PUZZLE anebo Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 37.

autor: ZoE

(Jsi-li TWINCESTNÍ fans z ČR, potom se tahle povídka týká i TEBE, jsi její součástí :DD)

UPOZORNĚNÍ: ACHTUNG ACHTUNG!!!

Tento díl je BEZ trapasů!!! Proto JE extrémně nebezpečný!!!

Dvojčátka budou provozovat něco, čemu se říká KOPULOVÁNÍ!!!

Pro ty nezasvěcené tomu můžeme říkat i RPA (čteno: er pé á) nebo-li REALIZACE POHLAVNÍHO AKTU!!!

A pro ty, kteří jsou dnes maximálně unavení a stále se vůbec nechytají, jde jedním slovem o…

S.E.X.

So… bitte: N E R U Š I T!!!

Popcorn konzumovat až během závěrečných titulků!!!

Přístupno mládeži OD 13 a důchodcům DO 76 let!!!

Za ty mladší ani starší, kteří se nevlezli do značně okleštěného věkového rozmezí nezodpovídám!!!

Dětičky vyndat rovnátka a lízátka z tlamiček,

senioři vyladit kardiostimulátory a zajistit vozíky proti nechtěnému střemhlavému letu skrz místnost!!!

Nová čistá plena je samozřejmostí!

Deset… Devět… Osm… Sedm… Sex… Five… 4… Ready… Set… Góóóóóóóóóóu!!!

* ° * ° *

„Tomííí…!!! Nesmíš odejít!! Vrať se a udělej to!!! Udělej mi to… Už nechci být prázdný nebo plný pomůcek, vypusť Bimba, aby ze mě udělal chlapa!!!“ žadoní Bill celý rozvášněný. Že by byl opravdu tak vzrušený? Připravený na splynutí? Třeba je připravený už dávno, jen mě mate jeho křehké tělo a nevinná duše. Takže jsem to já, kdo se bojí!! Umřel bych, kdybych mu ublížil, ale Billí je zřejmě silnější, než se zdá.

Nehnutě k němu stojím zády a přemýšlím, co mám udělat. Bill stále prosí, abych se jej dál dotýkal.

Otočím se a sjedu celou tu křehkou bytost na podlaze, co mi leží u nohou, zvířecím pohledem a vrhnu se na něj. Chtěl to!!

Rychle jej přetočím na záda a vyhledám jeho rty… vášnivě se do něj ponořím a rukou zabrousím do jeho klína. Pevně jej uchopím za Bimba a rozjedu menší hoňku. Jakmile ucítím, že Billův dech se začíná trhat a jeho tepová frekvence se dávno vymkla normálu, zase zvolním. Teď už nepochybuji, že to je i jeho rozhodnutí, teď už ne…

* ° * ° *

„Áááách… Tomííí… nepřestávej…“ kňourá Bill, když mu stále lehce třu Bimba ve své dlani. Už jej nedoháním, jen lehce dvěma prsty kloužu, pravda, trochu na sucho, takže se mírně zadrhávám, po celém těle penisu od kořene až k žaludu a zpět. Bill leží na zádech, vlastně je v jakémsi pololehu, páč se opírá o lokty a hladově sleduje mou pravačku, jak si už pěknou chvíli hraje s jeho macíkem. Mě mezitím přešly všechny černé myšlenky, že by Bill nebyl ještě dostatečně připravený na naše první milování. Jen mě tak napadá, jestli budeme testovat zrovna jeho prdelku jako první… ony se občas dějí věci, to by člověk nevěřil… neřekneš ani ´švec´a ležíš na lopatkách a něco tě tlačí v zadku. Dnešní doba je opravdu drsná. Něco jako láska a milování tady skoro nemá místo. To naštěstí u nás doma… nóó vlastně, právě tady máme toho nejnebezpečnějšího a nejšílenějšího maniaka přes všechny nesmysly, které se dají k sexu zneužít. Sem ani netušil, že žiju s takovým deviantem.

Jeho očička se stále zvětšují, hladově jimi koulí a toužebně jiskří.

Dokonale šlechtěnýma nehtíkama škrabká o podlahu a jemně ke mně nadzvedává pánev. Hm… ví, jak se to používá. Když Bill párkrát naprázdno hladově cvakne zuby, jazykem mu přejedu po bříšku od pupíku až ke krku. Přisaji se na něj a vytvářím malé rudé flíčky, které zálibně pozoruju. Obkročmo nasednu na Billův tuhý, do hladka oholený klín a snažím se skamarádit naše Bimba.

„Mmmm…“ zmučeně vydechnu, když na hlavičce svého Bimba ucítím cizí teplé těleso. Billova zvědavá ručka si našla cestičku a teď jemně kopíruje obrysy mého žaludu, který na to reaguje mírným pulzováním. Otevřu pusu a zatím kontrolovaně vzdychám Bibímu přímo do ouška. Jeho tělo se pode mnou začíná nepatrně třást. Oba naše hrudníky do sebe divoce naráží, jak plicím stále v kratších a kratších intervalech dochází čerstvý vzduch.

„Áááááááááááááááááááh…“ táhle zasténám, když na svém krku ucítím pevný stisk ostrých veverčích zoubků, jejichž intenzita se stále zvyšuje. Ach bože… bolest nebo slast? Nevím!! Ale rozhodně si to užívám. Ten sladký ďábel pode mnou mi snad chce prokousnout krk, ale mně to nevadí. Rukou mu zajedu do vlasů, sevřu ji v pěst a prudce trhnu… Dívám se mu do očí, které jsou nabité chtíčem a touhou tak silnou, že je mi vlastně jedno, jestli půjde můj zadek na řadu jako první. Bude to poprvé, snad si to Bill uvědomuje a nebude na mě příliš hr.

(Pozn. autora: Tedy snad je to Tomovo poprvé, opět se zamotávám do vlastních sítí. Povídek mám už tolik, že se mi trošku plete, ve které je kdo ještě panic a kdo zkušený děvkař nebo chlapečkář. Je jasné, že ten, kdo si tady užívá sexu nadmíru, je Bill. Kromě člověka ojel snad už všechno!!! Za to Tom, hm hm hmmm… mno… ojel vůbec něco, chci říci někoho??? Řekla bych, že něco už jo. Asi určitě. Bill má poradny, Tom skutečný život. Ale jeho zadní část těla pokoří Bill určo jako první, to slibuju!!)

Nenápadně si mě tahá za Bimba blíž, takže jsem nucen se z jeho klínu pomalu po kolenou plazit směrem k jeho hlavě. Jeho Bimbo se ještě naposled dotkne toho mého, potom už jen ucítím, jak jsem se po něm svezl a on mi přes varlata sklouzával níž a příjemně mě přitom tlačil, až se přes hráz dotkl i mého svěrače. V tu chvíli jsem zavřel oči a nekontrolovatelně zasténal. Projela mnou vlna strachu i vzrušení. Otevřel jsem oči a dál jsem se posunoval po bříšku a hrudníku svého brášky až do momentu, kdy mě přestal tahat. Usadil jsem se mu na prsou a sledoval jeho otvírající se pusinku, jak se přibližuje k mému vrcholku rozkoše. Spokojeně se na mě usmál, mlsně se olízl a můj Bimbo zmizel v tom teplém a vlhkém předsálí, než se dostal do samotného nitra skvostného sálu, jehož stěny byly zdobeny zaoblenými stoličkami, které mne lehce šimraly po stranách mého mužství. Bože, ten pocit je tak, tak nepopsatelně sebedestruktivní! Ani jsem si to neuvědomil, ale sám jsem si začal třít bradavky a tomu pocitu tak dodával ještě na intenzitě. Na okamžik jsem zapomněl, že tu slast někdo způsobuje. Zapomněl jsem na Billa, úplně, jen jsem si vychutnával něco, co jsem zatím nepoznal. Jeho ústa bych nazval chrámem. Chrámem nejsvětějším, který budu uctívat.

„Áááááh…“ skoro jsem to zabručel, když do mého zadku pronikl Billův štíhlý prst. Nebolelo to, nebylo to nepříjemné, ani jsem se nelekl! Naopak, užíval jsem si to! Sám jsem na něj dosedl na celou jeho délku. Byl jsem tak nadržený. Čekání se vyplatilo. Milování s mým dvojčátkem je jako spalující vášeň.

„Ano… ještě…“ hlesnu, když uctím, že kolem mého vstupu krouží druhý Billův šikovný prstík. Ani se nenadechnu a dva dráždivé prsty si razí krátkou, přesto velmi účinnou cestu mým tělem.

„Bi… Bi… Billí… chci… chci… chci se udělat do tebe! Pusť mě k sobě, prosím…“ zasténám, když se Billův chrám změnil na nejdokonalejší vakuovou pumpu na světě. Nadechnout se je téměř nemožné. Teplota našich těl se nezadržitelně blíží k číslu 40! Jestli teď někdo zavoláte záchranku, budu vás nesnášet do konce téhle povídky. A možná i pak. Víte přece, jak se to autorce plete!!!

„JAU!!!“ zakřičím, když dopadnu na zem. Takovou rychlou reakci jsem nečekal. Bill mě něžně políbil na špičku mého klenotu a pak mě bez varování ze sebe setřepal. Zahihňal se a v cukuletu klečel na všech čtyřech a špulil na mě zadeček stále schovaný do… do… kdybych jen věděl, jakou sukýnku to má na sobě!!! Ta minulá byla černo-růžová. Tahle je tyrkysovóó… nějaká… Ne, nejsem barvoslepý, jen je občas trochu složité pamatovat si věci, které si nepamatuje sama autorka, že ZoUííí???!!! Ta senilita je fakt hustá!! Doufám, že až nám s Billem bude třicet, budou na to už prášky… jinak bych taky mohl zapomenout na to, že ho miluju a začít chodit třeba s Gustavem.

Asi je tyrkysovo-růžová, a jestli ne, tak se ji tak snažte vidět, máte přece fantazii, hm!

Po čtyřech docestuji až před Billa. Jsme jako dvě zvířátka, jen ocásky máme jinde. Nechápavě na mě koulí očima, protože předpokládal, že otvor, který chci použít, se nachází na opačném konci jeho těla. Vím o něm, ne že ne. Ale chci se i pomazlit.

Letmo se dotknu svými vyschlými rty těch jeho nádherně naběhlých, dužnatých polštářků, které začnu opatrně skousávat a sát. Jazýčkem je celé obkroužím a teprve poté se na něj přisaji. I předehra našich rtů se zdá být nekonečná. Teď přicházejí na řadu jazyky. Nesvádí boj, nesnaží se jeden druhého porazit… jen se divoce proplétají, laskají, třou a nechtějí se odloučit. Když otevřu oči, párkrát překvapeně zamrkám. Bill mě pozoruje úzkýma štěrbinkama, které jsou plné rozdováděných plamenů, vášně a očekávání. Málem bych zapomněl, ten druhý otvor. Políbím jej na nosík a opět po čtyřech se kradu za něj. Když jej míjím po straně, celého ho od ramene až k zadečku olíznu. Mňam! Konečně jsem na svém místě. Tady to znám, i když tohle tělo jsem před sebou ještě neměl. Roztáhnu mu nohy dál od sebe, ať můžu blíž. Už neklečím na čtyřech, ale pouze na dvou, a to na zadních. Zdůrazňuju, jen kdyby někdo nechápal, které dvě končetiny zůstaly na zemi. Rukou zajedu Billovi do klína a párkrát zapohybuji. Ten však začne zmítat prdelkou ze strany na stranu a pěkně do mě přirážet. Jasně mi tím dává najevo, ať nezdržuju a přistoupím rovnou k věci. S tím nemám žádný problém. Snad jen maličký. Aby ho to moc nebolelo, když se posledně tak zalekl mého údajně obrovského Bimba. Najednou se mi roztřesou ruce, když si uvědomím, že mám vstoupit do svého dvojčátka!! Ale on to chce! Já to chci taky!! Hloupé myšlenky, koho to zajímá, že jsme dvojčata! Nic na světě nechci víc, než splynout se svým roztomilým bráškou a s jeho sukýnkou.

„Billí… princezno… miluju tě…“ vyznávám se během chvilky, kdy mu intenzivně masíruji jeho svěrač.

„Já to vím, Tomi. I já tě budu milovat… ještě víc, když mi to už konečně uděláš…“ vzrušeně kníká černá hlavička přede mnou.

Uchopím svého tuhého hrdého Bimba do ruky, druhou šikovně roztáhnu tu malou vysmátou prdelku přede mnou a opřu jej o vstup do třesoucího se těla mého miláčka. Lehce začnu vyvíjet tlak a sledovat tak bránu, která se začíná velmi pozvolna otevírat. Znova lehce přitlačím a znova se mi brána otevře o další malý kousek. V sekundě, kdy by mě celého pohltila, vyděšeně vytřeštím oči a ucuknu zpět. Bill se na mě okamžitě otáčí s nešťastným výrazem a pusinkou dokořán!

„Ty mě nechceš?“ zazní jeho zklamaná otázka.

„Ne miláčku, to víš, že chci… ale… ale… ještě nám chybí dvě věci! Ty a tvoje poradna, hm? Pošlu jim móóóc škaredý dopis! Mě teda pěkně naštvali!“ bručím. Takový nedostatek. Okamžitě vstanu a odkráčím do kuchyně. Za sebou jen slyším Billovo pištění.

„Co jéééééééé? Co se dějééééé? Já to nechápu!!! A co to tam teď jako hledáš? Teď si mi měl zvětšovat otvor a ty tam snad myješ nadobí nebo co?“

„TOOO – MÁÁÁ – ŠŠŠÍÍÍÍÍÍ – SKÓÓÓÓ… okamžitě se vrať nebo stáhnu a už neroztáhnu!!!“ zoufale vřeští ten můj sladký pavián.

„Už jsem tu!“ šťastně vydechnu.

„Mhmmm… to vidim. A co to jako máš?“ šokovaně zírá Bill na věci, které jsem si přinesl.

„Bez toho to prostě nepůjde, kotě! Kondomy máme?“

„Nemáme,“ kuňkne střapatá hlavička.

„Lubrikační gel, aby to nebolelo, máme?“

„Mm… mmmm,“ zakroutí hlavou.

„Správně… bohužel, nic z toho nemáme. Ale mám tady jinou alternativu, si nemysli, že si jako jediný vynálezce u nás v rodině. Místo šprcky poslouží igelitový sáček, vidíš, má i uši, takže mi nesjede, si ho takhle chytím a nepustím. A místo lubrikantu použijeme panenský olivový olej, ten je kluzký až to hezké není.“ Zaculím se na Billdu. Ten po mně hodí nedůvěřivý pohled, lehce nahraný úsměv, při kterém na mě vycení jen půl zubu a trochu nejistě otočí hlavu zpět.

„Nic se neboj, bráško, rozdíl mezi originálem ani nepoznáš!“ zakleknu, hbitě vklouznu do igelitového pytlíku, mno spíš pytle, se tam vejde celý chleba, tak jakýpak pytlík a naliju na něj pár kapek extra panenského olivového oleje. Jednou rukou držím sáček pěkně za uši a druhou roztírám olej po šustivém, ne zrovna přiléhavém a obepnutém povrchu. Párkrát si jej obtočím kolem ocasu, aby to alespoň trochu připomínalo těsný kondom, jinak bych mohl začít mít komplexy z toho chleba. Zbytek oleje vetřu Billdovi kolem zadečku… ups… i do zadečku… toto klouže. Za boky si přistrčím to rozdychtěné stvoření k sobě blíž, nasměruji svůj originálně ubalený a omaštěný ocas směr bráškova jeskyně, pevně uchopím obě uši a zatlačím…

„Ááááááááááách…“ dvojhlasně se rozline pokojem naše překvapené táhlé zasténání, když si uvědomíme, že oproti mému ultra rychlému vniknutí je rychlost světla jen odvarem šnečí serenády.

Ladně se začnu pohybovat sem a tam, bohužel nemůžu zrychlit, protože každou rukou držím jedno ucho igelitové šprcky. Musím vypadat jako bych řídil koně. Nevadí. Bill se různě kroutí, prohýbá, přiráží a křičí! Líbí se mu to. Ještěže jsem si ten olej nenakapal i pod kolena, to bych si tady asi rozbil hubu o Billovu zadnici, mno, je to kvalitka.

Ale ne! Bill si sáhnul na zadek, nevím, co chtěl udělat, ale zato teď vím, co neudělá. Na té ruce určo neustojí.

„Prásk!“ no neříkal jsem to. Mu podjela jako na ledě. Najednou se rozplácl jako štěně, kterému se klouby ještě ohýbají do více než třistašedesáti stupňů.

„Plác!“ a ležím na něm. Co na tom záleží, hlavně že jsem z něj nevypadl a Bill vytrvale přiráží dál. Je nádherně hladový! Tohle bude dlouhá jízda. A víte, co jsem si uvědomil? Bill se tady pode mnou rozprostírá ve stejném vzrušujícím rozpoložení, jako na těch Puzzle kouskách. Mírně je zlomený v zádech, lehce se nadzvedává na jedné neumaštěné ruce, druhou mně drtí stehno a tlačí si mě do sebe, co to jen jde, hlavu má pootočenou na levou stranu, takže vidím jeho smyslně zkroucený obličej, zavřené oči, vrásky na čele i otevřenou pusinku. Jednu nohu nataženou, druhou skrčenou a vytočenou směrem ven, část černých vlasů mu volně stéká po zádech, druhá část jen visí… je jako vytesaný z toho vašeho obrázku, jen je to i se zvukem… nádherně trhaně kňourá, kňučí, sténá a neskutečně divoce doráží!! Chce si mě tam nacpat snad celého i s dredama! S takovou budu už za chvíli…

„Do prdele! Prasklo mi ucho!“

autor: ZoE

betaread: Janule

Omlouvám se, nemohla jsem si odpustit nějakou tu kravinku, co mě v průběhu dílku napadla, i když jsem na začátku upozorňovala, že žádné trapasy a jiné blbosti se dít nebudou… se fakt jako stydim x((