Sweet Desire 25.

Bill frustrovaně zaúpěl a padnul do postele. Přistál na obrovské hromadě oblečení, která tam skončila po tom, co vyzkoušel každý kousek ze skříně, co vlastnil. O tomto oblečení bylo rozhodnuto, že nebylo dostatečně dobré, nic k sobě nepasovalo a on šel na zatracené rande, na které si neměl co obléct. Většinou tenhle problém neměl. Když si koupil tričko nebo džíny, pokaždé se ujistil, že to půjde zkombinovat minimálně se třemi dalšími kusy z jeho šatníku. Bylo to něco, co dělal kvůli tomu, aby se vyvaroval situací, jako byla tahle, a až do dnešního dne to bylo úspěšné.

Právě teď ale v outfitech, které vyzkoušel, vypadal hloupě, levně… Nebo to prostě nebylo to pravé. Nic nefungovalo a on začínal vyšilovat. Měl se s Tomem setkat za dvě hodiny a on měl ještě hodně věcí, co udělat, než se setkají, nemohl je ale udělat do doby, dokud nebude mít perfektní outfit.

Nemohl si pomoct, ale usmíval se při představě dnešního večera. Vážně šel na rande s Tomem. Měli být někde úplně sami, jen oni dva, bez nikoho ze školy – snad – aby se na ně díval. Nebylo to tak, že by je nikdo nesměl vidět, ale věděl, že by byl Tom díky tomu vystresovaný a napnutý, ačkoliv si Bill myslel, že bylo rozkošné, když Tom zrudnul jako rajče, potil se a koktal. Pořád bylo těžké zapříst s ním konverzaci.

Nyní ale budou sami. Doufal, že Tom bude klidnější, protože když Tom byl v klidu a nestaral se o ostatní lidi, ukazoval své pravé já, které bylo okouzlující stejně tak jako jeho stydlivé já, ale Bill si pořád víc užíval, když s ním mluvil – opravdu mluvil. Na to, jak byl tichý, měl hodně zajímavých věcí, o kterých mohl mluvit, měl tolik zábavných teorií, které Billa většinou vůbec nezajímaly, ale když o nich mluvil Tom, byly pro něj fascinující a zajímavé.
Další z důvodů, proč se těšil, byl ten, že spolu budou konečně mluvit v reálném životě místo jen online. Nevadilo mu to a nestěžoval si, ale když spolu mluvili skrz Facebook, vše bylo tak moc žhavé, než Bill vůbec věděl, co se děje a přistihl sám sebe u toho, že se před obrazovkou červená a lapá po dechu, zatímco se na něj dívá tak žhavě.

Povzdychl si a vstal; pokud chtěl, aby vůbec nějaké rande bylo, vážně by měl dostat svůj zadek do pohybu. Otočil se a jen koukal na nepořádek, který udělal. Přímo před ním bylo tolik oblečení, co musí sesbírat, tolik outfitů, které z toho může vytvořit, a on zatím neměl nic hotovo. Teď na to ale vážně neměl čas. Musí si prostě něco vybrat. Bože, proč to bylo tak těžké? Věděl, že ho má Tom rád, takže je úplně jedno, co bude na sobě mít, že mu bude stačit jen to, když se ukáže. On ale… cítil se vážně jako idiot, že kolem toho dělal takové haló, ale upřímně, musel. Byla to zasraně velká věc. Šel na rande po tak dlouhé době a šel na něj s Tomem. S úžasným, sladkým, okouzlujícím Tomem, který s nikým moc nemluvil a Bill to dokázal… Donutil ho s ním mluvit a mnohem víc, a teď šli spolu ven. Sotva tomu věřil. Byl tak nadšený z toho všeho, že chtěl tančit a skákat po pokoji, chtěl křičet a snažit se ignorovat, že se něco pokazí. Díky bohu se mu to dařilo perfektně, protože jen když si představil Tomův zářivý úsměv, kdykoliv se jejich pohledy setkaly, bylo to dost na to, aby zapomněl na všechno.

Bylo vlastně divné, jak se díky Tomovi cítil. Začalo to jako úplně něco jiného, ale jak ho víc poznával, vypěstoval si k němu city, které nikdy k nikomu jinému necítil, co bylo už tak divné, protože byl se Spencerem roky a vždycky si myslel, že má opravdu neskutečné štěstí a je neuvěřitelně zamilovaný. Ale to, co bylo mezi ním a Tomem, se nedalo srovnávat s tím, co bylo mezi ním a Spencerem. V nějakých věcech to bylo vzrušující a zároveň děsivé, protože on a Tom ještě spolu nebyli a už teď cítil, že je to mnohem silnější.

A ano, věděl, že Tomovi řekl, že tohle není rande, ale to jen kvůli tomu, že se bál, že by Tom vyšiloval a řekl ne. Možná to mohlo být trochu záludné a možná bylo trochu neslušné udělat něco takového, ale on necítil vinu, protože doufal, že proto, že se Tom zeptal, připadalo mu to taky jako rande.

Bože, byl dokonce trochu nervózní z toho, co řekne, až se setkají. Nebylo to pro něj typické. Byl docela sebejistý člověk a měl vždy hodně co říct, měl daleko do stydlivosti, ale teď se to všechno zdálo mnohem reálnější a on z toho chtěl získat jen to dobré. Nechtěl to pokazit, jako pokazil první rande se Spencerem.

Ale znovu. Spencer byl hajzl, který nutil Billa cítit se jako idiot. Je škoda, že byl tak slepý, aby to neviděl dříve. Věděl, že Tom vůbec není jako jeho ex a věděl – a doufal – že se k němu Tom jako on nebude ani chovat. Věděl, že mu Tom neřekne, že vypadá strašně, i kdyby přišel na jejich rande v cirkusovém stanu, a věděl, že mu Tom nikdy neřekne, aby mírnil svůj makeup, protože díky jeho líčení na ně lidé koukají.

Ne, to co bylo mezi ním a Tomem, bylo jiné, lepší. I kdyby se Tom najednou rozhodl, že nechce být víc než jen Billův kamarád. Bill ale věděl, že Tom je ten kluk, se kterým by měl být. Tom měl být ten, koho prvně políbil, první, o kom si myslel, že je jeho pravá láska a štěstí. On ale nebyl. Na jednu stranu to bylo ale dobře. Kdyby nebyl se Spencerem, nevěděl by všechny tyhle věci a možná by nebyl schopný, aby vážně viděl, jaký Tom je.

Najednou se posadil a smál se sám sobě. Bylo to tak jasné. Přesně věděl, co si vzít na sebe. Protočil nad sebou oči a sesbíral oblečení, co potřeboval, a rychle se převlékal. Rozhodl se, že bude mít na sobě ten samý outfit, jaký měl, když on a Tom skončili prvně ve dvojici pro skupinový projekt. Bylo to možná hloupé, ale v jeho očích to bylo trochu symbolické. Toho dne vedli s Tomem nejdelší rozhovor vůbec. Ale když vstali, aby svůj projekt prezentovali, Tom omdlel a Bill to musel udělat celé sám. Až tak mu to nevadilo, protože toho dne cítil, že mezi nimi přeskočila velká jiskra, když spolupracovali.

Převlékl se a prohlížel se v zrcadle. Uvědomil si, že jeho nálada je desetkrát lepší, neměl už tolik obav. Byl připravený a cítil se skvěle. Jediné, co teď chybělo, byl jeho makeup a vlasy. Co by se Tomovi mohlo líbit nejvíc?

Vydechl. Věděl, že se mu bude líbit s makeupem i bez. Řekl mu to už tolikrát, že mu Bill opravdu věřil. Možná by to tedy neměl komplikovat a zůstat jen tak? Ano, rozhodl se, že to udělá. Už si s tím nedělal větší starosti. Vše, o co se momentálně staral, bylo, že už se chce s Tomem setkat. Setkat se s ním, mluvit s ním, vidět jeho úsměv. Miloval ho, když se usmíval.

Znovu se prohlížel v zrcadle a spokojeně se usmál. Byl spokojený. Už chtěl prostě jenom jít. Přemýšlel, jestli je Tom už nachystaný, nebo má také problém s tím, co si obléknout. Billovi na tom vůbec nezáleželo do doby, dokud se ukáže. Tom vypadal dobře ve všem i v ničem. Prostě vypadal dobře – byl tak krásný. Pravděpodobně byl ten nejhezčí kluk, jakého kdy viděl. Nebyl tak jednoduchý a obyčejný jako ostatní kluci; měl svůj vlastní styl, a ačkoliv nerozuměl tomu, proč se obléká zrovna takhle, i tak to miloval. Zatímco Spencer většinou nosil to, co nosili i ostatní – jako například svoji sportovní bundu, Tom vystupoval z davu a bylo to fascinující, tak cool. Spencer se až moc obával o svoji reputaci, zatímco Tom byl sám sebou a bylo to skvělé.

Po čase, který Billovi přišel jako dlouhé hodiny, byl konečně čas jít. Musel sám sebe uklidňovat, když si bral tašku a telefon, a šel dolů, aby si oblékl bundu a obul boty. Když si boty zbrkle nazul, telefon mu začal v kapse vibrovat a jeho srdce vynechalo úder. První, co ho napadlo, bylo, že to je Tom, aby zrušil jejich rande.

Jen s jedním otevřeným okem vylovil telefon z kapsy a přečetl si zprávu. Jeho tělo zaplavil klid, když viděl, že to není od Toma, ale od Spencera. Usmál se a uklidil telefon zpátky do kapsy. Byl šťastný, že je to jen od jeho ex, protože to znamenalo, že rande zrušené není. Zprávu ignoroval, nechtěl, aby Spencer tenhle večer zkazil.

autor: The_poltergeist

original