autor: Macikxxx
Povídka, Rape me, aneb co nám včelky zatajily (Taky jsem přemýšlela o Rape me, aneb co na včeličkách nevysvětlíš nebo Rape me, aneb na co jsou včeličky krátké. Fakt nevím, vyberte si, co je libo.), je ehm… no poněkud realistická. Řekla bych jedna z nejrealističtějších tady. Pokud realistická berete jako: ne tak nesplnitelná jako ostatní. Pravděpodobnost, že se tohle stane, je asi tak jedna ku jednomu tisíci od běžného jedna ku stotisíci. Kdybych totiž brala realistická, tak, jak je to definované ve slovníku, naši milí bratři v triku by místo divokýho sexu hráli piškvorky s hrnkem kakaa. Tím jsem chtěla říct, že by se nic jako incest nestalo. Takže varuji, ti kdo chtějí žít v blažené nevědomosti, že děti nosí čáp, by rozhodně neměli číst tuto povídku, a také ti, kdo si nechtějí znechutit twincest.
Upřímně, já už si ho tak trochu znechutila dávno, protože vždy když vidím nějakou fotomontáž nebo čtu povídku, představím si, jak to dělám se svou sestrou, a chce se mi zvracet. No jen si to zkuste. U těch dvou je to samozřejmě něco jiného, silně vzrušujícího, jenže já si nemůžu pomoci. A tak jsem se rozhodla zplodit tuho historku a odhalit ty stinnější stránky análního sexu, o kterých se nikde nemluví. Něco jsem použila z vlastní zkušenosti, ale tohle je zcela fiktivní příběh a podobnost s některými postavami je čistě náhodná. Takže už jen krátce na závěr:
Souhlasím s užitím sexuálně orientovaného materiálu pro svoji osobní potřebu, a to v soukromí, sexuálně orientované materiály mne neurážejí, nepohoršují a na uvedené stránky vstupuji dobrovolně Pokud se nacházím ve státě, ve kterém je hranice zletilosti stanovena odlišně od České republiky, potvrzuji, že splňuji veškeré podmínky zletilosti a možnosti vstupu na uvedené stránky. Na uražené komentáře nebude brán zřetel. Šmarja já sem magor… Tak už proboha čtěte. xD ^__^ okurasama princátka!
Fuj to sem se lek! Jen tak jsem si listoval poštou od fans a tu na mě vyskočí fotka, jak to šiju svýmu bratrovi do zadnice. Šmankote, je tohle vůbec legální? A jakto, že tam nebylo varování. Nedoporučuje se lidem se slabým srdcem!? Koukám na ten obrázek jak vyjevenej, ale nevypnu ho. Po prvotním šoku si začnu obrázek prohlížet pečlivěji. Ta fotomontáž je hrozně udělaná a tak, ale něčím mě zaujala. Cítím takové zvláštní mrazení po celém těle. Skoro až vzrušení… No ty vole! Nějakou dobu zasekle civím do monitoru. Sakra, měl bych s tím přestat a to okamžitě! Je to hnusárna! Ale zakázané ovoce, jak je známo, chutná nejvíc.
Nenápadně se otočím dozadu, abych se ujistil, že pokojové dveře jsou zavřené a nedočkavě si začnu prohlížet obsah webovek. Skouknu pár nepovedených i povedených fotomontáží. Pořád ten mrazivý pocit s vědomím, že dělám něco zakázaného. Jenže fotomontáže mě moc nezaujaly. Hnědý tělo a useknutý bílý obličej mi prostě nějak nesedí. Heh. Skočím teda na fanfictiony. Přečtu si asi tři jednorázovky.
No ty krávo, co si ty lidi ještě nevymyslej. On by nestačil divoký opilecký sex s bratrem? To si to musím ještě nechat udělat od psa?! Wow. Sme zvrhlá doba! Ale je tu další věc, kterou si nepřiznávám, a totiž ta, že mě to silně vzrušuje. Fakt… Doprdele. Sem stejnej zvrhlík jako oni! Možná ta živá představa, že jsem to já, o koho se jedná. Listuju dál. Nějakým způsobem se dostanu do sekce kreslených obrázků, trhnutím strnu. Ucítím silné píchnutí v oblasti podbřišku a nejsem sto odtrhnout oči od obrazovky.
Tohle že jsou moje reakce? Kurva, proč? Běduju v duchu a umírám nad tím obrázkem. Klečím na něm s rukama svázanýma pod hlavou a Tom mi ho vesele cpe do zadní části mého těla s pobaveným a uspokojeným šklebem. To samo o sobě ve mně vyvolalo silné pocity, jenže můj výraz! Ten mě dodělal. Prudce zavřené oči a stisknuté zuby. Výjev takové trpící rozkoše, že se to ani popsat nedá. Páni. Normálně se mi zvednul.
Skvěle, ne jenom že mě rajcuje pohlavní sex se zvířetem nebo s mým bratrem. -Ehm, i když přiznejme si to, to je to samé…- K tomu všemu jsem masochista! Znovu se zadívám na obrázek. Další elektrický impulz v podbřišku, vystřelující až do těch nejcitlivějších míst. Neslyšně roztáhnu nohy. Opřu si ruku o židli a natlačím se na ni, jak mi to jde. Propaluju pohledem obrazovku a sleduju v odlesku svůj výraz. Proboha, musím si to udělat. Ještě jednou se přes kalhoty zhoupnu dopředu na ruce a skousnu si ret. Sakra, představa sebe samého mě dostává snad ještě víc. Dohání mě to k šílenství. Sám pro sebe si trochu zakňučím.
A pak prostě vypnu. Přestanu se kontrolovat a zajedu si rukou do džínů. No co, že může kdykoli někdo přijít, seru na to. Určitě bych slyšel kroky a včas přestal. Jen se mi špatně sedí. Se sebezapřením přestanu v činnosti a rychle se vyhoupnu na postel do kleku. Neustále mi v hlavě hraje ten dotyčný obrázek. Pár barviček poskládaných do sebe… To nikdy nepochopím. Vzpomenu si i na další obrázky a příběhy, v mysli si je živě přehrávám. Zapojím i druhou ruku.
Sakra, sakra, sakra, zrychlím. Sehnu se a opřu levou ruku o prostěradlo. Do hajzlu, kroky! Slyším je zřetelně, jdou chodbou, není pochyb. Tom! Ale třeba jde jenom do svého pokoje. Máma to určitě není, jela za babkou a vrátí se až pozítří. Ale kroky nazahýbají. Kurva! Musíš přestat! Nejde to, moje ruce neposlouchají. Kousnu se do rtu. Okamžitě toho nech! No tak slyšíš?! Nemůžu, bohužel jsem v takovém bodu kdy je rozkoš silnější než zdravý rozum. Prudce zavírám oči a třesu se. Přestaň! Teď! Hned! Dělej! Na chviličku si představím, jak příjemné by bylo nepřestávat. Do píči!
Otevření dveří.
„Brácha-„
Konečně až tohle donutí zastavit mé nezbedné zápěstí. Udýchaně koukám do překvapených Tomových očí.
„Ehe,“ zazubím se a okamžitě si kolem sebe začnu zmateně omotávat peřinu. Z toho šoku mi srdce buší jak splašené. „Potřebovals něco? Já se tu jen tak eee protahuju, že. Před spaním…“ Agrrr! Já se tu neprotahuju, já chci umřít.
Tak už di! Snažím se udržet oční kontakt. Jen se proboha nedívej na obrazovku. Prosím!
Jeho výraz se začne měnit. „Né nic, jen sem…“ probodne mě pohledem.
„Yawn,“ hlasitě zívnu. „Áchch,“ mlasknu. „Tak jestli nic nepotřebuješ, klidně jdi.“ Co to melu?! „Sem strašně unavenej.“ Pro jistotu zívnu ještě jednou a nejistě na něj zamžourám. Měl bych zívnout i potřetí?
„Vždyť je teprv sedm! Sice je už tma, ale chtěli sme přece jít na tu akci. A jak můžeš jít spát, když máš zaplej-“ NE! „-počítač…“ Zadívá se na monitor a zarazí se. Ehh, třeba se mu ten mučednickej obrázek taky bude líbit. V duchu zavyju a schovám si hlavu pod polštář rudý až… tam dole! Prokletej pinďour!
„Too hučení mě uspává,“ kuňknu zezdola. Buhúúú, pokusím se zatlačit hlavu co nejvíc do matrace. Třeba se udusím.
„Ty-„
„Chrr. CHRR!“ přeruším jeho začínající proslov nemístným zachrápáním. Vypadni! Navíc jsem tak vyděšenej, že si dneska už určitě dobře neudělám. A dalších deset let taky ne! Taková ostuda. Ono nestačí, že mě přistih při tom, jak si to dělám u pictu, kde mi to dělá zezadu moje vlastní dvojče, já tam musím být ještě svázanej! Teď si o mně určitě myslí, že jsem zvrhlík a úchylák. Ale když nad tím uvažuju… on má vlastně pravdu. A to ještě neví o tom psovi! Už odešel?
Z mých úvah mě vytrhne hrubé popadnutí za kotník a strhnutí na zem. Ty hulváte!
Ty krávo, asi jsem si vyrazil dech. Ležím zkroucený pod Tomovým klečícím tělem a vyděšeně mu koukám do očí. Má takový upřený pohled a divoký úsměv. Co to dělá? Trochu se narovná, prohlédne si mě po celé délce, načež mi pomalu položí dlaň na zip od kalhot a přitlačí. Propaluje mě pohledem s úsměvem od ucha k uchu. Rozšířím zorničky. Čekám, co bude dělat.
Ale pak Tom zesílí stisk a zatne nehty.
Zhoupnu se na koberci dozadu: „Doprdele, co to dě-“ V tu chvíli mě Tom popadne a stiskne mi ret. C-co? Kdo? Proč? Kdy?!… Jak?
Třeštím oči jako žába. „Mhmmhmmnnhm. Nnn!“ zabuším mu pěstmi do zad. Jenže Tom v žádném případě nehodlá přestávat, místo toho mě palcem a ukazováčkem chytí za bradu a násilím mi ji otevře. Cítím jeho horký jazyk na mém a piercing mi tlačí do rtu. Začínám pochybovat o tom, kdo z nás je větší zvrhlík, já to aspoň dělal potají… ehm teda až na ten konec.
Zrovinka, když chci rezignovat a přidat se, mi zatne nehty do ramene a kousne mě. Zacukám sebou.
„Takže tobě se líbí mučení, jo?“ zavrní s přimhouřenýma očima a pobaveným podtónem. „No kdo by věřil tomu, že jednoho krásného večera najdu své dvojče, jak si honí péro nad jeho vlastním obrázkem na kterém je ještě k tomu týranej!“ Přitáhne si mě k sobě a věnuje mi další z jeho hrubých polibků. Pořád nechápu, kam tím míří.
„A teď si představ, co by se stalo, kdyby se to dozvěděl bulvár!“ začne kroutit hlavou. Dobře, měním názor; chápu až MOC dobře, kam tím míří.
„Ty prase, mě chceš vydírat, jo?!“ vyděsím se. „Já já to nechápu, vždyť peněz máme oba dost, a a a seš můj brácha…“
„Ano, přesně tak, sem tvoje dvojče. Vypadám stejně, cítím se stejně, mám stejné rysy, pocity, TOUHY,“ významně se na mě zadívá. Eee, mám takové nepříjemné tušení, že…
Moc dobře si všiml, že mi už došlo, co chce dělat. Divoce se usmál.
Jen ho zaraženě pozoruju a nebráním se.
Jeho ruka mírně sklouzne dolů. „Co kdybychom si ty naše touhy vyzkoušeli naostro,“ (Naostro? Trefný…) rozepne si kalhoty a vyklouzne z nich. „Co říkáš?“ jeho tón ztvrdne, popadne mě za vlasy a násilím si mě přitáhne k rozkroku. Užasle si uvědomuju, co to tu provádíme! Jako bych to nebyl ani já, jen to celé pozoroval zdálky.
Roztřesenými prsty mu stáhnu trenky, pořád v Tomově sevření. Dyk já ho v životě nikomu nekouřil! Proboha, jak to mám asi udělat, když mu nestojí. No co, zatím ho jenom vezmu do ruky a budu to dělat jako sobě samýmu. Páni, můj druhej čůr- ehm přirození, co držím v ruce. A hele, ono to zabírá. Dodá mi to trochu sebevědomí. Díky bohu, že jsem kluk! Tom už začíná hlasitěji oddechovat… Jenže co teď? Moje první vítězství nevydrželo dlouho. Vybavím si všechny možný péčka, co jsem kdy viděl. Fajn, udělám to samý jako ty hambatý holky. Díky bohu za porno! Doufám, že mu chutná po pomerančích, jinak se toho jazykem nedotknu!
Skloním hlavu a trochu olíznu špičku. No, tak nic hroznýho to zatím není a ani nijak zvlášť hnusný, oddychnu si a vezmu ho do pusy. Chi, takový pokusy, co na Tomovi provádím. Ale musím přestat, nesmím přece vypadat jako úplný začátečník. Mám svoji hrdost, né? I když mi jí moc nezbylo. S nově nabitou energií se pustím do práce. Wow, moje první zdravý kouření. Tak ať je co nejlepší.
***
Uf! Měl jsem se aspoň před tím vysmrkat! Nemůžu dejchat a sople mám všude kolem, navíc Tom je jak šílenej a neustále mi rve hlavu dolů a přiráží, hudruju si pro sebe se zkaženou náladou. Fuj, mám svejch holubů plnou držku. Mně je špatně! A nelíbí se mi to. Proboha, hlavně ať už se konečně udělá nebo tu zdechnu! Tak co na to říkáš? Aha chápu, tvůj pták někde v mých plicích je zavšemluvící odpověď.
Cítím, jak mi mé dvojče násilně tlačí hlavu pořád níž. Zvedne se mi žaludek a mám co dělat, abych ještě s těmi soply nejedl dnes už po druhý svoji večeři. Má to naprosto stejný účinek jako dva prsty v krku, akorát místo prstů tam mám rozhodně něco jinýho. Prudce zaprotestuju a škubnu hlavou nahoru, dusím se a je mi blbě. A má chlupatý koule.
***
Začínám usínat, všechno pořád ve stejných kolejích. Tom funí a ryje nohama do podlahy jak divoká svině. A já pořád slintám a lížu a saju a teče mi z nosu, ale něco se přece jen změnilo, uvědomil jsem si další fakt – měl jsem si vyčistit zuby, protože ty slinty smrděj jak nemytá prdel. To mi připomíná, že jsem se ještě dneska nebyl vysrat a jestli mi ho tam tenhle princ bude chtít narvat, musí počítat s ochrankou, přes kterou se bude probíjet. Úplně jak v Šípkový Růžence. Až na ten rozdíl, že místo šípkových růží tam bude jejich pravý opak. Teda co se vůně týče… Vyprsknu smíchy a přestanu s cucáním. Stejně mě to neba! Pořád se směju a Tom se trochu naštval.
„Ty ve brácha, seš romantickej jak Andreasovy spoďáry.“ Ty náhodou romantický jsou!
„Promiň,“ pořád se ještě pochechtávám. Asi jsem se zbláznil. Kouřím tu bráchovi, a ještě k tomu svýmu DVOJČETI péro, dusím se, mám rýmu, zacpanej anál a tlemim se. Dobře, odvolávám to asi.
„Bille,“ žadoní Tom, klekne si a nakloní se ke mně. „Prosím, snaž se.“ Najednou se v jeho obličeji objeví zklamání. „A nebo radši jdi, asi jsem se splet.“
„Né,“ zakňučím. Musím to nějak zamaskovat! Přece mu tady nebudu vykládat mou teorii o Růže Šípkový. „Já jenom, že jsem to nikdy s klukem nedělal a sem nervózní,“ přetvařuju se jako on. Začervenám se a uhnu pohledem. „Taky jsem si to tak nepředstavoval.“ No podívejte se na nás, jakou šarádu tu oba dva hrajeme!
Doufám, že jsem si ty sople stačil utřít všechny, abych tu teď nedělal ostudu v takový romantický chvilce, kdy všechny fanynky twincestu vzdychají.
Jemně mi zvedne bradu, čímž mě donutí se mu podívat do očí.
„Si nádhernej…“ šeptne. A davy šílí.
„To je sice moc hezký a tak, ale nechápu, jak to souvisí s mou nervozitou.“ Třeba je pod vlivem nějakého opiátu a mluví z cesty.
Nakloní se ke mně a s úsměvem mě líbne na tvář. „Tak to by snad stačilo, a teď do práce,“ rozáhne nohy, vystrčí na mě ten svůj banán a svůdně zamrká. Ale já nejsem žádná opice, abych mu to sežral! „No tak to dovi!“ zvednu ruku v mávacím gestu. (tzn. Dovidzenia, bo jak se to píše. n__n)
„Ts! Tak si klidně di! A pořádně si zacpi uši, abys neslyšel, jak si ho budu honit. Stejně to bude asi nejlepší, páč to tvoje chrochtání mi už lezlo na nervy!“ Ale, ale, páníček še ňám uražil.
„Debile!“ štěknu na něj. „Taky že du!“ vyhoupnu se po patách. Bych chtěl vidět tebe. Zatvářím se nasupeně a chystám se odejít. Fajn, zajímalo by mě, kde dneska budu spát, když tohle je můj pokoj. U Toma rozhodně ne, to bych radši cucal tejden starou ponožku. I když… co že jsem to dělal před chvílí? Achjo, co takhle se jít pozdravit se svým starým kamarádem gaučem?
„A co pusa na usmířenou,“ vzdá se s mírným úšklebkem. Je mu naprosto jasný, že prohrál.
S vítězoslavným potlačovaným šklebem se skloním k jeho obličeji a našpulím rty.
„Né sem, ty hlupáčku,“ ukáže směrem dolů. Né, já už nechci! Chytne mě za zátylek a donutí si zase kleknout.
„Nenávidím tě,“ pronesu a olíznu mu špičku. Ďábelsky se na mě usměje.
Tohle škádlení mě rajcuje a jeho očividně taky. Má ho ještě naběhlejšího. Snažím si to aspoň trochu užívat a raději si pomůžu rukou. Tím aspoň zabráním dalšímu případnému pokusu o donucení, abych ho vzal po celý délce. To už by se bez mých vnitřností na jeho břiše neobešlo. Přemýšlím, že bych o tom mohl sepsat nějakej song. Ódu na bratrova šulina.
Tak si tak pěkně uvažuji a zapomínám na všechny zábrany. V návalu inspirace zapojím i zoubky a oční kontakt, kdy se snažím tvářit trýznivě a slastně zároveň. Jen pevně věřím, že se mě teď nezeptá, jestli nepotřebuju na toaletu.
Ucítím mírný chvění. Jůů, popožene mě to k větší snaze. Zrychlím a opřu se dlaněmi o podlahu. Zavřu oči a s velkým sebezapřením si ho narvu celýho do krku. Hlavně nezvracet! Pořádně mi kope, ale zvládnu to. Jóhó.
Moje nadšení bohužel netrvá dlouho. Nějak jsem totiž zapomněl, že tyhlecty typy věcí taky něco produkují a náležitě jsem se na to psychicky nepřipravil. Takže mě náhlý příval lepkavé tekutiny v krku víceméně zaskočil. Takhle prudce jsem snad nikdy oči neotevřel. No fůůůj, teď už se určitě pobleju a nedá se tomu nijak zabránit.
Rychle se odvrátím na bok a vydávím zbytky Tomova příspěvku do téhle hry. Je to neuvěřitelné, ale nic jinýho než mrtvý děti moje útroby neopustilo. Se těm šlapkám ani nedivím, že si za to nechávají připlácet, taky bych si nechal. Taková potupa.
Tom se opře rukama o zem a zhoupne se ke mně. „Wow, je to vážně tak nechutný?“ kouká na mě nadrženýma, ale zároveň starostlivýma očkama.
„Umm vynikající,“ uhnu pohledem.
„Jak to chutná?“ sehne hlavu a vecpe se mi do obrazu. Miluju, když je takhle roztomilej. Jako koťátko.
„Si vochutnej, když tě to zajímá,“ odbydu ho.
„Ty hovado,“ zavrní a přivře oči. „Chci tě takhle umatlanýho,“ vrhne se na mě a povalí na zem.
Mírně nadzdvihne hlavu: „Hmm chutnáš tak zvláštně, jakoby slaně. Vždyť to není zas tak strašný.“ NENÍ ZAS TAK STRAŠNÝ?! Se nediv, když to je v mém podání.
Už už chci něco namítnout, ale Tom mi v tom zabrání prstem položeným na rty. Pomalinku mi s nimi vjede do pusy, násilím mě donutí ji otevřít. Po dlouhém, hrubém polibku se do mě hladově zakousne a oslintá moje bříško.
Chytnu si ho za pas a přitáhnu. „No snad nechceš pokračovat?“ zeptám se naoko nesouhlasně. Je mi naprosto jasný, že tímto večer nekončí. Ještě mě čeká zevrubná prohlídka mých vnitřností.
Olízne mi tvář a zašeptá: „Tva tvoje hvězdička je k nakousnutí.“ Ehe? Poslouchá mě vůbec? Za tenhle večer mi snad nikdy neodpověděl na mou otázku. Humpf!
„Na to sem se neptal!“ nepovolím.
„Hf! Neumíš ocenit kompliment!“ probodne mě pohledem. „A navíc,“ usměje se a sjede pohledem k mým těsným ryflím. „Copak je asi tohle?“ ukáže na vybouleninu.
„Sousedovic křeček! Požádali mě, abych jim ho pohlídal.“
autor: macikxxx
betaread: Janule
Auuuuuuuuu tak tohle je opravdu trošku jinak pojaté..
ale rozhodně třebim druhou půlku!!! xD
A davy šílí. To mě dostalo:D
Jako je to zajímavý, bez servítek:D a jak v jinech povídkách je to všechno nádherný, tady se mi to fakt chvilkama hnusí:D Bill v puse..no fuj, jdu si něco přečíst:D:D
Ten konec xDD SEM Nepochopila jeslti Géčka spolu taky
Ale jinak uplně užasný
tohle je naprosto dokonalý xD *vůbec se netváří jako malá sadistka xD*
heeej no ty kráso, tlemim se tu jak kretén.. 😀 😀
no… nářez…
tak toto je sila!
prej sousedovic křeček xDDD to mě položilo xDDD
Hej to je mazec xD
Prokletej pinďour! xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD dostáváš mě do nejvyššího bodu varu xD absolutně mazecký xD
Uf! Měl jsem se aspoň před tím vysmrkat! Nemůžu dejchat a sople mám všude kolem, navíc Tom je jak šílenej a neustále mi rve hlavu dolů a přiráží, hudruju si pro sebe se zkaženou náladou. Fuj, mám svejch holubů plnou držku. Mně je špatně! A nelíbí se mi to. Proboha, hlavně ať už se konečně udělá nebo tu zdechnu! Tak co na to říkáš? Aha chápu, tvůj pták někde v mých plicích je zavšemluvící odpověď.
Cítím, jak mi mé dvojče násilně tlačí hlavu pořád níž. Zvedne se mi žaludek a mám co dělat, abych ještě s těmi soply nejedl dnes už po druhý svoji večeři. Má to naprosto stejný účinek jako dva prsty v krku, akorát místo prstů tam mám rozhodně něco jinýho. Prudce zaprotestuju a škubnu hlavou nahoru, dusím se a je mi blbě. A má chlupatý koule.
xD xDD ježišimarjá xD holka ty seš prostě to nejlepší na dežotní náladu xDDD
xDD Nevím co dělat dřív: umřít obrovským záchvatem smíchu, pláče, nebo jít nejdřív zvracet!
Asi to doporučím kámošce a pudu se z toho zážitku vyspat. xDD Tak dobrou. xD
Jpo jasně hlidáá křeča aaa nemužu :D:D
To teda byla paráda hlavně ten konec smíchy jsem málem umřela.