autor: emraud
Tom ležel vedle toho spícího anděla, paže měl ovinuté kolem jeho útlého pasu a sledoval jej při spánku. Byl unavený, ale nedokázal usnout. Zíral na tvář mladšího muže vedle sebe a snažil se zapamatovat si všechny podrobnosti jeho dokonalého obličeje.
Billovo obočí bylo nakrčené a on zvedl ruku, aby ty vrásky na čele uhladil.
Ještě nikdy Billa neviděl tak malého a křehkého jako dítě. O jeho příšerné minulosti měl jen matnou představu, ale způsob, jakým předtím křičel, a způsob, jakým se jej pevně držel, jako by na tom závisel jeho život, mu dostatečně pověděl, čím vším si asi musel projít.
Bylo bolestivé být toho svědkem; srdce se mu lámalo, když viděl Billa tak raněného, a nutkání jej chránit – milovat a starat se o něj, každou minutou sílilo.
Přitáhl si k sobě Billa blíž a mladší muž se lehce podřídil, nos mu přitom zavrtal do hrudi.
„Tomi…“ zamumlal Bill.
Na Tomově tváři se objevil úsměv a srdce se mu naplnilo radostí, když slyšel Billa mumlat ve spánku jeho jméno. To, jak mu mladší muž říkal ´šéfe´, pro něj vždy bylo speciální, ale použití takové přezdívky bylo něco jiného. Srdce mu tak nějak přetékalo pýchou s vědomím, že je pro Billa také někdo speciální.
Tom Billa jemně pohladil po vlasech a lehce jej políbil na nos, než i sám zavřel oči.
***
Bill nevěděl, jak dlouho plakal v Tomově náruči. Jediné, co věděl, bylo, že nechtěl, aby druhý muž odešel, bál se samoty. Měkká pohlazení dredatého muže a konejšivý šepot jej uklidnily a ukolébaly k bezesnému spánku.
Takže když Bill otevřel oči a ucítil, že je v posteli sám, proběhla jím panika. Vyskočil, ale bolest hlavy jej přinutila dopadnout zpátky na polštář. Bylo to jako mít kocovinu, jen horší.
Pevně zavřel oči a sledoval stříbrné kruhy a řetězce tancující za jeho očními víčky, zatímco pečlivě naslouchal jakýmkoliv známkám života mimo pokoj. Ale neslyšel nic.
Pomalu oči otevřel a zamžoural, nechal své oči bloudit po místnosti. Digitální hodiny na stole a paprsek světla mezi závěsy mu řekly, že už je po poledni. Bill se pokusil vstát z postele, ignoroval bolest celého těla a snažil se vyjít ven z místnosti, rukama se opíral o cokoliv pro podporu. Zamířil do kuchyně pro něco k pití. V krku cítil sucho a potřeboval se zbavit toho škrábavého pocitu a pachuti v ústech. Kuchyň byla plná vůně teplé polévky a Bill spatřil Toma zády k němu, který neustále míchal cosi v hrnci. Tvář se mu roztáhla úlevným úsměvem, že tam dredatý muž stále je.
Tom si zřejmě všiml jeho přítomnosti. Otočil se a našel tam Billa opřeného o zeď s unaveným úsměvem na tváři.
„Co tady děláš?“ Zeptal se s nakrčeným čelem. Nakonec sporák vypnul a vydal se k místu, kde Bill stál.
„Chtěl jsem vstát,“ odpověděl Bill slabým hlasem.
Dredatý muž pouze zděšeně zavrtěl hlavou. „Měl bys odpočívat.“
„Ale já už nechci ležet,“ protestoval Bill, ačkoliv slabě. I po tom krátkém dohadování s Tomem už mohl cítit, jak mu buší v hlavě.
K Billovu překvapení jej Tom zvedl ze země a nesl jej v náručí. Bill vypískl a snažil se bránit, ale jeho tělo bylo stále slabé. A tak své protesty vzdal a místo toho zabručel.
Tom ho odnesl zpátky do pokoje, opatrně jej položil na postel a zabalil do deky. Bill jen zasténal a trucovitě našpulil rty, ale dredatý muž si ho nevšímal.
„Máš hlad?“ Zeptal se Tom, když mladšího muže láskyplně uchopil za tvář a pohladil jeho jemnou, bledou kůži. „Udělal jsem trochu polévky.“
„Umírám hlady,“ zamumlal Bill a znělo to spíše jako zakňučení, když se naklonil do Tomova doteku. „Právě teď bych zvládl naráz tři BigMacy.“
Tom se jen zasmál a vyšel z místnosti, aby Billovi přinesl jídlo. Když se o minutu později vrátil, mladší muž seděl vzpřímeně na posteli a u toho napůl dřímal.
„Svačinka v posteli?“ Zeptal se Tom s rozpačitým úsměvem, když před Billa položil podnos s nožičkama a ten na něj zamžoural.
„My máme v domě takovéhle podnosy?“ Zeptal se Bill. „To jsem nevěděl.“
„Bylo to na tom seznamu, který jsem ti dal, idiote.“
„Říkal jsem ti, že jsem ho ztratil,“ odpověděl Bill s lehkým zamračením.
Tom si jen odfrkl a zavrtěl hlavou. Bill ztratil jeho seznam věcí a toho, kde je mohl v domě najít, a téměř každý den mu volal, jen aby se na všechno zeptal. A hned poté začal žádat po telefonu kurzy vaření, když řekl, že ztratil i Tomovy recepty. Toma to ve skutečnosti otravovalo, ale zároveň byl více než rád, když mohl s černovlasým mužem mluvit a za něco jej kárat.
„Mám na talíři gumové medvídky!“ Vyjekl Bill náhle, až se Tom uchechtl.
„Přinesl ti je Gustav,“ odpověděl Tom.
Bill se na něj zmateně podíval a naklonil hlavu na stranu. „Gusti?“
„Byl tu dnes ráno,“ řekl Tom. „Ty jsi spal. Dával na tebe pozor, než jsem odvezl Gillian do školy.“
„Nemusel jezdit,“ odpověděl mladší muž s našpulenými rty. Opět svému bratrovi přidělával starosti. Sklopil svůj pohled do klína, kde si prsty pohrával s přikrývkou pokrývající polovinu jeho těla.
„Opravdu tě chtěl vidět,“ řekl Tom s malým úsměvem. „Vážně se o tebe bál.“
Bill si povzdechl a zvedl červeného gumového medvídka. „Já vím. Já to tak nechtěl. To jen…“ Na moment zavřel oči a snažil se pročistit si mysl a nedovolit svým emocím, aby nad ním opět převzaly kontrolu. Byl už unavený z pláče nad minulostí. Myslel si, že se přes to už dostal. Věděl, že jeho rány se už zahojily, ale pak uviděl svou matku a vše se mu náhle vrátilo zpátky a jeho rány se opět otevřely.
„Tak strašně moc jsem ji chtěl vidět,“ zamumlal Bill, kousal se do rtu a bojoval s emocemi.
Tom ho vzal za ruku jako způsob, jak jej uklidnit. Roztržitě jej palcem hladil po bledých kloubech.
Bill k němu vzhlédl s malým úsměvem a jemně jeho ruku stiskl. Tom vždycky věděl, jak jej utěšit, a on byl rád, že se ani nevyptával, ačkoliv mu Bill chtěl říct, co bylo příčinou toho všeho. Tom ho nebude soudit. Bill věděl, že ne, protože on byl jeho speciální kamarád. Jeho nejlepší přítel. Dredatému muži mohl věřit s Gillian, se vším, i se svým vlastním životem.
„Raději jez,“ řekl Tom. „Ta polívka bude studená.“
„Držíš mou ruku,“ odvětil Bill se zvednutým obočím.
„Aha.“ Tom zrůžověl a snažil se jeho ruku pustit, ale Bill ho nenechal. Místo toho propletl jejich prsty dohromady a začal jíst se lžící ve druhé ruce, zatímco na něj Tom zíral.
Tom jej při jídle mlčky pozoroval a dál držel jeho ruku. Bylo to jen nevinné gesto, pomyslel si; Tom věděl, že od toho nemusel nic očekávat. Už věděl, že je Bill hodně přilnavý, a držení za ruce pro něj prostě bylo normální.
„Máma takhle dobře neumí vařit,“ řekl Bill a Tom k němu vzhlédl, ale Billův pohled byl přilepený k jeho tácu s jídlem. „Od chvíle, co táta zemřel, jsme jen sotva něco měli…“
Tom se na svém místě lehce napjal a stiskl Billovu ruku. Nějak jej potřeboval ujistit, že je u něj, že poslouchá. Napjal uši směrem k Billovi, který mluvil o své rodině; jak je ovlivnila otcova smrt; jak do jejich životů vstoupil Karl a ten jeho zničil; jak jeho malá sestra Jean onemocněla a jak její smrt silně ovlivnila jeho matku, která na něj náhle zcela zapomněla. Jeho hlas byl slabý a chvěl se. Oči se mu leskly, ale nebyly v nich žádné slzy. Bill je ven nepustil.
Mluvit o své nové rodině bylo pro Billa veselejší. Lillian a Gustav byli ti nejlepší sourozenci, jaké si jen mohl přát, a po setkání s nimi poznal také spoustu dalších lidí a uvědomil si, že život vůbec není tak krutý. Byl a navždy bude těmto lidem vděčný, zejména Lillian.
Způsob, jakým se Bill o Lillian zmiňoval, vzbuzoval v Tomovi lehkou žárlivost. Věděl o ní jen málo a nikdy se s ní nesetkal, ale v Billovi byla stále živá a nejspíš bude i navždy; silná a milosrdná dívka. Žárlil na to, jak speciální pro Billa byla. Ale zase, nedokázal žárlit dostatečně. Ona Billa zachránila a změnila, od chvíle, kdy se setkali, až do její smrti.
Tom uvažoval, jestli by Bill mohl někdy takhle vidět i jeho. Nevěděl, jestli by mohl být ta osoba – ten nejlepší přítel – jako Lillian v Billově životě, zvláště s jeho rozporuplnými pocity k černovlasému muži.
„Promiň,“ řekl Bill tiše a omluvně se na Toma podíval.
Tom k němu vzhlédl a zvedl obočí. „Za co se omlouváš?“
„Za to, že ti neustále přidělávám potíže.“ Bill zahanbeně odvrátil pohled od jeho čokoládových očí. „Právě teď bys měl být naštvaný a měl bys mě nenávidět.“
„To je blbost,“ odpověděl Tom. Aniž by pustil Billovu ruku, přesunul se vedle něj a cvrnkl jej do nosu, po čemž se Bill zamračil a Tom se rozesmál. „Nebyl bych tady, kdybych byl naštvaný,“ řekl s úsměvem. „A rozhodně nemůžu říct, že bych tě nenáviděl.“
Mladší muž se opřel čelem o Tomovo rameno, stále se vyhýbal pohledu do očí. Tom byl k němu prostě až příliš laskavý a on měl pocit, že si to nezaslouží.
„Děkuju,“ zamumlal.
„Za co?“ Zeptal se Tom, zatímco se snažil odstranit závoj Billových vlasů, když se na něj stále odmítal podívat.
„Za všechno.“ Bill konečně pustil jeho ruku a místo toho objal jeho paži.
Tom se trochu napjal, ale to gesto způsobilo, že lehce zčervenal. Byl rád, že mohl být s Billem takhle. Zvedl ruku, pohladil jej po jemných, hedvábně černých vlasech a pootočil hlavu, aby mu vtiskl pusu na vršek hlavy. Nic dalšího už neřekl a nechal mladšího muže pomalu upadnout do spánku.
***
Zatímco Bill spal, Tom si odskočil do obchodu s potravinami. Nejdříve nebyl ochotný dům opustit, ale potřeboval koupit nějaké věci na večeři a za hodinu musel vyzvednout Gillian ze školy. Zdálo se to být jako normální domácký způsob života a on si nemohl pomoct, ale byl šťastný, že mohl dělat takové věci pro lidi, které miloval ze všeho nejvíc.
Když se Tom vrátil do domu, okamžitě šel Billa zkontrolovat. Vzrostla v něm panika, když našel postel prázdnou.
„Bille!“ Vykřikl a okamžitě se vydal z pokoje, aby ho našel, tašku s nákupem nechal dopadnout na zem. Pátral uvnitř domu, a když Billa nenašel, zamířil do kuchyně a ven zadními dveřmi. Tam seděl Bill na trávě, nohy měl natažené a rukama byl zapřený za zády, zatímco se díval na odpolední oblohu. Vypadal, jako by se opaloval, kromě toho, že byla zima a on měl na sobě jen tenké tepláky a malé tričko, které zakrývalo jen velmi málo kůže.
„Bille, co tady děláš?“ Vykřikl Tom hlasem plným obav. „Je tady zima. Můžeš zase onemocnět.“
„Jen jsem potřeboval trochu čerstvého vzduchu,“ odpověděl Bill, aniž by se otočil.
Tom si okamžitě sundal svůj obrovský kabát a hodil ho přes mladšího muže.
„Obleč si to,“ nařídil mu. „A neopovažuj se kňučet, až se nachladíš.“
Bill si jen odfrkl a udělal, co mu bylo řečeno. Kabát byl obrovský pro jeho drobné tělo, ale Bill se usmál při pohodlí, které v něm měl.
Tom přišel blíž a posadil se vedle něj, kolena si zvedl k hrudi. Očima na okamžik putoval po Billově tváři, vypadal teď trochu méně bledě. Ale navzdory kruhům pod očima byl stále ta nejkrásnější osoba, jakou kdy ve svém životě viděl.
„Nechceš jít dovnitř?“ Zeptal se Tom.
Mladší muž zavrtěl hlavou. „Už se tam cítím klaustrofobicky. A je tam až moc čisto.“
Tom se zasmál. „Byl jsi to ty, kdo uklidil celý dům. Měl bych tě dostávat do problémů častěji, abys mohl mít takhle uklizeno pořád.“
„Sklapni,“ Bill se ušklíbl a protočil oči. Jeho tvář se najednou rozzářila, když si na něco vzpomněl. Otočil hlavu k Tomovi s potutelným úsměvem na tváři a zavrtěl při tom obočím.
„Víš, něco jsem našel, když jsem uklízel.“
„A co?“ Zeptal se Tom zvědavě.
Bill sáhl do kapsy svých tepláků a nakonec vytáhl fotku, kterou podržel několik centimetrů od Tomova obličeje.
„Tadá!“ Zacvrlikal Bill.
Dredatý muž vytřeštil oči, když zíral na fotku sedmnáctiletého Toma pouze v černé krajkové podprsence a boxerkách. Svůdně pózoval do objektivu a v jedné ruce měl sklenici piva. Vedle něj stál jeho nejlepší kámoš Georg, který měl otočenou hlavu směrem k němu a téměř jej líbal na tvář.
„Do prdele! Dej to sem!“ Zasyčel Tom, tváře mu zrudly studem.
Bill fotku okamžitě stáhnul k sobě, aby ji udržel dál od Tomových rukou. Vyplázl na něj jazyk a rozesmál se, když na něj Tom zazíral.
„Bille, přísahámbohu, dej mi to, nebo-„
„Nebo co?“ Řekl Bill a zahihňal se. Znovu mrknul na fotografii a pak na Toma, než se znovu rozchechtal.
„Bože, Tome! Tady jsi vypadal tááák krásně,“ dobíral si jej černovlasý muž.
Tomovi se rozšířily nosní dírky. „Billeee!“
Bill konečně vstal a s chichotáním od zuřícího Toma o několik kroků ustoupil. Cítil se svěže, teď když se konečně dostal z domu. Nebyl ještě úplně zotavený, ale aspoň se už mohl více hýbat.
„Pojď si pro to, sexy Tomi!“ Vykřikl Bill. Uslyšel, jak Tom zavrčel a jeho hrozivý pohled Billa přinutil vyjeknout a utíkat.
Tom se rozběhl za ním, ale snažil se být opatrný, aby ho nijak nezranil. Mladší muž běžel, jako by vůbec nebyl nemocný. Vysmíval se mu a vrtěl zadkem, aby jej popíchnul, a Tomovo naštvání brzy zmizelo a bylo nahrazeno pobavením. Bylo to až příliš roztomilé a on na něj prostě nedokázal zůstat naštvaný. Pravděpodobně byl také unavený po pouhých několika hodinách spánku a další práci po domě.
„Měl bych to prodat,“ řekl Bill, zatímco lapal po dechu a zároveň se i hihňal. „Sexy, zženštilý Tomi…“ prozpěvoval a smál se.
Dredatý muž zavrčel a konečně byl schopný chytit Billa za ruku. Bill vyjekl a ruku s fotkou rychle zvedl do výšky.
„Já nejsem zženštilý!“ Vykřikl Tom.
„Ale vypadáš jako holka, Tomi,“ posmíval se Bill s ďábelským úšklebkem.
„Byla to jen sázka!“ Bože, proč to Tom tenkrát musel udělat? Proč si tu fotku musel schovávat? Proč to Bill musel vidět? Bože, proč se ho Georg snažil políbit?! Nechutná sračka. Jakmile se mu ta fotka dostane do rukou, rozhodně ji spálí.
„Dej mi to!“ Tom pevně sevřel ruku kolem Billova pasu, zatímco druhou se natáhl pro fotku.
Nyní se už oba dva smáli, bez ohledu na to, jak naštvaný Tom na Billa původně byl. Bylo to prostě vážně nakažlivé, když se druhý muž smál. Tom se snažil stáhnout Billovu ruku dolů, zatímco on si ji přehazoval z jedné ruky do druhé.
„Bille!“ Vykřikl Tom znovu a snažil se potlačit široký úsměv na tváři zamračením, v čemž samozřejmě selhal. „No tak, dej mi-„
„Whoooaa!“
Tom náhle zavrávoral a s klopýtnutím dopadl na zem spolu s Billem. Zavrčel a zasténal bolestí po dopadu na zadek a záda a těžkého těla na sobě. Bill se nicméně chichotal, když se na něj položil, s hlavou na Tomově hrudi.
„Stárneš,“ řekl Bill se smíchem.
Tom pouze zabručel a na moment zavřel oči, aby popadl dech. Samozřejmě, že stárnul, ale rozhodně ještě nebyl až tak starý. Jeho věk nebyl dokonce ani v jeho tváři až tak zřetelný.
Když otevřel oči, Billovy se už dívaly zpátky na něj a on se napjal tím, jak blízko byla jeho tvář. Jeho lesknoucí se oči na něj zíraly a jeho chichotání a to, jak k němu bylo přitisknuté jeho tělo, to vše způsobovalo, že se Tomova mysl zamlžovala.
„Bille. Vrať mi to.“
Mladší muž se pouze dál pochechtával a začal prozpěvovat. „Pokud můžeš, polib kluka a oznam celému světu, že jsi gaaayyy!“ Vyplázl jazyk a znovu se srdečně rozesmál.
Bill si byl jistý, že Tom nebude schopný to udělat. Ne, že by to od něj snad očekával, protože věděl, že Tom je hetero a vždycky bude. Ale on jej v žádném případě nechtěl nechat získat ten obrázek zpátky. Měl něco, čím mohl Toma vydírat, nebo taky něco, na co mohl zírat, co jej mohlo rozesmát.
K jeho překvapení Tom náhle přiložil ruku k zadní části jeho hlavy a přitáhl si jej dolů. Bill vykulil oči, jakmile Tom srazil dohromady jejich rty a nyní opatrně pohyboval těmi svými proti Billovým ohromeným.
Bill zuřivě zamrkal a snažil se odtáhnout… Ale Tomovy paže už byly omotány kolem něj a držely jej na místě. Srdce mu silně bušilo do žeber a na tvářích ucítil horko a červeň z Tomových polibků. Zavřel oči a snažil se přemýšlet.
Tom vůbec nemyslel. K čertu, už ani nechtěl myslet. Vše, o co se právě teď staral, bylo líbání Billa. Líbal Billa. Skutečně jej líbal, doopravdy. Přetočil je kolem dokola, takže nyní ležel na mladším muži, aniž by jejich rty rozpojil. Cítil, jak je Billovo tělo proti němu napjaté, ale dokud nijak divoce neprotestoval, nechystal se přestat. Tom si nemyslel, že by on sám chtěl přestat. Nemyslel si, že by se vůbec dokázal zastavit.
Způsob, jakým Tomovy rty hladily ty jeho, Billovi zamlžilo logické myšlení. Nevěděl, co si má o tom polibku myslet. Proč ho Tom najednou líbal? Začínal být zmatený a v zadní části své mysli vyšiloval. Prostě se to zdálo být špatné. Proč to bylo tak špatné?
„Nnghh, Tome…“ Zamumlal proti Tomovým rtům. Náhle ucítil, že se Tom zastavil, jejich rty se však stále dotýkaly. Bill pomalu otevřel oči a našel ty krásné čokoládové oči, jak zírají do jeho oříškových.
„Řekl jsi, abych políbil kluka,“ zamumlal Tom tichým, chraplavým hlasem, až Bill ucítil po těle husí kůži. „Ty jsi kluk.“
Bill těžce polkl. Cítil, jak mu vysychalo v ústech, čím déle zíral do Tomových očí.
„Ale… Ale my jsme jen…“
Dredatý muž jej umlčel, když jej znovu políbil, tentokrát dychtivěji. Jednou rukou si přidržoval Billův obličej, zatímco druhou měl dál omotanou kolem jeho útlého pasu. Nechtěl to slovo slyšet.
„Mhmggghh… T-Tome…“ Protestoval Bill, ale moc se nesnažil. Jeho mysl byla ztracená a tělo ho také nechtělo poslouchat. Oči mu těžkly a jeho mysl začínala potlačovat jakékoliv logické uvažování, které se mu v hlavě objevilo.
Tom se zastavil a přitiskl k sobě jejich čela, těžce oddechoval – převážně z nervozity. Neotevřel oči, bál se podívat do těch Billových. Tak strašně moc černovlasého muže chtěl, a byli tam jen oni dva. Byli sami a zpátky ve svém vlastním světě, prostě se to zdálo jako perfektní chvíle pro polibek. Chtěl ho líbat, přitisknout rty na každý centimetr jeho kůže a přejíždět dlaněmi po jeho těle. Zachoval se spontánně – na základě svých planoucích emocí lásky a chtíče k černovlasému muži. Snažil se své city k němu skrýt a náhle to prostě vše explodovalo.
Cítil proti sobě Billův teplý dech, který jej opájel. Bylo to pro něj jako droga. Bill byl pro něj droga.
„Možná,“ zamumlal stále se zavřenýma očima, „Možná, že už to tak nechci…“
Přesunul rty, aby Billa políbil na špičku nosu. Bylo to tak jemné a přitom tak intimní, že si Bill nemohl pomoct a s povzdechem zavřel oči. Cítil, jak mu hoří kůže a zrychluje se mu dech, jak Tom lehce přejížděl rty po každém centimetru jeho obličeje, až chtěl prosit o více. Přesunul ruce na Tomova ramena a pevně je sevřel, plný rozporu, zda ho má zastavit, nebo přitáhnout blíže k sobě.
„Možná, že už nechci, abychom byli jen přátelé.“
Bill otevřel oči široce dokořán a zíral na Tomovu tvář s výrazem, který tak úplně nedokázal rozluštit.
„C-cože?“ Zašeptal.
Tom na jeho otázku neodpověděl – alespoň ne slovy. Přejel hřbetem ruky po Billově tváři a hleděl na něj tak láskyplně, než sklonil hlavu, aby jej znovu políbil.
Bill měl pocit, jako by mu jeho hruď a hlava měla s Tomovými dychtivými polibky každou minutou explodovat. Náhle mu ze rtů uniklo zasténání a on si pomyslel, že by si tohle neměl užívat, a přesto užíval. Po celém těle mu bylo horko a téměř se mu zatočila hlava.
„Řekni mi, abych přestal,“ zamumlal Tom a jemně se otřel o jeho rty. „Jen mi to řekni…“
„Tomi…“ Zašeptal Bill proti jeho rtům. Nemohl to říct. Jednoduše to ani nedokázal zastavit. Spíše to znělo, jako by prosil o více.
Dredatý muž zavrčel a začal ho líbat silněji. Nepřestane, pokud mu to Bill sám neřekne.
Pro Billa to bylo všechno divné, to, že najednou chtěl, potřeboval Tomovy polibky – chtěl a potřeboval Toma. Byl to jeho nejlepší přítel, proboha. A přesto tam nyní leželi na zemi a vyměňovali si hladové polibky. Ještě nikdy předtím necítil něco tak silného.
Tom odmítal myslet. Odmítal slova, která na něj v tu chvíli křičela jeho mysl. Odmítal pomyslet na to, že dělá něco špatného, když se tohle všechno mezi nimi zdálo být tak správné. Riskoval jejich přátelství. Bál se, že po Tomhle o Billa možná přijde, ale už dál nemohl zůstat zticha. Musel mu to říct. Chtěl, aby Bill věděl, jak moc ho miluje. Tom byl to, na čem mu teď záleželo.
Bill pomalu omotal ruce kolem Tomova krku a zapletl prsty do jeho dredů. Cítil, jak Tomův jazyk olízl jeho rty, a dychtivě je otevřel a vpustil ho dovnitř. Oba zasténali, jakmile se jejich jazyky setkaly a bojovaly o dominanci.
Tom jazykem zkoumal Billova ústa, zatímco dlaněmi přejel po jeho bocích až pod jeho obrovskou bundu. Bill mu do úst zakňoural a motýli v Tomově žaludku se vzbouřili.
Černovlasý muž zatahal za Tomovy dredy a zasténal, když Tom nasál jeho spodní ret. Protočil oči v čiré extázi z jeho polibků a doteků a jeho tělo toužilo po více.
Zničehonic se ozval zvonek, ale ani jeden z nich se nezastavil. Jak se někdo jen opovažuje narušit takovou žhavou a intimní chvíli?
„Tome…“ Zamumlal Bill, když se zvonek ozval znovu.
Tom zavrčel, ale nepohnul se. Ještě minutu, pomyslel si. Jen ještě jednu minutu, než to všechno skončí. Bože, jak jen nechtěl, aby to skončilo. Nebyl si jistý, co se stane, až přestane. Jak jen si přál, aby se prostě zastavil čas a nechal jej zůstat s Billem, pokud ne navždy, tak alespoň o trochu déle.
Bill sténal a přejížděl dlaněmi po Tomových zádech, ztracen v Tomových opojných polibcích, když si náhle uvědomil, že jeho rty jsou pryč. Otevřel oči a zakňoural.
Způsob, jakým na něj Tom dolů shlížel, jej umlčel. Na rtech měl malý úsměv, ale v očích měl podivný výraz, kterému Bill zcela nerozuměl. Viděl v těch očích směs smutku a bolesti a nemohl si pomoct, ale pocítil z toho úzkost.
Starší muž pomalu vstal, nepřerušil přitom jejich oční kontakt. Bill následoval jeho příkladu a posadil se. Tom natáhl ruku a pomohl mu vstát. Málem zakopl, když se postavil na nohy. Ještěže jej Tom dokázal udržet.
Oba dva tam stáli, neteční ke zvonku, šustění listí a okolnímu studenému vánku. Na okamžik byli ztraceni ve vzájemném pohledu do očí a báli se pohnout, věděli, že se teď všechno změní díky jejich muchlovací chvilce před malým okamžikem.
Nakonec se Tom usmál a ještě jednou se dotkl rukou Billovy tváře, než se vydal ke dveřím a zanechal tak zmateného černovlasého muže za sebou. Billovi to chvíli trvalo, než se otočil a následoval Toma zpátky do domu.
Když vešel dovnitř, něco se v něm pohnulo a náhle mu začalo být zle. Něco ve vzduchu bylo špatně a on okamžitě zamířil k místu, kde si myslel, že Tom bude.
Spatřil Toma, jak stojí přede dveřmi a mluví s mužem asi v jeho výšce. Přiblížil se a omotal kolem sebe pevněji Tomovu bundu, zničehonic mu začala být zima. Oheň spalující jeho kůži byl pryč v okamžiku, kdy se od něj Tomovo tělo vzdálilo.
„Tome, kdo to je?“ Zeptal se Bill.
Dredatý muž pomalu otočil hlavu s prázdným výrazem ve tváři a ustoupil stranou, aby odhalil odbarveného blond muže stojícího u dveří.
Náhle jej to udeřilo. Nebylo divu, že se zezačátku tak zdráhal; že mu jeho mysl říkala, jak špatné to je.
„Bille.“
Billovi bylo špatně, jak zíral do Andreasovy tváře s vytřeštěnýma očima.
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak tohle ke prekérní situace. Jsem zvědavá, jak se teď zachovají. Oba. Rozseknou to nebo budou dělat, že se nic nestalo? V každém případě z toho někdo odejde se zlomeným srdcem.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Tak to jsem zvědavá jak to skončí krásna kapitolka.
Jsem ráda,že se konečně pořádně políbili…jsem zvědavá na Andrease..děkuji moc za kapitolu 😉
Tak tohle je zajímavá situace, teď jsem zvědavá, jak to bude dál……..
Přenádherný díl!
Konečně se ti dva políbili, konečně! Upřímně jsem byla docela překvapená tím, že Bill bere Toma jako nejlepšího kamaráda. Já jsem myslela, že to je jasná věc, že Bill Toma taky miluje, a ejhle, opět jsem se pletla. 😀 Asi to bude proto, že jej nikdy nenapadlo, že by se Tomovi mohl líbit nějaký muž, což je dost pochopitelné. Ještě k tomu měl/má Andrease, a tak si asi zakázal všechny myšlenky na Andy, a Tomův polibek tak pro něj byl velkým šokem. Ovšem!!! Bill cítil neuvěřitelnou touhu k Tomovi, což něco dokazuje! 😛 Teď už jen vyřešit tu prekérní situaci, kterou nikomu nezávidím.
Rozhodně jsem ale pyšná na Toma, že se tak odhodlal! Konečně! Ať už to dopadne jak chce, tak si Tom může říct, že to alespoň zkusil a nemusí se celý život trápit tím, že něco promarnil a ani nezabojoval. Tom teď vyložil karty na stůl a momentálně je to už na Billovi jak se zachová. Vůbec netuším, jak to cítí k Andymu, ale doufám, že touha k Tomovi je větší a že kluci nakonec skončí spolu, protože oni k sobě jednoduše patří. Já to vím!!! ♥
Moc děkuji za dokonalý překlad! Těším se na další díly! ♥
Dokonalý preklad tej úžasne krásnej chvíle, dalo sa čakať, že Andreas sa nevyparil do nenávratna, som strašne zvedavá, či sa Tom a Bill ešte budú tváriť, že do seba nie sú totálne zaláskovaní. Veľmi dúfam, že Bill sa s Andym rozíde a nebude to naťahovať. Veď musel cítiť ten rozdiel… Veľmi pekne ďakujem za kapitolu a strašne netrpezlivo čakám na pokračovanie.