autor: Bajik
Strašně moc se omlouvám všem twincesťákům, kteří na tohle čekají. Nějak jsem poslední týden nemohla složit aspoň trošku smysluplnou větu. Vlastně mě skoro nic nenapadlo. Tohle je třetí verze tohoto dílu. Snažila jsem se to napsat v co nejbližší době a navíc tam nejsou moc dobře rozepsané pocity nebo tak něco, ale prostě nějak přestávám mít čas… Každopádně to neznamená konec týhle povídky, ale nečekejte nějaké zázraky, že během pár minut napíšu kapitolu, to fakt ne…
Teď už jdeme na to…
Čest, twincesťááci moji :-**
Bajik
„Minulost je pohlcována přítomností a přítomnost žije jen tím, že rodí budoucnost.“
James Joyce
Jak to nakonec v té kabince skončilo, si můžeme vesele domyslet. Berme však ještě ohled na to, že Billí je panic a ještě dlouho bude, ano??xD
„A teď vyberem něco pro tebe…“ řekl Tom a lišácky se na Billa podíval. Ten se díky jeho pohledu začervenal a zadíval se na zem. Tom čekal, co z něj vypadne; snažil se mu podívat do tváře.
Bill těkal očima z dlaždice na dlaždici. Nevěděl, jak to Tomovi říct.
„Někde jsem ztratil tvou kšiltovku…“ přiznal se po chvíli. „A navíc… nemám tu tolik peněz na to, abych si mohl koupit něco tak,“ přistoupil k jednomu stojánku s tričky a ukázal na cenu, „hříšně drahého,“ dodal po shlédnutí cenovky a lehce vykulil oči, že takovej doslova kus hadru může stát tolik.
Tomovi trvalo chviličku než vstřebal tu otřesnou novinku. Jeho oblíbená kšiltovka byla pryč…?! Ohh… Ale přece to snad nějak zvládne i bez ní. Měl tu přece zářící sluníčko s překrásným úsměvem a pletí bílou jako mlíčko.
„A kdo říká, že budeš platit ty?“ významně při těch slovech na Billa mrknul. Jeho obočí div nezmizelo ve vlasech.
„Jak to myslíš?“
„Přece úplně normálně,“ chytl Billa za ručku a táhl ho do jiného obchodu.
„Řekni mi, jak to myslíš,“ nepřestal jeho malý bráška naléhat.
„Úplně normálně. Zasloužíš si trošičku rozmazlovat,“ a zabočil do nejbližšího obchodu, kde by se dvojčátku mohlo líbit. Tam ho pustil a šeptnul do ouška: „Vyber si, co jen chceš.“
Tahle nabídka se Billovi velice líbila. Sice to, co chtěl ze všeho nejvíc, stálo přímo vedle něj, ale takováhle nabídka se neodmítá. Kdo by dokázal odmítnout… „Ok,“ špitl Bill a vydal se k věšákům.
Lítal ze strany na stranu, zkoušel si různé klobouky, rukavice. Prostě všechno, co mu přišlo do ruce.
Tom stál opřený o vnější stěnu kabinky a sledoval ho s úsměvem na rtech. Sledoval, jak si prohlíží trička, jak se pro sebe usmívá. Jeho úsměv si snad vyfotí a použije ho jako tapetu na mobilu a monitoru. Vlastně by si mohl nechat vytapetovat celý svůj pokoj. Otáčel se za jeho tmavou kšticí, která pravidelně každý dvě minuty zamířila do kabinky, a hned potom se Bill před Tomem začal promenádovat. Vlastně Billovi posloužil i jako živý věšák na kusy, které si vybral, které se mu líbily, a ještě se nad nimi rozhodl popřemýšlet.
Nakonec se Bill rozhodl jen pro dvě trička, s čímž Tom tak trošku nesouhlasil a přibalil další tři. I Bill se díky jeho reakci dostal do nemalého šoku. Billovi vadil ten zvědavý pohled prodavačky, který jim věnovala. Vlastně většina lidí se na ně dívala. Možná je odsuzovala, uvažoval Bill. A to ještě nevědí, co jsme my dva zač, pomyslel si a ušklíbnul se.
„Bolí mě nožičky,“ zaskuhral dětinsky Bill. Nebyl zvyklý být tak dlouho na nohou. Teď už to bylo kolem tří hodin, co bloudili po obchoďáku a nezastavili se. Když Tom na jeho skuhrání nereagoval, prostě se zastavil a zůstal stát uprostřed cesty.
Tom udělal ještě pár kroků, dokud si neuvědomil, že někdo vedle něj chybí. Otočil se a spatřil Billa, okolo kterého procházela spousta lidí a většina si něco brblala pod vousy, když museli Billa obcházet. Tom zakoulel očima a vrátil se pro něj.
„Ty mě vůbec neposloucháš,“ byla první věta, co od Billa slyšel, když ho chytl za ruku a táhl k eskalátorům.
„Poslouchám tě, Billí. Myslíš snad, že mě nohy nebolí? Už je vůbec necítím, ale musíme prvně najít nějaký místo na sezení, nemyslíš?!“ řekl Tom nepříliš jemně.
Bill se zakabonil. Mráček zakryl sluníčko. Stoupnul si na přednější schod než Tom, aby vedle něj nestál. Absolutně nechápal, proč to Tom řekl takovým tónem. Čím si to zasloužil, nevěděl, a tak si řekl, že bude dělat naštvanýho, dokud ho Tom neodprosí. Jo, přesně tak to udělá! Usmál se sám pro sebe.
Tom stál mlčky přímo za ním, sledoval jeho černé vlasy splývající na ramena. Jen čekal, až dojedou úplně dolů. Někdo se na něj zezadu mačkal. Když se otočil, čekal něco podobného tomu, co viděl. Parta hihňajících se puberťaček. Parta stěží třináctiletých holčiček s nalíčenýma očima v uplých tričkách a kraťoučkých sukýnkách. Děti. Děti, které sotva vyšly ze školky. Rozhihňaly se ještě víc, když se na ně Tom podíval. Bože, co komu udělal, že si zasloužil právě tohle? Rychle se otočil zpátky, nahnul se k Billovi a odhrnul mu vlasy na jedno rameno. Přiložil mu rty k uchu a zašeptal: „Udělám cokoliv, když mě zachráníš před těma děckama za mnou.“
Bill se ušklíbl a otočil se, aby se podíval na tu hordu dětiček. Stále si něco ty holky šeptaly a dívaly se přímo na ně.
„Cokoliv, říkáš?“
„Tak už něco udělej, Billí. Prosím!“
„Dobře,“ řekl klidným hlasem a sledoval Tomův bezmocný pohled. Nehodlal však nic udělat.
„Billí,“ zaskučel Tom tak, jako Bill skučel kvůli nohám. Nechal mu to pěkně vyžrat.
„Stejně už jsme skoro dole,“ řekl Bill a usmál se na něj jako sluníčko.
Tom přímo zakňučel. Slyšel štiplavý smích za sebou. Bože, jak nenáviděl děti tohoto věku! Jak moc byl rád, že tohle už má za sebou. I doslovně… Znovu jakoby bolestně zaskučel. Nehodlal s tím přestat, aspoň teď ne. Bill ho mučil; toho si byl vědom.
Bill si stoupnul o schod níž. A ještě o schod níž. Hodil očkem po Tomovi a protáhl se okolo pár lidí na skoro poslední schod. Tušil, že ho Tom bude následovat.
Když Tom konečně sestoupil na pevnou zem, chytl Billa, který stál hned vedle schodů, za ruku a táhl ho za sebou. Dotáhnul ho do malé kavárničky, která byla, stejně jako ostatní, součástí obchoďáku. Posadili se dozadu, do nejtmavšího koutu co tam byl. Tom objednal dva ledové broskvové čaje, které během chvilky stály na stole před nimi.
Bavili se spolu o škole, o tom co je baví, o hudbě, o filmech… Prostě úplně normální konverzace. I když jejich pohledy, lehké doteky a úsměvy byly naprosto nenormální, když bereme v úvahu, kdo ti dva vlastně jsou. Teda bavili se spolu do jedné určité chvíle…
Tom zbystřil u pultu partičku holek. Trošičku tušil, kdo to je. Poznal v hloučku totiž jen jednu osobu, která mu dokázala komplikovat život.
Karin – 159cm vysoká komplikace s černými vlasy, modrozelenýma očima a dokonale vykrojenými rty. Tom s ní zažil krátký románek. Během dvou týdnů ji stihl obrat o vše, co pro ni bylo poprvé. Teď to byla jen pouhá čárka na dlouhém seznamu holek, se kterými spal. Ale ona to takhle nebrala. Pořád na Toma nějak nezapomněla…
Tom se jen mohl modlit, aby si ho nevšimla. Bylo by to něco otřesnýho, kdyby někdo jako ona viděl, s kým tam je. Oh, kdyby chodila na jinou školu, bylo by to mnohem jednodušší. S Karin nebylo radno si zahrávat…
Dívka v tyrkysových minišatičkách se podívala na Toma. Chvíli si ho prohlížela, přičemž něco říkala Karin. Netrvalo dlouho a Tom slyšel klapot kanárkově žlutých pantoflíčků.
Bill se díval, co to k jejich stolu jde. Ta holka mu byla strašně moc povědomá. Bílý tričko, žlutá sukýnka, černý vlasy, bronzové opálení. A uhrančivé oči. Kde ji jen viděl? – přemýšlel, ale prostě na to nějak nemohl dojít. Dívčina se usmívala, koukala střídavě na Billa a na Toma, za ní šel zbytek její partičky.
„Ahoj, Tomí,“ řekla, věnovala Tomovi pusu na tvář a zkoumavý pohled pro Billa. „Už je to dlouho, co jsme se naposledy viděli, že? A kdopak je tohle? Neříkej, že ses nám dal na chlapečky…“
„Tohle je Bill… Můj bratránek,“ řekl Tom nepříliš nadšeně a zapřel svého vlastního bratra, své dvojče.
„Bratránek? Odkudpak jseš, Billí?“ zeptala se Karin a sjela Billa ostřížím zrakem, stále se však usmívala.
Bill si vzpomněl, kde ji viděl! Vzpomněl si, kdo to je! Karin, ta holka, co s ním kdysi chodila do třídy a bydlela dva vchody od něj. Byla to právě ona, kdo po škole roznesl, že je asi na kluky. A to jen kvůli tomu, že jí nechtěl políbit. Ano, to právě Karin byla všeho schopná. „Přistěhovali jsme se do Hamburgu už před pár lety.“ Byl ostražitý; bál se, že ho pozná. Ale Karin viděla už tolik kluků, že jí Bill nepřišel ani trošičku povědomý. Navíc když ho viděla naposled, byl ještě nenalíčenej blonďatej klučina.
Tom se na Billa díval, nespustil z něj za celou dobu oči. Karin se svými dokonalými tvary ho nezajímala.
„Aha, řekla a povytáhla obočí. Poté sletěla pohledem na Toma. „Broučku, už budeme muset jít. Jsme tu jenom na skok… No, každopádně jestli budeš chtít, dojdi příští týden k nám. Pořádáme s holkama party velkýho rozměru. Budou tam všichni, co známe. Nezklam nás, hlavně mě… Jo a jestli Bill bude chtít, ať dojde taky. Místa a pití tam bude pro všechny dost. Tak papa,“ ještě jednou dala Tomovi pusu na tvář, letmý dotek rtů věnovala i Billovi a kroutíc zadečkem odešla. Tom si hlasitě oddechl.
„Už jsem se bál, že neodejde.“
autor: Bajik
betaread: Janule
Mnoooo….tak to jsem teda zvědavá…! Prosííím, co nejdřív další díleček!
Ježiši nějaká prsatá komplikace:D:D
ale Billík je roztomilej, strašně moc:-*
bože to bude pipka že?
sem zvědavá, jak se to vyvine s tou holkou…x)) nemám ráda holky v twincestních povídkách…xDxDxD jinak moc hezky napsaný..x)) Billi je prostě roztomilounkej a Tomi je tady hrozný zlatíčko…x)) těšim se na další dílek….x))
bože, bože…já to nechápu…fakt sme my holky takhle otravný???
woohoo, to je jízda:p
Billa složily tři hodiny nakupování? Kdyby někdy absolvoval nákupy se mnou, myslím, že by ho mohli odvést rovnou na patologii 😀 Tom je takový fajný, takový miláček, jsem zvědavá, cos jim připravila dál 🙂
Cathy: Prsatá komplikace?! CHCEŠ MĚ ZABÍT? 😀 Oh bože..:D:D:D
Povídka se mi fakt líbí, i když jsem ji prolouskala teď na jeden šup. Akorát ta dívka… Fakt by tam nemusela bejt. Holky jen všechno zničí. Jsem zvědavá, co bude dál. Žárlivostní scéna? x)
A. Dostala si mě s větou o 13-tiletých puberťačkách. A urazila 😛 :-)))
Těším se na další díly. Je mi líto, že už na psaní nemáš tolik času, vážně to stojí za to. Ale škola je důležitá. Tak šup, šup, stíhej hezky obojí :))
xD ja mam dost
Kravuše jedna…ať vypadne!
tsss…ako zaprel vlasneho brata..no..mna by to nastvalo..