autor: Rachel
„Tak jak vám to chutná?“ optala se Simone, když viděla, že Bill si už podruhé přidává.
„Je to výborný, mami,“ chválil Bill s plnou pusou a usilovně se snažil vyhýbat se Tomovým pohledům.
„A tobě, Tome?“ Simone se otočila na Toma, sedícího hned vedle ní, který se až po oslovení své osoby probudil.
„J-je to vynikající,“ přitakal a jeho oči už snad posté přilákala Billova tvář. Bill v duchu jásal. Ani se moc nesoustředil na to, co jí. Myslel jen na Toma. Moc ho to těšilo. Věděl, a dokonce i z Tomových pohledů vycítil, že Tom je z něj úplně vedle. Konečně se na něj odvážil podívat a jen co to udělal, jeho rty se zvlnily do zářivého úsměvu. Tom měl totiž jídlo napíchnuté na vidličce, jenže jak se na Billa pořád koukal, ani nebyl schopen se s jídlem trefit do pusy. Místo toho mu sousto vypadlo a spadlo rovnou do talíře. Bill měl co dělat, aby nevyprsknul smíchy. Raději se znova sehnul nad svůj talíř a věnoval se večeři. Simone si těch dvou ani nevšímala. Plně se soustředila na jídlo a očekávala, až se jí rozezvoní mobil. Měla totiž v plánu zajít po rozdávání dárků za kamarádkami, které bydlely na druhém konci Loitsche. Poslední dobou je dost zanedbávala kvůli své práci, a proto to teď chtěla napravit. Zanedlouho se opravdu ozvalo slabé zapípání a Simone si přečetla novou zprávu.
„Kluci, až si rozbalíme tu nadílku od Ježíška, tak já potom půjdu za kamarádkama, jo?“ oznamovala jim, zatímco si dočítala právě přijatý text.
„Jo, jo,“ ozval se Bill a odložil příbor. „Jsem plnej,“ prohlásil a rukou si pohladil bříško. Tom už také dojedl a zálibně si prohlížel Billa, který si jazýčkem olizoval koutky úst, mrkajíc dlouhými řasami na Toma. Tom už doopravdy myslel, že exploduje. Tak rád by pohladil to napapané bříško. Z jejich očních kontaktů je vyrušil až matčin hlas.
„No, taky si myslím, že to nebylo špatné. Tak se pojďme podívat, co nám tam Ježíšek nadělil,“ zvedla se s úsměvem a spolu s dvojčaty přešla ke stromečku.
Dárků bylo pro každého tak akorát, a proto je měli zanedlouho rozbalené. Simone dostala nový toustovač, neboť už si tři měsíce stěžovala na ten starý. Byla na své syny pyšná. Spolu s Tomem sledovala, jak Bill sedí na koberci a rozbaluje jeden dárek za druhým, až se dostal k tomu největšímu. Schválně si ho nechával na konec. Nedočkavě z něj strhnul papír, který mu odhalil jakousi černou krabici.
„Co, co to je?“ Bill trochu zaskočeně vykulil očka a díval se z Toma na mamku a z mamky na Toma. Neměl ani ponětí, co se v té krabici skrývá. Simone však také nevěděla. Podívala se tázavě na Toma, který seděl vedle ní a potutelně se usmíval. Musel to koupit on, nepamatovala si, že by něco takového kupovala. Bill neustále těkal pohledem z jednoho na druhého. Na papíře, ve kterém byl dárek zabalený, bylo obyčejně napsané od koho a pro koho je. Na tomto však bylo napsáno jen „Pro Billa“.
„Otevři to,“ pobídl jej Tom nedočkavě, a jakmile spatřil Billův rozzářený obličej po otevření krabice, musel se usmát.
„To je ode mě. Myslím, že tam máš všechno potřebné,“ zaculil se a vzápětí ucítil to křehké tělíčko ve svém náručí, které jej silně objalo.
„Děkuju, děkuju moc,“ výskal Bill nadšeně a nejraději by Toma zahrnul nesčetnými pusinkami. V krabici totiž byly ty nejlepší malovátka, které si jen Bill mohl přát. Tužka na oči, pudr, řasenka a spoustu dalšího. Byl nevýslovně šťastný. Simone se na ně usmívala, jakmile však hodiny svým tikotem oznámily, že už je půl osmé, zvedla se z křesla.
„Kluci, já už budu muset jít. Moc vám děkuju za dárky, jste zlatíčka,“ věnovala každému pusu na tvář a šla se převléci. Bill se rychle Tomovi vytrhnul, sáhnul pro poslední zabalený dáreček a vrazil jej Tomovi do ruky. Tom tedy roztrhl papír a udiveně hleděl na obsah dárku. V ruce držel bezvadnou kšiltovku a sněhobílé XXL tričko.
„Bille, to-to,“ koktal překvapeně a zadíval se do Billových očí.
„Věděl jsem, že se ti líbí,“ špitl Bill, když viděl, jak si Tom tričko prohlíží. Byly na něm ještě jakési černé znaky a nápisy, které ladily i s kšiltovkou. Tom si tohle opravdu moc přál, jenže neměl dost peněz. Skoro každý den se chodil dívat za výlohu, jestli tričko alespoň nezlevnili, ale bohužel. A Bill mu to koupil. Už už se k němu nakláněl, aby svou radost vyjádřil spojením jejich rtů a nesčetnými vyznáními lásky, ale přerušilo je cvaknutí dveří. Hned se otočil na přicházející matku.
„Mami, koukej, co jsem dostal od Billa,“ vyhrkl nadšeně a ukazoval matce tričko a kšiltovku.
„Bille, to jsi koupil sám?“ Simone se podívala na Billa, který vesele přikývl svou střapatou černou hřívou.
„Kluci, zaneste si ty dárky do pokojů, ať to tady není roztahaný, já už půjdu a vyhodím ty papíry, jo?“ matka sbírala použité balící papíry a vyhodila je do koše.
„Tak papa a mějte se,“ zamávala ještě dvojčatům, vzala si kabelku a potom už za ní cvakly dveře.
Bill se zvednul a posbíral svoje i Tomovy dárky na hromádku. Máma už si ty svoje odnesla.
„Půjdu to zanést nahoru, ano?“ oznámil Tomovi, ale vzápětí ucítil, jak jej Tom stáhnul dolů a pohladil jej po tváři.
„Seď, bráško, já to tam zanesu, hmm?“ políbil jej na čelo, vzal mu dárky z rukou a pelášil nahoru. Nejdříve šel do Billova pokoje a dárky mu položil na zem. Potom šel k sobě.
Bill zatím odešel do kuchyně a zhasnul v ní světlo. Kuchyně byla propojena i s obývákem, ve kterém Bill také zhasnul. Nechal svítit jen malou lampičku a asi sto svíček na stromečku, před který se posadil. I z plamenů v krbu vycházelo osvětlení. Bill se zadíval do ohně. Byl momentálně asi nejšťastnějším človíčkem na celém světě. Teď už si byl stoprocentně jistý, že to, co se dnes večer možná stane, bude to nejkrásnější, co oba zažijí. A Bill už byl pevně rozhodnutý. I když už dnes Tomovi dárek dal, chtěl mu dát to nejvzácnější, co měl. Chtěl mu dát sebe.
„Miláčku, už jdu,“ výsknul Tom radostně a jako blesk utíkal po schodech dolů. Trochu ho překvapilo, že jediným zdrojem světla byl rozzářený krb a rozsvícený stromeček, který místnost provoněl jehličím. Pohled mu padl na Billa, který seděl na velkém bílém a huňatém koberečku před krbem a zároveň i stromečkem a sladce se na něj usmíval.
„Pojď ke mně, Tomi,“ špitl prosebně a vztáhl ke své přicházející lásce hubené ručky.
autor: Rachel
betaread: Helushka
to je tak dokonalá povíídka x))
náádhera ♥ rychle dáál 😉
<33♥
jesus toje uzane x** prosiiim dalsi diel,upe ryychlo…to to to je neopisatelne …proste nadherne krasne uzasne xDD inaq kto ti to robil betaread??nejaka helushka
krásné jako vždy…x))
Oooo….božíčku, rozkošný dílek a myslím, že ten nacházející bude ještě lepší! rychle dáááL
romantika…to se jim určo bude moc líbit…ostatně mě taky..xD
Bože, už se hroooozně těším na další díl..!
ooo..kde je pokráčování? kde sou ty písmenka?? áááááá zšííílím…..nádhera, nádhera
excelentní :_)
štěěěědreeej večéééér nastáááál… štěěědrééééj večeer nastaaal koooledůůů přichystáál… :-DOmg 😀 nějak mi šibe 😀 takžee.. tenhle dílek byl moc moc krásný 🙂 zhltla jsem ho na jeden dech, až mi přišel nějaký moc krátký 😀 ale krásný, jako vždy 🙂
Děkuju vám moc, hoky, já vás nemít:))
ach …
dokonalé .. nemám slov! *in love*
ach och to je nádhernéé!!