autor: Rachel
Tomovy prsty nadzvedly stříbrnou páku a z kohoutku se vyvalilo pár dalších tisíce kapiček, které za několik málo vteřin ulpěly na Tomově rozpálené tváři. Tom si hřbetem ruky protřel oči a poněkolikáté se podíval do zrcadla. Vůbec nevěděl, co má dělat. Má jít za Billem a dělat, jako že nic? Předstírat, že jej vůbec nezajímají střapaté vlasy, černě podmalované oči, či snad rty, které na něj Bill svádivě vyšpulil ještě, než stačil pozdravit? Nebo tu snad zůstat a čekat, až za ním Bill přijde s tím, že přišel kvůli matematice? A přišel vůbec kvůli matematice? Nebo aby tu Toma dnes svedl a zkoušel, čemu všemu dokáže odolávat? Tom si znova přejel dlaní po čele. Až teď si uvědomil, že hned po Billově příchodu zmizet do koupelny nebyl zrovna dobrý nápad. Rozhodl se, že ještě pár minutek a bude muset jít za ním. Už teď si na to sbíral síly.
Bill zatím seděl v obýváku a snažil se tvářit naprosto vyrovnaně. Neubránil se však čím dál častějšímu nahlédnutí ke koupelně. Poněkolikáté dosedl na pohovku a nervózně přehodil nohu přes nohu. Už mezi dveřmi si stačil všimnout, jak je z něj Tom úplně vedle a v duchu si vesele výsknul. Měl ho přesně tam, kde chtěl. Tom teď určitě sedí v koupelně a dlouze se vydýchává. Bill si ani neuvědomoval, jakou má pravdu. Umínil si, že pokud Tom do pěti minut nevyjde, půjde za ním a zavolá ho. Na moment ho napadlo, že Tom třeba sedí na záchodě, ale hned to zamítnul. Raději si vytáhl z kabelky voňavku a ještě jednou si převoněl krk. Byl velmi zvědavý, jak bude jeho dnešní doučování pokračovat. Jestli to vůbec bude doučování, nebo jejich oční kontakty a nesmělé úsměvy, jako včera, předevčírem, předpředevčírem…
Ale Bill toužil po něčem víc. Jak dlouho hledal někoho, kdo by se mu líbil, ale přitom by jej neponižoval, nenadával mu, ale pomáhal. Někdo, kdo by byl na něj milý, hodný, někoho, u koho by Bill cítil zvláštní ochranu a bezpečí. Někoho, po kom by toužil a koho by mohl milovat a být si jistý, že i ta osoba miluje jeho. A přesně takový byl Tom. Přestože Bill nevěděl, jestli se mu líbí, něco mu říkalo, že ano. To něco byly Tomovy oči. Vždy se tak krásně rozzářily, když spatřily Billa. Možná proto, že si Tom uvědomoval, že tu v následujících hodinách nebude sám, ale možná také ne.
„Tome,“ zavolal Bill z obýváku docela normálním hlasem, ale v tichém domě to šlo docela dobře slyšet. Tom, sedící na okraji van, se probral. Věděl, že teď už bude muset jít. Zvednul se tedy a opustil koupelnu. V duchu si neustále opakoval, že se bude soustředit pouze na matematiku a na Billa se skoro ani nepodívá. No tak možná podívá, ale ne tak, že se nechá utápět v té mléčné čokoládě, že své rty nechá přitahovat těmi Billovými, že se na něj bude dívat jako na obrázek a přitom koktat, jako malý školáček.
Vešel do obýváku a pohled mu automaticky sklouznul na tu drobnou, hubenou osůbku sedící na gauči a mile se usmívající. Veškerá předsevzetí, která si dal Tom před chvílí, byla tatam. Znova oněměl, když se na něj jen na pár vteřinek podíval.
Bože, je tak dokonalý. Tak úžasný. Je neuvěřitelný. Mám pocit, že to dnes nevydržím. Ach Bille, proč na mě takhle mrkáš? To si opravdu neuvědomuješ, co mi tím způsobuješ? Jak se mám teď soustředit na nějaké pitomé mocniny?
„Kde jsi byl?“ optal se Bill jakoby mimochodem, i když dobře věděl. Chtěl ale také vědět, co si Tom vymyslí.
„N-no… víš já… byl jsem v koupelně a… no a… dnes je p-příšerný v-vedro, víš…“ zdůvodnil Tom svou nepřítomnost a raději se posadil, aby nebylo vidět, jak se mu třesou kolena.
„Dnes je venku neuvěřitelně horko,“ přitakal mu Bill, nespouštějíc z něj oči. Tomovy rozpaky ho neuvěřitelně bavily. Vytáhl si svůj sešit matematiky, pohodlně se opřel, zavřel oči a začal se sešitem ovívat. Přitom rošťácky po očku pokukoval po Tomovi, který nervózně podupával nohou a nevěděl, kam se podívat.
Kdyby věděl, jak je roztomilý, když koktá. Vypadá tak krásně. Ty rozpaky ti sluší, Tome.
„B-Bille, můžeme začít?“ optal se Tom, protože měl pocit, že ještě chvíli a nevydržel by to. Bill vesele přitakal a mohli začít.
Dnes to bylo asi nejnamáhavější doučování, které Tom s Billem kdy zažil. To už i ta první hodina, kdy se pohádali, byla pro Toma jednodušší. Nedokázal se soustředit vůbec na nic, když jej v nose dráždila Billova přitažlivá vůně. Zadal mu pár příkladů a sledoval Billa, který si nevědomky přejížděl špičkou jazyka po dolním rtu. Cítil, jak se mu horkost hrne do tváří, ale nedokázal vůbec nic udělat. Ani netušil, že Bill je také pěkně nervózní, když si ho prohlíží a v hlavě má něco úplně jiného, než nějaké počty.
„Tome, tomuto nerozumím,“ pípnul Bill a upřeně sledoval příklad, kterému nerozuměl. Ani si neuvědomoval, co tímto způsobí.
Tom vydechl. Bille, já se z tebe zblázním. Šílím z tebe, jen když sedíš naproti mně.
Zvednul se a přisednul si k Billovi, který propiskou poklepal na poslední příklad.
„T-tak, tohle musíš umocnit a pak usměrnit ten zlomek,“ vysvětlil mu Tom a sledoval, jak Bill, teď už správně, počítá příklad.
„Už to je,“ oznámil vesele Tomovi, který se mu dlouze zadíval do očí a natahoval ruku po papíru, který mu podával. Pořád se na něj díval těma svýma čokoládkama a ani v nejmenším ho nenapadlo, že teď je z něj v rozpacích Bill. Nepatrně uhnul pohledem, sklonil svou střapatou hlavinku a upřel pohled na papír.
„Máš to obráceně,“ usmál se mile a přinutil tak Toma, aby od něj alespoň na okamžik odvrátil oči.
„Aha,“ Tom se také usmál a znova se jejich pohledy střetly. Atmosféra byla tak hustá, že by se dala krájet. Dívali se vzájemně do očí celou dlouhou dobu a úsměvy z jejich tváří se pomalu vytrácely. Tom se rozhodl udělat první krok. Už to nemohl dál vydržet. Velmi pomalu nakláněl svou tvář k té Billově, až cítil jeho horký dech. Přivřel víčka. Nechtěl myslet na to, co se stane za pár okamžiků. Teď toužil po těch naběhlých rtech, které měl od těch svých nadosah. Rozhodl se zkrátit tu milimetrovou mezeru mezi nimi a konečně udělat to, čemu se bránil hezkých pár dní. Něžně se vpil do Billových rtů a pomalinku jej začal líbat. Cítil, jak se Bill chvěje, když se zlehka dotknul jeho ruky, ale nemínil skončit. Ne teď. Teď, když cítil, jak mu do bříška přiletěl houf motýlků, kteří začali dovádět a skotačit, nechtěl to pokazit. Nechtěl se jen tak vzdát těch sametově hebkých rtů. Takové nikdy ještě nelíbal. Bohužel mu však začal docházet kyslík a tak Billa naposledy jemně políbil a odpojil se od něj.
Bill seděl, očka zavřená a na tváři andělský úsměv. Pořád cítil Tomovy rty na těch svých. Bylo to tak neuvěřitelné. Jeho první polibek. Poprvé, co ho někdo políbil. A ještě k tomu tak krásně. Bill procitnul a zadíval se na Toma, který seděl naproti němu, na rtech téměř nepovšimnutelný úsměv.
„Bille, já… promiň… to…“ začal rozpačitě koktat, ale Bill mu jemně položil na rty svůj ukazováček.
„Pšššš. Teď už nic neříkej,“ špitnul a nesměle se k Tomovi naklonil, aby mohl znova spojit jejich rty v jedny. Po chviličce opatrného poznávání Tomových rtů mu jemně svým ukazováčkem přejel po líci. Vzápětí ucítil, jak si Tom dodal odvahu, pootevřel své rty a začal spolupracovat. Pomalu se líbali, a když se od sebe odtáhli, zamilovaně se na sebe dívali. Tom natáhl svou ruku a něžně se dotknul Billovy tváře. Nemýlil se. Byla přesně taková, jakou si ji vysnil. Hebká, citlivá a jemná jako dětská prdelka.
„Jsi překrásný,“ špitnul, a když se Bill usmál jako sluníčko, znova se sehnul k jeho plným rtům.
autor: Rachel
betaread: Janule
Krááásný dál honem xD
ja umriem!! Božínku to je tak zlaté. rýchlo ďalej!!PLS :))
úžasný….x)) Tom byl roztomilej….x)) sem hrozně zvědavá na další dílek….x)) je to naprosto nádherný…x))
jůůůůůůůůůůůůůůůůůj… to je tak sladký 🙂
bože já na to čekala šest dílů..aaa toe…toe nádhernej díl tohle…uííííí těšim se na další
Rachel, já z toho měla motýlky taky. Je to nádherný;-)
Kéž by měla moje začínající povídka taky úspěch xDD
nádherný!píšeš skvěle.-)
fíííha no a matika je zase v čudu….to je hrozný…
Teri.K: Určitě bude mít, to se neboj, úchyláci si nevybírají 😀
Když jsem začala psát Polib mě, prosím, tak jsem byla taky pěkně nervózní, že to ikdo nebude číst a vidíš…
Holky, teď jste mě málem rozbrečely. Děkuju vám moc, mám vás ráda:-D
Papa Rachel xD
A komentujte!!!!!
Rachel: No, to doufám xD V každý povídce se najde něco z toho člověka. Je to ohromný. Kdyžtak si přečti tu mojí a taky mi něco napiš;) :-*
Ááááá Rachel..to je dokonalýý x))
Miluju tu povídku ♥.. rychle dál 🙂
Teri.K: četla jsem si kousek a počkám si na další díl xD Musím se do toho nejdřív začíst po několika dílech xD
já se tady…rozplývám..rozpouštím..áá…dokonale..jemný, zamilovaný, a..já nevim, nemám slov..úžasné :-*
honem honem já už to nevydržim já chci další dílxDD