autor: Ivetka
„Nebudeš mi věřit, ale tohle tričko jsem si vyhlídnul v jednom internetovém obchodu. Neměl jsi ho kupovat, Bille.“ Chce snad, abych měl výčitky svědomí? Špičkou boty ho jemně kopnu do holeně.
„Nech si tyhle žvásty, Tome, jsi rád, že jsi ho dostal,“ usměju se.
„To samozřejmě ano, ale muselo být drahé… Když jsem viděl tu cenu na internetu, málem se mi zvednul žaludek, jak se mi zamotala hlava…“
„Asi by jsi za to měl dostat odměnu, co? Já… Nekoupil jsem ti nic… Doufal jsem, že pro tebe budu dobrým dárkem já sám…“
„To taky jsi,“ semknu rty k sobě, následně na to se zhluboka nadechnu.
„Děkuju Ti, Bille,“ dá mi pusu na rty. „Když je takováhle odměna, tak ani není za co…“
—
,,Ach jo, co budeme dělat? Chtělo by to nějakou akci…“ zavzdychá Lukas. Dneska je dost teplo, na to, že jsem přijel před 3 dny, mám už polovinu věcí špinavou, a proto má děda co dělat, aby stihnul vše vyprat…
„Tak akci zase ne, když je takhle odporně, ale mám nápad…“ kulišácky se usměju a řeknu jim můj plán. Dostal jsem totiž nápad, že bych dědovi mohl vzít klíče od sklepa a mohli bychom tam s klukama jít. Každý nájemník bytovky má totiž ve sklepě jednu svou vlastní velkou místnost. A děda jí má dobře zařízenou. Má tam sedačku a dvě křesla. Taky mrazák, kde je plno zmrzlin, a je tam krásně. Akorát, ani teplo ani zima…
„Super. Jdeme tam, ale musíš zařídit ty klíče,“ splácne ruce Robert. Jenom kývnu a po schodech spolu s nima vyběhnu k nám k bytu. Jenom prstem naznačím, aby byli zticha a tiše otevřu…
Málem jsem propadl záchvatu smíchu, když jsem uviděl dědu v křesle s otevřenou pusou, jak svým chrápáním přezvučil i televizi. Tiše jsem z háčku vzal náhradní klíč ke sklepení a zase tiše zavřel.
,,Jo, super, jdeme…“
—
„Mňam… Dal bych si ještě,“ olízne se Lukas, když zblajzne dva čokoládový magnumy.
„Si ještě vezmi, ale bude ti blbě,“ upozorním ho. Zabral jsem si křeslo, druhé si zabral Michael a zbytek se musel nacpat na sedačku.
„No a ty mě zatím namasíruješ na ramenou…“ ukáže na mě Tom, vezme si ze sedačky polštářek, hodí ho na zem, dřepne si přede mě a nastaví ramena…
„No ty ses zbláznil, neexistuje…“ nohou ho odstrčím.
„Dělej a nemel, já se tě neptal…“ narovná se a nastaví je znova.
„Hmm. Ale jenom chvilku. A dělám to z mojí dobrý vůle,“ začnu se smát, a přitom ho masírovat…
S klukama si povídáme, do toho musíme poslouchat spokojené vrnění Toma a nechutné mlaskání Lukase.
„Někdy bychom tu mohli přespat,“ navrhne Robert.
„Jo, jasně, kdyby to šlo nějak udělat,“ prstem si poklepu na čelo.
„Ty dokážeš všechno, Bille, věřím, že ani tohle by nebyl žádný problém,“ otočí se na mě hlavou Tom, čímž mě donutí, abych chvilku přemýšlel, na co to jako naráží.
„Možná by se to dalo ještě nějak udělat, ale nic vám neslibuju. Ani postel tady není, nic. A navíc, v noci tu bude zima. A jsme ve sklepě a já jsem pověrčivý a věřím na duchy,“ ohrnu nad tím nos.
„Nebudeš tu sám, Bille, budeme tu s tebou všichni. A nikdo nepůjde spát do tý doby, dokud ty neusneš, to ti můžu teď a tady odpřísáhnout,“ stoupne si Lukas a začne si olizovat dva prsty pravé ruky a matlat si s nimi pupík a odříkávat něco jako přísahu.
„Nejsem malej kluk, Lukasi, a nehraj komedii. Uvidím.“
autor: Ivetka
betaread: Eleanot
sem zvědavá no tu noc ve sklepě…x)) hezký tak rychke dál…x))
no ty se zbláznili..spát ve sklepě! bych zmrzla!!
aaaw noc ve sklepě??to bude ještě zajímavý x))rychle dalšíí díleek xDD
to je dokonalý!! prosi¨mtě piš dááál!! MRTĚ POFÍDKA!
heyQya lol xDDDD dáál polotíím x)
ve sklepě? ale kuš xD
tohle je super povídka, se těšim, kdo v tom sklepě nakonec bude, aby to nebyl jen bill s tomem 😀