odtrhl. Díval se do Billových očí a vztáhl ruku.
„Můžu?“ optal se, a když Bill přikývnul, jemně se dotknul jeho hebkých vlasů. Bill mu doteky začal oplácet. Prsty zkoumal jeho tvář a rty, a když mu na ukazováčku přistál Tomův malý polibek, usmál se. Tom se cítil jako v nebi. Bylo to úžasné, tak jiné líbat kluka, ale přesto jej na tom něco lákalo. Něco, čemu se už teď čím dál víc poddával. Prohlížel si každý milimetr Billovy tváře a cuchal černé havraní vlasy. Nevěděl, co říct. Jaké budou následky? Vytrhlo ho až Billovo jemné: „Tome?“
„Copak?“ zeptal se, ale svou ruku nespustil.
„Víš, já… chtěl bych vědět, proč… jsi mě políbil,“ vyhrkl ze sebe a podíval se do Tomových očí.
Bille, ty vážně nevíš? Tohle jsem chtěl udělat už několik dní. A nelituju toho.
„Protože jsem chtěl. Toužil jsem po tom,“ odpověděl Tom popravdě a věnoval Billovi malou pusinku na rtíky. Když jej však pustil, Bill se k němu otočil bokem a zadíval se do prázdna. Teď si nebyl jistý. A Tom si toho všimnul.
„Bille, promiň, jestli se ti to nelíbilo, omlouvám se…“ přerušil ho Billův prst na rtech. Bill se na něj díval těma svýma kuličkama, ale Tom v nich neviděl tu touhu, co před chvílí. Teď se v nich mísila nejistota. Toma to polekalo.
Bille, bože, udělal jsem něco špatně? Vidím, jak váháš, jak jsi nejistý. Tak už něco řekni, prosím, vždyť já se do tebe…
„Ne, to ne. Já jen…“ Bill sklopil hlavu.
„Jen co?“ optal se Tom a něžně mu prsty nadzvedl tvář. Bill se na něj podíval, ale v duchu pořád váhal. Když však uviděl Tomův milý pohled, musel mu to říct.
„Víš, já… nejsem si jistý, jestli… tedy moc by mě zajímalo, jak… jak to bude dál,“ špitnul a nesměle se na Toma kouknul.
Tome, prosím, řekni, že to nebyla jen jedna pusa ze zvědavosti. Toho se totiž bojím. Bojím se, že se mi vysměješ.
Tom v hlavě rychle hledal slova a formuloval je, aby měla ten správný význam. Věděl, že musí Billovi dokázat, že se řídil srdcem. Že pro něj něco znamená. On i ty nádherné polibky, které pořád cítil na svých rtech. Sklopil pohled k Billově ruce a položil si ji do dlaně.
„A když ti řeknu, že se mi od toho prvního setkání na náměstí moc líbíš a že k tobě cítím něco, co ještě nikdy k nikomu ne, tak co uděláš?“ odpověděl mu protiotázkou a v duchu se divil, kde se to v něm vzalo. Na tohle nikdy moc nebyl. Bill se k němu opatrně naklonil.
„Tohle,“ odpověděl mu a následně se mu vpil do rtů. Trošku ucuknul, když ucítil v koutku něco studeného, ale po chvíli mu došlo, že je to Tomův piercing. Opět se líbali, a když Bill povystrčil jazýček, Tom povolil a nechal se Billem laskat. Oběma se zkrátil dech na minimum. Téměř nedýchali, když se od sebe odpojili. Bill se přistihnul, že si nevědomky hraje s Tomovými prsty.
„Tome, t-to jsi myslel vážně?“ vydechl nevěřícně, protože stále nemohl vstřebat Tomovo krásné vyznání.
„Ano, myslel,“ Tom si klekl před něj a vzal do rukou jednu jeho packu.
„Bille, tímto se tě ptám, budeš se mnou chodit?“ pronesl s vážným výrazem a cítil se jako při nějakém obřadu. Bill se roztomile zachichotal.
„No, když já si to musím ještě rozmyslet,“ odpověděl mu se šibalským úsměvem a když viděl, jak je Tom mírně zklamaný, nečekaně se mu vrhnul kolem krku, až mu málem vyrazil dech.
„To víš, že budu,“ pošeptal mu do ouška a nechal se Tomem hladit po zádech. Zamilovaně se na sebe usmívali a co chvilku se jeden z nich nahnul k tomu druhému pro polibek. Rázem úplně zapomněli na celou matematiku a věnovali se jen sobě. Tom se uvnitř cítil neskutečně šťastný. Byl rád, že už to v sobě nemusí dál dusit. Nechtěl na Billa hned něco zkoušet, když byli teprve na začátku. Tisknul mu packu a cítil, jak si Bill opřel svou hlavinku o jeho rameno. Stačili si ještě vyměnit čísla na mobil, ale potom už Bill usoudil, že je čas jít domů. Tom ho doprovodil ke dveřím. Nemohl se udržet, a proto když si Bill obul své bílé tenisky, přivinul si jej k sobě a sladce políbil.
„Tak dobrou noc. A běž pěkně po chodníku, ať se ti nic nestane,“ připomněl mu starostlivě a pohladil po vláscích.
„Neboj se. Zítra určitě přijdu, hmmm,“ ujistil ho Bill a popřál mu dobrou noc. Domů šel opravdu opatrně, i když vůbec nemyslel na cestu. Vesele si vykračoval a potutelně se usmíval.
V téhle náladě došel domů. U dveří si vyzul tenisky a cupital za mamkou do kuchyně.
„Ahoj maminko,“ skočil jí zezadu kolem krku a šťastně vlípnul pusu na tvář. Simone málem vykřikla úlekem.
„Bille, bože, to jsem se lekla. Co je? Spadla škola, že jsi tak veselý?“ optala se a dál krájela vychladlou bábovku.
„Něco mnohem lepšího,“ Bill vesele poskakoval po kuchyni, ale když se jej matka zeptala, co se tedy stalo, zatvářil se malinko vážně.
„Už umím tu matiku,“ plácnul první, co ho napadlo.
„No hlavně, abys napsal dobře tu písemku. Nebo platí to, co jsem ti řekla,“ připomněla mu Simone přísně.
„Ale jo. Tak dobrou noc. A děkuju,“ ještě si narychlo vzal kousek bábovky a ani nečekal na matčinu odpověď. Rychle vycapkal schody nahoru a jen co doběhl do pokoje, plácnul sebou na postel.
„Mňáúúúúúúúúúúú.“
Bill se polekaně vyšvihnul do sedu a otočil se. Zpod peřiny na něj ublíženým pohledem koukal Kazimír. Vzteky prskal, ale když mu Bill nastavil svou náruč, rychle do ní skočil.
„Promiň, čiči. Ale já jsem prostě šťastný,“ Bill se znova svalil na postel a s kocourkem na bříšku hleděl do stropu. Přemýšlel o tom, co se dnes stalo. Dnes se poprvé líbal. S Tomem. Sice to bylo jen pár vyměněných polibků, ale i ty činily Billa šťastným. Kocourek se náhle zvedl a tiše šel až k Billově tváři. Bill se zasmál. Ty jemné packy jej neuvěřitelně lechtaly. Cítil, jak se zvířátko přibližuje a packou se dotýká jeho tváře. Pohladil ho po černé srsti.
„Tak co, Kazimírku? Co ta tvoje kočičí slečna?“ zeptal se, a když jeho mazlíček spokojeně zavrněl, usmál se. Přerušil je až zvuk Billova telefonu. Bill kocoura odložil na zem. Zvíře se na něj jen zlostně podívalo a nechápavě sledovalo, jak jeho pán dává přednost jakési svítící krabičce před ním. Bill se celý rozzářil, když se podíval, od koho zpráva je. Rychle si ji otevřel a začetl se do textu.
Vůbec nemůžu usnout. Pořád na tebe musím myslet. Dnes to bylo nádherný. Dobrou noc. T.
Bill začal po pokoji tančit. „On na mě myslí, on na mě myslí,“ opakoval si pořád dokola a vesele doskákal do koupelny. Rozhodl se pro teplou sprchu a po chvilce byl už i odlíčený. Musel si pospíšit, protože se chtěl pořádně prospat, ale ještě neměl nachystané učení na zítra. Kazimír už dávno podřimoval ve svém košíčku dole v kuchyni, když si Bill lehal. Hlavu měl plnou Toma. Za dnešek už měl zážitků dost a dost. Zhasnul lampičku a prstíkem si přejel po rtech. Pořád tam cítil tu příchuť rtů, kterou tam zanechala jeho právě objevená láska.
autor: Rachel
betaread: Janule
moooc pieknééé _ :)) _ chytro ďaleeeej _ 😀
náádhernýýý x))
já prostě miluju tuhle povídku ♥
rychle dááál :))
nádherná povídka.-)
Naprosto úžasný! :-*
Prekrásne a perfekné….som závislá na tejto ff-ke :8)
Holky, pište názory jakkýkoli, chci vědět, jestli se vám to líbí 😀 Zatím papa a snažte se 😀
jednim slovem skvělé xD
to je tak moc úžasné!!! neuvěřitelně nádherný!!!!!
Myslíte, že je to reálné? Nemylsím u nich, ale tak všeobecně… Myslím, že je to moc hezké na to, aby to byla pravda
Aduska: Myslím, že je to reálné. Nevím, jestli všeobecně, ale co ty můžeš vědět o tom, co je reálný a co ne v mé fantazii??
krááááááááásnééééééééééééééééé ete dáááááááááááááááááál a dáááááááááááááál
Sladká povídka 🙂
úžasný….x)) a i kdyby to nebylo reálný, snít je přece hezký ne?? ve snu se může stát všechno….x)) moc hezky napsaný…x)) těšim se na pokráčko…x))