Stich ins Glück 19. (konec)

Sedl si do parku na lavičku a díval se do dálky. Nevěděl, na co se dívá. Hlavně přemýšlel: Vím, Bille, byl jsem to já, ale oni ti dali tu láhev. To oni tě zabili. Přijde den, kdy se sejdeme!  Šel pomalými kroky domů. Když vešel, máma seděla s Gordonem na gauči a brečeli.

„Vy nemáte co brečet! Tys ho zabila, dala jsi jim pokyn, aby ho odpojili, TY jsi to byla. Navíc Vy jste s ním nebyly celé ty dny, já s ním byl. Já s ním zažíval ty krásné chvíle, ne VY!“ Zakřičel Tom.

Máma zvedla uplakané oči.

„Tome, ale já jsem jeho matka. Já vás porodila, táta se na vás vykašlal, ten ani neví, že je Bill mrtvý.“

„Mrtvý? Ty to řekneš jako by šel nakupovat!“ Skočil jí do řeči Tom a odešel. Seděl v jeho pokoji a díval se na jeho fotku.

„Bille, slíbil jsem ti, že s tím přestanu. Neudělal jsem to a ještě jsem tě tím zabil. Já jsem takový kretén, škoda že jsem ti neodpustil dřív, mohli jsme být spolu.“ Křičel.

„Cože?“ Zašeptala máma. Tom se na ni podíval.

„Cože? Tak se podívej.“ Odpověděl a vyhrnul rukáv. Máma na něho vytřeštila oči.

„Ty jsi ho zabil.“ Zašeptala.

Tom kývl a rozplakal se. Přišla k němu a řekla: „Tomí, já ti pomůžu, ano?“

Nasedli do auta. Odvezla ho na psychiatrickou kliniku v Magdeburgu. Toma dali na pokoj samotného, jak si přála jeho máma.

..Po pár dnech..

Tom chodil na pravidelné sezení s doktory, ale vůbec mu to nic nedávalo. Jen se trápil ještě víc. Jednou v noci konečně usnul

„Tome, proč jsi mi to udělal? Já tě miloval a ty takhle?“ Slyšel Billův hlas.

 

„Bille, ne já… prosím. Ta láhev byla moje! Oni ti ji dali. Takhle jsem vydržel celé ty roky s kytarou. Energie, díky drogám.“ Odpovídal.

 

Bill k němu přišel.

 

„Tome, nedělej žádné hlouposti… zůstaň tam. Uzdrav se a znovu žij.“

 

Poté se probudil.

„Bille.“ Zašeptal.

Nic, tma, jen lampa, která osvětlovala areál kliniky, prosvěcovala pokoj. Tom si lehl a zase začal plakat.

„Bill měl pravdu, já ho zabil.“ Díval se do tmy z okna a vzpomínal: S Billem jsme vždycky sledovali hvězdy, už jako děti. Vždycky mi říkal:„,Až ti bude nejhůř, budu s tebou, i kdybych byl mrtvý.“ On už tu opravdu není a já to vím. Ví to všichni.

 

„Pane Kaulitzi.“ Ozvala se sestřička.

„Je skoro půlnoc, co chcete?“ Osopil se na ni. Přišla k němu blíž.

„Nepotřebujete něco?“Zeptala se.

„Billa.“ Odpověděl. Sestřička si k němu sedla.

„On už tu není, ale v tvém srdci s tebou bude pořád.“ Řekla mu.

„To mi ale vůbec nepomůže.“ Odpoví. Kývla a odešla. S Tomem nebylo moc pořízení. Byl tvrdohlavý, bezhlavě zamilovaný a nechtěl žít. Ráno ho probudila zase ta sestřička.

„Pane Kaulitzi?“

„Prosím, neříkejte mi Kaulitzi ale Tome, ano?“ Podíval se na ni. Kývla a usmála se.

„Nejdeš ven? Projít se do parku.“ Kývl. Prošel celý areál, až narazil na jednu lavičku. Posadil se a zavřel oči, protože slzy se zase draly na povrch.

„Proč ty tu jsi?“ Uslyšel hlas.

„Drogy a ty?“ Zeptal se, když zjistil, že u něj stojí černovlasá dívka.

„Sebepoškozování.“ Sedla si vedle něj. Povídali si celý den. Tom zjistil a viděl, co se může stát člověku, když má v ruce ostrý předmět. Raději nad tím nepřemýšlel. Zjistil i jméno té dívky. Marissa. Byla tak hrozně podobná Billovi, že Tom na minutu pomyslel na to, že by mohl být s ní, až vyleze, ale ne. Sžíral by ho pocit, že Bill někde je a sleduje ho, jak se líbá a

objímá s tou dívkou. To by nepřežil. Večer seděl na posteli a díval se na hvězdy.

„Už dnes spolu budeme.“ Tom vzal sklenici a hodil ji na zem. Do ruky uchopil jeden kousek skla. Sedl si ke stěně, vyhrnul rukáv.

„Miluju Tě, Bille, navždy spolu.“ Zašeptal a trhl druhou rukou.

KONEC

autor: Jájinka

Děkuji za to, že jste to četli, za ty komentáře. Děkuji moc a doufám, že se Vám to aspoň trochu líbilo.