autor: Janika
„Ahojik takže toto je moje úplně první povídka jako by do tohohle žánru : -) doufám, že se bude líbit, a když ne, pochopím to : – ) … Janika
Bylo něco kolem půl dvanácté a venku poletovaly bílé sněhové vločky. Starý muž okolo osmdesáti let seděl naproti plápolajícímu ohni v krbu z 18. století. Po stranách měl sem tam nějaké prasklinky, jinak byl celý pomalovaný. Muž přemýšlel a vzpomínal. Přemýšlel, jak dlouho to ještě vydrží a vzpomínal na chvíle se svou milou osobou. Ve své dlani držel fotku, fotku osoby, kterou nadevše miloval. Vzpomínal, jak mu bylo teprve 18 let a řekl té osobě, že ji miluje. Jak se jejich rty poprvé dotkly a on cítil překrásný pocit.
Tedy… vzpomínal na to, jak se spolu mazlili, poprvé líbali a také milovali. Milovali se celé noci, něžně a s vášní. Jejich těla se o sebe navzájem třela a rty tančily valčík. Byli si velice blízcí a nedokázali si představit, že budou bez sebe žít. Ale on zůstal sám, úplně sám. Jeho rodiče již dávno zemřeli a milovaná osoba též. Je to už 55 let, co jeho osoba zemřela. Bylo jí teprve 25 let a musela odejít tam, kam nikdy nechtěla, bála se toho.
Tento muž už nikdy neokusil, co je to vlastně láska. Byl věrný své milované osobě. Věřil, že se znovu setkají a budou se mazlit, líbat a milovat. Setkají se v době, kdy jim bylo teprve 18 let… Jako za starých časů. Chtěl ji opět vidět, sevřít ve svém náručí, říct jí, jak moc ji miluje a že jeho život bez ní nemá smysl. Děti ani vnoučata nemá. Přál si je, tak moc si je přál, ale nemohli je mít. Přemýšleli i o adopci ale nevyšlo to kvůli té smrti.
V jeho hlavě mu létalo spousty vzpomínek. Když spolu prožili své první Vánoce jako pár. Když se dohadovali a nebo se na sebe jen tak dívali, a beze slov si vyznávali lásku k tomu druhému. Zadíval se do plápolajícího ohně. Viděl tam sebe se svou láskou. Fotku své osoby si přitiskl pevně na své srdce, pevně zavřel oči a po tvářích mu stékaly třpytící se slzy. Slzy lásky, samoty a beznaděje.
Seděl ve starém houpacím křesle, rty vyschlé, oči stále zavřené a třpytící se slzy stále dopadaly na jeho pletený svetr. Na svém srdci stále žmoulal starou fotku.
V místnosti bylo naprosté ticho až na praskající dříví a pár tichých vzlyků. Po chvíli nebylo slyšet ani pláč, natož nějaké vzdychnutí. Slyšel jen slabou hudbu. Hudbu, která vychází z dlouhé chodby. Zvedl se a pomalým krokem šel za slabou hudbou. Najednou ji uviděl. Jeho tvář se rozjasnila, jelikož se s ní opět setkal. Setkal se se svou láskou. Jejich přivítání byl jeden dlouhý polibek. Cítil se jako by byl opět mladý. Dívali se na sebe a usmívali. Takhle šťastný nebyl již dlouho. Chytili se za ruce a odešli. Vše se to zdálo jako by to byl jen sen.
V místnosti stále praskalo dříví a muž měl stále zavřené oči. Ne už tak pevně, jeho rty byly pootevřené a ruka držíc stále fotku, pomalu sjížděla z jeho prsou. Jeho tělo bylo jako z kamene a jeho duše? Odešla. Odešla za svou láskou.
Z padající ruky mu vyletěla stará fotka, která poletovala v tiché místnosti. Doletěla těsně před krb. Světlo tak osvítilo starou fotku. Fotku, na které byl stále mladý, usměvavý mladík. Mladík s čokoládovýma očima, krásnými rty a vlasy černými jako uhel. Byl jeho jedinou láskou, opravdovou láskou, se kterou bude už navždy. Nikdy nezažil to, co prožil s ním. Tohle si posledních 55 let představoval. Být se svou láskou, tedy být se svým dvojčetem. Nikdy nikomu neřekli, že jsou spolu. Ani svým kamarádům, natož své vlastní matce. Najednou se v místnosti rozletělo okno a sníh se vháněl dovnitř. Oheň se pomalu zhasínal, ale na kraji krbu zůstalo žhavé srdce. Vyryté srdce. Srdce, které ryli oni dva. Stálo tam: „B + T = navždy spolu“.
autor: Janika
betaread: Janule
Ach bože to je tak moc nádherný!!!!! Když sem viděla kdo to napsal, ihned sem všeho nechala a dala se do čtení!!! Opravdu je to perfektní!! Gratuluju!!!
=ó( fňuk si pamatuju jak si mi to poslala na icq….fakt je to uplne boží … a říkám ti ty proste máš nadání psát FF! to mi věř!je to fakt uplne úúžasný mám na krajičku =ó(…úžasný
To nejde napsat jen jeden koment…dostala si mě a to jako že hodně!!!! Vítej mezi autory x). Rozhodně budeš velmi oblíbená!! Ale ne že budeš psát jenom takhle smutný povídky!!! Bych za chvíli nemohla jít na tenhle blog aniž bych neuronila slzičku!!
dneska jsem brečel málo :'-( ale absolutně nádherný, obrovskej talent… kterej já zřejmě nikdy mít nebudu 🙁
mikesssinka: jo to si pamatuju mocko děkuju a sem ráda že se líbí
Sauriel: zlatko, neboj myslim, že nebudou jenom takový smutný ale tohle mě proste napadlo mocko děkuju :-*
hej tak to je hodne husty, fakt moc pekny…
já nevím co říct asi jen jedno slovo…prostě kráásný!!!!
Oh panebože.. To bylo nááádhernýý!!! 🙂 Upe náádhernýý!! 🙂
to je naprosto krásny
ježiš, to je nádherný!!! omg omg, já nějak nevim, jak to říct, snad pochopíš, jak se cítim 🙂
Neuvěřitelná nádhera. Něco takového úplně jiného, krásného, četla jsem to jedním dechem .
jeej ja by som sem chcela tiez nieco napista a inak mas neuveritelny talent len tak dalej