Láska prochází duchem 9.

autor: Leny

Tom otevřel oči. Ležel na zádech na měkké posteli a hypnotizoval strop. Bill už vedle něj neležel. Najednou ale dostal nápad. Rychle vstal. Ani se nepřevlékl. Stejně se předchozí večer nesvlékl. Rychle doběhl k pokoji Davida a zabušil rozrušeně na dveře. Rozespalý manažer otevřel dveře a překvapeně na něj zamžoural.

„Co se děje? Hoří nebo co?“ Zabručel naštvaně.

„Potřebuji, abys se mnou jel do nemocnice.“ Oznámil mu Tom netrpělivě.

„Proč?“

„No tak dělej!“

David zalezl zpět do pokoje a po pěti minutách vyšel oblečený a upravený. Prohlédl si podezřívavě Toma od hlavy až k patě.

„Nekoukej tak blbě a pojď. Musíme to stihnout dřív, než bude pozdě.“ Ani nečekal na manažerovu reakci a už se hnal chodbou směrem k výtahu.

„Co máš v plánu?“ Najednou se vedle něj zjevil Bill. To Tomovi dodalo pocit ujištění, že věc, kterou má v plánu je důležitá a jistě vyjde.

„Chci tě odvézt z nemocnice. Hned teď. Nesmí tě odpojit! To prostě nejde!“ Podíval se mu do očí.

„S kým to mluvíš?“ Ozval se za ním vystrašeně David.

„To neřeš a pojď! Rychle!“ K autu před hotelem Tom skoro doběhl. David si sedl za volant a nastartoval. Tom si sedl na sedadlo vedle řidiče a Bill se usadil dozadu. Neměl z toho nápadu dobrý pocit. Nepochyboval o tom, že to nevyjde.

„Tome, co to máš vlastně v plánu?!“ Auto se dalo do pohybu.

„Billa chtějí dnes odpojit od přístrojů. Musíme ho zachránit.“ Tom sledoval z okýnka lidi na ulici. Jak okolo procházejí a netuší, že jeden chlapec se právě snaží zachránit život svého bratra.

„Prosím tě, jak to chceš dokázat?!“ Vyjekl David a projel křižovatku na červenou, za což se mu dostalo hlasitého troubení hned několika aut najednou.

„Prostě ho odvezeme. Nesmíme o něj přijít. To nedovolím!“

„Chápu, že je to tvůj bratr a máš ho rád ale…“

„Ne Davide. Já ho miluju.“ Tom se ohlédl a zadíval se Billovi do očí. „Ano, já tě miluju, Bille.“

Překvapený David strhl volant a prudce zabočil doprava. Auto zrychlilo.

„Co to proboha meleš, Tome?!“ Z jeho hlasu přímo křičel názor, že by Tom měl urychleně spěchat do blázince pro svěrací kazajku a ne mířit spěšně do nemocnice.

„Oni mi tě nesmí vzít! Nesmí nás rozdělit.“ Tom se stále vpíjel do Billových očí.

David prudce zabrzdil před nemocnicí a Tom, který nic takového nečekal, se v mžiku rozplácl na předním skle. Rychle se ale oklepal a vyskočil z auta. Proběhl prvním patrem nemocnice až nahoru na jednotku intenzivní péče. Věděl, v jakém je Bill pokoji. Už tu za ním jednou byl. Rychle našel správné místo. Doběhl ke dveřím a proskleným místem nahlížel dovnitř. Bill ležel v posteli. Tak nevinně a klidně. Až to vyvolávalo strach. Tom s Davidem za zády, který se musel hodně snažit, aby ho stihl, vešel do pokoje. Billův duch je následoval.

„Pomoz mi, Davide!“ Přivezl vedle Billovy postele vysoké pojízdné lehátko a s pomocí komplice Billovo tělo opatrně přesunul. Pečlivě bratra přikryl přikrývkou, aby mu nebyla zima a společně s přístroji a s Davidovou pomocí ho vyvezl na chodbu. Chvatně s lehátkem mířili k prostornému výtahu, aby se dostali ven z nemocnice. Najednou ale Tom spatřil z výtahu vystupovat svou matku Simone, společně s dvěma přísně vyhlížejícími doktory. Jakmile je jeden z doktorů zahlédl, zastavil Tom lehátko a snažil se změnit směr. Lehátko s jeho bratrem se bohužel dalo špatně ovládat. Všichni z okolních pokojů se k nim seběhli a  přítomný personál Toma a Davida od lehátka odtrhli.

„Nesmíte ho odpojit! Nemůžeme to udělat!“ Billův duch se smutným výrazem ve tváři zmizel. Přístroje začaly pípat. „Ne! Bille! Nevzdávej to!“ Tomovi se začaly oči zalévat hořkými slzami stejně jako Simone, která se smířeně koukala, jak jeden z jejích synů umírá a druhý trpí. „Bille, miluju tě!“ Vykřikl nešťastně Tom a všichni se na něj otočili. Chvíli se nic nedělo. Ticho, které v chodbě nastalo, najednou přerušil prudký nádech a pípání přístrojů oznamovalo, že se Bill probudil z kómatu.

„Bille!“ Vykřikl šťastně Tom a hned se vymanil ze sevření doktorů. Přiběhl k bratrovi a usmál se a něj.

„Kde to jsem? Co se stalo?“ Bill na něj překvapeně zíral. Všichni okolo sledovali oba bratry a jejich počínání, stále překvapeni Tomovými slovy.

„Jsi v nemocnici. Ty si to nepamatuješ?“

„Pamatuji si jen ten klub… a pak tu nehodu.“ Bill zavřel oči. Vzpomínky na tu nehodu ho připravovaly o všechno sílu, co měl.

„Ty si nepamatuješ na to, co se dělo poslední tři dny?“ Podíval se mu Tom smutně do očí.

„Ne. Měl bych?“

„Ale ne. Nic se neděje. Hlavně že jsi v pořádku.“ Tom se smutně otočil na matku.

„Přežil to. Chtěla jsi ho zabít.“ Poté prošel kolem překvapených přihlížejících a vstoupil do výtahu. Dveře výtahu se zavřely. Tom vyšel na ulici před nemocnicí. Byl zklamaný. Jeho bratr si nic z toho, co spolu prožili nebo co si řekli, nepamatoval. Bylo to jako by se jeho radost z Billova probuzení rozpadla v prach. Nadšení vystřídalo zklamání. Cítil se prázdný. Tak prázdný.

autor: Leny
betaread: Janule