Rebel 11.

autor: B-kay

„Copak?“ zeptal se jej Tom a na tváři se mu zračil jemný úsměv. Bill nejistě přešlápl na místě s tváří smutně skloněnou.

„Chtěl jsem se jenom zeptat… co se ti na ní vlastně tak líbí?“ vydechl tiše svou otázku a došel o krůček blíž. Tom se na něj překvapeně zahleděl, poté však ublíženě sklonil pohled k zemi.

„Kdysi jsem si myslel, že to možná bude ta pravá… Jenomže teď o tom opravdu pochybuju. Předtím, než si přišel, se pořád smála, ale náhle mám pocit, jako by ten úsměv jenom hrála… Ale kašli na to, Bille. Tohle jsou moje starosti a to tě jistě nezajímá,“ trpce se pousmál a opatrně se k němu sklonil.

Zlehka nasál jeho nádhernou vůni a vtom cítil, jak se k němu Bill podvědomě přisouvá, až náhle ucítil jeho horký dech na svém krku. Na tváři jej pošimrala Billova lesklá hříva a v očích se mu zaleskly slzy při pomyšlení na to, jak ošklivě se k němu všichni chovali. Ani on sám jej nebral tak, jak by si zasloužil. Z každé strany slýchal na svého bratra jenom ubohé pomluvy a varování, které jej však naneštěstí ovlivnily, a proto se kdysi choval tak, jak se choval…

Nejraději by čas vrátil zpátky a místo Roby by si pořídil vlastní byt s Billem. Přesně jak o tom snili, když byli malí. Vysnili si, že budou navždy spolu a spolu také i zemřou. Milovali se natolik, že věřili v to, že se vztah mezi nima nikdy nekazí. Jako každé malé dítě, tak i oni dva měli jisté sny a potřeby, které se snažili uskutečnit. Jenomže s potížema s rodiči se na ně všechno sesypalo a jejich vztah byl náhle úplně jinej. Vyrůstali sice ve společném domě, přesto však spolu sotva promluvili a dokonce i jejich společný pokoj se stal jenom prázdným pokojem jednoho z nich. A jak pomalu rostli, stali se z nich dospělí lidé a jejich cesty se rozdělily úplně. Ale Tom teď cítil, že je musí dát zpátky dohromady! Nechtěl o Billa přijít! Jediné, po čem opravdu toužil, bylo, aby Bill nikam neodešel. Nedokázal si představit, že by jej znovu opustil. Už by prostě nedokázal přežít bez jeho blízkosti a letmého objetí. Byli přeci dvojčata, tak proč by spolu nemohli zůstat?!

Otázka lehká, jenomže odpovědí bylo víc než dost….

Tom opatrně nadzvedl Billovu tvář a zadíval se mu hluboce do očí. I když se Billův pohled od té doby dost změnil, pořád mohl v jeho očích číst tu nádhernou nevinnost malého brášky, který jej miloval nadevše.

„Nedovolím, aby ti Roby ublížila,“ zašeptal a jemně mu přejel palcem po líci. Bill jemně přivřel víčka a nevědomky se do Tomova doteku opřel. Poté však oči znovu otevřel a nepatrně zamrkal, přičemž mu z očí vyklouzla drobná slza.

„Nechci být překážkou mezi váma. Všechno jsem tady akorát zkazil. Klapalo vám to. Sám si mi to hned první den řekl. Já vám nechci ublížit,“ pípl a smutně sklonil tvář. „Všem jenom ubližuju a každý mi za to hezky nadává. Ale tys byl první, kdo byl na mě tak moc hodnej. Děkuju,“ vzlykl a i přesto, že chtěl působit svým typickým dojmem rebela, nedokázal to a zničeně Tomovi padl kolem krku. Ten jej však pohotově objal kolem boků a zoufale jej políbil do vlasů.

„Strašně tě potřebuju,“ zasténal zničeně, a když se mu Bill v náručí ještě více rozplakal, objal jej ještě pevněji. „Nechci, abys ode mě odešel. Prosím,“ sklonil se k Billově tváři a sám sebe nechápal, co se to s ním v poslední době stalo. Billovy oči na něj působily jako ta nejnevinnější věc na světě. Slzy, které mu pomalu stékaly po tváři, mu dodávaly ještě větší křehkost a jeho zklamaně našpulené rty Toma přímo vybízely k líbání.

Bill také utkvěl pohledem na bratrových rtech, kterých se nepatrně dotkl ukazováčkem. Jenom jemně přejel plnost Tomových rtů, opatrně obkreslil jejich obrys a nesmělými doteky vnímal jejich smyslnost. Tom se ani nehnul. Se zatajeným dechem vnímal bratrovo počínání a sem tam nepatrně pootevřel jinak pevně semknuté rty, aby dovolil Billovu prstu vstoupit.

„Asi bych si měl jít lehnout,“ ozval se Bill tiše a po dlouhé chvíli se roztržitě odsunul od Tomových rtů. Ten jenom poplašeně zamrkal, poté však rozverně kývl a pokusil se o nesmělý úsměv.

„Ale kdybys chtěl, tak můžeš zůstat klidně tady se mnou. Nebo bych šel do obýváku já,“ navrhl pohotově, a když uviděl na Billově tváři náznak úsměvu, také se usmál…

Netrvalo dlouho a leželi spolu v jedné posteli, zachumláni do měkké deky, otočeni tvářemi k sobě.

„Takhle jsme spali naposled, když nám bylo tak osm,“ pousmál se Bill trpce a poté se na Toma znovu smutně zadíval. „Moc dobře si pamatuju, jak ses bál bouřek. Vždycky ses ke mně tulil jako nějaké miminko. Snad nikdy nezapomenu na ten strach ve tvých očích. Ale stejně to bylo hezké,“ zavzpomínal i on a náhle uslyšel, jak na okenní parapet dopadly první známky deště, které doprovázelo také hlasité zaburácení stromů.

„Pak ses však bouřky přestal bát a také jsi přestal spávat v mém náručí,“ dokončil Tom zničeně a sklonil pohled ke svým dlaním, které křečovitě svíraly okraj deky.

„Je mi to líto, Tome. Ty hádky, věčný křik a pláč… všechno mě to nějak ovlivnilo a já nechtěl, aby se to zkazilo i mezi náma. Proto jsem s tebou nemluvil. Raději jsem po nocích tiše brečel sám, než abych šel za tebou,“ přiznal se a opatrně se překulil na Tomovo bříško. Hlavu opatrně opřel o pulzující hrudník a na místo, kde se ozýval tichý tlukot Tomova srdíčka jemně vtiskl malý polibek. Tom ucítil zvláštní chvění v podbřišku a sám se sklonil k bratrově tváři, aby jej mohl něžně políbit. Poté se však tiše položil zpátky na polštář a snažil se uklidnit.

Náhle však ucítil, jak se Bill přisál k jeho rtům a začal je pokrývat jemnými a neskutečně nesmělými polibky. Jako by se bál, že jej Tom odstrčí. Celý se třásl a nesmělými polibky chtěl u Toma vyvolat spolupráci. A to se mu také podařilo. Zatímco měl Bill oči přivřené, Tom se na něj díval… Vnímal pohledem jeho neskutečnou smyslnost a vášeň, která v něm jistě dřímala. I z toho jemného líbání mohl cítit neskutečnou dávku touhy a chtíče…

Konečně mohl alespoň na chvilku cítit, jaké to je, když máte v líbání prostor. Konečně pocítil skutečné líbání a nedusil se Billovým jazykem. Ten se totiž s tím jeho mazlil v něžné hře. Dokonce se jejich jazyky jemně proplétaly, i když se jejich rty jenom sotva dotýkaly. Tom však po chvilce ucítil, jak se jeho tělem prolévá ta krásná vlna vzrušení. Tu už necítil hezky dlouho!

Z Robyiných tvrdých doteků a prudkých nájezdů do jeho rtů, se nikdy nedokázal vzrušit. I při milování to bylo těžké, protože se pokaždé cítil znásilněn. Znásilněn vlastní dívkou… Teď tady však žádná Roby nebyla a on měl konečně možnost skutečně cítit, jaké to vlastně je, být skutečně vzrušený. Hravě zatahal za Billův spodní ret, když na sebe něžně narazily jejich vzrušené klíny a za Billovy spolupráce mu něžně svlékl modré triko. Oba dva se něžně usmívali a hravě se dotýkali jazyky. Bill Tomovi také svlékl triko a hodil jej někam stranou. Nevnímali, že se v jejich očích zračí láska. Vůbec si neuvědomili, že se na sebe už neusmívají jako dva bratři, ale jako zamilovaný pár. V jejich očích hrála neskutečná láska a oddanost. Dlaně si jemně razily cestu hebkou kůží toho druhého. Pomalu se zbavovali oblečení, a i když si byli vědomi trestu, který stál nad jejich konáním, nedokázali přestat. Po chvilce se na posteli válelo všechno jejich oblečení a jejich nahá těla se ocitla někde na studené zemi. Bylo to poprvé, co před sebou byli takhle, a přitom si byli takhle krásně blízko. Objímali se a vzájemně se snažili ukonejšit svou touhu prostřednictvím dlouhých hladových polibků. Bill na sebe Toma opatrně svalil a dovolil mu se dotýkat míst, kterých se dotýkalo jenom několik holek. Chtěl se s ním milovat! Po tak dlouhé době toužil mít sex a potřeboval cítit teplo bratrova těla… Za vášnivého tempa líbání se náhle přetočil na záda a jemně pohnul pánví směrem k Tomovi. Ten se na něj nemohl vynadívat…

Bill byl tak nádhernej. Toužil po něm, ale zároveň mu nechtěl ublížit. Avšak Billovo sténání a jemné vzdychání jej přesvědčilo, že má možná jedinou možnost skutečně milovat a být milován. Billa si však k sobě otočil, a až poté do něj pomalounku pronikl. Billova bolest se s každým dalším přírazem ztrácela a sám se musel začít uspokojovat, jinak by to zběsilé tempo nezvládl…

…Té noci se milovali snad pětkrát. Nedokázali se jeden druhého nabažit. Šíleli po sobě. Tohle se jim ještě nikdy předtím nestalo. Avšak s ránem přišlo také malé množství svědomí, které donutilo Billa se zamyslet, zdali nejednal ukvapeně. Probudil se totiž v Tomově náruči u skříně a oba dva byli nazí a také i trošku promrzlí. Nehledě na to se však opatrně posadil a dlouze se zahleděl do Tomova obličeje. Byl krásný a včera se málem snědli. Ještě v tu chvíli dokázal popsat chuť jeho rtů a naléhavost jeho doteků. Jenomže co když to dělal jenom kvůli tomu, že jim to s Roby v poslední době neklape a on to prostě nevydržel?!

Smutně sklonil tvář, na které však vzápětí ucítil hřejivé teplo Tomových dlaní.

„Tome, já,“ zašeptal, avšak víc nestihl, jelikož jej Tom láskyplně políbil. Ten totiž moc dobře věděl, proč to udělal. Ještě dlouho poté, co mu Bill v náručí usnul, přemýšlel a vnímal jeho vůni. Ale teď už to věděl jistě, zamiloval se!

„Miluju tě, Bille,“ zašeptal náhle, čímž Billa málem trefilo. S neskrývaným šokem a překvapením na něj hleděl, jako by snad nemohl uvěřit. Poté se však zamilovaně usmál a nadšeně Toma políbil.

„J-já tebe taky, Tome,“ šeptl a spokojeně opětoval Tomův zářivý úsměv. Náhle se však celým bytem ozvalo hlasité zvonění a nečekané klepání. Oba dva se na sebe smutně zahleděli a ve spěchu začali sbírat poházené kusy oblečení…

autor: B-kay

betaread: Janule