Please, don’t let it go… 18.

autor: Ivetka

Neříkám, že mi nebylo dobře, ale ještě jsem se necítil na to, abych dělal něco, co by mi bralo energii. A navíc, nemusím nic dělat, mamka se o mě stará, jsem spokojený, Bill mě chodí navštěvovat a chová se už normálně. Nemám žádné výhrady, teda až na jedno… Nuda. Je tu hrozná nuda, když jsem tu sám. Ale… snad to přejde. Každé 2 dny navštěvujeme internetové stránky naší školy, abychom se doučili látky, které teď nemůžeme probírat normálně ve škole. Není to kvůli tomu, že jsem nemocný, je to kvůli tomu, že je naše škola v rekonstrukci. Ale těšil jsem se zpátky. Kamarádi a neustálé napomínání učitelů, mi už vážně chybělo.

,,Bille, Tome… přišlo oznámení. No tak, Tome. Kde jsi?“ křikla mamka. Pomalu jsem vstal a šel dolů do obývacího pokoje, kde už byla namačkaná celá naše čtyřčlenná rodina. Teda když do toho započínám i to naše velký, černý psí hovádko, tak je nás pět.

,,Ano?“ pár neposedných dredů jsem si hodil na záda a pozorně poslouchal, co z mamky vypadne.

,,Přišlo dnes ráno oznámení a pozvánka na svatbu…“ ano, moje maminka přímo zbožňuje svatby.

,,Ale na svatbu čí?“ odkašlal jsem si a opřel se o futra dveří…

,,No… přece Martina a Simony… ne?“ hm, tak tohle bude ještě lepší. Martin je náš strejda a Simona je jeho přítelkyně, kterou si ,,obstaral“ na vejšce.

,,No… to je úžasné. A kdy?“ zeptal jsem se ještě předtím, než jsem odešel. Ne že by mě datum zajímalo, ale chtěl jsem kvůli mamce projevit trošku zájmu… Bill se zašklebil a pak se začal smát.

,,Promiň, mami, než něco řekneš, dokážeš si Toma v tomhle věku představit v sáčku?“ bože, proč má tyhle blbý otázky? Ale je to fakt, to snad nemyslí vážně, že se budu soukat do sáčka, ne?

,,No… rozhodně líp, než tebe Bille,“ rozseknul to Gordon… teď jsem se smál já.

,,Datum? Za 4 měsíce. Počkej… listopad, prosinec, leden, únor. Ano, na konci února by to mělo být… ano, ano,“ usmála se mamka a dál se nám už nevěnovala, protože šla dovařit oběd. Koukl jsem se na Billa a ještě se na něj letmo usmál, a potom jsem radši rychle odešel, protože když jsem viděl, jak naštvaně vstává a jde mým směrem, neviděl jsem jako dobrý nápad tam zůstat stát… radši jsem prchal. xD

,,Tome, počkej. Nebo to bude horší a to budeš teda koukat,“ začal se smát Bill na schodech. Ani bych se nedivil, kdyby je pod tlakem smíchu nevyšel. Zastavil jsem se a překvapeně se na něj díval se zvláštním úsměvem na tváři. ,,No… a stůj… jestli teď uděláš krok dozadu, tak dostaneš,“ řekl chraptivě a šel zase ke mně. Ooo, jak já se ho bojím…

,,Tak ty se mi budeš smát, jo? Že budu muset mít sáčko,“ pošeptal mi do ouška, když ke mně došel a ruce si položil na moje boky.

,,Tak jsem to přece nemyslel. A navíc, ty ses mi smál taky,“ pošeptal jsem zase já jemu…

,,Ale to je vedlejší,“ hájil se.

,,No jo, hlavně že,“ nestačil jsem doříct. Ucpal mi pusinku svým jazýčkem, ,,buhef nemofnej,“ zahuhlal jsem ještě… musel jsem mu to oplácet. Ani si nedokážete představit, jak krásně a smyslně líbá…

autor: Ivetka

betaread: Janule