autor: Janule
„Včera jsem byla v Berlíně na mimořádné schůzce Efka,“ začala Meg. „Normálně se scházíme čtyřikrát do roka, ale když je to naléhavé, sejde se rada a rozhoduje o případu, který nám byl svěřen. Ještě jsem ti vlastně neřekla, čím se jako skupina zabýváme,“ usmála se a přistrčila Billovi šanon, který celou dobu ležel mezi nimi na stole. „Když se podíváš, co je uvnitř, pochopíš,“ poklepala na tvrdé desky a čekala, až se Bill odváží je odklopit a nahlídnout za oponu, která mu byla až doteď skryta.
Hned na první straně byl novinový výstřižek s fotografií asi pětiletého dítěte. Titulek pod jeho obrázkem nezněl moc nadějně: „Stal se Christian obětí pedofila?“. Hned vedle byl nalepen další obrázek, kde se klučina šťastně usmívá v náručí své matky. Bill otočil pár dalších stránek a došlo mu, že všechny ty případy se nejspíš zabývají podobným tématem. Unesenými dětmi. Pomalu listoval, před očima mu defilovaly obličeje obětí, a přitom vnímal vyprávění své učitelky.
„Najdeš tam všechny námi vyřešené případy od roku 1990 až doteď. Většinou se jedná o děti, někdy mladistvé, párkrát jsme pátrali i po dospělých, pokud nás o to jejich rodina požádala. Většinou jsou to ztracené případy, kterými se policie přestala po nějaké době zabývat a odložila je jako neřešitelné. Až tehdy se lidi obracejí o pomoc k nám,“ povzdechla si Meg. „Není lehké nás kontaktovat, nemůžeme si dát inzerát do novin, takže se k nám dostanou jen ti, kteří mají spojení na některého z našich členů. Většinou jsou to jejich příbuzní nebo známí, občas některý z členů nabídne rodině službu sám, samozřejmě pod podmínkou naprosté diskrétnosti. Ještě se naštěstí nestalo, aby nás někdo prozradil, rodiče jsou vděční za své vrácené děti a většinou nám naopak přispějí finančně na činnost skupiny.“
Bill listoval stránkami, obličeje nalezených dětí se mu míhaly před očima a hlavou mu vířilo spoustu otázek. Najednou se zarazil. Hned ho to trklo, fotka na kterou se díval, byla oproti ostatním jiná.
„Tuhle dívku se vám zachránit nepodařilo?“ zachraptěl a ukázal na fotografii před sebou. „Je mrtvá,“ dodal, aby vysvětlil, jak na to přišel. Zvedl oči k Meg a čekal na její reakci.
„Výborně Hvězdičko, máš skvělý postřeh. Amandu jsme zachránili v roce 1998, ale dva roky nato zemřela při autonehodě. My jsme ji našli, ale osud s námi nehodlal smlouvat dlouho. Občas si do toho prostě nenechá mluvit,“ vysvětlila mu Meg. Bill kývl a pokračoval v listování. Fascinovalo ho množství zachráněných obětí a cítil obdiv ke skupině, která tohle dokázala… bylo to neuvěřitelné…
„Ale zpátky k věci,“ přerušila Meg tok jeho myšlenek. „Ne každý se může stát členem Efka. Přijetí mezi nás má svá jasně daná pravidla. Nadpřirozené schopnosti jsou jen první předpoklad. Důležité jsou i charakterové vlastnosti a schopnost absolutní mlčenlivosti za všech okolností. Tohle všechno musí budoucí člen prokázat při praktické zkoušce. Pokud ji úspěšně složí, je přijat, pokud ne, má možnost to znovu zkusit až po dvou letech.“ Meg se odmlčela. Bill k ní rozpačitě vzhlédl od fotografie malého blonďatého děvčátka, které se na něj z fotky culilo jako sluníčko. Otázka v jeho očích byla zcela jasná: ‚Co já s tím?‘. Na odpověď nemusel dlouho čekat.
„Zapsala jsem tě do seznamu kandidátů na členství před půl rokem,“ řekla jeho učitelka do ticha kuchyně a setkala se s vytřeštěnýma očima svého žáka.
„Cože?“ vypadlo z Billa. Nemohl věřit svým uším. On se má stát členem téhle úžasné skupiny? Vždyť je teprve na začátku… vlastně ještě vůbec nic neumí… je jen učeň…
„Nedělala bych to, kdybych si nebyla jistá, že mezi nás patříš; jednou se to určitě stane,“ usmála se Meg. Přesně věděla, co se jejímu žákovi teď honí hlavou. „Ale nejsem si ještě zcela jistá tím, jestli jsi schopen zvládnout to už teď,“ dodala s vážnou tváří. „Naučila jsem tě dost, tvé schopnosti jsou nadprůměrné, ale přece jen, jsi ještě hodně mladý, chybí ti zkušenosti.“ Nastalo ticho. Pozorovala Billovu tvář, její postupně se měnící výraz, jak usilovně přemýšlel. Znala svou Hvězdičku a věděla, jak uvažuje a co jí právě běží hlavou.
„Chtěl bych to zkusit,“ pronesl Bill po chvíli. Byla to výzva. Miloval výzvy. Celý jeho život se z nich skládal. Neustále toužil dosahovat nových a nových cílů, které si stanovoval.
„Dobře, ale nejdřív ti něco ukážu. Na definitivní rozhodnutí budeš mít ještě chvilku čas, neboj se. Nalistuj poslední stranu,“ kývla Meg směrem k šanonu a čekala, až splní její přání. „Tohle je tvoje zkouška,“ řekla, když se před Billovýma očima objevil obrázek křehké blondýnky.
„Nikola…“ zašeptal Bill. „Unesli ji po našem koncertě,“ zvedl oči ke své učitelce.
„Ano, to je ona. Jak vidíš, je stále ještě živá. Policie případ odložila a tvrdí, že už je nejspíš po smrti. Čeká se jen na to, až někdo objeví její tělo. Tvým úkolem je ji najít a přivést zpátky k rodičům. Když se ti to podaří, můžeš se stát členem Efka,“ usmála se a pohladila Billa povzbudivě po hřbetu ruky. „Máš pro to perfektní předpoklady… Troufneš si na to?“ zeptala se, když se setkala s jeho pohledem.
„Myslím, že jo,“ prohlásil Bill, ačkoliv v tu chvíli vůbec netušil, jak to udělá.
♣♣♣
Poté, co žena vyštěkla svůj drsný příkaz, Niky vyhrkly do očí slzy. Teď teprve definitivně uvěřila tomu, čemu se její mysl až dosud snažila bránit. Pochopila, že tohle kolem není ani nemocnice, ani sanatorium, žena proti ní není vlídná zdravotní sestra a místnost, ve které bezmocně leží, je vězení… Pocit absolutního zoufalství ji donutil zavřít oči a jen tiše ležet. Cítila, jak se jí slzy kutálejí po tvářích, ale neměla sílu zvednout ruku a setřít je. Neměla sílu na nic. Vlastní tělo ji odmítalo poslouchat, oslabené svaly nedokázaly plnit příkazy, které vysílal její zoufalý mozek, a ona musela jen ležet a čekat, co bude dál. V mysli se jí vybavily máminy oči, když ji před koncertem nabádala, aby byla na sebe opatrná… teď už věděla, že babiččino varování ve snu mělo svůj důvod. Její obavy se naplnily. Mami! zakřičela v duchu zoufale a konečně se rozplakala nahlas.
Vivian v duchu plakala s dívkou, všechno se v ní svíralo. Tohle bylo úplně něco jiného, než spící nehybné tělo, o které se měsíc starala. Tehdy si ještě mohla říkat, že se nic neděje… Tohle byla ale živá bytost plná citů, bylo to vlastně ještě dítě… patnáct let, říkal Thorsten. Ještě chodí do školy… jak ráda by ji vzala do náruče a utěšila, ale věděla, že to nesmí udělat. Thorsten vydal jasné pokyny, jak má s dívkou zacházet a ona je musela dodržovat. Kdyby zjistil, že je něco jinak, krutě by si to odnesla. Neznal slitování s nikým a se svou ženou už vůbec ne. „Musíš jí hned od začátku ukázat, kdo tady velí!“ viděla před sebou jeho přísný obličej. „Opovaž se jí říct, kde je! Radši se s ní vůbec nebav, to bude nejlepší, ještě bys něco zkazila!“ Na rány a kopance už byla zvyklá, to by vydržela, ale poslední dobou se jeho útoky stávaly čím dál tím brutálnějšími a ona měla strach, aby ji nakonec ve vzteku nezabil. Kdo by se pak o tu chudinku staral, než si pro ni přijede klient… nechtěla, aby trpěla víc než musela.
Pozorovala slzy, kutálející se po dívčiných tvářích a pomalu začínala chápat, že tohle prostě nedokáže. Nemůže být na tu dívku zlá tak, jak chtěl její manžel. Byla zdravotní sestra… ke svým pacientům se vždycky chovala vlídně, všichni ji měli rádi, a když před měsícem odcházela z nemocnice, všem to bylo líto. Byla oblíbená a nikdo nechápal proč to dělá. Nevěděli, že ten člověk, kterého nazývá svým „milovaným mužem“, je ve skutečnosti krutý tyran, a že to byl on, kdo ji donutil skončit s prací, která ji bavila a naplňovala její život. Potřeboval ji tady jako pečovatelku a bachařku…
Niky ucítila malé zhoupnutí, jak žena vstala z její postele, na které až doteď seděla. Otevřela oči leknutím ve chvíli, kdy jí Vivian vsunula ruku za krk a jemným tlakem jí nadzvedla hlavu, aby se mohla napít z nabízené sklenice. Vděčně vzala mezi rty brčko a snažila se co nejrychleji napít sladkého čaje a svlažit tak vyprahlá ústa. Její uslzené oči přitom zabloudily výš a najednou měla dojem, že pohled, s kterým se setkala nyní, není už zdaleka tak tvrdý jako předtím. Svitla jí malinká naděje, a když vypila celý obsah skleničky, pokusila se usmát. „Thank you,“ odvážila se zašeptat anglicky. Rozhodla se zkusit komunikovat. Není přece nic špatného na tom, když poděkuje. Žena jí náznak úsměvu vrátila, ale neodpověděla. Prázdnou skleničku odložila na stolek vedle postele a papírovým kapesníčkem jí jemně utřela uplakanou tvář. „Pssst,“ naznačila ukazováčkem před ústy a dala tak Niky jasně najevo, že spolu budou jen mlčet.
♣♣♣
„Jak to máš teď s časem?“ zeptala se Meg svého žáka hned poté, co připustil, že se do zkoušky pustí. Věděla, že to bude mít těžké.
„Teď máme tři dny volno, oslavíme doma narozky, pak dva koncerty a zalezem do studia,“ uvažoval Bill nahlas, když přemýšlel, co všechno mají v plánu na září. „Sem tam je nějaký natáčení televize, ale to bývá tak jeden den a dost.“
„Fajn, takže se budeš moc občas na chvíli vypařit, aniž by si toho někdo všiml,“ konstatovala Meg. „Jestli do toho opravdu chceš jít, musím ti k tomu něco říct. Zkouška má pár pravidel, s kterými tě seznámím radši hned, aby ses mohl zodpovědně rozhodnout. Ještě máš čas couvnout, nenutím tě do toho. Dám ti tři dny na rozmyšlenou, pak mi buď řekneš ano, nebo případ svěříme někomu jinému.“
„Dobře, povídej,“ přikývl Bill a připadal si jako v jiném světě. Ještě ráno neměl ponětí, že něco takového jako Efko vůbec existuje a teď je najednou postavený před tak důležité rozhodnutí. Buď bude dál jen obyčejným učněm nebo to dokáže, a stane se členem něčeho tak prestižního a tajného, o čem se mu ani nesnilo. Ta představa ho neuvěřitelně lákala…
„Pravidlo číslo jedna zní: „Žádná policie“. Znamená to, že se o tobě a o tom, co děláš, nesmí dozvědět. Ohrozil bys tím jak sebe, tak skupinu,“ mluvila vážně Meg. Bill přikývl jako že rozumí.
„Pravidlo číslo dvě: „Mlčenlivost“. Tohle bude v tvém případě asi dost těžký úkol, co?“ zazubila se Meg na Billa přes stůl, „ale ne, dělám si legraci, snad to nějak zvládneš. Nikdo nezasvěcený se nesmí dozvědět, že na případu pracuješ, hrozí stejné nebezpečí jako u policie, a to je naše prozrazení. Pokud o tom někomu řekneš, neseš plnou zodpovědnost za to, když se něco takového stane. Být tebou, neříkám to vůbec nikomu,“ upřeně na něj hleděla.
„Ani Tomovi?“ zeptal se Bill. „Ví o mně úplně všechno, jsme neustále spolu, určitě si všimne, že se něco děje. Nemáme mezi sebou tajnosti.“
„To je na tobě. Pokud mu věříš a jsi si jistý, že to nikomu neprozradí… Jestli ti můžu radit, řekni mu toho co nejméně. Bude to lepší i pro něj,“ radila Meg. Bill jen přikývl, jako že rozumí, ale v duchu věděl, že nakonec Tomovi stejně řekne všechno. I kdyby nechtěl, bráška to z něj vytáhne. O jeho schopnostech se taky nezmínil živé duši a jako jediný o nich ví úplně všechno. Bill mu věřil. Nebyl důvod nevěřit, Tom je jeho dvojče a hlavně jeho láska… určitě by ho schválně neohrozil…
„Pravidlo číslo tři: „Žádné zbraně“. Nevěřím, že bys měl třeba pistoli, ale v tomhle případě se jedná i o nože, boxery a takové pomůcky. Tyhle věci musíš plně nahradit svými schopnostmi a v tvém případě myslím, že to nebude žádný problém,“ mrkla na něj a hned pokračovala. „Pravidlo číslo čtyři: „Kreativita“. Tohle pro tebe nebude nic těžkého. Pamatuj na to, že děláš zkoušku a vše, co uděláš, budeš pak zdůvodňovat a vykládat radě. Čím víc schopností budeš moci použít, tím líp pro tebe,“ usmála se, protože v tomhle své Hvězdičce naprosto věřila. Nebyl lepší kandidát na nového člena do skupiny, o tom měla dokonalý přehled.
„Tak a zbývá poslední pravidlo, pravidlo číslo pět: „Zákonnost“. Tady je to malinko těžší, ale snaž se dodržovat zákony téhle země a případně i těch, ve kterých se ocitneš. Není to striktní pravidlo, občas člověk něco porušit musí, ale jít vědomě proti zákonům, toho se vyvaruj,“ uzavřela Meg svůj dlouhý proslov. „Je všechno jasné?“
„Myslím, že jo,“ přikývl Bill a v hlavě měl v tu chvíli takový guláš, že kdyby se ho zeptali, kolik je třikrát tři, odpověděl by klidně šest.
****
„Co se ti stalo?“ drknul do něj Tom už asi potřetí za dnešní večer. Seděli v obýváku, zírali na nějakou přiblblou komedii a Bill se vůbec nesmál. To nebylo normální.
„Nic, v pohodě,“ odpověděl Bill jako pokaždé, ale to už se Tom naštval.
„Jak nic? Vůbec se nesměješ, někdo ti něco udělal? Snad já?“ dorážel Tom. Bill věděl, že to dlouho neutají. Jsou to dvě hodiny, co přišel od Meg a bráška už tuší, že je něco jinak. Chtěl to zkusit. Vydržet a neříct mu o tom, ale stejně věděl, že je to marný boj.
„Ne, Tomi, nic jsi mi neudělal,“ zvedl oči k bráškovi. „Všechno je v pořádku, fakt,“ sveřepě zapíral, ale to už Tom jedním zmáčknutím vypnul televizi, popadl Billa za ruku a táhl ho do svého pokoje.
„Tady si sedni,“ ukázal na svou postel, rozsvítil lampičku u nočního stolku, namířil ji Billovi do tváře a přikázal: „A mluv!“ Bill se usmál, tohle byl celý Tom. Výslech jak na kriminálce. Rozhodl se, že bude ještě chvíli vzdorovat. Musí si to přece nacvičit, kdyby ho při záchranné akci chytili… Zatloukat, zatloukat, zatloukat… tak nějak znělo pravidlo číslo jedna: „Žádná policie“!
„Nechápu, co se ti nezdá, nic mi není,“ pronesl v klidu. Tom přecházel pokojem, každou chvilku do něčeho narazil, protože v tom jeho binci to ani jinak nešlo, sem tam něco odkopl stranou, aby měl volný průchod.
„Jo tak nic ti není,“ rozčiloval se. „Proč mi lžeš? Přece na tobě poznám, když se něco děje. Mluv, nebo uvidíš,“ zastavil se přímo proti Billovi a propaloval ho zkoumavýma očima. Vypadal komicky, když se rozčiloval a Bill měl co dělat, aby se nerozesmál.
„Co uvidím? Zbiješ mě?“ zašklebil se.
„Když to bude nutný…“ odpověděl Tom, ale bylo jasné, že tohle nemyslí vážně. Občas se porvali, když potřebovali vybít energii, ale nikdy to nebylo opravdové.
„Tak začni, protože ze mě nic nedostaneš,“ dal mu volnou ruku Bill a čekal, co bráška udělá.
„Dobře, řekl sis o to sám,“ odvětil Tom s úšklebkem a otevřel skříň, chvilku tam něco hrabal a nakonec s vítězným úsměvem vytáhl starý kožený pásek. Už ho dávno nepoužíval, ale teď se perfektně hodil na exekuci. Přehnul ho na půlku a na ukázku s ním hezky švihl o svou dlaň, aby vzpupný bráška viděl, že to bude bolet… Bill jen zamrkal, když uviděl, co jeho roztomilý bratříček zamýšlí a ušklíbl se. Mučení je nejspíš taky součást výslechu, tak si to vyzkoušíme… řekl si. Provokativně se postavil, rozepnul si kalhoty, nechal je spadnout ke kotníkům, otočil se k Tomovi zády, mírně se předklonil a vystrčil na něj svůj mrňavý vyzývavý zadeček.
„Tak prosím, můžeš začít,“ nabídl se mu a čekal, co přijde. Tom se zarazil. Myslel si, že Bill bude utíkat a ono to vypadá, že se z něj přes noc stal vyznavač sado-maso praktik. Tohle opravdu nepředpokládal. Chvilku zaraženě stál a zíral před sebe a ty dvě černé mrňavé půlky. Bill se ohlídl, aby zjistil, proč se nic neděje, a když viděl Tomův zmatený výraz, zahákl palce za lem boxerek a malinko je popotáhl dolů. „Bude to takhle lepší?“ zeptal se škodolibě a popotáhl ještě kousek níž. „Pán to má radši na holou?“ provokoval jak mohl a bavil se tím, že Tom najednou nevěděl co s ním. Takhle povolnou oběť ještě v životě neviděl. Tom zahodil pásek a přitáhl si Billa k sobě.
„Ty potvoro,“ zašeptal mu do ucha, když si ho otočil čelem k sobě a přitiskl na tělo. „Ty víš jak na mě, viď? Ale nemysli si, že mi utečeš, já to z tebe dostanu po dobrým nebo po zlým,“ vyhrožoval, zatímco jeho ruce hladily Billův nahý zadeček. „Jsi tak zatraceně sexy,“ šeptal mu do ucha. „Tak strašně mě vzrušuješ,“ mumlal, když z Billa sundával tričko. „Zamkni,“ bylo poslední slovo, které pronesl, než se vpil do bratrových úst. Vyzvedl si ho za zadeček a Billovy nohy se automaticky obtočily kolem jeho boků. Už bylo slyšet jen cvaknutí zámku a následné žuchnutí, jak Bill dopadl na velikou bratrovu postel. Chvilku sledoval Toma, jak ze sebe ve spěchu strhává oblečení, a když stáhl i poslední kousek, bylo jasné, že svou oběť dneska nejspíš umiluje k smrti. Jeho druhá čakra se opět činila, aby mu dokázala, jak skvěle se točí. Bill se ho už nemohl dočkat, těšil se na něžné mučení, které ho čekalo a ve skrytu duše byl na sebe hrdý. První vítězství měl v kapse. Zatím vyhrál nad Tomem jedna nula. Zatloukal, zatloukal a zatloukal…
autor: Janule
betaread: Janik
😀 😀 😀 Jech Bill válí. Dobře to s bráškou skoulel, já čekala, že mu to vyklopí hned a o na něj vystrčí zadnici…:D Ten Bill se nezdá. Ovšem ale to už je podruhý, kdy si nám usekla erotik scénu. Já se jako těšila na trochu toho něžného mučeníčka a zase si můžu jen domejšlet. To od tebe není hezký. :o)
Jinak Billa samozřejmě obdivuju. Já jsem z toho, co mu Meg odtajnila moc moudrá nebyla a v podstatě bych absolutně na jeho místě netušila, co mám dělat. Ovšem Billík je prostě kreativec, takže ten určitě vymyslí parádní záchranou misi, že všem členům Efka vytře zrak. :o)
Taky jsem předpokládala, že mu to hned vyklopí… Bill se nezdá:D Ještěže Tom nemá rád tyhle praktiky, protože to by se mi moc nelíbilo, kdyby ten pásek opravdu použil:D Dávám přednost těm něžnějším a romantičtějším způsobům:)) Pryč se sado-masem:D:D
Musím přiznat, že přes množství variant, které jsem si vymyslela, mě tahle nenapadla ani ve snu. Tajná organizace a řešení případů ztracených dětí… opravdu skvělý nápad. Efko mi připomnělo jednu knížku, co jsem kdysi četla… taky tam byla organizace lidí s výjimečnými schopnostmi, ale mělo to souvislost s upalováním čarodějnic v minulosti… no nic, to jsem odbočila:) Teď mi blesklo hlavou, že se tam taky odehrál jeden incest, pokud si pamatuju xD Ale šlo o otce s dcerou xD Sakra, budu si to muset znovu půjčit, tehdy jsem to ani nedočetla… teď to vidím z jiné perspektivy xD Je ze mě úchyl xD A co víc, nestydím se za to:D:D To už je další stadium:D
Mně usekávání erotických scén až tak moc nevadí, sama to dělávám:D Ale z jiného důvodu než ty, to je jasné xD Miluju tuhle povídku, nic víc není třeba psát :-*
Tak to doufám, že nebude takhle akčně zatloukat vždycky 😀 To by bylo horší, kdyby ho chtěl Thorsten zbít a Bill si automaticky stáhnul gatě 😀 Ok, jenom mám velkou fantazii 😀
Teď mě tak napadlo, že bych asi nechtěla být Niky – pokusný králíček. Berou to dost lehce, buď bude zachráněna, nebo ne a s tím taky buď přijmou Billa, nebo ne 😀 Dobře, až tak lehký to asi nebude :))
Ten úkolek se mi ale líbí, to nám zamíchá kartama, co? Ještě to asi bude pořádná sanda.
Představa Billa, jak vykopává dveře nějakýho bytu s pistolí v ruce a ječí "Vzdejte se a dejte mi tu holku!" je vtipná, ještě že žádnou zbraň nemá 😀 Ale myslím, že pro něj by to vážně neměl být problém. Avu odrovnal jednoduše, sice potom upadl do šoky, ale s tímhle už snad umí zacházet…
Co říct, jen že doufám, že nám Tomík Billíka neumiluje k smrti doopravdy, a že jim přeju hodně štěstí, detektivům 🙂
😀 no som sa zase predviedla , slzia mi oči a smejem sa tu..lenže problém je . že neviem , prečo plačem , či od smiechu alebo od žialu … 😀 ale zrejme od smiechu ….v časti Nikolky mi hrala High od Jamesa Blunta…bože mne bolo tak nehorááááááááááááááááááááááázne urevane *hanbí hanbí* No a na konci miu bolo nehoráááááááááááááááááááááááááááááááázne do smiechu 😀
Teda celý ten výmysle s Efkom , ..teraz mi to vrrta hlavou a normálne začínam veriť , že také niečo je . Výborný nápad ako ma zamestnať na 24 hodín denne 😀
Ďakujem za spríjemnenie sobotnajšieho nudného večera x)
Pěkné! 😀 Tohle bude jěště velmi napínavé a zároveň zajímavé!
Těším se na nové Billovi způsoby zatloukání 😀 vím, že sis na nás připarvila ještě něco dokonalejšího, než Billůl holej zadek.. vždy jsi dokázala, navýšit už tak nenavýšitelnou pomyslnou příčku 😉
Aa.. Efko. Velmi zajímavý nápad. Moc se mi to zamlouvá. Přemýšlela jsem, co by to mohlo být, ale únosy jsem vyřadila ze seznamu, kde byli favorité..:D Takže mám smůlu..ale je to dokonalý 😉
Jsem zvědavá, co si Bill vymyslí, aby dokázal splnit svůj první úkol..x)
Má fantazie pracuje naplno, snažím se představit, co na Toma při jeho dalším policejním zásahu vystrčí tentokrát :o))) No do nekonečna asi zatloukat nezvládne, pokud ano mohl by ho jeho super bráška Tom v případě nesnází zachránit a ani k tomu nepotřebuje kouzla, stačí ta velká láska, že? :o) Těším se na to, jak se záchrana Nikoly bude vyvýjet a na kolik bude Hvězdička úspěšná 🙂 Zdá se, že prozatím se tím tolik netrápí, když má čas na hrátky s čertem :o))) pardon s Tomem :o) Jen tak dál Jani, je to perfektní a mnohem víc než to, však ty víš ♥
To je prostě užasny, Bill je šikulka určitě to zvládne a jsem zvědavá, kdy to Tomovi šecko prozradí… To s tou lampičkou mě dostalo xD xD Fakt hezky ..
Takže Efko? Začínající na F? Osvobozující lidi? Že by se jmenovali Freiheit a Bill si to pak nechal vytetovat? :o) Jen takový nápad, ale ona už samotná svoboda v době jejich vzniku znamenala hodně, takže proč si jméno komplikovat… fajn, uvidím, co se z toho vyklube:D
Ty totiž umíš těmi jejich hrátkami perfektně odvést pozornost úplně jinam, pak člověk myslí na jejich SM praktiky, místo na záchranu nevinné dívky:o)
Jsem ráda, že už si Nikolka alespoň trošku našla cestu k Viv, protože se jí nepochybně alespoň jedna spřízněná, ač ustrašená duše bude za nocí a dní temných hodit.
Tedy já jsem předpokládala, že to úžasné tajemství Bill Tomovi vyklopí rovnou. Ale jsem ráda, že se rozhodl zatloukat, protože bych jinak přišla o ty Tomovy neotřelé výslechové metody. No lampička a pásek… nemám slov. Ale když to Tom zkusí po dobrém, určitě se všechno dozví. A navíc si myslím, že Bill při té záchranné misi bude zaručeně potřebovat spojence, byť by mu ten dotyčný pouze kryl záda 🙂 Už jsem trošku klidnější i co se týče Nikolky, samozřejmě tu situaci nechci zlehčovat, ale představa, že někdo bude něco podnikat pro její záchranu, mě naplňuje nadějí 🙂
Ježiš, ja som sa už naľakal, že mu struhne tým opaskom po zadku 😀 Ale našťastie to neurobil 🙂 oni predsa na sado maso nie sú stvorení. Aspoň si to neviem predstaviť.
Tak Bill má ešte zvláštnejšie poslanie ako som si myslela. Som zvedavá ako to všetko zvládne. A verím, že Tomimu povie všetko 🙂