autor: Macikxxx
Tom se zasměje. „Tak to ho budeme muset nakrmit.“ No hip hip hurá. Jeho ruka mi začne rozepínat pásek, aniž by mi přestal pobaveně koukat do očí. Jedním pomalým pohybem mi stáhne kalhoty i trencle. Doufám, že si nevšim, že jsou včerejší. Hups. Dvojčátko mi věnuje horký polibek na vnitřek stehna. Paráda, to se nám to začíná hezky rozjíždět. Chci vůbec, aby mi ho vykouřil?
Ale Tomášek se k uspokojování moc nemá. Asi ho odradilo to moje předchozí utrpení. Hajzl! Ať si to zkusí taky. Ten je teda pořádně vychcanej. Tuhle vlastnost jsme stejnou mít nemuseli, klidně bych se u něj bez ní obešel.
Místo toho mi přejede jazykem kolem vstupu.
Ani nevím, jestli se mi to líbí, akorát mi to přijde strašně trapný. „Přestaň,“ řeknu smrtelně vážně. Podle tónu v mým hlase brácha pozná, že by s tím asi vážně měl přestat. Stejně mu to přišlo nechutný, jeden s tím sere a on to teď má lízat?! Ať žije žloutenka, nebo něco takovýho.
Chvíli uvažuje, jenže pak se začne zákeřně šklebit. Nechápavě ho pozoruju. Pomalu mi zajede prstem dovnitř. Skousnu si kloubek u prstu. Teda rudej sem až na prdeli, a to doslova! Automaticky zatnu svaly a snažím se svou večeři zatlačit co nejdál. Taková ostuda! Jenže pak mi přejede prstem po prostatě a já nezadržitelně vzdychnu. Páni to byl ale pocit! Začíná mě mírně masírovat.
„Pane-bože,“ otevřu pusu v užaslém úsměvu a zakloním hlavu. Přidá další prst. „To-to je úžasný,“ zahodím všechny zábrany a absolutně se podvolím těm dvou nezbedným prstíkům.
Asi po minutě netypické slasti se však zarazí. „Jo, ale mě to nebaví a už mi začíná vadnout,“ pronese nafoukaně Tom a prsty vyndá. Jako by to byla naprostá samozřejmost. A jo, já vlastně zapomněl, že jeho uspokojení je to nejhlavnější.
„Ty sobecký prase, zrovna když se mi to začínalo aspoň trochu líbit!“ vyštěknu na něj.
„Nekňourej,“ utne mě.
„Ty ses už vystříkal, teď sem na řadě já!“
Rozšíří se mu zorničky: „Ale, ale, ono se to umí i vztekat?“ zavrní a začne se připravovat. „Budu tě muset potrestat.“
„Polib mi…“ chladně odfrknu, než mi dojde, co jsem právě řekl. „Eee teda polib si, POLIB SI!“
„Ne, ne, ne, ne, NE!“ plazím se pozpátku jako rak z jeho dosahu. „TOHLE do mě nenarveš! Ne! Nikdy!“ Kurva, pokoj končí a já narážím na zeď. Slitování! Vyděšeně hypnotizuju svého blížícího se bratra.
„Vrahu!“ Jestli do mě tohle narve, tak jistojistě prasknu a umřu. Tom se přede mnou vztyčí v celé své kruté kráse. Zatmí se mi před očima o omdlím hrůzou.
„Ššš, no tak nejanči,“ skloní se a snaží se mě uklidnit. „Nebude to bolet.“
Zadívá se jinam a sám se trochu ušklíbne té nestydaté lži.
„No jasně, dyť můžeš i tancovat s polenem v prdeli! Proč ne, viď.“
Věnuje mi jeden z jeho neodolatelných polibků, popadne mě za sehna a otočí si mě do středu pokoje. Asi jsem si spálil zadek. Zasranej koberec. Jako bych toho dneska neměl ještě dost. Nejspíš je mi souzeno zemřít.
„To zvládneš, seš přece můj bráška,“ zazubí se na mě povzbudivě. To je přesně on. Právě teď tu společně porušujeme zákon a jeho to vůbec nevzrušuje. Eh, teda vlastně: Právě teď tu společně porušujeme zákon a jeho to naprosto strašně, nehorázně moc vzrušuje!
Chytl si mě pod koleny a nadzdvihl. Přivírám oči a čekám na nejhorší. Se soustředěným výdechem do mě začne vnikat. Jo, třeba ještě vytrč jazyk, ne?! Zatínám zuby, jak nejvíc to jde, s příšerným trpitelským šklebem.
„Bolí to moc?“ zeptá se bráška soucitně a zároveň zvídavě.
„UUUuuuUUU,“ kňučím s prudce zavřenýma očima a krčím nohy co nejvíc.
Znovu si představím, jak teď asi vypadáme a víte co?! Zase se mi postavil! Ten pinďour je naprosto dementní. Nikdy jsem neměl moc pochopení pro feministky… až doteď.
Proboha, kdybych to jen věděl předem a šel poslat expres do Německa, protože ty malé, hnědé věci, které by se měly už dávno válet v míse, teď cítím někde v žaludku. Uf.
„Líbí se ti to?“ oči mu jen hrajou. Fascinovaně se na mě kouká a přemýšlí, jaký to asi je.
„Jak by se líbilo tobě, kdyby ti někdo strkal pohrabáč do řitě!“
„Né fakt, jak se cítíš?“ nedá si pokoj, osmělí se a trochu přirazí.
„Jako když potřebuju srát,“ odseknu. „A taky to tak divně štípe.“ Po chvilce oddychování a Tomových čím dál méně ostýchavějších přírazů. „Jak to ti teplouši můžou vydržet, nemažou si to oni něčím?“ Jo, tygří mastí vole!
„Jak to mám vědět, o tohle sem se nikdy ne-nezajímal.“ Pustí mě pod kolenama a nechá mi nohy omotat kolem jeho zad. Nahne se nade mě a pořádně ho do mě narve.
Tím pohybem se o mě hodně tvrdě zevnitř otřel. Fíha, jediný pohyb ve mně vyvolal výbuch pocitů. Přerývavě se nadechnu a žasnu.
„Nelži,“ šeptá Tom. „Vidim co to s tebou dělá, ne?!“ Dýchá mi horký dech na krk. Naskočí mi husí kůže. Neudržím se a prudce mu strčím jazyk do pusy. Když už nic jinýho, tak aspoň tohle. S nádechem se od sebe odtrneme, až na malou drzou slintu, táhnoucí se nám od rtů. Nahrnou se mi do očí slzy.
„Tome, přidej,“ škemrám. „Doprdele, já sem asi vážně teplej,“ sténám a prohýbám se pod Tomovými přírazy. „Ještě, ještě! Chci, aby mi vylez z pusy, a já ti ho moh zároveň kouřit,“ směju se a svíjím. Asi jsem si zlomil nehet. Nejspíš tím, jak prudce zatínám prsty do koberce.
„Seš zvrhlej,“ vrčí můj dredař a usmívá se. Vyjede ven až na špičku a hladově ho do mě vrazí. Až nadoraz. S takovou divokostí mi asi vážně za chvíli poleze ušima.
„Za chvíli mi praskne prdel,“ oznámím mu udýchaně s mírným pousmátím.
„To nevadí, stejně už budu,“ funí.
„Tak se prosimtě udělej někde mimo mou zadnici.“
„A kam asi? Do pytlíku, né?“ No pokud bereš pytlík jako sáček – klidně, ale pokud to myslíš tím druhým způsobem, tak opravdu netuším jak to hodláš provést. Chi, jsem jak opilej. Nenamočil si předtím náhodou toho svýho kamaráda do lihoviny?
„To je mi u prdele,“ Hmm, trefné… „hlavně ne do m-“ Pozdě…
Rezignovaně se mi podlomí lokty a já se svalím na záda. Za okamžik ho ze mě taktéž udýchaný Tom konečně vytáhne (Volejte sláva, a tři dny se radujte…), načež si lehne vedle mě.
Po chvilce vzájemného zírání do stropu prohlásí: „Jdem spát,“ Lhostejně k mému problému.
„Mám mrdek plnej zadek, jak to asi tak mám udělat, nevíš?!“ Cože? Tohle je to proslulý sexuální eso Tom Kaulitz? Byl tak rychlej, že jsem si já nestačil vysypat pytel. Hlavně že on moh 2x! Ty jeho holky musí mít ale radost.
Ježiš, tak mi ho aspoň vyhoň, žadoním si v duchu pro sebe a hypnotizuju strop. Nahlas ale nic neřeknu, nebudu přece škemrat! Aspoň trocha hrdosti mi snad zbude po dnešním večeru. Nic.
S námahou jsem se zvedl a došel si do přízemí na záchod. Sice mi ten humus tekl nechutně po stehnech, ale musel jsem se nějak zbavit svýho prokrvenýho krocana a nechtěl jsem, aby Tom slyšel moje vzdechy. Jinak bych si došel na záchod v patře a nemusel si teď utírat jeho bílej kemr ze stehna.
Když se za nějakou dobu vrátím, Tomík už má zhasnuto a spokojeně chrní v mé posteli. Vtisknu se k němu a zezadu ho obejmu.
„Si hnusný, nechutný, sobecký, sebestředný prase a chci, aby ti zalez hluboko do břicha, takže jedinej klacek, kterýho budeš obdivovat, bude ten můj,“ zašeptám mu provokativně do ucha, ještě v mírný eufórii. Nevěděl jsem, že štětka na záchod může být tak užitečná, zvlášť když se použije tou správnou stranou. (NE, tímle rozhodně nebyly myšleny slova: z mých vlastních zkušeností. Já jen pro jistotu.)
„Di do hajzlu, chci spát,“ strčí do mě rozespale. A kde myslíš, že jsem před chvílí vysedával? A bylo to úžasný.
„Já tě miluju,“ zabořím mu obličej do krku a začnu chrochtat.
„Bože,“ zavrčí otráveně a zavrtí se hlouběji do deky. Vždyť je teprv osum, přehnaně a vtipně napodobím v duchu svého bratra.
V brzkých ranních hodinách mě probudí Tomovo hlasité chrápání. Nevzpomínám si, že by tu byla někde poblíž pila a proč pracujou už tak br-PROBOHA! Prudce se posadím. V hlavě mi bleskem prolítnou všechny události ze včerejšího večera. Vylítnu z postele jak čert. Rychle do koupelny. Ne, hlavně se oblíct než se vzbudí. Dohajzlu, proč u toho lampičky, když se tříští na zemi, musí dělat takovej rámus?! Hurá, mám na sobě trenky, ale ne! Tyhle jsou ty včerejší (ehm a předvčerejší). Ty si vzít nemůžu, řek by si o mně, že jsem prase. Dolů s nimi a do šuplíku pro čistý. AUU, rozříznul jsem si chodidlo. CRRRRRR, zvoní budík. Šmarjá, já zapomněl vypnout automatické buzení. Rozběhnu se k nočnímu stolku. Závěsy, musím zatáhnout závěsy. Snažím se obléci trenýrky, když v tom se zamotám do šňůry od nabíječky a skácím se na zem. Ježiš, vzpamatuj se, zakryju si oči dlaní a snažím se uklidnit. Kouknu nad sebe.
Mám výhled přímo na Toma, který mě nezaujatě pozoruje s nadzdviženým jedním obočím. (Jestli si to nedokážete představit, tak si to zkuste.:D) Načež se líně protáhne, zvedne a nahý, s drbáním na zádech odkráčí. Nenucenost sama. No jo, náš pán musí být středem pozornosti vždy a všude! Unaveně se došourám do koupelny.
Vcházím do jídelny na snídani. Nikdo tu ještě není, až na sedícího Toma. Páni, mám to ale štěstí. Kapes plná ironie. Anebo vobráceně, co já vim.
„Vyspinkali do růžova?“ mile se usměju, ale dám jasně najevo svou přetvářku. Trochu zaváhám, než se opatrně posadím. Ty ve, zadek mám roztáhlej jak Rokytnici.
„Tak jak se cítíš,“ zeptá se nijak zle. Uklidním se.
„Jó, celkem v pohodě, když nepočítám, že zadek mám roztáhlej tak, že si ani nemůžu usrat beze strachu z posrání. Navíc mám neustálý nutkání srát, ale když si dojdu na hajzl, tak ze mě nic nevyleze,“ nadechnu se. „Taky mi dělá problémy sedání.“
„Hlavně upřímně! Dobrou chuť!“
„Sličný princi. PĚKNĚ DĚKUJI!“
„Prosimtě, nedělej se. Stejně sis to užil víc jak já.“
„Prosim?“ vykulím oči „Kvůli tvý sobeckosti sem si musel včera drandit kačera sám!“
„Neřvi tak, nebo nás někdo uslyší,“ znuděně si míchá kafe.
„To je mi u prdele! Ať to všichni slyší, jaký prase mám za dvojče!“
„Klidně pokračuj v ječení, ale nemůžu ti zaručit, že mi jen tak náhodou před ostatními nějakým nedopatřením nevyklouzne, jak chlupatou máš zadnici!“
„To neuděláš?!“ zděsím se. Sakra, budu si ji muset časem oholit. Co by na to řekly mé fans? Já, jejich vzor, božsky krásný Bill Kaulitz, dokonalý každým kousíčkem těla a teď tohle? Nikdy! „No dobře, znamenám si do diáře pod O: jako oholit si zadek, do kategorie A: Abych na tom nebyl jako Tomovy koule!“ vítězoslavně se zachechtám.
Viditelně v něm hrklo. „Nené,“ probodne mě pohledem. Chvíli zarytě mlčí. „Víš jak mě to nebaví? A škrábe to,“ kňourá. Zase má ten jeho ďábelsky svatej výraz. V duchu se musím smát. My jsme magoři. Oba dva úplně stejní. Měl bych mu říct, jak strašně se mi libí, když se zlobí? Nikdy! Copak neznáte to přísloví, které říká něco v tom smyslu: Lidé nikdy neříkají co si myslí a říkají co si nemyslí? Nebo tak nějak. (Mně osobně se tohle rčení hodně ověřilo v praxi. Hlavně sama na sobě. Jediný místo, kde opravdu tvrdím, co si myslím, je počítač, proto sem tak ukecaná. x) A taky o tý ukacanosti furt mluvím. Vidíte, už zase!)
Přisunu si k sobě talíř a s pořád nasupeným pohledem si ukousnu kus housky. Tom se na mě upřeně podívá a ukousne si větší.
Opovržlivě si odfknu a strčím si do pusy dvakrát tak velký kus. Provokativně před ním přežvykuju jak bůvol.
Přivře oči a nastrká si zbytek půlhousky do chřtánu. Vezmu druhou půlku rozkrojené housky a narvu si ji do úst až po okraj. Cha! Sakra, dusím se.
Tom se ke mně nakloní přes stůl, naše pohledy se střetnou a jako na povel si začneme rvát do pusy vše, co nám přijde pod ruku. Pěkňoučká slepička, pár rohlíčků, krupičná kaše a nesmíme zapomínat na hroznové víno. Ty tam, jo ty! Podej mi ten banán a ta krkovička by nebyla k zahození, ovšem až po půl kilu točeňáku. Dámy, kdo tam zapomněl tu vidličku? Tu jen tak nestrávím. Au, to bude bolestivý sraní, no jen ať si mě Tom zkusí oprcat teď! Skončí na marodce s pérem na vidličce, jestli chápete, jak to myslím. Dost, dělá se mi špatně. Zalejeme mlíčkem…
„Tohle nikdy nepochopim,“ směje se Gustav opřený o futra a kroutí hlavou. S pobaveným uchechtnutím naznačí prstama pistol a fingovaně nás odpráskne.
„Ale pochopíš,“ zamručí Georg, taktéž pozorující nenasytnou žranici a skočí Gustovi kolem krku. „Počkej s tím střílením. Pro tvý dva prstíčky mám jinou komůrčičku!“
A to je KANEC
No dobře, tak těch posledních pár řádků nebylo dvakrát realistických, ale povídku bez tý trošky nerealizmu bych nepřežila.
Komu se líbila povídka a její styl humoru, může si přečíst ještě další, šílenější než je tahle, na blogu www.pankracnotdeath.blog.cz jen tak narychlo spíchnutým. (Nemám to už kam dávat a mám neblahé tušení, že mi brzo zatuhne počítač nadobro.) Ale upozorňuju, že si dělám srandu naprosto ze všech a není mi nic svaté. I ze sebe samé. To by bylo asi tak vše a ještě malá třešnička na dortu (pro neznalce mangy, čtěte z prava doleva):
(Bishounen= nehoráznej kořen, nebo-li bishík)
Konečně konec, teď se zase můžete vrátit do krásného světa plnýho iluzí, kde neexistují chlupaté zadnice ani nevyčištěné zuby a nedejbože! Tlustí homosexuálové. xD Hezký imaginární svět vám přejí- bratři v triku. (Škoda jen že né v něčem jiném.) ^__^ Loučím se panstvo. *Pukrle* Na ten malej náznak sarkasmu zapomeňte, já jsem taky taková 😉 (13 stránek! Proboha proč jsem jenom tak ukecaná?! Zavřete mi tu pusu už konečně někdo.-Ehe, to nebyla výzva-)
autor: Macikxxx
betaread: Janule
Mno já nakonec nevim, co si o tom myslet.. radši nechám vyjádření na ostatních xD
tyvole xDD ty seš božíí xDDD já nemám slov xDD tyvole xDDD to je DOKONALOST!! *válí se smíchy* *zařvala smíchy** xDDDDDDDDDDDDDDDDD panebože jak ty to děláš holka xD oo Billův zadeček,pěkně ochlupený xDDD dokážu si představit xDDD chudák Billí xDDD tyvole super!! XDD obdivuju těěě!! XDD to není normal xDD OMG OMG xD *chcípam* xDD
Hani,Katy,Ery,pstě co chcete : seš zlá XD nakonec tady nic neokomentuješ a bez lítosti mi šlohneš first cometíQ xDD I HATE YOU!! XDD tak si o tom mysli co já ne? XD
jáááá uuuumřuuu!!! xDDDDDDDDDDDDDDDDDdd
no hej to je moc tohle!!! ale dobrýýýý
ježiš xDxDxDxD to je muj konec xDxDxDxDxDXDxDXDXDxDxDxDxD
to bylo úžasný xD
milá autorko tohoto zvrhlého čehosi, právě se ti povedl zajímavý kousek xD tohle byl první sadističtější twincest, co jsem kdy četla a ode dneška to se mnou bude hodně k nevydržení xD
Ještě před chvílí jsem si myslela, že chápu význam slova realistický a vida, všechno je jinak, ono to znamená něco dočista jiného – co největší počet vulgárních výrazů na třinácti stránkách. Jo, poučení na člověka číhá na každém kroku. Donutila jsem se silou vůle tvoji… ehmm… realistickou povídku dočíst až dokonce a to si piš, že mě to stálo nějakého přemáhání. Jsem ráda, že jsem nakonec pochopila, že to bylo vtipné (mělo to být vtipné, doufám ???), soudě podle tygří masti, jinak tedy nevím, čemu bych se jako přestárlá, otylá feministka s nevyčištěnými zuby měla smát. Jo, už vím, naprosto mě dostal úvod k tvé… hmmm… povídce. To o těch vlastních zkušenostech, sestře a análním sexu. Milá autorko, ten úvod se ti moc povedl, už dlouho jsem se tak nezasmála.
heej vytlem jak blazen, u prvniho i druheho dilu.. napsany uplne uzasne.. 🙂
HA
HA
HA
To je tak blbý, až to bolí.
Kattys: 😉
no… tenhle druh "humoru" mi moc humorný nepřipadá…
noo skutečnost někdy bolí :D… tak co dodat, snad jen že až se tohle stane skutečností budu si v tu dobu potřásat pravicí kuřatama na ptačím bálek(a tak dáme ňákou lidivou: vrabče vrabče ty si hloupi-pí-pí, proč mi šlapeš na pazourky-ký-ký..)…
Milá Kattys možná sem ten tvůj komentář nepochopila ale příjde mi jako záporný plnej zlý ironie a zapšklosti pod obalem hezkých slovíček(měla by sis jít zaběhat nebo šípat dříví, to pomáhá ;)… zřejmě si asi ještě nepocítila "rozkoše" análního sexu jelikož pro holky -až na nějaké vyjímky- je to zážitek velice nudný a opravdu se při tom cítíš jkao když potřebuješ srát(teď jako mluvím za sebe- čímž také byly myšleny ty vlastní zkušenosti :P) …loučim se Kek Matek Britak:D
Macikxxx-autor: jsi bystré děvče, můj komentář si pochopila naprosto přesně, to je opravdu úleva. A když už jsem u toho děvčete, jestli se pod přezdívkou Macik neskrývá tlustý homosexuál… jakže to bylo dál??… jo… tlustý homosexuál s chlupatou zadnicí, tak naprosto nechápu, co tu vlastně řešíme… mám na mysli tu tolik vzývanou realitu.
Na závěr bych chtěla podotknout, že jsem to zřejmě byla já, kdo přesně nepochopil danou situaci. Domnívala jsem se, že poznámka o urážlivých komentářích je míněna jako nadsázka, dokonce snad i vtip. No, vidím, že jsem se mýlila. Očividně to znamenalo – buď chval a nebo mlč.
sem v nemocnici na jipce nec hci aby mě převezli ještě do márnice b!tu chcipnu smichy!
ano přesně tak *JOKINGLY* ^__^ mé ego je až příliš ješitné
a teď vypadám jako hlupák páč tam má bejt ž 😀
Me se to moc libilo, takej vytlem u toho xD
*cough cough* myslíš příliŽ nebo jeŽitné? *cough cough*
mno nic.. konečně sem se nějak dohrabala k tomu, co si o tom myslim..
Dobře, ten styl humoru mi nevyhovuje, vulgárnosti moc nevyhledávám, ale to říct nechci, to by byl můj problém, že sem se nutila to číst až do úplnýho konce..
Spíš mi vadí, že to naprosto neni realismus, do reality to má snad ještě dál než Jaňulinky Dar či Časoprostor (čímž ty ffky nijak neurážim, ptž je uctívám).. Ne, takhle by to mezi dvojčaty (a ani nikým jiným) určitě neproběhlo, pokud ten někdo jiný není pár s velmi nízkým IQ.
Docela mě mrzelo, že z toho nakonec vylezlo tohle, protože sem vážně očekávala něco realistickýho a proto sem to zkusila přečíst..
Jediné co by mohlo tento tvůj obrovký omyl omluvit, by byl tvůj věk a tudíž ve škole dosud neprobraná látka – "realismus" …
…fajn nebudeme se uz nadale hadat kdo koho intelektualne vic prebyje (dívala jsem se do pravidel českého pravopisu a opravdu se příliš píše se š jak sem prvně myslela ale příliž je takové víc naškrobené, no ne?) pac jeste nakonec vyhraju soutez o nejvic okomentovanou povidku a dostanu darkovej poukaz na koupi okurek ve vybranych obchodech(autorky blogu to nesmi brat jako urazku ;P )
Tvůj názot znám a už to dál nechci řešit. (Nebo ti tam pošlu taky jednu časoprostorovou :D)
Oká něco k tomu řeknu
To je mazecká povídka sem se valela smíchy…
a ten konec s Gečkama nejlepší xD hnedka zítra jdu na tvůj blog… tvůj "smysl pro humor" žeru xD