Zamilovaný dikobraz 5.

autor: Rachel

„Cože?“ Tom Billa pomalu pustil a nechápavě hleděl do jeho uslzených očiček. Udělal snad špatně, že mu řekl tak, jak mu to říkalo jeho srdíčko? Bill si s ním propletl prsty na ruce.

„Chci, abys zopakoval to poslední slovo,“ pípl tiše a podíval se na Toma prosebným pohledem. Nic si nepřál víc, než to znova slyšet. Ucítil Tomovy ruce na svém pasu.

„Lásko,“ špitl Tom a malinko netrpělivě sledoval Billa, který byl jako u vytržení. Teď jej objal a položil svou hlavu na Tomovu hruď.

„A to jsi myslel vážně, že jsi mi tak řekl?“ Bill pořád nemohl uvěřit, že to nadmíru krásné oslovení patřilo jen jemu. Tom si jej k sobě více přitisknul a pohladil po vlasech.

„Kdybych to nemyslel vážně, tak bych ti to přeci neřekl, lásko,“ dodal a vyhledal svými rty ty Billovy.

„Já ti věřím, Tome,“ šeptal Bill a obmotal své ruce kolem Tomova krku. Sotva se od sebe odtrhli, aby se mohli nadechnout, už dychtili po rtech toho druhého. Líbali se několik dlouhých minut. Bill zasněně stál, očka měl zavřená a ukazováčkem si přejížděl po rtech.

„Nikdy v životě jsem nebyl šťastnější,“ promluvil jako ve snách. Tom jej políbil.

„Já také ne. Měli bychom se už ale opravdu převléci.“ Tom se podíval na jejich mokré šatstvo a vzal do rukou svoji hromádku s oblečením.

„Půjdu se tedy převléci do pokoje, ano?“ jemně líbl Billa na nosík a pelášil po schodech nahoru. Byl strašně rád, že se ho Bill nebojí. Rozhodl se pro teplou sprchu, a když uslyšel hluk z dolní koupelny, pochopil, že Bill také. Nechal dopadat horkou vodu na svá ramena a těšil se, až se natáhne k vyhřátému krbu a na rty mu budou přilétat Billovy polibky. Volaly po nich a také po Billových roztomilých pusinkách. Tom se rychle vysprchoval, upravil si svůj drdol z dredů a oblékl se do čistého a hlavně suchého oblečení. Cítil, jak se mu celým tělem začíná rozlévat příjemné teplo. Velkou osušku hodil na topení a vyšel z koupelny dolů za Billem. Bill seděl na pohovce u krbu, přikrytý dekou a na stolečku měl položené dva hrnky s teplým čajem.

Jakmile jeho bystrá hnědá očka spatřila Toma, poplácal na volné místečko vedle sebe.

„Pojď za mnou,“ špitl vábivě a nadzvedl Tomovi deku. „Zahřívám ti místečko,“ špital dál rozněžněle a mrkal svými dlouhými řasami. Tom neváhal ani minutku. V mžiku byl u Billa. Tiskli se k sobě pod dekou a vzájemně si tak dodávali teplo. Upíjeli horký čaj a dívali se na plápolající plamínky v krbu. Bill se otočil na Toma a nepatrně otřel své rty o jeho krk. Tom si svého brášku ukazováčkem za bradu přitáhl k sobě a naléhavě jej políbil. Znovu a znovu se nechali unášet polibky toho druhého. Tom nořil prsty do Billovy uhlově černé hřívy a podvědomě mu zakláněl hlavu, aby se mohl jazykem dostat co nejdále do jeho krku. Po chvilce si Billovu hlavinku položil na hruď a líbal jej do voňavých vlásků. Úplně ho omračovala ta květinková vůně, která z nich vycházela.

„Krásně voníš, lásko,“ zašpital něžně a omámeně přivřel víčka. Nic. Tom se trochu nadzvedl, aby na Billa viděl. Bill už dávno nevnímal. Teď podřimoval a vůbec mu nevadila skutečnost, že spí vsedě. Pro něj bylo důležité, že je s Tomem. Tom pevně zavřel oči, ale ať se snažil jak chtěl, stejně nemohl usnout. Alespoň se tedy díval na dohořívající plamínky v krbu a popíjel čaj. Docela měl i hlad, od rána vlastně nic nejedl. Ale nechtěl Billa budit svým vstáváním. Raději seděl a v hlavě si promítal dnešní krásně strávený den. S Billem mu všechno připadalo hezčí. Jen s Billem mohl vnímat všechnu tu nádheru kolem, o kterou by obyčejně ani okem nezavadil. Jen Billovy měkké polštářky se s těmi jeho dokázaly pomazlit. Jen u Billa mohl zažít ten krásný pocit, když vás šimrají motýlci v bříšku. S Billem byl prostě šťastný. Ani nevnímal, že se teď usmívá. Bral to jako samozřejmost. Zničehonic uslyšel známý zvuk auta a následné volání.

„Kluci, už jsem doma!!!“

Tom se nad Billa nahnul, aby ho mohl pošimrat na tváři.

„Bráško, vstávej, mamka už přijela,“ zkusil to, ale výsledkem bylo, že se Bill jen přetočil na bok a něco nesouhlasně zamručel. Tom nevěděl, co dělat. Ještě jednou se Billa pokusil probudit, ale když ani to nepomohlo, zůstal sedět.

„Kluci, tak kde jste?! Donesla jsem vám pizzu!“ Simone už si doopravdy myslela, že si vykřičí hlasivky. Jenže jakmile Bill z polospánku zaslechl slovo pizza, vyletěl jako blesk a hnal se za ní do předsíně.

„Čau, mami,“ zavýskl hned, jak ji spatřil a vytrhl jí krabice s pizzou z ruky.

„Nono, snad nemáte takový hlad? Jedli jste vůbec něco?“

Bill jen zakroutil hlavou, protože už měl v puse první kousek pizzy a společně s matkou šel do kuchyně. Tom zrovna doskládal rozházenou deku a zářivě se na Simone usmál.

„Ahoj mami,“ přivítal ji pusou na líčko a mrknul na Billa.

„Tome, vy jste odházeli sníh?“ Simone si vzpomněla na počáteční šok, když šla po zameteném chodníku k domu. Nikdy dvojčata do ničeho nenutil, ani jim nedávala práci, proto ji teď udivilo, že sami od sebe odházeli sníh.

„Jo, ale bylo to hned,“ přitakal jí Tom, nespouštějíc oči z Billa, který nevnímal nic jiného, než pizzu.

„Hele, nech mi tam!“ napomenul jej káravě, když viděl, že jedna krabice je už prázdná. Oba se tedy posadili za stůl a jako slušně vychovaní se pustili do jídla. Celou večeři po sobě házeli významné pohledy a kdykoli se Simone otočila, poslali si vzdušnou pusinku. Simone se nakonec také posadila a všichni tři si pochutnávali na výborné šunkové pizze. Ještě chvíli se koukali na televizi. Tom už se nemohl dočkat, až znova ochutná Billovy rty. Jejich matka si ani nevšimla, že na sebe ti dva neustále civí. Bylo asi deset hodin a Simone už doopravdy podřimovala. Bill se posadil blíže k Tomovi, ale bohužel ne tiše. Simone sebou škubla a rozlepila oči od sebe.

„Asi už půjdu spát, kluci, jsem fakt dneska utahaná,“ zívla.

„Dobrou noc, mami,“ odpověděla dvojčata sborem a zanedlouho opravdu uslyšela cvaknutí dveří. Bill seděl vedle Toma a nepatrně se dotýkal jeho natažené dlaně. Tom jediným stisknutím tlačítka televizi vypnul a natočil si Billovu tvář k sobě. Lehce se o sebe otírali svými rty. Tom položil svou ruku Billovi za krk a pomalu mu čím dál více zakláněl hlavu. Opatrně se líbali a nemohli se toho druhého nabažit.

„Tome, půjdeme už spát?“ Bill se od Toma odtáhl pro nedostatek vzduchu a pohladil jej po tváři. Tom mu prsty políbil a přikývl. Také už se neviděl jinde, než v posteli. Ruku v ruce kráčeli nahoru. Tom už ani nevnímal Billovo tiché pohihňávání. Bill totiž neustále civěl na Toma a tak neradno se divit, že na schodech neustále zakopával. Zastavili se až přede dveřma Billova pokoje.

„Můžeš jít první, Bille,“ nabídl Tom, a když viděl Billovo přikývnutí a zářivý úsměv, také se musel usmát. Bill kolem něj prosvištěl jako blesk a neustále se chichotal. Tom se otočil a vešel k sobě do pokoje.

Horká voda dopadala na Billova záda a on si jí také patřičně užíval. Nejraději by teď štěstím obdařil celý svět. Rychle se oblékl do čistého spodního prádla a volného trička. Až teď mu došlo, že se dnes úplně zapomněl namalovat. Jedno si však přiznat musel: líbání ve sněhu byla daleko příjemnější činnost, než malování. Vyběhl z koupelny a šel za Tomem do jeho pokoje.

„Tomi, už můžeš jít,“ zakřičel na něj z chodby a vešel dovnitř. Zarazil se. Tom ležel na své posteli a spal. Billovi přišel v tu chvíli neuvěřitelně sladký. Přešel až k němu a posadil se na kraj postele. Chvíli sledoval bratrovu spící tvář a usmíval se jeho pokusům otevřít pusu. Políbil si ukazováček a přiložil jej na Tomovy rty. Tom jen ze spánku zavzdychal.

„Billí, lásko… miluji tě,“ povzdechl si a dál nerušeně spal. Billovy oči se nad tou větou rozplakaly dojetím. Uslzeně sledoval nic netušícího spícího Toma, a přitom se usmíval. Tom byl první, kdo mu tuhle větu řekl. Bill si otřel tvář od slz a zvedl se z postele.

„Taky tě miluju, bráško,“ pípl tiše u dveří a odešel do svého pokoje. Usínal s pocitem lásky na své zamilované dušičce a s myšlenkou, že jeho milovaná osůbka není daleko. Jen za pouhou stěnou.

autor: Rachel

betaread: Janule