autor: Ivetka
,,Jak to, že nespíš, Tommy?“ abych se přiznal, nevím, čím to je, ale za poslední dva týdny nemůžu každý večer usnout. Pořád přemýšlím nad stejnými věcmi, přemýšlím nad stejnými představami, pořád, pořád si představuji to, co nikdy nemůžu mít, to, co se nikdy nestane.
Chci normální život, nechci milovat svého bratra, vždyť to je bláznovství, jsme dvojčata, sourozenci se navzájem nepřitahují, ale on je prostě opak.
,,Nevím… pořád mě užírají myšlenky a nemůžu usnout,“ zabroukal jsem přes tichý hlas televize…
,,A jaké myšlenky?“ tak snadno položená otázka, ale odpověď se nezdá tak snadná… zvolil jsem cestu, že budu upřímný…
,,Billy… toužím po normálním životě. Chci… chci mít nějakou dívku, kterou budu milovat. Nechci, nechci milovat tebe. Tebe chci mít jenom jako bratra… Bráním se pocitům, které vypuzuje moje srdce… Ale nejde to. Asi jsem si nevybudoval dostatečně pevnou stěnu, která by to udržela. Pořád… pořád tě všude vidím, představuji si tvoje dotyky po celém mém těle. Je těžké se s tím vším vyrovnávat. Nechci tě milovat, Billy,“ v očích jsem měl slzy, které drze vyklouzly z mých očí a začaly se kutálet po mých tváří.
,,Ne… Tommy, neplakej, tohle nechtěl ani jeden z nás… Něco ti řeknu, ano?“ kývl jsem na souhlas, nebyl jsem si jistý, jestli bych teď byl schopen něco říct. – ,,Víš… vždycky jsme k sobě měli jiný vztah, než jiní sourozenci. Za ten vztah jsem byl vděčný, nechtěl jsem, aby to bylo někdy horší, ale za všechno lepší bych byl rád. Není dobré, když se bráníš sám sobě, když sám sobě lžeš. To rozhodně není dobré. Nesmíš se bránit tomu, co necítí tvoje hlava, nesmíš se bránit tomu, co cítí tvoje srdce. Nebraň se tomu. Buď… buď to přejde samo, nebo ne. Nebudu ti mít za zlé, když to nepřejde, nebudu ti mít ani za zlé, když to přejde. Přeju ti jenom to nejlepší v životě… buď se mnou, nebo beze mne,“ zašeptal…
Přitulil jsem se k němu a objal ho. ,,Je mi s tebou tak dobře,“ bříšky prstů jsem ho pohladil po paži…
,,Mě s tebou taky, ty můj šmudlo, ani si nedokážeš představit, jak moc šťastný jsem, když jsem s tebou. Jsem rád za každou sekundu strávenou s tebou. Nevídám tě jenom v tomhle světě. Vídávám tě i v mých snech. Vidím tam tvůj úsměv. Vidím tam to, co bych chtěl vidět i v realitě… Billy… chci spát s tebou. Pořád. Bez tebe neusnu… prosím tě,“ zašeptal jsem a televizi jsem zeslabil…
,,Budu u tebe, lásko… vždycky u tebe budu…“ do srdce se mi nalilo tolik krve, že jsem cítil, že buší čím dál, tím víc rychleji, že se chlopeň čím dál, tím víc rychleji otevírá a pouští tak novou krev do jiných síní, za tohle mohlo jedno, jediné slovo – ,lásko‘ .
,,Děkuju, děkuju ti za všechno, bráško,“ nedokázal jsem mu to krásné slovo oplatit. Nebylo to v mých silách. Toužil jsem na něj zapomenout, ale díky tomu se to ve mně neustále stupňovalo. Co mám tedy dělat, abych na něj zapomněl? Mám ho milovat a tak zapomenu? Proč se děje opak toho, co chci? Chci být šťastný, ale to by mi v této chvíli mohl poskytnout jenom on…
autor: Ivetka
betaread: Janule
užasné