autor: Majka
Hotelový salónek byl plný lidí a vypadalo to, že se všichni docela dobře baví.
Jen za barem seděli vedle sebe dva muži a se zachmuřenými tvářemi hypnotizovali společnost u stolu kousek před nimi. První z nich byl statný, vousatý, oblečený v motorkářské bundě, druhý vypadal jemněji se svými delšími vlasy a hladce oholenou tváří, ale i v jeho pohledu se odrážela zatrpklost. Měli před sebou už několik prázdných skleniček od vypitých drinků a mladý číšník jim právě přinesl další sklenky naplněné průhlednou tekutinou.
Vousáč se té svojí hned chopil a střelil pohledem po svém společníkovi.
„Tak kterýho, Dereku?“
Jmenovaný se mu zamyšleně podíval do očí, pak jediným pohybem prolil i on pálivou kapalinu svým hrdlem a znovu se zaujatě zadíval před sebe…
Na světlé polstrované sedačce tam seděli další dva mladí muži, oba velmi vysocí a velmi štíhlí. Kolem nich různě postávalo několik žen, od třech sotva šestnáctiletých puberťaček, až po bohatě vyvinutou svůdnou čtyřicátnici. A všechny bez výjimky na ně okouzleně hleděly a hltaly každé jejich slovo.
Vlastně… mluvil jen ten černovlasý, kterého by si člověk neznalý poměrů mohl snadno splést s další dívkou. Jeho dlouhé havraní vlasy mu splývaly až na záda, na tváři make-up, oči nalíčené tmavými stíny. Jemnými gesty svých pěstěných rukou právě zdůrazňoval něco ze svého vyprávění, v očích mu hrály veselé plamínky.
Druhý mladík vypadal řečí svého bratra stejně zaujatý jako jeho posluchačky. Stejně jako ony zíral na Billova pohybující se ústa a ani on nemohl odtrhnout svůj zrak z jeho rozesmáté tváře. Když si to po nějaké době konečně uvědomil, provinile uhnul pohledem. Rozhlédl se kolem sebe a blonďatá dívka stojící hned před ním, mohla spatřit v jeho očích odlesk naléhavé touhy…
Uviděl ho i Derek a když se s potměšilým úšklebkem otočil vedle sebe, byl si jistý, že neušel ani Stepfanovi.
„Myslíš, že spolu ti dva něco mají?“
„To nevím… každopádně by se toho dalo využít,“ oplatil mu Stepf pohled a s pokývnutím hlavy významně nadzvihl obočí. Derek se nervózně zasmál. Ještě pořád byl plánem svého přítele trochu zaskočený. Když se ale podíval zpět a spatřil všechnu tu pozornost, která se upínala na obě dvojčata, popadl ho nový nával zlosti.
„Dobře… tak toho černovlasýho. Ten druhej alespoň vypadá jako chlap… ale tenhle… kruci, co na něm ty ženský viděj!“
Stefan se posměšně zasmál: „Klídek! Však oni brzy poznaj, co je vlastně zač…“ hodil ještě poslední pohrdavý pohled na rozesmátého Billa a zvednul se z vysoké barové židličky. Derek ho, pořád ještě dost nazlobený, následoval…
Tom si nemohl pomoct. I když se snažil sebevíc, bratrova tvář neustále přitahovala jeho zrak. V uších mu zněl jeho jasný smích a on se nemohl soustředit na nic jiného. Okouzleně sledoval, jak si až žensky jemným pohybem odhazuje z obličeje zbloudilý pramínek vlasů a skoro zapomněl dýchat, když si Bill začal nevědomky pohrávat s pierciengem ve svém jazyku.
Pak začal něco vyprávět a Tom jen sledoval jeho ústa… tak něžná… tak lákavá… jen se jich dotknout a políbit je… Až o mnoho chvil později si uvědomil, že se zase sám chytil do sítě vlastní fantazie a jen násilím odtrhl zrak od Billovy tváře. Rozhlédl se a setkal se s očima dívky stojící vedle něho. Blondýnka svůdně zamrkala a koketně se usmála, vysvětlujíc si mylně Tomův touhou naplněný pohled.
Tohle už na Toma bylo moc. Potřeboval alespoň na chvíli zapomenout na své zvrhlé myšlenky, potřeboval alespoň na pár minut vytěsnit bratra ze své hlavy… potřeboval se napít. Rychle se zvedl, prosmýkl se kolem překvapené blondýnky a bez jediného slova zamířil k baru. Pospíchal se skloněnou hlavou a cestou málem vrazil do vousatého hromotluka v černé motorkářské bundě. Zamumlal něco jako omluvu a spěchal dál… už si nevšiml jeho vzteklého výrazu a dvou rukou sevřených nazlobeně v pěst.
Asi po necelé hodině, posilněn několika sklenkami silného alkoholu a přesvědčený o své sebekontrole, se Tom vrátil zpět. Ale místo rozesmáté společnosti tady našel jen tu světlovlasou dívku, která se při pohledu na něj zatvářila trochu zaraženě.
„Ehm… promiň, prosím tě… nevíš, kde je brácha?“ Jazyk se mu trochu pletl, musel se jednou rukou přidržovat opěradla sedačky. „Myslím jako Bill,“ dodal ještě důležitě, aby měla jasno.
„No… já myslela, že jste spolu… Bill před chvílí odešel, nějakej chlápek mu přinesl vzkaz… měla jsem pocit, že říkal, že je od tebe…?“ Blondýnka tázavě nadzvedla obočí.
„Já poslal Billovi vzkaz? A co v něm bylo…?“ Tom byl naprosto zmatený. Snažil se utřídit si myšlenky ve své alkoholem otupělé mysli. „Já mu přece nic nepsal… nebo jo?“ Nejistým a trochu vyděšeným pohledem těkal kolem sebe, napadlo ho totiž pár věcí, které by bratrovi rád sdělil… ale přece by si pamatoval, kdyby je opravdu přenášel na papír…
„Ne, určitě jsem mu nic neposílal!“ Už si tím byl konečně téměř jistý – ani těch pár skleniček, co vypil, by mu nedodalo tolik odvahy, kolik by potřeboval pro své doznání…
Tím ale zákonitě vyvstaly další otázky: „Kdo mu ho teda poslal? A co mu chtěl…?!“
Tom si najednou začal připadal nesvůj. Nevěděl, kde Bill je, s kým je, netušil, co dělá… ale při pomyšlení na své dvojče pocítil z ničeho nic nepříjemné mrazení v zádech. Ztěžka dosedl na měkkou nízkou pohovku, vzal do ruky svůj mobil a nervózně vytočil důvěrně známé číslo. Dlouhé vyzvánění bez jakékoliv odpovědi se mu ostře zabodávalo do uší. „Sakra! Kde může být…?“
Tom se snažil přesvědčit sám sebe, že se nic neděje. Ale jeho šestý smysl, který sdílel právě jen se svým dvojčetem, mu napovídal něco jiného… Musí Billa okamžitě najít!
autor: Majka
betaread: Janule
zajímavý…x)) sem hrozně zvědavá, jak to bude dál a co ty chlápky vedlo k tomu, že se rozhodli unýst jedno z dvojčat… je to hrozně napínavý, tak rychle dál….x))
já myslela, že to bude inspirováno filmem, ale tak asi ne, tak se budu muset nechat překvapit 🙂 autorka má dobrou slovní zásobu jen tak mimochodem 🙂
no jako začíná to velice zajímavě!!!!
Je to napínavý….Už se těším na pokračování…
wow
och kruci pomooc!! honem dál 🙂