autor: Rachel
Černovlasý chlapec seděl u okna a díval se za odcházející matkou. Simone mu řekla, že dnes přespí u jedné z kamarádek, se kterými se rozhodla oslavit úspěšně podepsanou smlouvu v Rakousku. Šla až po ujištění, že se Bill alespoň trochu navečeřel. Dělala si starosti. Byla však přesvědčená, že kdyby tu Tom byl, bylo by to pro Billa lepší. Vzala pár zákusků a odcházela ke kamarádce, která bydlela až na druhém konci Loitsche. Bill se podíval před sebe. Viděl krásný letní západ slunce. Naplno si otevřel okno bez sítě, aby mu lehký večerní vánek mohl počechrat hebké vlasy. Bylo mu jedno, že mu do pokoje nalétá spousta otravného hmyzu. Bylo mu teď všechno jedno. Naposled se podíval na rudé sluníčko, sklíčeně si sedl na postel a znovu se dal do pláče. Jak rád by teď ležel v Tomově náruči a společně by vnímali tu krásnou atmosféru. Už jen při té krásné myšlence propukl v ještě větší pláč. Přerušil jej však jakýsi zvuk, který Bill ani v nejmenším nedokázal identifikovat. Otřel si oči od slz a pomalu se otočil. Na podlaze ležela velká kytice rudých růží. Bill se sehnul a vzal ten puget do náručí. Bylo jich snad sto. Bill k nim přivoněl. Jejich vůně se prolínala s ještě jednou. S tou, kterou znal jen Bill. S tou Tomovou. Musely být vhozeny tím otevřeným oknem, jinak si to vysvětlit nedokázal. Hladil svými prstíky ta heboučká poupátka a po několika dnech smutku a trápení se poprvé usmál. Asi už tušil, kdo mu je hodil. Jak se tou rudou nádherou probíral, vypadla z kytice malá bílá cedulička. Bill ji zvědavě vzal do ruky. Bylo na ní napsáno: ‚Stále tě miluji. Přijď na konec vaší zahrady‘.
Billova očka se po tolika pochmurných dnech konečně rozzářila svou typickou jiskrou. Usmál se a poupátka vděčně políbil. Teď už jistě věděl, od koho jsou. Rychle na sebe přehodil černou mikinku a s růžemi v náručí utíkal po schodech dolů. Neustále si opakoval tu krásnou větu. Stále tě miluji. Hlasitě za sebou práskl venkovními dveřmi a utíkal jejich dlouhou zahradou. Těsně před koncem se zastavil. Na trávníku bylo položených asi dvě sta červených svíček, z nichž každá měla tvar srdce. Všechny ty malé svíčky byly poskládány do tvaru jednoho velkého srdce. Všechny jasně hořely a uprostřed velkého srdce byla rozprostřena deka. Bylo na ní pohozeno asi tisíc okvětních lístků růží. Byly také sytě červené. Bill jen zíral a vůbec si nevšiml, že vedle něj teď stojí Tom. Když však ucítil ten známý něžný dotyk na své ručce, pozvedl k němu oči.
„T-to je pro mě?“ vykoktal a překvapeně se na Toma díval. „Já myslel, že už mě nechceš,“ špitl smutně a raději se pohledem zavrtal do růží. Tom teď nevěděl jak dál. I když ho Bill možná odmítne, bylo mu to úplně jedno. Klekl si před Billa a vzal jednu jeho packu do té své.
„Bille, promiň mi to. Až teď jsem si uvědomil, jaký jsem byl hlupák, když jsem chtěl naši lásku pohřbít. Nikdy bych se tě nedokázal vzdát. Je mi jedno, jestli jsi můj kamarád, bráška nebo moje láska. Miluju tě. Můžeš mi odpustit?“ Tom vůbec nevěděl, kde se to v něm vzalo. Jeho srdíčko však skotačilo štěstím a říkalo mu, že je to správně.
Bill nevěděl, co říct. Takové vyznání lásky tedy nečekal. Také si k Tomovi kleknul.
„Tomi, ty si vážně myslíš, že jsem celou tu dobu čekal na omluvu?“ Bill sklopil tvář s mírným úsměvem. Tom mu ji však za bradu pomalu nadzvedl. Dívali se vzájemně do očí. Už v nich neviděli tu bolest a smutek. Teď už v nich viděli čistou lásku. Pomaloučku se k sobě přibližovali, až…
„Tome, slib mi, že to bude jako dřív,“ Bill prosebně zašeptal, a když Tom přikývl, naplno se vpil do jeho rtů. Po chvíli leželi oba na dece a jejich jazyky si spolu vášnivě hrály. Tom se od Billa odtrhl na milimetrovou vzdálenost.
„Bille, jestli je ti zima, můžeme jít dovnitř.“
„Nene, já chci zůstat tady,“ Bill mírně zavrtěl hlavou a potom už jen cítil, jak se Tom zmocnil jeho rtů. Sám zajel ručkou pod Tomovo triko. Teď po něm toužil tak moc, jako ještě nikdy. Netrvalo tedy dlouho a oba leželi bez jediného kousku látky na rudých okvětních lístcích. Věděli, co toho druhého vzrušuje a co se mu líbí…
Tu noc se sice milovali jen jednou, o to však bylo jejich spojení krásnější. Tom držel prudce oddechujícího Billa v náručí a jemně jej hladil po tváři. Jeho tělem projela vlna štěstí, že jej má zase u sebe. Toho rozhodnutí nelitoval. V tom ho něco napadlo.
„Billi?“ černovlasé klubíčko na své oslovení ihned zareagovalo pozdvihnutým obočím.
„Copak?“ zašeptal a vtiskl mu na krk jednu malou pusinku. Tom se zahleděl na hvězdy nad jejich hlavou.
„Medvídek a srdíčko patří vždycky k sobě a musí být spolu,“ zašeptal, propletl si s Billem prsty a vášnivě jej políbil.
Jako první se ráno vzbudil Bill. Raději se s Tomem přemístili dovnitř, nevěděli totiž, jak by matce vysvětlovali, že nocovali venku. Když Simone přišla, mohla se zbláznit radostí, že u nich Tom je.
A on u nich také zůstal. Nikdy svého rozhodnutí nelitoval. Získal báječnou mámu a ještě lepšího brášku. A to nejdůležitější: pravou lásku, kterou si vždycky přál. Už nikdy o správnosti svého vztahu s Billem nezapochyboval.
Není důležité koho milujeme, ale skutečnost, že milujeme.
KONEC
Ahoj twincest-fandové,
tak už je tu poslední díl téhle povídky, ano, má jen patnáct dílů. Takže bych tu chtěla shrnout pár věcí, které mám na svém twincestním srdíčku:)) Za prvé je to vaše podpora. I když jsem nová autorka a tohle je moje první povídka, vy jste mě vůbec nepodcenili. Dali jste mi šanci předvést můj styl psaní. Děkuju všem za komenty jakéhokoli typu-vždycky jsem se na ně dívala. Jste fakt super, bez vás bych dál nepokračovala. A je úplně jedno, jestli jste četli všechny díly, nebo jen jeden. Ale četli jste a to je nejdůležitější:))
A teď ta druhá věc. Často jsem v komentářích četla věty typu ‚Nedokážu si představit Toma jako řemeslníka‘ . Takže bych se s váma chtěla podělit o to, jak jsem na Tomovo zaměstnání přišla. Bylo to na konci minulého školního roku. Spolužák (teď už bývalý) se tenkrát omlouval, že nebude 14 dní chodit do školy, protože budou u nich doma dělat řemeslníci koupelnu, a jelikož budou jeho rodiče v práci, nemá s nimi kdo být. Takže s nimi musel zůstat on. A tak mě to napadlo. Ovšem ve spolužákově případě to nedopadlo tak, jako v Billově už jen z toho důvodu, že ti řemeslníci byli 50 tiletí týpci:)) Takže bych mu tímto chtěla poděkovat, i když si to asi nepřečte: Marťo, děkuju moc za inspiraci. Hodiny dějepisu s tebou neměly chybu:))
Tak to je asi tak všechno, co jsem chtěla. Psát budu určitě dál, už teď píšu novou povídku, takže nemusíte mít strach, že bych s tím sekla. Mějte se a nezapomeňte: BILL + TOM=TWINCEST FÜR IMMER!!!
Papapa a twincestu a twincest. Blogu ZDAR. Vaše Rachel:))
autor: Rachel
betaread: Janule
betaread: Janule
Krásný!!!!:-*♥
íííí kawai…super moc…měla jsem tu povídku ráda…ba ne, mám ji ráda pořád!! je skvělá…:-)
je to moc klasny =)
úžasná povídka=)) líbí se mi tvůj styl psaní.. jen tak dál… =))
no teď sem se docela dost divila, když si napsala, že je to tvá první povídka! Vůbec mi to tak nepřišlo! Myslela sem, že píšeš už hrozně dlouho! Píšeš naprosto nádherně, neuvěřitelně a já nevim jakejma superlativama to ještě popsat! Tahle povídka je naprosto úžasná!!! Moc se mi líbila!!! Děkuju za ní!
Vynikající povídka, vyspělé fráze a celkově povedené dílo. Mám rád povídky kde se ti dva seznámí náhodou v nějaké zváštní situaci. Jen tak dál, slečno autorko 🙂
Tak jsem si pěkně doplnila chybějící díly… ne že by se mi to nechtělo číst půběžně, já jen prostě nestíhám 🙂
Tvoje povídka se mi líbila, i když musím přiznat, že té romantiky na mě bylo chvílemi až dost, ale zase na druhou stranu, vlastně proč ne 🙂
Jsem ráda, že jsi se s námi podělila o genezi Toma řemeslníka, opravdu zajímavé. Ale stejně, prostě si nedovedu představit, jak Tom obkládá koupelnu :)))
krásná povídka:) opravdu nádherná;)
mám ráda šťastné konce 🙂
Krásný to bylo, moc =) Akorát na můj vkus moc ťuťu ňuňu =D
Moc pěkna povídka,už jsem to jednou psala že¨moc pěkně píšeš.
Rachel, ďakujem za ten koniec. Na to, že toto bola prvotina je nádherná. Plná lásky a nehy. Mám rada poviedky ktoré sa končia krásne a hlavne také, kde sa Tom a Bill milujú a nepodvádzajú sa 🙂 Toto je jedna z nich. Je to pohladenie na duši a ja Ti za to ďakujem. Tvoje poviedky sú všetky (ktoré som čítala) prevoňané medom a prežiarené slniečkom. A sú nádherné 🙂
Krásny záver. 🙂