Unocommon fell… love

Jednou šel Bill do parku,

Chtěl o samotě být,

Jen přírodu cítit a snít.

Chtěl zapomenout,

Na bratra, kterého miloval,

Pro kterého by život svůj obětoval.

Však najednou…

Vidí ho, přišel za ním Tom,

sedl si k němu pod strom.

Seděli tam spolu,

hleděli si do očí…

najednou černovlasý chlapec

zabloudil útlou rukou pod oděv toho druhého,

Jako kdyby nevěděl, že svádí bratra svého.

To už však Tom nevydržel,

vrhl se na Billa, který sotva dýchal,

jak ho ten divoch vášnivě líbal.

Líbali se, hladili se,

nevnímali nic než jeden druhého,

neviděli na tom nic špatného.

Najednou však přišel zkrat,

znali jej, přišel tolikrát,

pokaždé však se ovládli,

polibky jim stačily, ty je zahřály.

Nyní však chtěli víc,

Jejich těly proudil chtíč.

Chtěli to, ale oba věděli,

Že tohle by udělat neměli.

Co by tomu řekli jiní,

Odsoudili by je, a nebrali by ohled na jejich srdce,

Protože v tom když není láska, tak bolest velkou nese.

Však berme ohledy na tenhle neobyčejný cit,

Je tak krásný a má v sobě cosi kouzelného,

Ano taková je láska…

autor: EveeQ
betaread: Janule