autor: Rachel
Tom pomalu sjel Billovi dlaněmi na zadeček a lehce jej po něm pohladil. Jakmile to udělal, rychle se dlaněmi vrátil k Billovu pasu. Najednou však ucítil, jak Billovy ruce uchopily ty jeho a přitiskly si je zpátky na tu malou drobnou prdelku. Tom překvapeně zamručel do polibku.
„Líbí se ti to?“ optal se váhavě a následně ucítil Billovo jemné a trošku nesmělé skousávání na svém krku.
„Je to roztomilé.“ Černovlasé stvořeníčko se k Tomovi přitisklo a objalo jej tak silně, jako by jej už nikdy nechtělo pustit. Tom mu vtisknul polibek na čelo, když v tom uslyšel motor auta. Vyměnili si pár rychlých polibků a šli dolů do kuchyně.
„Myslíš, že se jí to bude líbit?“ Tom se rozhlížel po domě. Bill mu stisknul ruku.
„Neboj, určitě.“ Ani se nestihnul k Tomovi nahnout pro polibek a už vcházela do dveří jejich matka.
„Ahoj kluci,“ pozdravila je, ale vzápětí úplně oněměla. Nevěřícně zírala na zábradlí, které úplně ozářil ten velký zelenočervený řetěz. Pomalu se procházela po kuchyni a obýváku jako náměsíčná a nemohla uvěřit svým očím. Bylo to všechno úplně jiné.
„Vůbec to tu nepoznávám,“ vykoktala překvapeně a ještě jednou pohledem přeletěla celou tu nádheru.
„Je to opravdu nádhera, kluci. Pojďte ke mně,“ Simone je oba objala a tiskla je k sobě.
„Jste moc šikovní,“ chválila je, a když je konečně pustila, dvojčata se na sebe usmála.
„Byla to jen maličkost.“ Bill se na matku usmál a uličnicky dloubl Toma do boku. Vždyť si také při té práci užili legrace.
Simone odložila kabelku a rychle si stoupla ke sporáku. Rozhodla se, že za tu krásnou dekoraci uvaří svým synkům něco moc dobrého. Za malou chvilku už se po celé kuchyni nesla vůně rybího filé a brambor. Bill s Tomem si mezitím hupsli pod deku k televizi a velmi nenápadně se pod přikrývkou vzájemně hladili. Ani jeden z nich nesledoval děj na obrazovce. I když se na ni dívali, stejně byli myšlenkami někde úplně jinde. Simone se na ně občas podívala. Připadalo jí to jako včera, když se k sobě pětiletá dvojčátka tulila pod dekou. Vždycky říkávala, že ti dva k sobě prostě patří. Přitom tajně obdivovala jejich bratrskou lásku. Kdyby jen věděla, že přerostla v něco víc…
„Hmmm, tady to voní.“ Bill malinko nakrčil nosík, protože mu do něj přilétla vůně rybího filé. Simone jim večeři donesla až k televizi a sama se unaveně sesunula do křesla.
„Tak, zítra máte poslední den toho ředitelského volna, že?“ matka se musela smát při pohledu na Billa a Toma, kteří zklamaně pokývali hlavou.
„Vždyť budete ještě čtrnáct dní doma. Já budu přes celé Vánoce doma jen tři dny,“ Simone se zamyslela. Ano, její práce byla náročná. Někdy až moc.
„A kdy budu s Tomem zdobit stromeček?“ vyhrkl Bill nedočkavě. Zdobení stromečku měl ze všeho nejraději.
„Asi na Štědrý den dopoledne,“ odpověděla mu Simone. Zdobení stromečku nechávala vždycky výhradně na dvojčatech.
„A kdy bude Štědrý den?“ ptal se dál Bill.
„Dnes je 22. prosince, takže po zítřku.“ Tom se zaujetím sledoval kalendář ve svém mobilu. Nejraději by teď Billa povalil na gauč a vášnivě si hrál s jeho jazykem.
„Co?!“ vypískl Bill vyděšeně. Ještě vůbec neměl zabalené dárky. Balící papír už měl dávno koupený, ale dárečky měl pohozené jenom tak na dně své skříně.
„Všechno se stihne, Bille,“ uklidňovala ho se smíchem Simone a zvedla se, aby odnesla špinavé talíře do myčky. Všichni tři se ještě dlouho dívali na televizi. Na všech programech běželo téma Vánoce, všude vyhrávaly vánoční koledy a cinkaly rolničky. Jako první odešla spát Simone s tím, že by při těch písničkách určitě usnula. Tom s Billem osaměli. Ale ani Bill už moc nevnímal poletující andělíčky na obrazovce. S tichým chrupkáním podřimoval na Tomově rameni a vůbec mu nevadilo, jak Tom hlasitě chroustá brambůrky. Bylo už něco kolem půl desáté, když Tom televizi vypnul a otočil hlavu ke svému spícímu bráškovi. Chvíli si jen užíval pohledu na tu nevinou tvář.
„Billí, bráško, vstávej,“ zašeptal trochu hlasitěji a jemně s Billem zatřásl. Bill se pomalu probouzel. Malinko ospale rozeznával vybavení jejich obýváku a Tomovu tvář. Okamžitě se posadil a věnoval Tomovi sladký polibek.
„Chce se ti spát?“ Tom se Billa optal do polibku. Bill se zaculil.
„Už ani ne,“ odpověděl mu s úsměvem. „Půjdeme si lehnout?“ Bill pozvedl obočí a zadíval se do Tomovy tváře. Tom přikývl a na to se oba zvedli. Mlčky kráčeli po schodech nahoru a zastavili se až u dveří Billova pokoje. Tom počítal s tím, že půjdou hned spát, to se ale zmýlil.
„Tak… dobrou noc,“ naklonil se k Billovi a trochu ostýchavě jej políbil. Nemohl si nevšimnout toho zvláštního odlesku v Billových očích. Už se otočil, že půjde, když v tom najednou…
„Tome, nechceš jít ještě na chvíli ke mně?“ Z Billa ta otázka vyletěla rychlostí blesku. Ani si význam té věty neuvědomil. Teď chtěl mít Toma jen u sebe. Užívat si jeho polibků a hlazení. Tom malinko znejistěl. Nechtěl jít na Billa moc rychle. Bál se, že by z něj měl Bill potom strach. A to Tom v žádném případě nechtěl dopustit. To on si chtěl Billa chránit a opatrovat jej. Moc jej miloval. A přál si, aby také jejich milování bylo něžné a pomalé. Zadumaně stál a všechny tyto myšlenky mu poletovaly v hlavě. Když však ucítil na své dlani to příjemné teplo, které sálalo z té bílé, jemné ručky, pozdvihl oči a setkal se s těma Bilovýma. Omámeně sledoval, jak se k němu nahýbá a vzápětí ucítil ty měkké rtíky na svém ušním lalůčku.
„Chci se mazlit,“ zašeptal Bill tiše a na důkaz stiskl Tomovu nataženou dlaň. Pomalu otevřel dveře svého pokoje a opatrně za Tomovu ruku zatahal. Oba tedy vešli do Billova pokoje, který byl zcela ponořen do tmy. To jim však ani přinejmenším nevadilo. Bill si Toma vedl ke své posteli a když se na ni posadili, pohladil jej po tváři. Tom přivřel víčka. Byl jako ve snách. Už nedokázal déle odolávat. Nahnul se k Billovi a za několik málo vteřinek už ochutnával ty plné, naběhlé polštářky. Jejich srdíčka šťastně bila. Teď teprve věděla, že jejich majitelé jsou opravdu šťastní. Však také po dvou měsících. To však teď Billa ani Toma nezajímalo. Měli oči jen pro sebe. Bill Toma hladil po zádech a nemohl se jeho rtů nabažit. Tomovy dlaně zatím spočívaly na Billově pasu. Vůbec to nebylo zběsilé a hladové líbání. Bylo to krásné poznávání rtů toho druhého. Párkrát se od sebe odtrhli pro nedostatek vzduchu a vždycky se na sebe zamilovaně usmívali. Po chvíli se Tom odvážil zajít trošku dál. Velmi jemně a pomalu vsouval svou pravou ruku pod Billovo černé tričko. Bill se v duchu trošku polekal, když však ucítil na svém bříšku tu hebkou ruku, která jej včera tak krásně hladila, spokojeně zavrněl a dál líbal Tomovy rty. Tomova ruka jej hladila tak jemně a nádherně, že si Bill myslel, že jej hladí malé miminko. Ležel mu v náručí a sladce jej líbal na krku.
Tom se trochu více osmělil a nenápadně začal vyhrnovat ležícímu Billovi lem trička. Jakmile však Bill uviděl kousek své bílé kůže, okamžitě se posadil a tričko si shrnul dolů. Díval se na Toma ustrašenýma očima, když mu ale Tom jemně stisknul packu, věděl, že mu může říct všechno.
„Tome, promiň, a-ale j-já se na tohle teď necítím. Dnes ještě ne,“ nešťastně sklopil hlavu. Připadal si jako úplnej trouba, který se stydí vysvléci si i tričko.
„A-asi jsem trapnej. Už je mi devatenáct a pořád se něčeho bojím.“ Billovi se místy hlas třásl. Upřeně zíral na svou postel. Vůbec by se nedivil, kdyby se mu teď Tom vysmál a poslal ho do háje. Tom však udělal něco, co Bill ani v nejmenším neočekával. Na jeho tváři totiž vzápětí přistál ten nejkrásnější Tomův dotyk.
„Bille, vůbec nejsi trapnej. To je přeci úplně normální, že máš strach,“ ujišťoval ho Tom, i když by jej nejraději zlíbal. Věděl, že musí na Billa citlivě a jemně. Chtěl mu dát jistotu. Bill pozvedl kukadla plná slz a zadíval se do těch Tomových, ve kterých se zračila čistá láska. Nikdy v těch tajemných očích tolik lásky neviděl.
„A-ale ty už by jsi se chtěl milovat. Já to vím, Tome,“ šeptl jistě Bill a z jeho dvou čokoládek se vykutálely další dvě slzičky. Tomova další slova mu však vyrazila dech.
„Miláčku, já se s tebou chci milovat, ale ne tak, aby jsi z toho byl vyděšený. Nejde mi o sex. Jde mi o tebe, Bille. Nikdy bych si nedokázal vzít násilím něco tak nadpozemsky krásného, jako jsi ty, Bille.“ Tom prstem jemně nadzvedl Billovu sklopenou tvář a v těch oříškových očích plných lásky uviděl slzičky. Už však ne slzičky strachu a nejistoty, ale slzičky štěstí.
„Nikdy bych to nedokázal. Už na začátku jsem ti slíbil, že na tebe počkám. A já své sliby plním, bráško. Bill ucítil na zápěstí něžný dotyk Tomovy ruky.
„Počkám na tebe klidně i celý život. Je mi jedno, kdy se budeme milovat. Jestli zítra, nebo za rok. Důležité je, že to budeme chtít oba dva a o to to bude krásnější.“
Bill už se neudržel, vrhnul se Tomovi kolem krku a znovu rozpoutal líbání plné vášně. Bylo to pro něj neuvěřitelně nádherné slyšet tato krásná slova. Když se od něj odtrhl, Tom zasněně seděl a špulil na něj své naběhlé rtíky.
„Dej mi ještě pusinku,“ zaprosil, když však uviděl Billovo rošťácké zavrtění hlavou, povalil jej na záda a začal lechtat.
„Tomi, prosím, hihi, už ne-e, to lech-hihihihihi,“ Bill se zvonivě smál, a když jej Tom konečně pustil, zadíval se mu do očí a znovu se k němu přitisknul. Vychutnával si Tomovy dotyky na svých hebkých vlasech, na kterých občas přistál nejeden polibek.
„Teď jsem opravdu šťastný. S tebou, Tomi. Kdybych věděl, že je to všechno tak krásné, nikdy bych se nebál říct ti, že…“
„Že co?“ Tom Billovi nedočkavě skočil do řeči. „Řekni to, prosím.“
Bill jej pohladil packou po tváři. „Že tě moc miluju,“ špitl se sladkým úsměvem.
Ještě pár minut se líbali, potom už si však opravdu dali dobrou noc. I když každý z nich usínal v jiném pokoji, oba dva cítili tu lásku a blízkost toho druhého. A společně se ruku v ruce procházeli v říši snů, která pro tuto noc patřila jenom jim.
autor: Rachel
betaread: Helushka
Holky, pištéé, jsem moc zvědavá. Vaše Rachel:))
Tohle je naprosto úžasná povídka! Tak nádherně popsanej ten cit mezi nima….neuvěřitelný jak to dokážeš popsat!…..je to naprosto perfektní a jedinečný!!!
Nádherný :-*
tohle byl asi nejkrásnější díl z těch všech, co si napsala 🙂 už aby tu byl další 🙂
Totálně sladký! Miluju, jak se Billda bojí, je to rozkošný! Rychle piš další dílek!!! 🙂
Teďka jsem si ten díl taky znovu četla a normálně se musím přiznat, že tady bulím jako želva:)) Děkuju za podporu, jste zlatíčka.
Mishka: Taky to miluju a právě proto to tam taky tak píšu:))
Sauriel. No jo, snažím se co to jde..
totálně roztomilý….x)) moc hezky napsaný…x))
je to moc krásný!!! roztomilý a romantický
to je….nádhera..dokonalost….CUTE SWEET!! slaďoučkýý!! muckézní,k zulíbáníí!! panebožhéé autorko já tě žerůů!!! xD nádhera!!
to je….nádhera..dokonalost….CUTE SWEET!! slaďoučkýý!! muckézní,k zulíbáníí!! panebožhéé autorko já tě žerůů!!! xD nádhera!!
LoFinQa*TWC: ty mě dojímáš, děkuju:))
ale mě už by to čekání teda nebavilo
jeej:)to je upa kwaasne,neopisatelneslovami x**
dokonalá povídka