autor: Janule
„Kde máš Billa?“ zeptal se Gustav, když se Tom vedle něj posadil na sedačku ve společném obýváku. Tady se scházeli večer u televize, nebo když chtěli být jen tak spolu a kecat o všem možném.
„Šel spát, nějak ho to rozbalování zmohlo,“ odvětil Tom a natáhl se na stolek pro ovládání. Georg seděl v křesle v podivně zkroucené pozici se zakloněnou hlavou, a když se ozvalo první lehké zachrápnutí, bylo jasné, že s ním velká zábava nebude. Všichni byli za dnešek utahaní, ale ten, kdo se namáhal nejvíc a bušil celý den do svého nástroje, byl čilý jako rybička. Gustav byl prostě nezničitelný. „Dáme film?“ mrknul na něj Tom v naději, že se nebude muset nudit u večerního zpravodajství, které běželo v televizi. Nechtělo se mu ještě spát, ale protože Bill bral vážně svoji misi a nařídil si budíka na třetí ráno, aby se mohl spojit s Niky, musel vypadnout. Dostal totiž vyhazov, protože dokud byl v pokoji, Bill nemohl usnout.
„Jasně, vyber něco,“ souhlasil bubeník a vytáhl z kapsy mobil. Přišla mu zpráva. Tom se otočil od skříňky s poťouchlým výrazem, a jak bylo jeho zvykem, neodolal, aby si do svého kamaráda nerýpl: „Od nějaký kočky?“
„Jo,“ přikývl Gustav a Tom jen překvapením otevřel pusu. Netušil, že se v životě jejich bubeníka něco změnilo. „Od ségry,“ dodal s úšklebkem, když se dostatečně pokochal Tomovým udiveným výrazem. Taky si z něj rád utahoval, to měli oni dva společné.
„Jo ták,“ usmál se Tom a hrabal dál ve skříňce narvané filmy všeho druhu. „Horor, sci-fi, fantazy nebo komedii?“ nabízel jako hokynář, a když ani po chvíli nepřišla odpověď, dodal: „Dobře, jak chceš, Gugí, dáme horor, vždyť já si klidně odpovím sám,“ spokojeně zastrčil cédéčko do přehrávače.
„Neříkej mi Gugí, víš, že to nesnášim,“ ozvalo se výhrůžně ze sedačky.
„Promiň Gugí, já zase nesnášim, když mi neodpovídáš, a na tohle se ozveš vždycky,“ přilítla rychlá odpověď. Klasický slovní fotbal, který mezi nimi probíhal už léta. Tom ztěžka dosedl vedle kamaráda na sedačku, hodil nohy na stolek, jak měl ve zvyku a zmáčkl play. „Co píše?“ zeptal se, aby řeč nestála. Gustavovu starší sestru znal odmalička a měl ji rád, vždycky je ve všem podporovala a fandila jim.
„Babička je nemocná, budu se za ní muset jet podívat,“ povzdechl si Gustav. „Nepřijede na mojí oslavu, to mě štve,“ dodal a začal sestře vyťukávat odpověď. V tu chvíli jako by do Toma praštil palicí. Gustav má pozítří osmnáctiny. Sakra!… vždycky na to zapomenou. Zvedl se ze sedačky a vydal se rychle ke dveřím. „Co je? Myslel jsem, že budem koukat,“ udiveně za ním otočil hlavu Gustav, ale Tom jen mávl rukou.
„Víš, já vlastně teď nemůžu, musim si ještě něco zařídit,“ odpověděl a už byl v trapu. Zapadl do kuchyňky, odhodil ze židle prázdnou krabici od pizzy, sedl si a vytočil Davidovo číslo.
„Co je, Tome, děje se něco?“ ozval se manažer po třetím zazvonění. Jeho sexy přítelkyně právě zvedla oči v sloup, pronesla něco o tom, že už má těch jeho otravných harantů plné zuby, vymanila se mu z náruče a odkráčela se upravit do koupelny. Zase měla díky tomu dredatému paku zkažený večer. Sice jí bylo jasné, že je práce pro Davida důležitá, ale jeho oddanost těm čtyřem puberťákům, jí začínala pomalu unavovat. Nebylo rande, aby o nich alespoň nemluvil…
„Dave, průšvih, Gusta má v pátek narozky, my na to zapomněli,“ vydechl nešťastně Tom.
„My ne, Tome, my ne… my máme připravenou na zejtra oslavu. To vy s bráchou jste na něj zapomněli, jako každej rok. Schválně jsem čekal, jestli si vzpomenete, paka. Zejtra se sejdem po práci a oslavíme to, jo?“ pobaveně odvětil manažer. „Teď už mě laskavě nech, mám tu důležitý povinnosti, opovaž se ještě volat, zabiju tě,“ pohrozil, „ani kdyby hořelo,“ dodal ještě, típnul hovor a vydal se najít Novu, která, jak tušil, byla opět naštvaná jako vždy, když jim někdo z jeho svěřenců přerušil slibně rozjeté erotické hrátky. Hlavně že klukům připomínal, aby ho dneska nerušili, že má pronajatý pokoj v nejdražším hotelu… teď bude muset začít znovu a udobřovat si ji… ach jo… pohlédl smutně na svůj napjatý rozkrok… to zas bude trvat…
Tom si oddechl. Ještě že mají kolem sebe lidi, kteří si tyhle věci pamatují. Oni s Billem nikdy nebyli schopni si pamatovat žádné výročí, kromě těch svých. Přitom Gustav měl narozeniny krátce po nich, ale ve víru událostí na to vždycky nakonec zapomněli. Teď teprve mu došlo, proč jejich bubeník tak usilovně už od prvního dne nahrává… v pátek pojede domů, aby svou plnoletost oslavil s rodinou. Nějak jim to v tom fofru nedocvaklo… zítra mu budou muset skočit něco koupit… ale co?… asi flašku, když může od zítřka od půlnoci oficiálně pít…
Bylo mu teď trapné se vracet zpátky do obýváku, když tak rychle vypadl. Gustav by se určitě vyptával, co tak nutného si zařizoval, že to má za pět minut hotové, a ještě by z něj nakonec vytáhl pravdu. Tenhle rok se prostě nesmí dozvědět, že na něj zase zapomněli. Opatrně nakoukl do pokoje, jestli už Bill spí, a když zaznamenal jeho pravidelné klidné oddechování, opatrně se svlékl, zalezl k bráškovi pod peřinu, chvilku se hřál v jeho teple a za pár minut usnul jako mimino.
♣♣♣
Niky spala neklidně… na digitálních hodinách discmanu, které si odhadem nastavila, když jí dnes Viv přinesla oběd, bylo zhruba kolem třetí ráno. Začala sebou na posteli neklidně házet, byla zrovna ve snové části spánku a zdálo se jí o muži, kterého viděla jen jednou a jenž jí svým zlým výrazem připomínal každou noc, že to, co se jí přihodilo, není nic nevinného, i když zatím nijak fyzicky netrpěla. Věděla, že jí hrozí nějaké nebezpečí, ale neměla šanci zjistit jaké. Naučila se s tím žít, protože Vivian stále nemluvila, od ní se nic dozvědět nemohla a jiná šance nebyla.
Dnes si celý den kreslila, učila se německá slovíčka, hrála dvacetkrát sama se sebou ‚člověče nezlob se‘ a ‚prší‘. I když vlastně ne… hrála s Billem. Na místo svého soupeře postavila obal od cédéčka, z kterého na ni vážně zíral. Mluvila s ním celý den. Konečně měla nějakou tvář, na kterou se mohla soustředit, a i když jí neodpovídal, byl pro ni partner k úžasně dlouhým monologům. Vyprávěla mu všechno, co ji napadlo, a byla šťastná, že si má s kým „povídat“. Nepřipadala si už jako blázen… měla pocit, že mluví s někým…
Dnes si celý den kreslila, učila se německá slovíčka, hrála dvacetkrát sama se sebou ‚člověče nezlob se‘ a ‚prší‘. I když vlastně ne… hrála s Billem. Na místo svého soupeře postavila obal od cédéčka, z kterého na ni vážně zíral. Mluvila s ním celý den. Konečně měla nějakou tvář, na kterou se mohla soustředit, a i když jí neodpovídal, byl pro ni partner k úžasně dlouhým monologům. Vyprávěla mu všechno, co ji napadlo, a byla šťastná, že si má s kým „povídat“. Nepřipadala si už jako blázen… měla pocit, že mluví s někým…
„Niky, jsi tam?“ ozvalo se náhle v její mysli. Trhla sebou a z výrazu její spící tváře bylo možné číst překvapení a šok. Byl to ten samý hlas, který k ní už jednou mluvil. Teprve teď si vzpomněla, co se jí včera vlastně zdálo. Sen o zlém muži byl v tu ránu pryč a vystřídal ho ten včerejší…
„Niky, slyšíš mě? Mluv se mnou, prosím,“ naléhal neznámý. Přestože zněl příjemně, bála se ho… ještě nikdy se nestalo, aby uvnitř své mysli slyšela cizí myšlenky, byl to zatraceně divný pocit. S tímhle si nějak nevěděla rady. „Niky… ozvi se, prosím, nemáme moc času,“ znovu naléhal ten, kdo o sobě včera tvrdil, že je Bill. Panebože… copak se opravdu definitivně zbláznila? Zdá se jí sen, že k ní mluví Bill… je to nejspíš jen výplod její bujné fantazie, následek dnešního odpoledne, kdy s ním bez přestání mluvila, přesvědčovala sama sebe. Ale zvědavost byla silnější a něco ji nutilo mu zkusit odpovědět…
„Niky, slyšíš mě? Mluv se mnou, prosím,“ naléhal neznámý. Přestože zněl příjemně, bála se ho… ještě nikdy se nestalo, aby uvnitř své mysli slyšela cizí myšlenky, byl to zatraceně divný pocit. S tímhle si nějak nevěděla rady. „Niky… ozvi se, prosím, nemáme moc času,“ znovu naléhal ten, kdo o sobě včera tvrdil, že je Bill. Panebože… copak se opravdu definitivně zbláznila? Zdá se jí sen, že k ní mluví Bill… je to nejspíš jen výplod její bujné fantazie, následek dnešního odpoledne, kdy s ním bez přestání mluvila, přesvědčovala sama sebe. Ale zvědavost byla silnější a něco ji nutilo mu zkusit odpovědět…
„Ahoj,“ pomyslela si nesměle. Nechápala, jak ji slyší, ale hned reagoval…
„No konečně, už jsem myslel, že se mi neozveš,“ oddechl si hlas v její hlavě. „Hledám tě, včera jsem ti to říkal, pamatuješ si na to?“ vyptával se.
„Pamatuju…“ pomyslela si a zjistila, že stačí jen vědět, že myšlenku odesílá a ono se to skutečně stane. „Proč jsi v mojí hlavě, a kdo jsi?“ zeptala se ustrašeně.
„Jsem Bill. Včera jsi mi odpověděla, když jsem tě volal. Mluvíme spolu telepaticky. Potřebuju vědět, kde jsi, abych tě našel a dostal domů, ale musíš mi pomoct, sám to nedokážu,“ zněl hlas zoufale.
„Domů…“ povzdechla si Niky, ale vzápětí ji napadlo něco jiného. „Jak můžeš být Bill, nerozumím německy,“ poslala myšlenku a čekala, jestli přijde nějaká reakce. Teď se konečně dozví, že je to celé nesmysl… nemělo to přece logiku.
„Telepatie je přenos myšlenek, nepotřebuješ umět můj jazyk a já zase tvůj, rozumíme si beze slov,“ vysvětlil jí a pokračoval. „Pamatuješ na svou babičku? Uměla totéž co ty, zdědila jsi její schopnosti, proto spolu teď můžeme takhle mluvit.“ Znělo to jako krásná pohádka, ale mělo to spoustu trhlin. Babička sice měla nadání, to ano, ale ona sama na sobě zatím nic moc nepozorovala… občas vnímala a viděla něčí auru, hlavně u Billa jí přišla výrazná a silná, ale že by s někým mohla mluvit pomocí myšlenek, to se jí ještě nestalo… Co když s ní mluví jen její vlastní podvědomí… Co když opravdu zešílela a teď se to začíná projevovat? Nechtěla být blázen… bála se toho… měla strach z těch schopností, o kterých hlas mluvil… Tušila, že nakonec stejně přijdou, babička jí to říkala, než umřela, ale dosud se tomu bránila zuby nehty…
„Niky… jsi tam?“
…
„Tak Niky… ubližují ti? Mluv se mnou, čas běží a spojení se může za chvíli ztratit,“ naléhavě mluvil hlas.
„Ne!“ vyhrkla. „Nikdo mi neubližuje,“ donutila se poslat myšlenku. Tohle přece musí tomu na druhém konci říct. Vivian se o ni stará dobře a nikdo jí tu nezkřivil ani vlásek na hlavě. Takové obvinění se jí nelíbilo.
„To jsem rád. Víš kdo, a proč tě unesl? Tušíš, kde jsi?“ vyptával se dál údajný Bill.
„Nevím nic,“ přiznala nešťastně Niky. „Stará se o mě Vivian. Je na mě hodná. Pak tu byl ještě nějaký chlap, ale jen dvakrát. Jsem v nějaké místnosti bez oken, ale netuším kde,“ rozpovídala se. Najednou se jí zalíbilo, že má s kým komunikovat, a že ten někdo na druhé straně jí odpovídá. Sice mu stále nevěřila, že je tím Billem, za kterého se vydává, ale začínalo jí to být jedno. Měla s kým mluvit a to byla úžasná změna.
„Sakra, myslel jsem, že toho budeš vědět trochu víc,“ zněl hlas zklamaně. „Takhle tě budu těžko hledat.“
„Opravdu jsi ten Bill?“ kuňkla nesměle. Nedalo jí to a musela se zeptat. Vždycky tušila, že v tom klukovi na plakátech je nějaká zvláštní energie, ale že by byl telepat, to ji nenapadlo. O sobě to ale taky nevěděla, a teď se tu s ním možná vesele vybavuje…
„Jo, jmenuju se tak odjakživa,“ pobaveně potvrdil její protějšek. „Mám tu tvůj hrnek, co máš ráda. Víš, ten, cos dostala od rodičů. Jsem na něm ještě s dlouhou ofinou… už mě štvala, chtělo to změnu, tak jsem to ostříhal,“ zněly jí v hlavě myšlenky, které vykouzlily na jejích rtech úsměv. Ano, takový hrnek přece doma má… jak o něm ví? Že by opravdu mluvila sama k sobě?
„To celé je jen sen, viď, Bille?“ povzdechla si smutně. „Za chvíli se z něj probudím a ty se mi ztratíš. Chtěla bych, abys tu byl se mnou pořád.“
„Ne, neboj se, zítra se zase oz-…“ bylo poslední, co ještě slyšela. Pak už se hlas ztratil definitivně a nastalo ticho…
„Bille?“ zkusila znovu navázat spojení, ale když se delší dobu nic neozývalo, vzdala to. Pomalu upadala zpět do hlubokého spánku, v jehož nižší hladině podvědomí už telepatie neměla šanci.
♣♣♣
„Sakra!“ zasyčel Bill. „Tohle je šílený! Každou noc jenom pár minut, takhle se k ní dohrabu bůhví kdy,“ brumlal si pod fousy vztekle, ale potichu, aby nevzbudil Toma.
Když mu ve tři hodiny zazvonil budík, snažil se ho rychle umlčet, aby mohl Tom klidně spát, ale zapomněl vypnout opakování, a když za pět minut zvonil znovu, s Tomem to stejně ani nehnulo. Spal jako dřevo.
Dnešní spojení bylo v háji. Bill nechápal, proč se ztrácí tak rychle, netušil, že Niky se díky nezkušenosti dostává ke svým telepatickým schopnostem jen ve spánku a to ještě jen tehdy, když se její vědomí nachází ve fázi, kdy se jí zdají sny. V tu chvíli se u ní sama nastartuje schopnost komunikovat myšlenkami a bez jejího bdělého vědomí se snaží navázat spojení se světem za čtyřmi holými zdmi. Bohužel spojení mizí, když se dívka dostane do hlubší fáze spánku.
Když mu ve tři hodiny zazvonil budík, snažil se ho rychle umlčet, aby mohl Tom klidně spát, ale zapomněl vypnout opakování, a když za pět minut zvonil znovu, s Tomem to stejně ani nehnulo. Spal jako dřevo.
Dnešní spojení bylo v háji. Bill nechápal, proč se ztrácí tak rychle, netušil, že Niky se díky nezkušenosti dostává ke svým telepatickým schopnostem jen ve spánku a to ještě jen tehdy, když se její vědomí nachází ve fázi, kdy se jí zdají sny. V tu chvíli se u ní sama nastartuje schopnost komunikovat myšlenkami a bez jejího bdělého vědomí se snaží navázat spojení se světem za čtyřmi holými zdmi. Bohužel spojení mizí, když se dívka dostane do hlubší fáze spánku.
„Tak co? Dobrý?“ zamumlal Tom, když se k němu bratr přitiskl a zahříval se o jeho spánkem horké tělo. Hřál jako kamínka.
„Jo, dobrý,“ odpověděl Bill, objal Toma kolem pasu a zavřel oči. „Nic se jí snad nestalo, je v pořádku, ale stejně zatím nevím nic,“ dodal šeptem.
„Hmmm,“ zabručel Tom. „Gustav má narozky, zejtra bude oslava,“ dodal ještě po chvíli, když si vzpomněl, že o tom bráška zatím nemá tušení, ale odpovědi už se nedočkal. Bill vyčerpáním hned usnul.
*
„Hoooooooodně štěěstíííííííí zdrááááávíííííííííí, hoooodně štěěěěstí zdráááááááááááví, hoooooooodně štěěěěstí, milý Gustavééééééé, hoooooooodně štěěěěstíííííí, zdráááááávíííííííííí,“ řvali všichni sborem narozeninovou odrhovačku, držíce v rukou skleničky se šampaňským. Odbila půlnoc, bouchlo několik lahví šampaňského a nastaly první minuty osmého dne měsíce září. Sklo cinkalo o sebe a hluk v místnosti režie, kde se oslava konala, jen hučel. Stoly se prohýbaly pod jídlem, které nechal David donést z vyhlášeného hamburského lahůdkářství, víno a pivo bylo v bateriích naskládáno podél zdi a hosté se začínali bavit. Gustav přijímal gratulace a netvářil se přitom zrovna nadšeně, tohle byla fáze oslavy, které by se nejradši obloukem vyhnul, neměl moc rád, když se pozornost upírala k jeho osobě. Dneska měl ovšem smůlu. Nejradši by jako pštros strčil hlavu do písku a dělal své obvyklé: „Já tu nebyl, nejsem, ani nebudu“, jako při většině rozhovorů a televizních debat, kterých se se skupinou zúčastňoval.
„Volal Sasha z Brava, že máš u nich hromadu dárků od fanynek, tak jsem mu řekl, ať to sem o víkendu přivezou. Budeš mít co dělat, až se vrátíš,“ sdělil mu s radostí David, „kluci ti určitě rádi píchnou, už maj praxi,“ zašklebil se na dvojčata, sedící spořádaně vedle sebe na sedačce. Oba měli momentálně plnou pusu čehosi dobrého, v rukou skleničky se šampusem a živě diskutovali. Hudba hrála hlasitě, nebylo rozumět vlastnímu slovu, ale nikomu to zřejmě nevadilo.
„Pojď si zatancovat,“ vybídla oslavence Dunja, když mu jako poslední pogratulovala k narozeninám a do ruky mu vtiskla asi desátou láhev drahého alkoholu, kterou dostal.
„Pojď si zatancovat,“ vybídla oslavence Dunja, když mu jako poslední pogratulovala k narozeninám a do ruky mu vtiskla asi desátou láhev drahého alkoholu, kterou dostal.
„Ježiš, neblázni, víš jak to nesnášim,“ bránil se, ale její nekompromisní ruka už ho táhla na parket. V pomalém rytmu ploužili těsně vedle Georga, jenž už dávno zapředl rozhovor se sestrou jednoho ze zvukařů, kterou dotyčný pozval pod nátlakem, jakmile se o ní zmínil. Jinak by tu kromě Dunji byli samí chlapi. Geo jak viděl sukni, okamžitě se snažil si ji zabrat pro sebe. V poslední době nemluvil o ničem jiném, než jak nutně potřebuje ženskou. Dnes měl konečně po dlouhé době ideální příležitost, a taky se jí okamžitě chopil. Oslavenec měl na brzké ráno objednaného řidiče, který ho odveze domů k rodině, aby svou plnoletost mohl oslavit i s nimi, tudíž měl Georg volný pokoj a dvě postele, které se lehce daly srazit k sobě.
Oslava probíhala v klidu, skleničky cinkaly, jídlo mizelo, v místnosti už nebylo díky cigaretovému dýmu skoro vidět, ale nikoho to nevzrušovalo. Málokdo byl ještě střízlivý, aby bojoval za práva těch pár nekuřáků, kteří tu museli vydržet. Dvojčata si vydobyla svá místa na sedačce, odkud byl výborný výhled na improvizovaný parket, popíjela a sledovala cvrkot.
„Mrkej na Gea, jak se snaží… kdybych chtěl, tak mu jí v pohodě vyfouknu,“ poťouchle se vytahoval mírně ovíněný Tom Billovi do ucha.
„Opovaž se,“ zasyčel Bill a plácl ho nenápadně po stehně. „Chceš tím naznačit, že ti nestačím? Máš snad málo sexu?“ zahučel výhrůžně Bill. Jeho opilá žárlivá hlavička měla hned jasno, jak to jeho dvojče myslelo…
„Nestěžuju si, ale mohlo by to bejt lepší,“ odpověděl Tom schválně tak, aby Billa ještě víc popíchl. Věděl, jak tohle jeho bráška nesnáší. Dráždilo ho, když jen zdálky hrozilo, že by se Tom mohl začít otáčet za ženskými. Bavilo ho si z Billa utahovat, zvlášť, když byl opilý a to po šesté skleničce bublinek už jeho dvojče bylo spolehlivě. Při jejich tělesné konstituci toho ani jeden z nich moc nevydržel a nezachránilo to ani kafe, které před chvílí dopili.
„Jauuu,“ vyjekl Tom, když ucítil štípanec do zadku. Billova pomsta za provokaci byla zákeřná, ale účinná. Jeho nehty dokázaly kolikrát udělat pořádkou jizvičku i přes látku. „Tak za tohle si tě dneska podám, to se spolehni,“ pohrozil Tom s úsměvem od ucha k uchu a kopl do sebe další skleničku šampaňského.
„Nemůžu se dočkat,“ pohodil Bill vyzývavě hlavou a zvedl se. „Jdu tančit,“ dodal a vrávoravým krokem vyrazil k poloprázdnému parketu. Tom se pobaveně ušklíbl, pohodlně se usadil a sledovat Billovy úchvatné taneční kreace. Když měl jeho bráška něco v sobě, docela mu to i šlo. Fascinovaně sledoval jeho vlnící se boky, a když mu hlavou blikla scéna, která se odehrála na téhle sedačce před dvěma dny, byl totálně v háji. Věděl, že tahle noc bude ještě žhavá…
autor: Janule
betaread: Janik
joo :D:D Bill prostě umí :D:D
Bill je šikulka, že ho napadlo další noc ve stejnou dobu zkusit navázat spojení s Niky:) Rozhodně je to velký pokrok, přestože Niky mu toho moc říct nemůže… třeba se jí podaří něco zjistit od Vivian, když se učí ty německá slovíčka…:)
Provokatér Tom, takhle trápit brášku, to nebylo pěkné:)) Ale Bill se mu pomstil, dobře mu tak:D Ovšem představa opilého Billa na parketu je šílená, nedokážu se nesmát:D
Dneska mi to nějak nepíše, asi to bude tím šíleným týdnem, co mám za sebou a tím ještě šílenějším, co mám před sebou:) Takže dneska toho nechám, ať nepíšu nesmysly:) V každém případě, tenhle díl mi zvedl náladu… snad mi ji zase nezkazí ta matika, co mě teď čeká:)
Dlouhá žhavá noc, na kterou se Tom těší, alespoň malý úspěch, že se Bill opět spojil s Niky, trocha alkoholu a oslava…to je krásnej život:o) Snad už to půjde cak cak, aby stihli natočit album a vydali ho 😀
krásný…x)) doufám, že tu žhavou noc nevynecháš…xD
Ja už se začínala bát že si přestala psat eroticky sceny xD xD
už se těším na ty ďabliky v akci xD xD
mne hrabe 😀 to : Hoooooooodně štěěstíííííííí zdrááááávíííííííííí som si normálne zaspievala 😀 a čo , mi to tak prišlo 😀
super x) len tá Nikina "vada " s telepatiou …. Bill by jej to mal objasniť a stretnúť sa s jej babičkou..teda ak ešte žije x)
😀 chudák Gustav 😀 zase na neho zabudli 😀 Tom to zahral v skutku "nenápadne " 😀
Asi už to tady bylo psaný hodněkrát, ale nemůžu si to odpustit …. Tohle, kdyby někdo zfilmoval, tak je to něco neuvěřitelnýho…. Nahrála bych si každej díl, krása. Ale zase se někdy stává, že se to filmařům tak nepovede, vyjádřit každou myšlenku, každé hnutí mysli, takže to necháme být, tak, jak to je… Takhle to je stejně nejlepší :)))))))
To tedy není od Toma s Billem hezké, že vždycky zapomenou na Gugího narozeniny, ovšem zas tak moc se nedivím, já minulý týden málem zapomněla na ty svoje. Ještě že mám tak milé a ohleduplné kolegyně, které se dožadovaly chlebíčků a dortíčků a mě konečně došlo, že už… ono taky slavit narozeniny v mém věku :)))) V případě osmnáctin je to ovšem o něčem jiném a jsem ráda, že se Gustavova oslava vyvedla a taky jsem zvědavá, co ti dva opilci provedou v dalším díle 🙂
Bill a Tom vždycky zapomenou na Gugího narozky? 😀 😀 To jsou teda kamrádi! 😀 A Tom byl opravdu ´nenápadný´, když se hnedka po zmínce Gustiho narozek, vypařil 😀 😀
Tak jsem ráda, že se Bill opět s Nikčou spojil..ale je fakt, že se toho od ní asi moc nedoví, když ona sama neví, kde je, nevím příjmení těch lidí se kterýma ´žije´ a ani neví, na co ji chtějí.. :/