autor: Ivetka
Bez pospíchání jsem si v klidu dopil po boku Billa kafe a pak jsem prázdný hrnek odložil na kuchyňskou linku… Otočil jsem se a narazil jsem do Billa… ,,Bože… promiň… to jsem nechtěl, já…“ dal mi prst na rty a koukl se mi do očí.
,,Dneska bychom měli jít nacvičit tu sestavu, máme konec konců pronajatou tělocvičnu. David se nabídl, že nás tam odveze autem. Takže…“ Co když se přihodí něco tam? Já vím, že bys toho nelitoval…
,,Jo. Tak jo… já se jenom převléknu a můžeme teda vyrazit…“ kývl jsem na souhlas a odešel si zabalit věci na tancování do mojí sportovní tašky, kterou jsem našel jako dárek pod loňským stromečkem.
—
,,Ahoj, můžeme vyrazit…?“ David měl příliš velké auto, na to, jak byl malinký.
,,Jistě…“ usmáli jsme se na něj ze zadní sedačky a jeli jsme… Cesta trvala asi 20 minut. Byli jsme mu nakonec vděční, že nás vzal, když jsme pozorovali z okénka situaci v MHD…
,,Tak až budete potřebovat, tak napište, já zase rád přijedu…“ rozloučil se s námi David a my jsme spolu s taškami, kazeťákem a CDčkama vyrazili do šaten. Klíče jsem měl k dispozici já, takže nebyl problém se dostat dovnitř…
,,Bille…? Počkám nahoře v tělocvičně, ano?“ Vždycky jsem byl dřív než on.
„Jistě. Hned tam jsem…“ houkl… vyšel jsem tedy schody do tělocvičny, zapojil jsem kazeťák do zásuvky, dal jsem do něj CD a nechal jsem, ať se začnou po celé tělocvičně rozléhat tóny písně Bleeding love od Leony Lewis. Miluju tuhle píseň…
Uslyšel jsem bouchnutí dveří, otočil jsem se a viděl ho, tolik mu to slušelo. Jenom jsem se usmál, nervozitu jsem na sobě nedal znát.
,,Si uděláme dízu, jo…?“ usmál se a vzal mě za ruku, tašku položil na zem a táhl mě doprostřed tělocvičny… Stoupl si přede mě a natlačil se zadečkem na mě, vzal mě za ruce a položil si je na bříško… začali jsme se kroutit do rytmu…
Po chvíli jsme začali tancovat každý co chceme… Na konci prvního refrénu jsme skončili úplně u sebe. Koukli jsme si do očí a nastejno jsme se usmáli… zůstali jsme tak. Nemohl jsem se mu koukat do očí. Neudržel bych se…
,,Asi bychom si měli dát pusu…“ šeptl… koukl jsem se mu zpátky do očí.
„Asi ano…“ dopověděl jsem myšlenku… spojili jsme naše rty…
Už se od něj odtrhni, nebo ho začneš líbat… poslechni mě, nebo na to dojedeš…sám to víš.. nedokázal jsem to. Můj jazyk přidrzle vnikl do jeho pusinky a začal si hrát s tím jeho…
Z malý pusinky vzniklo něžný líbání. Nebránil se mi, ani já jemu ne… Byl jsem asi ten nejšťastnější člověk na světě, jen díky tomu, že jsem mohl líbat svýho bráchu…
autor: Ivetka
betaread: Janule
krásné…jako zbytek povídky…. 🙂 odufám, že pokráčko bude co nejdřív 🙂
Vanity Blair… : Jsem ani nečekala, že to po takové době bude někdo číst, ale jsem ráda, pokračování bude brzo, neboj. 🙂
Já to taky čtu! =D… Nádherná povídka ♥. Akorát mi nehraje to… že Bill tančí =D. Bláznivá představa =D. Ale nutně potřebuju pokračování!!! =)
já taky… to je dobré
Moc se mi libi jak přemyšlej.