Živelná pohroma 5.

autor: B-kay

„Panebože, Tomi, p-počkej, já hned něco přinesu,“ vyskočil Bill jako namydlenej blesk a utíkal do koupelny. Tom se musel smát nad tím, jaký je jeho bráška nešika. Sice jej pálila celá tvář, ale nedokázal se na něj zlobit. Možná jen chvilinku, ale ta už dávno přešla. I když mu z nosu tekla krev proudem a bylo mu dosti blbě, nedokázal se zlobit. Možná, že až včera večer konečně pochopil, co všechno pro něj Bill znamená. Když jej tam viděl skoro nahého na stole… A tak strašně bezbranného, pochopil, že jeho bráška potřebuje více než jenom staršího bráchu.

Potřebuje hlavně někoho, kdo na něj dá pozor pokaždé, jak zas bude v maléru. Potřebuje někoho, s kým se bude cítit v bezpečí… Ale také někoho. Kdo jej bude neskutečně milovat. Tom věděl, že dokáže splnit jenom ty dvě první věci, třetí mu už splnit nemůže…

„Taak, jsem tady!“ řekl Bill a rychle došel ke zraněnému dvojčeti. „Bolí to moc?“ zeptal se tiše, jakmile Tomovi umyl zaschlou krev a přiložil mu na to mokrý kapesníček.

„To zvládnu,“ pousmál se na něj a sám vystřídal Billovu ruku, aby si mohl kapesníček držet. „Já jsem takový nemehlo,“ povzdechl si Bill a smutně si napravil střapaté vlasy.

Tom se na něj jen zpola podíval a poté jej pohladil po krásné tváři.

„Víš, jak bych se bez tebe nudil Bille?“ usmál se na něj, a když bratr vyčaroval šťastný úsměv věděl, že už je dobře.

„Alespoň bys neměl tolik problémů. Zkazil jsem ti tvou chatu, ztrapnil jsem tě před kámošema a dokonce jsem ti zkazil tvůj balící manévr a teď ti rozbiju i nos, já bych se z takovýho brášky asi zbláznil,“ šeptl tiše Bill a smutně koukal na svoje krásně nalakované nehty.

„Ale já to zvládám. I když mě někdy hezky štveš, nedokázal bych být bez tebe,“ mile se na něj usmál a pomalu si sundal kapesníček. Z radostí zjistil, že krvácející nos, přestal krvácet. „Mám toho nejlepšího brášku na světě,“ pípl se sladkým úsměvem na rtech Bill a nic nečekajícího Toma prudce stulil do náručí.

„A já toho nejnešikovnějšího,“ zazubil se na něj Tom a poté si něco uvědomil. Byl to takový zvláštní zvuk, jako když teče voda.

„Bille, tys nechal puštěnou sprchu?“ zeptal se s nechápavým tónem. Bill se překvapeně ohlédl na místo, kde byla koupelna.

„Myslím, že ne,“ řekl tiše a pomalu vstal. Loudavým krokem se blížil ke koupelně, a když ji otevřel, málem dostal šok.

„Tomeee!“ slyšel Billa zapištět a poté si uvědomil, že se ten zvuk snad ztrojnásobil. „Proboha!“ šeptl a rychle se rozběhl k bráškově koupelně. Hned jak ale otevřel dveře, jej do tváře udeřil proud vody. Bill nejspíš nějak prasknul potrubí. „Cos tu dělal?“ křičel po něm, aby přehlušil tryskání vody. Oba dva byli smáčení na kost.

„Já nevím, Tome, zastav to nějak,“ pípl Bill a pokoušel se to nějak zacpat, ale jediný výsledek bylo to, že dostal hezkou spršku rovnou do tváře.

„Tohleto s tebou už není možný,“ sykl si Tom spíš sám pro sebe a pomocí několika dobře trefených pohybů se mu povedlo vodu zastavit.

„Mrzí mě to,“ špitl Bill celý mokrý a smutně se na sebe kouknul do zrcadla. Celá jeho hodinová práce je v čudu. Chvějícím se krokem se blížil k Tomovi a samozřejmě by to nebyl on, aby svůj triumfální kousek z vodou nedokončil nádherným pádem – ne však na zem, protože jej zastavilo něco měkkého. Se strachem otevřel vyplašené oči, jak čekal na náraz, který se však nedostavil.

Místo toho se najednou ocitl v Tomově náručí…

autor: B-kay

betaread: Janule