autor: Bajik
Čusky fusky, twincesťačky a twincesťáci. Vánoce se kvapem blíží, to mi věřte, a já Vám daruji další dílek. 🙂 A teď k věci, jak Peťushka napsala v komentech (nemyslete si, že je nečtu;-D) že je to takový… uspěchaný. Ok, já vím, ale prostě tohle píšu tak, jak mi myšlenky přijdou zrovna pod ruku. To, že to někdy (možná pořád) může být naprosto nesmyslný, to chápu, píšu to v krátkých chvilkách, prostě když mám čas. A ještě něco- Billí v tom bordelu jen UKLÍZÍ!
Also Závěr – Ačkoli to je trošičku uspěchané, nehodlám to měnit…:) Jen si pěkně čtěte dál. Láfkuju vásPřeju veselý Vánoce, bohatýho Ježuchu a vkročení do Novýho roku zásadně pravou nohou (nevím, kdy se to zveřejní, berte trošku s časovou rezervou, píšu to 20.12.)Váš Bajik
„Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které si vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem.“Christian Friedrich Hebbel
Tom svého bratra doprovodil až domů. Věděl, že bydlí až na druhém konci Hamburgu, ale nečekal, že to bude taková dálka od domu, ve kterém bydlí on. Šel za ním poslušně jako ocásek až ke dveřím jejich bytu ve čtvrtém patře.
Bill pomalu začal litovat, že je odpoledne tak krátké. S Tomem si tu sobotu fakticky užil. Však kdyby nemusel do „práce“, nepustil by Toma ani na krok a neustále by ho následoval. Kamkoliv. Opřel se o dveře vedoucí do jeho bytu a rozpustile se na Toma usmál.
„Už jsem doma,“ řekl tak, jak to vídával v televizi. Občas mu telka pěkně lezla na mozek…
„Opravdu?“ zeptal se Tom a přiblížil se k Billovi, co mu jen chodba dovolila. Znovu cítil ten parfém, co na sebe nastříkal v drogerii. Zrovna ten, co se mu tolik líbil. Oběma. Každopádně už Tom aspoň věděl, čím Billovi udělat radost na narozeniny. Bude se tam muset co nejdřív vrátit, uvažoval, zatímco Bill pomalu otevíral rty.
„Tady ne. Sousedka je zvědavá jak agent CIA, možná ještě víc,“ lehce od sebe Toma odstrčil. „Kašli na ni,“ odporoval lehce Tom a zajel Billovi do vlasů. Bill mu položil prst na rty a druhou rukou ho od sebe odsunul.
„Myslím to vážně,“ a snažil se zachovat vážnou tvář. I když chtěl Tomův jazyk ve svých ústech ještě víc, než Tom sám.
„Dobře,“ řekl Tom rezignovaně a omluvně se na Billa podíval. Sledoval, jak vytahuje svazek klíčů a pomalu strká klíč do zámku. Jak strká… Jeho perverzní mysl vyklouzla z temného koutu hlavy a nechal ji pracovat. Když si uvědomil, nad čím vlastně přemýšlí, nad čím uvažuje, snažil se tu představu pustit z hlavy. Jenže se tam držela jako klíště a vnitřní hlásek mu šeptal – Udělej to!
Když se Bill otočil, viděl pomalu slintajícího brášku. Díval se na něj se zájmem a… něčím víc…
„Je všechno ok?“ zeptal se opatrně a vyrušil ho tím z jeho nejperverznějších představ, jaké kdy mohl mít.
„V naprostým pořádku,“ odpověděl sladce, přesto ale v jeho hlase bylo slyšet vzrušení, které nešlo nijak zastřít. Bill jen povytáhnul obočí a otevřel dveře. Máminy pantoflíčky, které většinou leží u dveří, zmizely. Takže byla doma.
„Nepozveš mě dál?“ zeptal se Tom s pomyšlením na něco víc než té noci, kdy viděl Billa poprvé. Ovšem to se snažil nedat na sobě příliš znát.
„Máma je doma… Snad někdy jindy,“ řekl Bill nenadšeně. Nenadšeně kvůli mámě.
„Ok, někdy příště. Tu příští sobotu… Nenecháš mě v tom samotnýho, že ne?! Nerad bych se stal terčem Karin.“ I když tomu se beztak asi nevyhnu, domyslel si pro sebe. Nikdy party u Karin neskončila jinak než tak, že Tom se ráno vedle ní probudil. Raději by se probudil někde jinde…
Bill si skousl ret. Věděl, že bude těžký ulít se z uklízení; majitel ho zase zmlátí, pokud nedojde. Toho si byl až moc dobře vědom.
„Já nevím, co bude příští týden. Strašně rád bych šel, ale… uvidí se…“ Při těch slovech Bill vešel do bytu. „Dík za dnešek,“ pronesl a lehce se usmál.
„Někdy si to musíme zopakovat, co ty na to?“ navrhl Tom.
„Určitě. Tak… Ahoj,“ rozloučil se Bill a pomalu zavíral dveře.
Jenže to by nebyl Tom, aby něco neudělal. Podržel dveře a naklonil se k Billovi.
„Je nevychované, zavírat někomu před nosem. To jste se v základech slušnýho chování neučili?“
„Ne,“ řekl Bill a uchichtl se.
„My taky ne a vím to… Večer ti zavolám,“ řekl a jemně a krátce ho políbil.
„Ahoj,“ rozloučil se a odcházel. Otočil se ještě za sebe a usmál se.
Bill měl kolena jako z rosolu. Nikdy se necítil tak jako v tuhle chvíli. Zůstal stát mezi dveřmi jako opařený. A jeho úsměv ho dostal maximálně. Líbil se mu Tomův úsměv. Byl by schopný za něj vraždit. Nejraději by se pro Toma vrátil a vtáhnul ho do bytu. Kašlal by na to, že je tam máma. V tu chvíli by mu bylo všechno jedno. Poddal by se mu.
Úplně…
Dny utekly jako voda v Labi a byla tu sobota. Ano, právě ta sobota, která nadcházela po nekonečném týdnu školní docházky.
Bill celý týden přemýšlel, jak si to zařídí, aby nemusel jít pracovat. Ok, byla to taková práce nepráce… Ukecávat majitele by bylo zbytečný. To věděl hned. Ten by ho v životě na jeden večer nepustil z „práce“. A tak mu nezbývalo nic jinýho než simulovat. Být nemocný v květnu by byla tak trošičku blbost, protože on chřipku neměl od dětství, a máma by to hned poznala. Nezbylo mu teda nic jinýho než si strčit kartáček do krku. Přišlo mu to sice zpočátku dost nechutný, ale když viděl starostlivý pohled mámy, která mu uvěřila a neváhala a nechala ho doma, nějak ho to přešlo.
Mohl by to praktikovat častěji, pomyslel si a konečně položil řasenku na mámin toaletní stolek. Byl hotový a připravený na večer. Máma byla pryč a určitě se nevrátí dřív než on. Měla noční směnu v nemocnici a to se nikdy nevrátila dřív než kolem sedmý ráno.
Tom už netrpělivě vyčkával před domem. Byli tak domluveni, protože Bill nevěděl, kde Karin bydlí. Vlastně ani nevěděl, že ji Bill zná už z dřívějších dob. CO vlastně o něm velice věděl? Když už Bill o sobě promluvil, nikdy to nedořekl. Vždycky se nějak zasekl a už z něj nevyšla ani hláska. Tom netušil, že by to mohlo být až tak těžké. Tak těžké dosáhnout toho, co chtěl…
Na party dorazili asi o půl hodiny později. Přišla jim otevřít Karin v červené kárované sukýnce a každému věnovala pusinku na líci. Zavřela za nimi dveře a ukázala nejbližší cestu k alkoholu, i když ona byla střízlivá. Naprosto.
Bill nebyl ani překvapený přepychem, ve kterém se najednou ocitl. Její rodiče byli vždy docela slušně movití. Pohovka v obýváku byla odsunutá ke stěně, čímž se získalo mnohem víc místa k tanci. Bill pozoroval tancující páry a skupinky s jistým zaujetím. Když se otočil zpátky, Tom už vedle něho nestál…
Tom už byl v kuchyni a Karin mu připravovala džus s vodkou. Anebo vodku s džusem? Poměr vodky byl 2:1. Tak to měl přece rád. Potom aspoň nevěděl, co se děje. Vlastně to ani vědět nemusel. Mít okno mu už moc nevadilo, protože to vždycky skončilo úplně stejně. Ráno se probudí vedle nějaký holky, kterou svedl ve svým opilým stavu. Klasika. Nebylo co řešit.
Karin se na Toma letmo dívala, když nalévala vodku.
„Jak dlouho se s Billem znáš?“ zeptala se zvědavě. Ona moc dobře věděla, že je to Billův brácha. Nechala ho v tom ale plácat. Stejně jako Bill poznal Karin, tak ona poznala jeho. Viděla, jak Tom znejistil.
„Už… docela dlouho. Měl bych znát svý příbuzný, ne?“
„Vždyť já nic neříkám,“ řekla Karin nevinně a položila sklenku před něj. Opřela se o barový pult, čímž vystrčila na Toma svůj poněkud objemný dekolt, a dívala se, jak si pomalu strká brčko do pusy. Tuhle hru znala…
Bill si sednul na sedačku a v momentě se vedle něj zjevilo rudovlasé stvoření v uplých šatičkách.
„Ahoj,“ snažila se rudovláska překřičet hudbu. Bill jen pokývnul hlavou. Nemělo smysl vůbec mluvit, stěží slyšel, co mu říkala. Představila se mu jako Olivia a to vlastně bylo s větou – „Pojď tancovat!“ – jediný, co od ní slyšel. Bože, pomyslel si, když ho táhla doprostřed tanečního chumlu. Vždyť on vůbec neumí tancovat!
Tom se sklenkou přešel do obýváku. Vydal se hledat své dvojče. Ptal se pár lidí, ale zcela zbytečně. Ti však stěží věděli o své vlastní osobě, ne tak o někom naprosto cizím. Když nakonec uviděl jeho černou kštici uprostřed parketu, ulevilo se mu, že to nevzdal a nešel domů. Posadil se na pohovku a usrkával vodku. Přisedla si k němu drobná blondýnka, přesně jeho typ. V tu chvíli bylo zcela jasné, co se bude odehrávat později… No comment.
Okolo Billa se začala motat Karin a táhla ho od milé a přátelské Olivie pryč se slovy: „Potřebuju s tebou mluvit.“ Odtáhla ho do pokoje v prvním patře. Zavřela za ním s klapnutím dveře a posadila se na postel. Když Bill zůstal stát na místě, poklepala ručkou na místo vedle sebe. Poslušně jako malej pejsek si k ní sednul. Přesně tohle se jí na něm líbilo. Otočila se k němu obličejem a líbezně se na něj usmála. Chytla jeho ruku do své a sametovým hlasem pronesla: „Kdesi jsem slyšela, že První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo. A vážně na tom něco je. Víš, chodila jsem do třídy s klukem, do kterýho jsem byla až po uši zamilovaná. Taky se jmenoval Bill,“ mrkla po něm a viděla, jak zkameněl. V duši se pro sebe ušklíbla, že se nespletla. „Byl to můj nejlepší kamarád. Pak jsme se měli stěhovat, a tak jsem se s ním chtěla rozloučit. Seděli jsme v prázdným pokoji, vzpomínali jsme, co jsme spolu všechno zažili. A když jsem ho chtěla políbit, odvrátil hlavu s tím, že toho mám nechat. Měla jsem ho ráda víc než jen jako kamaráda, a to on nemohl pochopit. A tak první, co mě napadlo, co jsem potom udělala, bylo, že jsem o něm roznesla, že je buzerant. Možná že to bylo trošičku moc unáhlený, ale co jsem mohla dělat, když on mi udělal něco hroznýho… A pak jsem našla jeho bráchu, úplnou náhodou. Byli úplně stejní, i když to šlo stěží poznat na první pohled.“ Nastala krátká odmlka a znovu se podívala na Billa. Z pohledu na něj bylo znát, že by se v něm krve nedořezal. Karin však svou myšlenku dopověděla. „A Tom mi pak vynahradil úplně všechno, cos ty neudělal…“
Bill se zhrozil. Poznala ho. To on přeci nechtěl. Vyděšeně se podíval do jejích kočičích očí s prodlouženými řasami. Zůstali tak na sebe zírat ještě pěknou chvilku.
„Cože?“ vyklouzlo Billovi z jeho úst, aniž by chtěl něco říct. Dělal, že to je blbost. Aspoň by se o to snažil, kdyby to dostal.
„Neříkej, že si nic nepamatuješ. Bille, myslíš, že bych tě nepoznala? Pořád mi někdo posílal fotky, jak vypadáš. A to, že Tom je tvůj brácha, taky vím, takže i kdybys chtěl popírat, máš smůlu.“ Zhluboka se nadechla a naklonila se k němu blíž. „Miluju tě i přes to, cos mi udělal.“ Položila ruce na Billovy tváře a políbila ho.
Bill byl ze všeho v takovým šoku, že tam jen prkenně seděl. Neodpovídal jejím hebkým rtům. Nereagoval vůbec na nic. Vnímal jen hudbu zezdola. Nic víc. Jakoby ho vůbec nelíbala. Jakoby tam seděl sám. Ke Karin nikdy nic necítil. A měl by snad? Po tom, co o něm řekla? Po tom, co mu tím zničila život? Neznal důvod, proč by měl něco předstírat, jen aby ona byla spokojená. Jemně ji od sebe odtáhnul.
„Proč nedokážeš pochopit, že k tobě nic necítím? Ani předtím, ani teď?“ zeptal se a okamžitě své otázky litoval.
Karin se slzami v očích Billa propíchla pohledem jako ostrým nožem.
„Mohls mi to aspoň oplatit, ne?!… Vlastně nemohl, ty jseš totiž vážně asi buzerant! Myslela jsem, že třeba… Nenávidím tě!“ zvolala Karin a opustila pokoj. Nezapomněla dramaticky prásknout dveřma. Nějak tušila, že odezvy od něj se jí nedostane, ale pořád v to doufala. A když na něj nezapůsobil ani její půvabný dekolt, nebylo pochyb, že je na chlapečky.
Její cesta vedla přímo do kuchyně. Otevřela lednici a vytáhla láhev alkoholu. Chtěla se pořádně opít.
V tu samou chvíli už byla blonďatá diva, která mluvila lámaně německy, vedena Tomem do volného pokoje v patře. Tom se nijak nezdráhal jejím vášnivým polibkům. Vycházel jim vstříc. V minulých a budoucích deseti minutách zcela jistě nepřemýšlel hlavou. Blondýnka se od jeho rtů ani na okamžik neodrhla a to se mu nehorázně líbilo. Byl natolik vzrušený, že si ji málem vzal přímo na schodech. Rozevřel první dveře, které mu přišly do cesty. Chtěl TO tak moc. Jaká doba utekla od jeho posledního sexu! Tři týdny určitě, ne-li víc. Byl nadrženější než stepní kozel. Zabouchl dveře a okamžitě z blondýnky serval šatičky. Ta mu pohotově rozepla poklopec a odpojila se od jeho rtů. Zajela mu svou drobnou ručkou do jeho boxerek, které byly téměř k prasknutí. Z Tomových úst se ozvalo hlasité zasténání. A přicházelo čím dál častěji, když vzala Tomův penis do úst…
Bill stál u okna a díval se na ztemnělou ulici. Nikdy v životě by ho nenapadlo, že se po chvíli rozevřou dveře a v nich bude jeho bráška s nějakou blondýnou. Chvíli mu teda trvalo, než si uvědomil, kdo to tam je. Spíš než poznal Tomovu tvář ozářenou slabým měsíčním světlem. S prvním jeho zasténáním se mu do očí vlily slzy. Hořké slzy. Prvně myslel, že vyklouzne ven, když si lehnou do postele. Jenže oni tam vůbec nedošli! Nemohl sledovat a vlastně ani nestál o to vidět, jak Tom dosáhne orgasmu. S hlasitým posmrknutím a rukou před ústy, aby nešly slyšet jeho vzlyky, proběhl okolo nich a práskl za sebou dveřmi.
Utíkal přímo domů. Slzy mu smáčely tváře, řasenku měl rozteklou až na bradě. Plakal. Kvůli němu.
Když dorazil domů, běžel do svého pokojíčku obutý. Praštil sebou do postele a brečel do polštáře. Nemohl tomu nějak uvěřit. Pořád to bylo Billí sem, Billí tam. A najednou…
Nenáviděl ho!
Nechtěl jej už nikdy vidět.
autor: Bajik
betaread: Janule
pche!!!! ten Tom je debil!!!! nejdřív Billa děsně zbožňuje najednou se vyspí s první holkou!!! možná byl přiopilej, ale jako to ne!!! blbec jeden nadrženej
chudáček Bill, ještě je viděl
Boshe to neni môžne!!!
Ten Tom je ale sukničkar!!!!!!
Boshe však na čo tolko pil ked nebol pri Billikovy ale stou blondskouo?????
Boshe ja neznašam žensky v povidkach!!!!!!!
Ja se asi rozplačem ako Billíííííííííí….:((((((((((((((
Tom bol opity nevedel co robi…Tak tu nenadavajte nanho..
ale chudak Bill…A inak neznasam blondyni…ble..
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
pardon, nechal jsem se unést… mě se ten Tom fakt jen zdá… to je takovej… nechci říct co… marně jsem doufal, že konečně on a Tom… no nic, Tomane, tímto sis to u mě polepil na hodně dlouho… dneska získávám pocit z těch povídek, že Tom je normální kretén…
a beru si z toho ponaučení – už přestanu do povídek rvát tolik ženských, protože mě to vážně štve!!! a už z toho slzím… zku*vená moje empatieeee… :'-(
ale toto, to je dokonalý ♥ ♥ ♥
Nedávno jsem objevila reklamu na společnost Hello mobile, a protože mě velmi zaujala zaregistrovala jsem se. Jde o to, že se nejprve musíte zaregistrovat na níže uvedené www stránce a poté vám budou v nepatrném množství zasílány na mobilní telefony a do Vaší emailové schránky reklamy od Hello mobile. Za každý takový email případně sms vám pak budou přibývat peníze na váš účet. Tyto peníze si pak můžete vyzvedávat hotově na poště či vám můžou být zasílány na váš bankovní účet. Využijte této příležitosti a zaregistrujte se 🙂 Mohu jen doporučit. Ps: jako číslo, které vás doporučilo uveďte 721544456
Hodně úspěchů a snadno vydělaných peněz v roce 2009 🙂
http://www.hellomobile.cz/zmobile/registration.jspx
jako bejt opilej není výmluva!!! to se mi vůbec nelíbí toto!!!
ble ble ble to je humus
Božííííčku, ten Tom je takový idiot, takový! Nesnáším ho! Chudík Billda, zabit Toma za toto, zabit! A to vypadalo tak hezky:-( prosííím, rychle další díleček, ale rychle!
chudák Billi….x(( Tom si stejně zejtra nebude nic pamatovat kretén jeden… jako když ví, jak to dopadne, tak proč tam bože leze…?? nebo když už tam vleze, tak proč se vožírá, jak prase..??!! tohle nikdy nepochopim…. lidi, který udělaj něco, čemu můžou zabránit jenom kdyby trošičku chtěli a pak toho ještě litujou….fak nechápu…. jinak úžasný…x)) těšim se na další dílek…x))
strasneee!! som sa tesila ze jedna poviedka bez kofliktov a Tom to takto pokasle. fakt nemusel pit preco ked tam prisiel s Billom s nim aj neostal? naco mu bola nejaka blondina? vlastne nwm naco tam vobec isli. … inak napisane super
A teď je na tom podobně jako Karin… Chudáci 🙁
to posral ….hajzl….rovnou rychle honem dál !!!
kksss.. no tak to pekne posral chlapec…keby som ja takto videla svoju lasku..tak by som asi zkolabovala..kkks…proste ..by ..som mu jednu…ehm… j*bla..