autor: Rachel
„Oou, bejby, miluji tě,“ Bill vesele pohazoval svou střapatou hřívou a vrtěl se do rytmu melodie, která vycházela z rádia, postaveného na okenním parapetu. Svou radost dával najevo hlasitým zpíváním písničky, kterou zrovna pouštěli v rádiu všem zamilovaným párům. A on přeci zamilovaný byl. Zpíval se zpěvačkou z rádia a spokojeně aranžoval do vázy živé jmelí a jakési červené květiny.
Zatímco Bill si falešně prozpěvoval, Tom stál kousek od něj na stoličce a pomocí izolepy přidělával malý stříbrný řetěz na lustr. Teď sklopil oči dolů.
„Hele, ty zlatej slavíku, nemohl bys mi prosím podat ty nůžky?“ Tom už vážně málem brečel smíchy. Bill měl opravdu někdy svou dobrou náladu a v těchto šťastných chvilkách měli Tom a Simone možnost shlédnout jeho vystoupení, kde Bill předváděl své smyšlené tanečky a zpěv. Teď přicupital s nůžkami v ruce až k Tomovi, ale jakmile Tom nastavil ruku, Bill s nůžkami ucuknul.
„Bille, prosím,“ zaprosil Tom, ale výsledkem bylo, že mu Bill poslal jen vzdušnou pusinku.
„Oou, bejby, miluji tě,“ zavyl smíchy spolu se zpěvačkou. Tohle byla jeho nejoblíbenější pasáž z celé písničky.
„No to já tebe taky, lásko, ale teď už mi ty nůžky podej, prosím,“ Tom znova natáhl ruku, a když opravdu nahmatal tvar nůžek, spokojeně pokračoval ve své práci. A nejednou málem spadl ze židličky. Billovy taneční kreace totiž nemohly nikoho nechat vážným. I když se jim práce protáhla až do jedné hodiny odpoledne, vůbec jim to nevadilo. Ohřáli si pizzu a společně se šli podívat na svou, teď už dokončenou, práci. Celý dům vypadal nádherně. Vánoční ozdoby jim oběma připomněly roky, když byli ještě opravdu malí. Všude, kam se podívali, převládala zelená, červená, zlatá či stříbrná barva. Věnce a kytice byly přesně tam, kde je chtěla Simone. Dlouhý řetěz byl točitě přidělán k zábradlí. Na každém lustru byl alespoň malý řetěz. Dokonce i krb byl barevně sladěn ve vánočních barvách a nyní v něm vesele plápolaly plamínky ohně. Na stole vonělo čerstvé jmelí a purpura. Bill Toma objal.
„Je to nádherný,“ políbil Toma na krk a více se k němu přitulil. Tom mu přitakal. Ještě chvíli se oba kochali, a potom se sesunuli na gauč. Tom dostal nápad. Opatrně se přišoupnul blíže k Billovi a políbil mu packu.
„Billí, co kdybychom se teple oblékli a šli na chvíli ven?“ zkusil to jemně a pohladil Billa po rameni. Bill malinko s úsměvem sklopil hlavu. Šel by s Tomem ven, ovšem pod jednou podmínkou.
„Tak co?“ Tom nedočkavě poposedával a snažil se nějakým způsobem zjistit, co se jeho mladšímu dvojčátku právě honí hlavou.
„A… budeme se zase líbat ve sněhu?“ Bill malinko stydlivě pípl svou otázku, a po očku se na Toma podíval. Tom se opatrně naklonil k jeho oušku a vábivě mu do něj zašpital.
„A proč myslíš, že chci jít ven?“ ujistil ho, a co nejjemněji jej pohladil po tvářičce. Bill se usmál a něžně Toma políbil. Tentokrát se oblékli ještě tepleji. Bill na sebe narval dva tlusté roláky a bundu a na hlavu si nasadil zelenou čapku s teplými přikrývkami na uši. Minule mu totiž neuniklo, že z něj Tom nemohl spustit oči. Kolem krku si obmotal šálu a na ruce si nasadil teplé rukavice. Venku bylo opravdu krásně. I když převládal velmi chladný vzduch, slunce svítilo na plné obrátky. Uvědomovalo si, že tu horu sněhu teď najednou nerozpustí na vodu, alespoň ale chtělo svítit lidem pro radost.
Tom stál a nastavoval těm zlatým paprskům tvář. Na to, že byl všude kolem něj sníh, mu bylo docela teplo. Najednou však ucítil, jak ho něco studeného a tvrdého zezadu uhodilo do krku a hned po nárazu se to rozprsklo. Otočil se a uslyšel zvonivý smích. Nikde nikdo. Jen zakroutil hlavou a otočil se. Vzápětí však ucítil, jak jej druhá sněhová koule zasáhla přímo do hlavy. Znova se otočil, tentokrát se ale sehnul a začal si ze sněhu plácat velkou kouli.
„Jen počkej, bráško, až tě najdu,“ Tom mluvil výstražným hlasem, stejně se však usmíval. Tahle hra ho docela začala bavit. Pomalu procházel jejich malou zasněženou zahradou a blížil se k místu, kde měl Bill svůj úkryt. Bill, schovaný za velkou hroudou sněhu, moc dobře viděl, že se k němu Tom blíží. Rychle vyrazil dozadu a vzápětí ucítil malou sněhovou ránu na zádech. Se smíchem se svalil do sněhu a hned u sebe ucítil Tomovu blízkost. Tom jej prstíkem hladil po tváři a Bill mohl vidět, jak Tomovi na krku roztává sníh. Opatrně jej setřel.
„Studí to moc?“ optal se starostlivě. Nechtěl totiž, aby byl Tom kvůli němu nemocný. Tom zavrtěl hlavou.
„Ani ne. S tebou je mi totiž teplo,“ odpověděl a lehnul si vedle Billa. Oba dva leželi na zádech a dívali se do slunce. Začalo chumelit a sněhové vločky se hustě sypaly jedna za druhou.
„Podívej, jak krásně září sluníčko,“ Bill byl jako u vytržení. Tom z něj nespouštěl oči.
„Moje sluníčko taky krásně září,“ šeptl a obdivně hleděl na Billovy dlouhé řasy, na kterých se skvěly velké sněhové vločky. Bill natočil hlavu k Tomovi.
„Tome, prosím, líbej mě,“ zaprosil tiše a vzápětí ucítil na tváři to nejněžnější pohlazení, které Tom dokázal svou rukou vykouzlit.
„Lásko, já netoužím po ničem jiném,“ Tom se k němu přitisknul a lehce se mu vpil do rtů. I přesto, že všude kolem nich padal sníh a vál ledový vítr, jim dvěma bylo teplo. Hřála je totiž vzájemná láska, která v jejich srdcích vyrostla v několika málo dnech. Ani jeden z nich nepotřeboval nějaké násilné líbání a sex. Oběma stačilo, když měli toho druhého u sebe. Stačilo jen pomalé líbání, hlazení a pár něžných slovíček a oba dva se vznášeli v sedmém nebi. Jejich jazyky si spolu vášnivě pohrávaly a jejich rty se spolu mazlily. Tom ležel na Billovi svou horní půlkou těla a jen co se od sebe po několika dlouhých minutách líbání odpojili, zahříval jej svým dechem. Billovu tvář posypaly první sněhové vločky a Tom je ochotně všechny slíbával z toho dokonalého obličeje. Sám se třásl a cítil, jak mu pomalu začíná mrznout celé tělo.
„Tome, ty se chvěješ,“ promluvil Bill jistě a políbil jej na zmrzlý nos.
„J-je mi zima,“ Tom už pomalu drkotal zuby. Bill se postavil.
„Pojďme raději domů. Nechci, abys měl zápal plic,“ pronesl starostlivě a vytáhl Toma za ruku.
Bylo velmi příjemné, když vešli z té kruté zimy do tepla. Tom si okamžitě kleknul k vyhřátému krbu a přiložil.
„Tome, nejdřív se musíš převléci,“ Bill z Toma sundával mokrou bundu, rukavice, šálu i mikinu.
„Billi, já se asi půjdu vykoupat,“ Tom si vzal suché oblečení, velkou teplou osušku a utíkal pod teplou sprchu. Horká voda mu opravdu udělala dobře. Bill si mezitím skočil do svého pokoje a převlékl se. Nebyl tak moc mokrý, jako Tom. Zrovna vycházel ze svého pokoje a Tom z koupelny. Bill k němu ihned přiběhl.
„Už je ti teplo?“ optal se svého staršího brášky a polaskal jej rukou po drsných dredech. Tom přikývl.
„Už jo, ale… Bille, já ti chtěl ještě něco říct,“ Tom vzal Billovu hlavu do dlaní, až Bill mile překvapeně zamrkal víčky s dlouhými řasami.
„Chtěl jsem ti říct, že dnes to byl nádherný den. Děkuju ti za něj, lásko,“ Tom se k Billovi sehnul a jedním jediným polibkem spustil další krásné líbání.
autor: Rachel
betaread: Janule
Takže holky, jsem první-aspoň jednou:)) Tak koukejte psát komenty, jestli se vám to líbí atd.atd. Však vy víte:)) Chtěla bych, abyste k mým povídkám psali víc komentářů. I když mě těší skutečnost, že v anketě hláslo např.17 lidí, kteří to četli, tak mě mrzí, že komentářů je třeba jenom 6..Tak se nad tím zamyslete. Myslím, že by to uvítalo víc autorů. Mě to strašně těší, že to čtete, ale chtěla bych vědět, co se vám tam líbí. Mě ty komentáře potěší mnohem víc, než nějaké hlasování v anketě.
LoFinQa*TWC: Gratuluji, jsi věrná fanynka této povídky. Vždycky přidáš svůj komentář a to mě těší:)) OSTATNÍ, VEMTE SI PŘÍKLAD:)))
Zatím se všichni mějte a ať tu najdu alespoň 15 komentů, jinak….:))
Papa, Vaše Rachel-úchylačka..xD
to je krásný:-) :-* mocka rychle dáál!! 🙂
jejda, jejda… Tak to si musím vzít příklad z LoFinQy 😀 tahle povídka je opravdu až moc sladká, v jiných by mě štvalo, jak je Bill "dětský" a neohrabaný.. Ale v téhle povídce mi to prostě sedí a moc se mi to líbí 🙂 Je to taková příjemná povídka na čtení a označuju ji za jednu z mých nejoblíbenějších 🙂
Děkuji Geheimnis, potěší to:)) No vidíš, jak to jde:)) Jdu psát další díl:))
jo tohle je úžasná povídka….když sem jí tu viděla poprvé tak mě dostala názvem a teď se nemůžu odtrhnout od dalšího nového dílku…..moc krásná!
Ach…to je naprosto rozkošné…!
Děkuji, děkuji:)) Vy umíte vážně člověka dojmout, úplně se tu zajíkám štěstím..Jste MUCK:))
opravdu krásný…x)) i když přeslazený povídky nemám moc ráda, tahle je prostě úžasná….x))
Raachelko nebud zla,ja ti ho tez vzdy pridam…teda se mi zda 🙂 ale jinak holka ses talent,tohle vymyslet:)kwaaasny:)
jé!! XD tys mě dala jako reklamuu xD děkuju..je pravda,tahle povídka je nádherný…souhlasím s meygan… nemám to moc ráda,ale tady tahle nemá vůbec chybu,nádherná,dokonalá a tak hezky sweet… dokážu si představit Billíčka jak tam leží ve sněhu a Tomíška XD ježišmarja eště já začnu být přeslazená!! ;)) nádhera!! skládám ti poklonu!! ;))
P.S.: ještě jednou moc díky žes mě tady pochwálila x) MTR
náádhernýý 🙂 fakt krásná povídka ♥ rychle dál ;))
Heh, to zní skoro jako vydírání…. jinak co? Jinak uvidíme? Já bych teda někdy viděla docela ráda 😀 Ty pitomé čočky už mi lezou krkem, kdo si má pořád psát, jak dlouho je nosí 😀 Ale k příběhu… fakt, pověz mi, jak dokážeš napsat takový slaďák. Dokonce jsem u toho dokázala vypít neoslazený ovocný čaj a stejně je mi sladko 🙂 (a já prosím pěkně piju jenom zelený, bílý a černý čaj normálně :D)Vždycky říkám, že příběhy jsou od toho, aby nám zlepšily nudný život, aby podporovaly naše sny a hlavně aby nám zvedly náladu, a kdo by mohl mít špatnou náladu po něčem takovém? Až mě někdy děsí, jak jsou k sobě hodní… vidíš? Je to sladce děsivé 😀
Hmmm… vydírající autorka… no… to ve mně probouzí ty nejhorší pudy… něco jako… chtělas komentář, máš ho mít!!! No nic, budu milosrdná, já se vyřádím jinde 🙂
Jen si neodpustím poznámku… je to tak slaďoučké, až z toho trnou zuby…ale nemyslím to zle, to trnutí je docela příjemné…
Děkuji moc, no jo Pánbůh mě prostě obdařil fantazií:)) Na základce jsem půlce třídy psala slohovky:)) No jinak jsem tady nechtěla zavést nějaké vydírání nebo buzeraci, ale víte, jak jsem teďka šťastná?? Brečím tak moc, že na ten monitor ani nevidím:)) Jen tak dál, fanynky moje, jste moc super a mám vás moc ráda:))
LoFinQa*TWC: Klidně začni být přeslazená. Za reklamu nemáš zač:))
Tak vám tedy moc děkuju, hned to zlepší náladu a slibuju, že se máte ještě na co těšit. V porovnání s dalšími díly není tento ani trochu sladký:))
Mějte se a trpělivě vyčkávejte úchyláčci moji:)) Papa, Rachel:))
Kattys: souhlasím s tebou… až by se dalo říci přeslazené.
nechci byt na dvojčata zla ale chtělo by to nějakou překažku.. buďme přeci realisté… i když aspoň v povídkach vyjadřujeme i to co by jsme si tak moc přali…
Aduska:Neboj se, ono to přijde…
Rachel: ty mě děsíš!!! Nechceš snad říct, že ještě budeme špendlíčkem hrabat, jen aby to bylo i nadále sladké?!?!?
Ale na ten dějový zvrat v tak idylické domácnosti jsem opravdu zvědavá 🙂
Kattys: S tím špendlíčkem jsem to nějak nepobrala…
Rachel: ani se ti nedivím :)))) Já se většinou vyjadřuji dost šroubovaně, ale mám pocit, že si to mohu dovolit, nejsem přece žádná spisovatelka :)))
Já ti svou myšlenku ochotně přeložím do češtiny – třeba v příštích dílech nastane takové drama, že se nám, občas rýpavým čtenářům, bude stýskat po téhle slaďoučké idyle :)))