Jsi moje láska 6.

autor: Rachel

Další dva dny Billovi uběhly jako voda. Teď se mu zdálo, že čas letí dvakrát tak rychleji. Bylo pondělí a v pátek se měla psát písemka. Bill byl už teď pěkně nervózní, a proto u Toma trávil čím dál víc času. Včera od něj odcházel až večer, protože byl tak zabraný do příkladů, že si ani nevšiml, kolik je hodin. A nejen do příkladů. Přišlo mu, že z Toma šílí čím dál víc, že se mu moc líbí a že dokonce sní o tom, jaké by to bylo se s ním líbat. Chudáček Bill byl ze všech těchto pocitů dokonale zmatený. Nešlo totiž nevidět, jak si jej Tom prohlíží, když mu Bill čte výsledky vypočítaných příkladů, jak je vždycky rád, když Bill přijde a jak je z něj kolikrát úplně mimo. Jediný problém byl v tom, že by tak hezký kluk určitě mohl mít holku, čehož se Bill nejvíc obával. Cítil, že je den ode dne Tomovi blíž a blíž. Nikdy by nevěřil, že by k takovému zbláznění stačilo jen doučování z nenáviděné matematiky a jeden pohledný chlapec.

Billa vytrhlo ze snění zvonění zvonku, který mu oznamoval, že mu dnes škola končí. Bill se stejně rozhodnul jít dnes první domů. Chtěl se lépe obléci, učesat, namalovat a udělat tak ze sebe toho nejpřitažlivějšího kluka pod sluncem. Přišel domů, hodil tašku do pokoje a zavřel se v koupelně. Dvakrát se sprchoval, voněl, líčil s tou největší pečlivostí, umýval a žehlil vlasy, které několikrát přelakoval lakem. Jeho úpravy nebraly konce. Vždycky se chtěl líbit, ale teď se chtěl líbit víc, než kdy jindy. Celou dobu se potutelně usmíval, ale také byl pěkně nervózní. Omotal si ručník kolem pasu a přešel do svého pokoje, aby si ve skříni vybral oblečení.

Pětkrát se převlékal, vyměňoval doplňky, až konečně natrefil na kousky, které měl ve skříni schované už delší dobu. Za hodinu dalších a dalších úprav se na sebe podíval do velkého zrcadla a svůdně na sebe zamrkal.

„Sluší ti to, Bille,“ pochválil se a popadl kabelku, která mu perfektně ladila s outfitem. Na oči nasadil muší brýle a vyběhl ven. Měl pocit, že dnes se něco stane. Byť jen letmý dotyk ruky.

Černé tričko letělo přes půl koupelny do kouta a dredatý kluk se dlouho rozhlížel po svých různobarevných tričkách. Pohled se mu zastavil na pomněnkově modrém. Nevěděl, jestli se Billovi bleděmodrá bude líbit, ale nakonec to risknul. Připadal si, jako by měl jít na rande s nejhezčí holkou ze školy, ale věděl, že to tak není. Ani ta nejkouzelnější holka by nebyla ani z poloviny tak pohledná jako Bill. Tom se zastavil v půlce pohybu. Co ho na něm vlastně tolik zaujalo? Ty vlasy, které si neustále dával za ucho, aby mu nepadaly do obličeje? Nebo snad ty rty, které se uměly tak krásně usmát? Možná. Ale to nejkrásnější, co Tom na Billovi shledával, byly jeho oči. Uhranuly mu už při prvním jejich setkání. Bylo v nich moře té nejsladší čokolády, která Toma lákala den ode dne čím dál víc. Nutila ho, aby se v ní topil a vyhledávala tu Tomovu, která jí byla natolik podobná. Tom si přejel dlaní po zpoceném čele. Už jen při myšlence, jak se na něj Bill dívá, jak mrká víčky s dlouhými řasami, mu běhal mráz po zádech a srdce bušilo tak silně, až si Tom myslel, že mu přinejmenším vyletí z krku. Nemělo smysl, aby si nalhával, jak mu je Bill lhostejný. Nechtěl lhát sám sobě. Přiznal si, že se mu líbí. Že se jej touží dotknout, byť jen jedinkrát. Dnes měl zpoždění. Už tu měl hodinu být. Tom si sednul do obýváku a dlaní přejel po místě, kde Bill včera seděl. Přivřel víčka a představil si jej, jak tu sedí a směje se tím svým zvonivým smíchem. Tom procitnul. Cítil, že dnes se bude muset hodně přemáhat, aby Billovi odolal.

Bill mezitím už směřoval k Tomovu domku. Pomalu kráčel ulicí, ve které dnes bylo míň lidí než obvykle. Rozklepaně se postavil k těm známým dveřím a z kabelky si vytáhnul malé zrcátko, aby se mohl ještě naposled důkladně prohlédnout. Nervózně si rukou prohrábl vlasy a druhou zaputoval v kabelce. Po chvíli hledání vytáhl jahodový balzám na rty. Několikrát si s ním přejel po rtech, schoval jej a konečně zazvonil. Netrvalo dlouho a uviděl postavu, blížící se ke dveřím. Klíče zašramotily v zámku a Tom otevřel. Kdyby se nedržel dveří, určitě by omdlel. Před ním stál krásný, vysoký mladík s jemným úsměvem na rtech. Tom málem zapomněl zavřít pusu. Bill si ho také se zájmem prohlížel. Nikdy by neřekl, že se k Tomovi hodí bleděmodrá barva. Krásně mu kontrastovala s pletí. Chvíli jen stáli a dívali se na sebe s neskrývaným překvapením. Bill se probral jako první.

„Ahoj,“ pozdravil ho, a když mu Tom pozdrav oplatil, podíval se za něj.

„Můžu jít dál?“ pípl nesměle, a když Tom, pořád jako u vytržení, pokýval hlavou, prosvištěl kolem něj a nezapomněl se bokem lehce otřít o jeho ruku. Tomovi okamžitě vletěla do nosu ta omamná vůně, která z Billa sálala. Pomalu šel za ním do obýváku a sledoval ho. Dnes byl tak jiný, a přitom úplně stejný. Při jediném pohledu na něj Tom poznal, že si dal Bill opravdu záležet. Vlasy se mu leskly v dikobrazím účesu. Ty tajemné oči byly podtrhlé černou tužkou a řasenkou. A rtíky měl Bill načervenalé a mírně plné. Teď se pohodlně usadil a snažil se dívat kamkoli, jen ne na Toma. S předstíranou zvědavostí se rozhlížel po obýváku a usilovně zaháněl všechny ty myšlenky, které ho pokoušely zaměřit se očima na ten jeden jediný střed, který stál a nespouštěl z té krásy před sebou oči. Bill cítil jeho pohledy, cítil, jak od něj chce odtrhnout oči a tak se na něj podíval. Tom okamžitě uhnul pohledem.

„P-promiň, j-já půjdu a… asi do koupelny. N-na chvíli,“ zakoktal se Tom a málem se mu zatmělo před očima, když viděl ten souhlasný úsměv. Rychle vyběhl z obýváku a zamířil rovnou do dveří naproti. Vysíleně se opřel rukama o umyvadlo a obličej si opláchnul studenou vodou. Bylo mu dvakrát větší horko než před chvilkou. Zadíval se na sebe do zrcadla. Jestli si myslel, že se dnes bude muset hodně přemáhat, mýlil se. Už teď věděl, že Billovi dnes neodolá.

autor: Rachel

betaread: Janule