autor: emraud
„Hej.“
„Co hej?“
Bill spolkl poslední kousek své koblihy a obrátil se k dredatému muži vedle sebe. „Jsi nervózní,“ řekl věcně s úšklebkem, když si s Tomem propletl prsty.
„No to k čertu jsem,“ odpověděl Tom s těžkým povzdechem, zatímco si prohlížel obrovské dveře Gustavova domu. „Nezabije mě Gustav, že ne?“
„Nevím, moooožná,“ odpověděl mladší muž s mazaným úsměvem.
Tom si odfrkl a nakonec se Billovu chichotání usmál. Naklonil se a políbil Billa do koutku úst, přitom povystrčil jazyk, aby trochu ochutnal. Bill vypískl a se zakňučením odvrátil hlavu.
„Tomi, to je nechutné,“ řekl Bill se znechuceným výrazem, zatímco si pusu otřel.
Tom jen pokrčil rameny, ale marně se snažil, aby se nezazubil. „Byl tam cukr.“
Bill zabručel a jako obvykle třikrát zazvonil, než se postavil po Tomově boku a stiskl mu ruku, zatímco čekali, než někdo otevře dveře. Netrvalo dlouho a zaslechli šoupání nohou a Gustavův silný hlas. V tu chvíli se dveře rozletěly a podsaditý blonďák stiskl Billa v pevném objetí.
„Gusti,“ vyjekl Bill a pustil Tomovu ruku, jak málem klopýtl pod Gustavovou vahou.
„Proč jsi mi nezvedal telefon?!“ Káral ho Gustav, až se Bill přikrčil. „Měl jsi tady být dřív!“
„Ujel nám vlak,“ odpověděl Bill.
Blonďák se okamžitě odtáhl s rukama stále na Billových ramenou, zatímco na něj hleděl s přimhouřenýma očima. „Nám? Komu ´nám´?“
Černovlasý muž se otočil k místu, kde stál Tom. „Tom je doma.“
Gustav prudce trhl hlavou Tomovým směrem s vykulenýma očima, které rychle přimhouřil, zatímco na něj hleděl. Tom držel Gustavův pohled, ačkoliv hluboko uvnitř byl pekelně vyděšený z toho, co by mu blonďák právě teď mohl udělat.
„Pane Trümpere.“ Blonďákův tón byl přísný a Tom polkl, když na něj kývnul.
„Gustave.“
Tom byl překvapený, když Gustav překonal vzdálenost mezi nimi a ovinul kolem něj své silné paže v pevném objetí. Bylo tak těsné, až měl Tom potíže s dýcháním.
„Díky, že ses vrátil domů za Billym,“ zamumlal Gustav, když Toma poměrně tvrdě poplácal po zádech.
„Jsem rád, že jsem zpátky,“ zachraptěl Tom.
Když ho blonďák propustil, Tom se zhluboka nadechl a vydechl úlevou. Gustav okamžitě popadl jeho i Billovo zápěstí a táhl je do domu.
„No tak, Gillian čeká,“ řekl Gustav.
Bill se zasmál, když je jeho bratr za sebou tak táhl. Na chvíli pohlédl na Toma a zazubil se na něj s pohledem, který naznačoval ´já ti to říkal´. Tom se na něj drze usmál nazpět. Nikdy si nemyslel, že to bude tak snadné.
V okamžiku, kdy vstoupili do kuchyně, se Tomovi rozbušilo srdce, když spatřil svou malou princeznu, jak sedí na židli a jí jahody. Měl pocit, jako by byl pryč celá léta, když zíral na svou drahocennou holčičku, a jediné, co chtěl, bylo celou ji pusinkovat a udusit v objetí. Polkl knedlík v krku a měl pocit, jako že se každou vteřinu zhroutí.
„Podívej, kdo je doma, drahoušku!“ Vykřikl Gustav.
Gillian otočila hlavu a zalapala po dechu, když u vstupu do kuchyně spatřila tátu i taťku Tomiho. Zuřivě zamrkala a snažila se zjistit, jestli je to skutečné. Znovu se podívala na Toma, pak na svého otce a pak zpátky na Toma. Sklouzla ze židle a pomalu udělala pár kroků směrem k nim.
„Taťko…?“ Zamumlala, přitom svým pohledem Toma propichovala. Bill do Toma lehce šťouchl loktem. Dredatý muž na Gillian chvíli hleděl, jak se snažil najít svůj hlas. Nervózně udělal krok vpřed a otevřel náruč, připraven přivítat ji ve svém náručí.
„Ahoj, princezno,“ Tomovi se zachvěl hlas a v očích se mu objevily slzy. Gillian ze rtů nakonec unikl vzlyk a rozběhla se směrem k Tomovi, aby mu skočila do náruče. Dredatý muž poklekl a ochotně ji uvítal. Tak moc se mu ulevilo a byl přešťastný, že ji konečně může držet ve své náruči. Políbil ji na vrcholek hlavy a dovolil svým slzám, aby si našly cestu ven. Gillian jej pevně objala, vzlykala a znovu a znovu opakovala jeho jméno.
„Jsem doma, princezno,“ zamumlal Tom. „Teď už to bude v pořádku.“
„Už nás nikdy neopustíš, že?“ zeptala se Gillian. „Zůstaneš s tatínkem, že?“
Tom se odtáhl, uchopil ji za tváře a palci jí setřel slzy. „Nikam nepůjdu, zlatíčko,“ usmál se a políbil ji na čelo. „Zůstanu s tebou a s tatínkem a budeme už napořád šťastná rodina.“
Gillian popotáhla a podívala se mu do očí. „Slibuješ?“
„Slibuju.“
Gillian se na něj široce usmála a znovu svého taťku objala. Tom jí zabořil obličej do vlasů a vzdychl. Ucítil na svých ramenou ruce a vzhlédl, aby spatřil Billa, jak se na ně dolů usmívá, jeho oříškově hnědé oči se leskly neprolitými slzami. Tom se usmál a položil ruku na jeho.
„Tati!“ Vykřikla Gillian a natáhla k němu ruku.
Bill poklekl vedle Toma a nechal svou dceru, aby mu omotala jednu ruku kolem krku, zatímco druhou dál držela Toma. Políbil svou dceru na spánek a láskyplně ji objal.
Tom se přisunul blíž k Billovi, našel si pohodlnější pozici, a nakonec omotal paže kolem Billa a Gillian tak uvěznil mezi nimi. Holčička se zachichotala, Tom se zasmál a oběma dal pusu. Konečně bylo na světě všechno správně.
***
„No tak, princezno.“
„Neeeeee…“
„No tak, dej mi to.“
„Taťko.“ Gillian zkřížila ruce a trucovitě našpulila rty, až Tom zvedl obočí.
„Co to je, to špulení, hm?“ Cvrnkl jí do rtů a Gillian jeho ruku s kňouráním odplácla. „Jsi spratek, Gillian.“
„Nejsem.“ Holčička zabručela a objala svou kytaru.
„Ano, jsi. Podívej se na sebe. Právě teď vypadáš přesně jako táta.“ Tom napodobil její výraz a gesta a Gillian si nemohla pomoct a rozhihňala se. „Vidíš? To je tátův spratkovský obličej. Ty nejsi spratek, že ne, zlatíčko?“
„Neeeeee…“
„Tak mi dej tu kytaru, abych tě mohl uložit do postele.“ Tom směrem k holčičce několikrát chmátl rukama.
Gillian se zasmála a kytaru mu dala. Tom ji umístil zpět do pouzdra a postavil ji do rohu Gillianina pokoje vedle prádelníku, než se vrátil, aby se posadil na postel. Jeho malá holčička si už lehla a on ji pořádně přikryl. Usmál se na ni a sklonil se, aby ji políbil na čelo.
„Taťko…“ Gillian vzala Tomův obličej do svých malých dlaní a chvíli na něj zírala.
„Ano, broučku? Něco se děje?“
„Zítra, až se probudím, pořád tady budeš s náma, že?“
Tomovi kleslo srdce až do žaludku, jak na ni hleděl zpátky. Ty pochybnosti, strach a nejistota v jejích očích mu trhaly srdce. „Samozřejmě, zlatíčko. Budu tady.“
„Neopustíš nás?“
Tom ji vzal za ruce a políbil ji do dlaní. „No, musím jít zpátky do práce, abych si promluvil o nějakých věcech se svým šéfem, ale slibuju, že zavolám. A vrátím se domů.“
Gillian se na okamžik zatvářila zamyšleně a Tom pocítil ještě větší úzkost. „Ty a tatínek jste teď okay, že?“
Tom se usmál a přikývl. „Víc než okay, miláčku.“
„Dobře. Táta strašně moc brečel, když taťka odešel,“ zamumlala Gillian. „Brečel jako miminko.“ Trochu se usmála, ale představa jejího plačícího otce zrcadlila pocit smutku v jejích očích.
Tom těžce polkl. „Opravdu?“ zeptal se chraplavým hlasem. Pokusil se o úsměv, ale koutek úst mu cuknul do mírného zamračení.
Gillian přikývla. „Vždycky jsem ho objala, když brečel, jako ty vždycky objímáš mě, když brečím.“
„To je skvělé, zlatíčko.“ Tom se usmál a zamrkal, aby potlačil slzy v očích. „Ach, moje malá princezno…“ Mírně ji nadzvedl a objal ji, její hlavu měl zastrčenou pod bradou.
„Mám tě ráda, taťko Tomi,“ řekla Gillian a její hlas byl tlumený, jak byla její hlava zabořená do Tomovy hrudi. „Vítej zpátky doma.“
Tom roztřeseně vydechl a nechal jednu slzu, aby mu vyklouzla z očí. Spěšně ji setřel a dlouze svou holčičku políbil do vlasů. Poté jí zabořil nos do vlásků a vdechoval jahodovou vůni jejího šampónu, než vzdychl. Způsobil tolik bolesti. Vůbec si nezasloužil s těmihle lidmi být. A přesto tady byl a držel svého drahocenného andílka v náručí. Odtáhl se a věnoval jí úsměv, než ji položil zpátky na postel a vtiskl jí na čelo poslední pusu.
„Taky tě mám moc rád, moje malá princezno.“
Gillian se usmála a konečně zívla. Tom se uchechtl a zabalil ji do přikrývky. „Zítra je škola, broučku. Vyspi se.“
Otevřely se dveře a oba otočili hlavu a spatřili Billa, jak vstoupil do místnosti s rukama v bok, zatímco se blížil směrem k posteli. „Stále nespíme?“
„Už se k tomu chystá,“ řekl Tom a natáhl k němu ruku. Bill ji vzal a Tom si jej přitáhl k sobě a nechal jej posadit se na postel vedle něj, než mu omotal ruku kolem pasu.
Bill se naklonil a políbil svou dceru na tváře. „Dobrou noc, zlatíčko.“
„Dobrou noc, tati,“ řekla Gillian, když potlačila další zívnutí. „Dobrou noc, taťko.“ Oči se jí zavřely a vzdychla.
„Dobrou noc, princezno,“ řekl Tom a stiskl její ruku.
Bill vstal a zamířil ke dveřím, kde se zastavil a čekal na Toma. Společně vyšli z pokoje a zavřeli za sebou dveře, než se přesunuli do Billova pokoje – nebo jejich pokoje, jak řekl Bill dříve, když Tomovi tu místnost ukazoval.
„Potřebuju sprchu,“ zamumlal Bill, když se na sebe s úšklebkem podíval. „Cítím se špinavý.“
„Jen běž. Budu tady.“ Tom vylezl na postel a posadil se doprostřed s překříženýma nohama. „Nepospíchej.“
„Okay.“ Bill pokrčil rameny a vytáhl ze skříně ručník, tričko a boxerky, než zamířil do koupelny.
Tom dál seděl na posteli a nechal své oči putovat, zatímco vše kolem vstřebával. Obrovskou krabici ležící v rohu, a pár dalších věcí – časopisy, cédéčka, několik triček roztroušených po podlaze. Odfrkl si a nechápavě zavrtěl hlavou. Typický Bill se svými věcmi rozházenými okolo. Kuchyň a obývací pokoj byly kupodivu uklizené a čisté.
Gustav nebyl moc rád, když řekli, že u něj a jeho rodiny nezůstanou přes noc. Bill mu pověděl, že chce ukázat Tomovi jejich byt a mít trochu času ´o samotě´ – on, Tom a Gillian. Mel si s manželem po večeři promluvila, až nakonec souhlasil.
Tom padl zády na postel a začal přemýšlet, co by měl zítra ráno uvařit k snídani, a kolik práce mu zbývá udělat, než odejde ze společnosti. Nebude to snadné. Pracoval tam téměř deset let. Ale nyní musel čelit větší a lepší budoucnosti. V Hamburku bylo víc firem, nebo by možná mohl rozjet svou vlastní. No, cokoliv. Prozatím, tak dlouho, dokud bude se svou rodinou, všechno bude dobré.
Po několika minutách do místnosti vstoupil Bill, svěží z příjemné chladné sprchy, a ručníkem si sušil vlasy. Tom se zvedl na loktech a hleděl na Billova smetanově bílá stehna. Boxerky mu zakrývaly obrovské tričko, které Tomovi přišlo docela povědomé.
„To je moje tričko,“ řekl Tom s pohledem upřeným na ten bílý kus látky.
„Nechal jsi ho v prádle, než jsi odešel,“ odpověděl Bill. „Tak jsem si myslel, že ho teď budu nosit já.“ Odhodil ručník na stranu a vyšplhal na postel, než se usadil Tomovi do klína. Rukama jej objal kolem krku a hlavu mu zabořil do ramene, zatímco Tom kolem něj automaticky omotal své paže a přitáhl si jej blíž. „Připomíná mi tebe.“
Tomovi se při těch slovech sevřelo srdce a znovu si od sebe černovlasého muže odtáhl, aby mu mohl pohlédnout do očí. Bill na něj hleděl nazpět s klidným výrazem a líně se na něj usmál. Tom měl pocit, jako by si tak úžasného člověka ani nezasloužil, a zároveň se cítil být požehnán, že tam s ním Bill je. A tentokrát jej neopustí. Uchopil mladšího muže za tvář a něžně šťouchl nosem do jeho, než k sobě přitiskl jejich rty.
„Stále bolavý?“ Zeptal se Tom, aniž by jejich rty zcela rozpojil.
Bill souhlasně zabroukal a ještě jednou přitiskl rty proti Tomovým. „Nemůžu uvěřit, že po včerejší noci pořád ještě chceš sex. Ujel nám kvůli tomu vlak.“
„Já jsem nebyl ten, kdo prosil, abychom to udělali znovu. A znovu, a znovu,“ odpověděl Tom s úšklebkem. „A znovu, a znovu, a znovu a – auu!“ přitiskl si ruku k boku, kde ho Bill štípnul.
„Jsi zlý! Sklapni,“ odfrkl si Bill a srazil jejich rty ve spalujícím polibku. Tom mu polibek s velkým zápalem opětoval a rukama hladil Billovy boky, zatímco jej Bill přinutil si lehnout. Tomova hlava narazila do polštáře a on se ušklíbl na mladšího muže nad sebou. Bill se na něj rozzářeně usmíval, jak snížil své tělo a hlavou se opřel Tomovi o čelo.
Tom je přetočil a Bill zalapal po dechu, když jeho záda dopadla na postel a Tom se přesunul nad něj, zatímco jej rukama pevně držel kolem pasu. Tom znovu přitiskl své rty na Billovy, tentokrát něžněji a pomaleji. Bill si nemohl pomoct a usmál se a nechal své ruce přejíždět nahoru a dolů po Tomových zádech.
Tom vtiskával polibky podél Billovy čelisti, až druhý muž zasténal, a poté zabořil prsty do Billových vlasů a pokračoval v polibcích až na jeho krk, kde zabořil hlavu a vdechoval tu vanilkovou vůni, které se nemohl nabažit.
Bill vzdychl a rukou hladil Tomovy vlasy, zatímco druhou nechával na jeho zádech, kde jej hladil v náhodných kruzích. Takhle zůstali, spokojení ve vzájemném objetí.
„Chystáš se zítra navštívit Giba?“ Řekl Bill a přerušil tak mlčení.
Tom na okamžik ztuhl, překvapený Billovou otázkou. Zhluboka se nadechl a povzdechl si, než se trochu odtáhl, aby se na mladšího muže podíval. „Já nevím. Možná.“
„Myslel jsem, žes říkal, že to uděláš.“ Bill ho uchopil za tvář a palcem ji pohladil. „Rád by tě viděl po té vaší… však víš.“
Tom si znovu povzdechl a položil hlavu na Billovu hruď. „Já vím.“
„Alespoň jste se vy dva po všech těch letech konečně vzájemně konfrontovali.“
„Pěkně podělaná konfrontace.“ Tom Billa políbil na hruď. „Křičeli jsme a ječeli. Vsadím se, že nás slyšelo celé patro.“
„Mluvili jste německy,“ řekl Bill. „Nemohli vám rozumět ani slovo.“
Tom se uchechtl a vtiskl mu na hruď další polibek. „Pravda.“
„Konečně ti všechno řekl?“ Zamumlal Bill, prsty se probíral Tomovým dredy.
Dredatý muž přikývl a zavřel oči, když zhluboka vzdychl. Jeho otec mu konečně po těch všech letech všechno řekl. Tom byl pěkně naštvaný. Ale když viděl, jak se před ním Gordon hroutí, nemohl si pomoct a bylo mu jej i líto.
„Moje matka byla nemocná,“ řekl tiše Tom. „Nemohla být vyléčena, a tak se zabila. A trvalo roky, než mi to mohl říct.“
„Je to barman. Ví, jak udržet tajemství jiných lidí,“ odpověděl mladší muž. „Bylo to trochu idiotské, že ti nic neřekl, ale on nikdy neporušil svůj slib. Ne, dokud ti to všechno nevyklopil.“ Přiložil hřbet ruky na Tomovu tvář a jemně jej pohladil.
„Já vím. Ale pořád si přeju, abych to věděl dřív,“ odpověděl Tom, jak se naklonil do Billova doteku.
„Pořád ho nenávidíš?“
„Já nevím.“ Tom se posunul tak, že byl tváří v tvář s Billem, a zíral do jeho oříškových očí. „Je to špatné, že mu ještě nedokážu odpustit?“
Bill rukama sevřel jeho tváře a slabě se na něj usmál. „Nepospíchej. Počká na tebe,“ řekl a naklonil se k dlouhotrvajícímu polibku na Tomovo čelo a poté k malému polibku na špičku jeho nosu.
Tom se zasmál a na chvíli se na mladšího muže pod sebou zadíval, jejich oči se ani na okamžik nerozpojily. Bill si nemohl pomoct, aby nezčervenal po způsobu, jakým na něj Tom hleděl. Kousl se do spodního rtu, aby se nezačal zubit. Přísahal, že jestli se na něj Tom bude ještě chvíli takhle dívat, rozteče se jako želé.
„Ahoj,“ zamumlal Bill.
„Ahoj,“ odpověděl Tom, jeho hlas byl podle Billova názoru až příliš hluboký a sexy.
Bill se zachichotal a vzal Tomův obličej do dlaní, stiskl mu tváře, až Tomovy rty připomínaly rybu. Bill vyjekl smíchy, když se dredatý muž pokusil i napodobit rybí pohyby rtů. Pak se Tom zasmál a nechal Billa hrát si s jeho tvářemi ještě víc, zatímco se pochechtával.
„Už jsem ti dneska řekl, že tě miluju?“ Zeptal se Tom nakonec, když už Billa to hraní přestalo bavit.
„Eh?“ Bill mu věnoval zmatený pohled. „Nevzpomínám si.“
„No, tak… miluju tě,“ řekl Tom a naklonil se, aby Billa políbil na čelo.
„Taky tě miluju,“ zamumlal Bill. „Ale nemusíš mi to říkat, víš. Já už to vím.“
***
Tom se na týden vrátil do své kanceláře a snažil se zorganizovat věci, které bylo potřeba udělat před jeho návratem do Hamburku. Jeho nadřízení byli rozrušeni z jeho rozhodnutí za měsíc opustit společnost a pokoušeli se s ním o tom mluvit, ale Tom se pevně držel svého rozhodnutí. Podařilo se mu posbírat síly a jednoho odpoledne navštívit Gordona. Stále pro ně bylo rozpačité sedět společně v jedné místnosti, ale i přesto se jim podařilo si o pár věcech promluvit – většinou o Billovi a o jejich plánech do budoucna. Když byl konečně čas jít, dredatý muž sebral veškerou odvahu a krátce svého otce objal.
„Čau. Tati,“ zamumlal.“
Gordon sledoval Toma, jak odchází, se skelným pohledem a širokým úsměvem na tváři. To slovo neslyšel už roky a cítil, jak mu poskočilo srdce, když jej Tom konečně opět nazval ´tátou´. Možná mu Tom stále ještě neodpustil, ale tohle byl dobrý začátek.
Tom strávil zbytek týdne se svou rodinou a všechno bylo prostě jednoduché a šťastné. Tom se staral o vše v bytě, zatímco Bill s Gillian byli pryč, a po práci a škole je oba vyzvedl a přivezl domů. Po večeři pomohl Gillian s domácími úkoly a později procvičovali na svých kytarách nebo si hráli, zatímco Bill pracoval. Ačkoliv, černovlasý muž už nikdy nezůstával celou noc zavalen prací. Čas strávený s Tomem v posteli byl prostě lákavější.
Takhle to bylo po celý zbytek týdne a Tom si nemohl pomoct, ale přál si, ale se nemusel vracet do USA.
Bill představil Toma Lillian. Tom k jejímu hrobu přinesl lilie a růže a poslouchal, jak k ní Bill tiše promlouvá. On sám ji tiše požádal o povolení pro Billovu ruku a slíbil jí, že se o něj i o její dceru postará.
Tom začal balit den před svým plánovaným odletem. Alespoň tentokrát za sebou nebude nechávat nikoho se zlomeným srdcem. Bill mu pomáhal balit pár věcí, které potřeboval. Také do Tomovy peněženky umístil fotku jich tří pohromadě pro případ, že by Tomovi bylo smutno. Zase bude pryč, ale tentokrát slíbil, že bude pryč jen měsíc. Poté se vrátí rovnou zpátky domů.
„Jsi si jistý?“ Zeptal se Bill vleže na boku a sledoval Toma, který vkládal do kufru poslední kousky oblečení a toaletních potřeb.
„Už jsem jim řekl o svých plánech,“ odpověděl Tom. Nakonec kufr zavřel a vklouzl na postel vedle Billa, ruku mu omotal kolem ramen a přitáhl si jej blíž. „Až se vrátím, najdu si práci někde tady poblíž.“
„Nemyslíš si, že je škoda jen tak opustit společnost?“ Bill si opřel hlavu o Tomovo rameno.
„Nemůžu každý den cestovat tam a zpátky, když má rodina bydlí tři hodiny cesty daleko od mé práce,“ řekl dredatý muž. „Ty nechceš, abych se každý den vracel domů?“
„Samozřejmě, že ano,“ odpověděl Bill a zvedl hlavu, aby Toma políbil na bradu. „Jinak by neměl kdo vařit večeři.“
„Pak se drž mého plánu.“ Tom se otočil na bok, aby byl tváří v tvář Billovi, a přitiskl své rty na jeho. Prohloubil polibek, až Bill zasténal. Jazykem přejel přes Billův spodní ret a Bill okamžitě otevřel ústa, aby přivítal Tomův jazyk uvnitř. Věci mezi nimi se začaly rozehřívat a Bill se o Toma začal otírat, když v tom zaslechli zaklepání na dveře.
Bill se okamžitě odtáhl a zasténal. „To je Gillian.“
„Tati, můžu dovnitř?“ zaslechli, jak se holčička ptá za dveřmi.
„Pořád máme ještě zítřek,“ řekl Tom a políbil Billa na rty. „Letadlo mi letí až pozdě odpoledne.“
„Pak si zítra budu muset vzít volno z práce,“ uchechtl se Bill a lehce Toma praštil do paže, když dredatý muž zvedl obočí a ušklíbl se.
„Pojď dál, princezno!“ Zavolal Tom.
Gillian nakoukla dovnitř, než vstoupila do místnosti. Zavřela za sebou dveře a vylezla na postel, kde se usadila mezi své dva otce. Tom s Billem kolem sebe omotali paže a všichni tři se k sobě přitulili blíž.
„Taťko, kdy se vrátíš?“ Zeptala se Gillian.
„Za měsíc, princezno,“ odpověděl Tom a volnou rukou jí pročesával zlaté vlásky.
„Jen jeden měsíc, okay?“
„Okay. Každý den budu volat.“ Tom pohlédl na Billa a usmál se, než se podíval zpátky na jeho dceru. Jejich dceru. „Budeš hodná holka, ano?“
„Jo!“ Odpověděla Gillian s šibalským úsměvem. „A až se vrátíš, oženíš se s tatínkem a zůstaneme napořád spolu, že?“
Tomovy oči našly Billovy a oba na sebe na moment zírali. Na ženění ještě vůbec nepomysleli. Ať doteď jim to vůbec nepřišlo na mysl. Celou dobu se cítili, jako by už byli manželský pár s báječným dítětem.
„Já ještě nevím, jestli si mě tatínek chce vzít,“ řekl Tom a dál přitom držel Billův pohled.
Bill zčervenal, ale dál se snažil zůstat vyrovnaný. „No, nikdo se mě nezeptal,“ odpověděl s pokrčením ramen.
„No… A chceš?“ Tom se rozpačitě poškrábal na zadní straně krku.
„Chci co?“ Zeptal se Bill se zvednutým obočím.
„Chceš-… Chci říct,“ Tom si odkašlal, když spatřil, jak na něj Bill i Gillian hleděli s očekáváním. „Však víš…“
„No tak, taťko! Musíš se ho zeptat teď!“ Vykřikla Gillian a tahala přitom za Tomovo tričko.
Tom v duchu zasténal, ale usmál se. Ještě nikdy neviděl takovouhle žádost o ruku. Bude muset zásnubní prsten sehnat později. „Vezmeš si mě?“
„Ano!“ Vykřikla Gillian a vítězoslavně zvedla obě ruce do vzduchu.
Bill s Tomem se rozesmáli a Gillian vyjekla, když ji oba začali lechtat.
„Dobře, teď spát. Zítra máš školu,“ řekl Bill nakonec a všechny tři je přikryl dekou.
„Okay,“ odpověděla Gillian. „Mám tě ráda, tati. Mám tě ráda, taťko!“
Tom se usmál a políbil svou holčičku na čelo. Bill udělal to samé, než kolem nich omotal ruku. Tom jej následoval a jeho ruka se uvelebila na Billově pasu.
„Dobrou, lásko,“ zašeptal Tom.
„Sladké sny, zlato,“ řekl Bill.
Zaslechli, jak Gillian něco zabroukala, a sledovali ji, dokud neusnula. Tom se usmál a znovu ji políbil na čelo, než se otočil tváří k Billovi, jehož oči už byly na něm.
„Neodpověděl jsi na otázku,“ řekl Tom.
„Co chceš, abych odpověděl?“ Zeptal se Bill, tváře mu přitom zrůžověly.
Tom si silně skousl spodní ret, jak se snažil, aby se nezačal zubit. „Já nevím. Nejspíš ´ano´, možná?“
Bill zabroukal a naklonil hlavu na stranu, na rtech se mu objevil úsměv. Vypadal tak roztomile, až Tom zčervenal.
„Budu o tom přemýšlet,“ odpověděl Bill, Tom se zamračil. Bill se snažil potlačit smích, když sledoval výraz staršího muže.
„Jsi zlý,“ řekl Tom s našpulenými rty.
„Aaawww, ale ty mě stejně miluješ.“ Bill se natáhl a snažil se Toma štípnout do tváře, ale ten jeho ruku zachytil.
„To rozhodně ano.“
Tom jej políbil na hřbet ruky, poté na klouby. Otočil ruku a políbil jej na dlaň a na prsty, až Bill znovu zčervenal a v žaludku mu zavířilo. Opravdu miloval Tomovy polibky.
Zatraceně, už se nemohl dočkat zítřejšího rána.
KONEC
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Krásně to skončilo.***************
Pěkné. Mám ráda dvojčátka v roli milujících rodičů. Sice jsem trpěla společně s Billem, když Tom odjel, ale naštěstí to dobře dopadlo.
Moc děkuji za překlad Zuzu
Taký krásny koniec. Je mi ľúto, že už je koniec, ale je super, že sa uzmierili a že sú spolu a šťastní. Ďakujem za preklad.
Nádherný konec. Moc děkuji. Dopadlo to tak, jak jsem si přála.
Paráda! Nic se nepodělalo, všechno dobře skončilo. A ta žádost o ruku byla vážně k popukání. 😀
Děkuji za překlad, bylo to skvělé.
Bolo to veľmi krásne, Tom sa mohol uvedomiť skôr a zabojovať o Billa, ale hlavné je, že sú spolu a konečne im nič nebráni byť spolu úúúúplne. Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Přenádherný konec! ♥
Strašně moc jsem si u téhle povídky přála šťastný konec a přeci jen jsem se jej dočkala. Tyhle poslední dva díly byla nádhera číst, protože se konečně všechno dávalo do pořádku a kluci si konečně ujasnili jak se věci mají.
K Gillian se snad ani nebudu vyjadřovat, protože bych musela použít obrovské množství sentimentálních slov, protože jsem se do ní zamilovala! ♥ Je strašně okouzlující, roztomilá, chytrá a hlavně svá. Už po pár dílech jsem věděla, že tomu dodá nádherné kouzlo, a taky že ano. Veškeré části s ní jsem si užívala, a pokud byli spolu s Tomem, doslova jsem tála. ♥
Tom má u mě rozhodně palce nahoru za to, že se chce své nové rodině věnovat na plno a tak skončil v práci, aby nemusel hodiny dojíždět do práce. Navíc Tom je šikovný a věřím, že se mu bude dařit i v Hamburku. No a i zmínka o Gordonovi a o tom, že se vztahy mezi ním a Tomem pomalu dávají do pořádku, mě potěšily.
Ačkoli některé díly byly krušné a strašně smutné, nakonec se to všechno vyplatilo. 🙂 Tuhle povídku jsem si zamilovala, vždycky se těšila na nové díly a i když je škoda, že jsem si nemohla více užít společných chvil s Tomem a Billem, když teď doopravdy tvoří pár, tak jsem si užila všechny díly.
Děkuji za perfektní výběr povídky a ještě lepší překlad. Jsi poklad Zuzu! ♥♥♥
Nesnáším romániky ale tohle bylo sladcé akurát pri mně. Miluji tuhle podívku
Ufff tak tomu rikam emocionální jízda 🙃! Zavádějící banner, ktery me lehce mystifikoval a cekala jsem kolotocarske lovestory 😅. Okouzleni frackoidnim Billem se slusne prorizlou chlebarnou a jeho rebelanstkymi návyky. Zaliba v jeho osobitem oslovováni “šéfe”. Totalni sok pri zjisteni, ze ten dacan uz ma dceru 😄. Smích nad jejich skopicinami a hláškami. Soucit k pohnutym osudum v podstate vsech hlavních aktérů. Tomuv obcas az dost otcovsky, autoritativní pristup k Billovi, mimo jine diky čemuž mi k Tomovi dokonale pasoval jeho současný homeless look 😂. Zaslzene oci a litostivost pri dojemnych scénách o tom, jak se vsichni trápili (nejtěžší to bylo tehdy, kdyz se Tom obětoval, “navždy” je opouštěl a Bill trpěl jako pes, to uz ty slzy nebyly jen v očích). Rozčilovani se nad tvrdohlavosti jich obou a totalni nepochopení k tomu, ze se ani jeden nevyznaji v tom, co skutecne cítí (v tomhle směru bodoval nejvic Bill, ktery mi chvílemi připadal jako citove nesvéprávný, kdyz porad tak lpel na svem příteli na misto toho, aby zvolil Toma, kdyz ten pakůň konecne skoncoval fázi popírání a vyložil mu karty na stůl … vzdyt to bylo tak automatické, samo se to nabízelo, vse do sebe zapadalo jako puzzle, Billovi to mělo byt jasne jako facka proboha … ale proc si to neudělat komplikovaným, kdyz by to pritom mohlo byt tak lehké zeee 😏). Vztek na tajne rande, z něhož se vyklubala antipatie k Andreasovi, i kdyz vlastne nakonec bychom mu měli byt vděčni, protoze nebyt jeho chrabrosti a toho, ze vyklidil pole Tomovi, s největší pravděpodobnosti by se Bill absolutne nemel k primeni toho uvědomit si, ze miluje Toma. Zamyšlení nad fatalnosti osudu, kdy Georg one štěstěne dopomohl – nebyt náhody a pratelstvi, vazne by me zajimalo, jak by autorka chtela znovushledani tech dvou zabednencu iniciovat, nevypadalo to totiz na to, ze by jeden z nich udělal prvni vstřícný krok k napravení jejich idiotskeho odloučení (ne-e nejsem sprostá, jen se záměrně uchyluji k autorcinu slangu z povídky 😎). Uprimne od nejake 16. kapitoly jsem prestavala verit, ze to vubec jeste muze dobre dopadnout. Pohádkové zakončení bylo bezpochyby náležitou a nutnou odměnou pro povídkou zdrasane nervy vsech věrných čtenářů 🙂. Shrnuto, podtrženo – pro me tahle povídka fungovala od zacatku az do konce. Jen bych mela jednu vitku – chtelo by to druhou radu 😇. Tim, jak se dali do kupy v podstate az v posledních dvou dílech, tak mam pocit, jako bych si jich dostatecne neuzila v roli partnerů (záměrně nepíšu o rodinném aspektu a soužití tzv. poté, kdy zazvoní konec, jelikoz toto bylo vylíčeno důkladně, i kdyz vlastne jeste ani oficiálně nepatřili k sobe).
Tak Zuzu, mas to tu 😄. Jak sis jiste všimla, nerada pisu komenty k povidkam zpětne, doslova bych to vyjádřila tak, ze to uz musi yooooo bejt, abych se k sepsání “konečného a celkového rozboru díla” přinutila, ale Ty si ten luxus zaslouzis a pokud Te to navic motivuje k dalsi činnosti, pak se pokusím i nadále nebyt linou.
Dekuji za preklad, jsi přínosem pro vsechny návštěvníky stránek a kvalitním obohacením materiálu blogu.
To byla tak nádherná, milá a dojemná povídka, role milujících rodičů jim nesmírně sluší. Děkuji za překlad, vážím si vaší práce. <3
Billan takovy pako nesikovny. :rofl: ten Andy mi tam vadil, oba bi pekne natvrdli, nebyt Gea tak se jeste trapi opicaci dva. roztomila povidka. ❤