autor: Vanity
Bill stál v kuchyni a připravoval snídani. Nejen pro sebe, ale i pro svoje dvojčátko. Poslední dobou spolu moc nevycházeli. Nevydrželi být v jedné místnosti a pokud v ní byli, pohádali se. Ani jeden z nich nevěděl, kdy nastal ten zlom. Co vlastně bylo to, co je od sebe odhánělo? V každém rozhovoru se přetvařovali a říkali, že bez sebe nemohou žít, ale ve skutečnosti o sebe nezavadili pohledem. Jednali, jakoby se ani neznali…
——————————————————————————–
Snídaně už byla hotová. Tomovy oblíbené vafle s čokoládou a kakao. Ovšem chyběla tu osoba, pro kterou to bylo připraveno. Bill už měl své vafle snědené a v ruce držel poloprázdnou skleničku od ananasového džusu. Se slzičkama v očích se zvedl od stolu a chystal se umýt nádobí.
V tom se otevřely dveře a v nich stál ospalý Tom. Bill se na něj podíval a špitnul:
„Udělal jsem ti snídani…“
Tom po něm šlehl zlým pohledem.
„Umím se o sebe postarat sám, nepotřebuju…“ zbytek věty se ztratil ve zvuku rozbíjejícího se skla a Billova bolestného zakňučení. Sklenička mu totiž praskla v ruce od toho, jak křečovitě ji svíral a několik střepů se mu zapíchlo do dlaně.
„Promiň…“ šeptnul a s krvavou ručkou utekl do svého útočiště. Do koupelny. Spěšně zavřel dveře a zamkl. Pomalu se svezl na zem s rukou přitisknutou k hrudi. Naplno se rozplakal. Pracně nanesená líčidla se roztékala po jeho smutných tvářích.
Lekl se, když někdo zaklepal na dveře.
„Bille? Otevři, prosím…“ byl to Tom. Bill se rozplakal ještě víc. Byl naprosto zoufalý. Jeho srdíčko strádalo.
„Neplakej. Otevři mi…“ prosil Tom a jemně bubnoval prsty do dveří. Doufal, že mu otevře. Byl na něj tak zlý. To si Bill nezaslouží. Musí to napravit.
„Billí…“ špitnul znovu.
Bill přestal štkát, ale slzičky zadržet nedokázal. Otočil se čelem ke dveřím a odemkl je. Neotvíral, čekal co se bude dít…
Tom vzal za kliku a vešel do koupelny. Bill se na něj nedíval. Očima hypnotizoval jeho boty. Tom si k němu sedl a opatrně vzal jeho poraněnou ručku. Bill měl v dlani zabodnuté tři střepy.
Hoper vstal, z lékárničky vyndal desinfekci, obvaz a pár tampónků a opět si sedl před Billa.
„Asi to bude bolet…“ šeptnul. Nevěděl proč šeptá, ale nechtěl mluvit moc nahlas, aby něco nezkazil. Bill jen sklonil hlavičku.
Tom zatáhnul za první střep. Bill usykl, ale Tomovi nevěnoval jediný pohled. Druhý střep byl poměrně hluboko, ale i tak se Bill zmohl na pouhé syknutí. Teprve když mu Tom vytahoval třetí kousek skla, tak se na něj s hlasitým zakňučením podíval.
Tom se na něj povzbudivě usmál. Namočil tampónek do desinfekce a ránu vyčistil. Poté vzal obvaz a pečlivě mu ručku obvázal. Chtěl vstát a uklidit desinfekci a vyhodit špinavé tampónky, ale Bill se mu bez varování vrhl do náruče.
„Neodcházej , prosím…“ zaštkal a opět se rozplakal.
Tom chytil jeho obličejík do dlaní a pohladil jej. Nosíkem se otřel o ten Billův. Nadechl se a pak přitiskl své rty na ty bratrovy. Jen lehce, jako dotek motýlích křídel.
Takhle to mělo být. Jen jim dlouho trvalo než se jejich srdíčka našla. Bill se usmál.
„Střepy přináší štěstí.“
autor : Vanity
betaread: Janule
a kasce přináší štěstí hezký povídky jako je tahle :o) cute :o)
Pěkná ff.
Ach,to je krásný… Sladký,dojemný a roztomilý 🙂
úžasné…x)) líbí se mi, jak umíš všechno tak nádherně popsat…x))
nááááááááááááááádhera!!!!!! jen tak dál!
to je naprosto sladky… jůůů 🙂
KráSný 🙂 Ae JAko Bych jí už někde četLa 😀 Nebo Sem jich četla už Tolik žE se Mi to smichalo 😀
oh, super:) Miluju, když se jeden o toho druhýho takhle hezky stará, připadá mi to tak ochranitelský a jemný.) Super:)
NAaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaadherneee
A vzdy ked s anieco jednem ualebo druhemu stane a ptom sa osetrujuuu jooooj bozeee
*IN LOVE*
smutné…ale krásné…
naprosto dokonalý