autor: emraud
Over and over again
I try to tell myself that
We could never be more than friends
And all the while inside
I knew it was real
The way you make me feel
Znovu a znovu,
snažím se říkat sám sobě,
že bychom nikdy nemohli být víc než přátelé.
A celou tu dobu jsem v hloubi duše věděl,
že je to skutečné,
to, co díky tobě cítím.
(Luther Vandross – The Closer I get To You)
„Broučku, prosím, podej mi cereálie.“
… …
„Taťko, cereálie prosím.
„Tady je máš, princezno…“
„Cereálie, tati.“
„Děkuju, broučku.“
… … …
„Princezno, podáš mi prosím mléko?“
… …
„Tati, mlíko prosím.“
„Tady, broučku.“
„Mlíko, taťko.“
Děkuju, princezno…“
… … …
„Džus, prosím.“
Dívenka se podívala na svého otce, jehož oči zůstávaly přilepené k jeho cereáliím, a pak na svého taťku, který pevně svíral džbánek s džusem a zíral na své vlastní jídlo.
Dívenka se podívala na svého otce, jehož oči zůstávaly přilepené k jeho cereáliím, a pak na svého taťku, který pevně svíral džbánek s džusem a zíral na své vlastní jídlo.
„Taťko…?“
„Tady, princezno.“ Tom přisunul džbán směrem k holčičce, která ho vzala a podala svému otci. Věnovala dredatému muži zmatený pohled, ale Tom jí v žádném případě nemohl říct nic z toho, co se stalo mezi ním a jejím otcem.
„Dojez svou snídani, princezno.“
***
Tom vydechl, když se na židli opřel, a zpod přivřených víček pohlédl na Billa, který seděl naproti němu. Černovlasý muž zíral do své misky s cereáliemi a pouze se v ní přehraboval lžičkou. Tom si odkašlal a viděl, jak se Bill zarazil a na půl vteřiny na něj zazíral, než vrátil pozornost ke své snídani. Trvalo to ještě několik dalších vteřin, než si Bill konečně strčil lžíci s jídlem do úst a pomalu žvýkal.
Oba spolu už několik dní nemluvili. Bill se mu vyhýbal jako čert kříži i v práci a ani se mu neodvažoval podívat do očí. To ticho a napětí mezi nimi pro Toma byla muka a on hluboce litoval toho, co řekl, když nic z toho tak nemyslel, s výjimkou toho, že opravdu odchází.
Jeho byt byl téměř připravený. Přestěhoval si nějaký nábytek a další věci z bytu, ve kterém dříve bydlel se Selene. Jeho ex-manželka mu zavolala a řekla, že může mít všechno zpátky, jelikož nyní bydlí se svým přítelem. Vzal si všechno kromě postele a gauče. Ať už si sežene nové, nebo ne, nadcházející víkend se bude stěhovat.
„Bille…“ Zamumlal Tom a zíral na něj provinilým pohledem.
Černovlasý muž vstal a odnesl misku do dřezu, na druhého muže se ani nepodíval.
„Přijdeme pozdě, zlatíčko,“ řekl jednoduše, Toma přitom zcela ignoroval.
Blonďatá holčička sledovala svého otce, jak vychází ven z místnosti, a pak se obrátila k Tomovi, který si opět povzdechl.
„Taťko Tomi, ty a táta jste se pohádali?“ Zeptala se se svým štěněčím pohledem.
Tom se na ni smutně usmál a pohladil ji po vlasech. „To nic, princezno.“
„Ale už spolu nemluvíte, nedohadujete se ani se nehoníte po domě…“
Tom se jejím slovům lehce uchechtl a připomněl si běžné dny. Nebylo dne, kdy by se on a Bill nehašteřili a nenaháněli jeden druhého po domě. Už to byl pro ně takový zvyk. A nyní, když ten zvyk vymizel, všechno se zdálo být nějak pokažené.
„Zlatíčko, pojďme, přijdeme pozdě!“ Zavolal Bill odněkud z domu.
Gillian vstala a přešla k Tomovi, aby mu dala pusu.
„Později, taťko Tomi…“
„Dávej na sebe pozor, princezno. Buď hodná ve škole,“ řekl Tom.
***
Tom zíral na kusy oděvu položené na posteli. Ještě dva dny a stěhoval se, ale pořád nemluvil s Billem. Černovlasý muž byl dnes večer s Andreasem. Andy ho nečekaně pozval na koncert a on nemohl říct ne.
Tom se ve skutečnosti mračil a byl v podstatě naštvaný, když Bill musel náhle odejít, ačkoliv byl pátek, což byl v podstatě ´Andreasův den´ nebo večer nebo cokoliv jiného. Opět musel sám sobě připomenout, že do toho ve skutečnosti nemá co mluvit, a to byl vlastně jeden z důvodů, proč odcházel. Nemohl už na nich déle tak lpět.
Úhledně složené oblečení si pomalu skládal do kufru na podlaze. Už přestěhoval i některé ze svých osobních věcí do nového bytu. Bylo dobře, že Bill a Gillian si ani nevšimli, že většina jeho věcí už je pryč, jelikož obvykle nahoru do jeho pokoje nechodili, zvlášť teď se vším tím napětím.
Dokud se v jeho pokoji najednou neobjevila Gillian.
„Taťko, co to děláš?“
Dredatý muž trhl hlavou směrem ke dveřím, kde Gillian ztuhla, rukama svírala krk kytary, zatímco se široce otevřenýma očima zírala na zpola naplněný kufr na podlaze a oblečení složené na posteli.
„Taťko… ty odcházíš…?“ Zeptala se holčička šeptem, když pomalu vstoupila do místnosti.
Tomovi pokleslo srdce, když zíral na zdrcený výraz na tváři jeho princezny. Málem zapomněl na Gillian a na to, jaká bude její reakce, až se dozví, že odchází. No, nyní to mohl jasně vidět, a knedlík v krku mu ztěžoval vysvětlování.
„Broučku…“ zamumlal Tom a kousl se do spodního rtu.
„Kam jdeš?“ Zeptala se Gillian s chvějícími se rty.
„Pojď sem, princezno…“
Položila kytaru na zem a vzala Tomovu ruku, která se k ní natahovala.
„Je to daleko?“ Tom zavrtěl hlavou. Položil jí ruku na hlavu a přejel prsty po měkkých zlatých loknách.
„Kdy se vrátíš? Bude to trvat dlouho?“ Zeptala se znovu, očima se pronikavě dívala do těch Tomových.
Tom nevydržel jejich spojené pohledy a pohlédl dolů na jejich spojené ruce a pohladil tu její svým mozolnatým palcem.
„Já se nevrátím, zlatíčko. Už tady nemůžu bydlet…“
„Proč?“ Zeptala se Gillian a po tváři jí stékaly slzy. „Proč, taťko…? Ty… Ty mě teď nenávidíš?“
„Ne!“ Vykřikl Tom. „Bože, to ne…“ Zvedl ji, posadil si ji na klín a pevně ji objal, zatímco mu holčička vzlykala do trička. On sám se kousal do vnitřku tváře, jak se snažil neplakat. Bylo prostě bolestivé opustit svou malou holčičku.
„Já bych tě nikdy, NIKDY, nemohl nenávidět, princezno.“
„Tak proč…?“ Zeptala se a zvedla k němu pohled. „Je to kvůli tomu hádání s tatínkem?“
Tom sebou cukl. Přál si, aby jim Gillian nevěnovala takovou pozornost. Ale věděl, že děti dokázaly vidět spoustu věcí, i když jim nerozuměly.
Povzdechl si a na chvíli zavřel oči, rty jí přitiskl na čelo a nechal je tam nějakou dobu odpočívat.
„Pamatuješ si, o čem jsme předtím mluvili?“ Zeptal se Tom, když se odtáhl a přitiskl jí k hlavě místo toho svou tvář. „O tom, mít rodinu?“ Cítil, jak přikývla. „Kvůli tomu musím odejít…“
„Ale proč?“ Protestovala Gillian. „Taťka Tomi je taky rodina!“
Dredatý muž zavrtěl hlavou. „Takhle to není, zlatíčko… Já… Je to složité.“
„Ne!“ Vykřikla Gillian, ruce, kterými se držela Tomova trička, sevřela v pěsti. „Já chci jen taťku Tomiho!“ Zabořila mu tvář do hrudi a hlasitě vzlykla. „Já nechci dalšího tatínka!“ Vykřikovala stále dokola.
Tom už nedokázal zastavit vlastní slzy. Bylo to všechno až příliš moc. Pevně ji objal a začal s ní pohupovat dopředu a dozadu, jak se ji snažil utišit.
„Gillian,“ řekl jí roztřeseným hlasem. „Něco jsi mi slíbila. Dala jsi mi slib, že ano?“
„Ne!“ Vzlykala Gillian.
„Gillian Schäfer-Kaulitzová,“ řekl Tom pevně a holčička se ztišila s výjimkou škytání a popotahování. Setřel si své vlastní slzy a odtáhl se, aby mohl pohlédnout do jejích oteklých očí. Vzal ji za tváře, setřel jí slzy a povzdechl si.
„Co jsem ti říkal, Gillian?“
„Hodné holky drží své sliby,“ zamumlala holčička přes škytání.
„A ty jsi hodná holka, že?“ Řekl Tom. „Dodržíš svůj slib, že ano?“
Trvalo to několik okamžiků, než Gillian přikývla a znovu začala plakat. Tom roztřeseně vydechl a dál svého andílka pro útěchu houpal v náruči.
„Prosím, nebuď smutná, broučku,“ konejšil ji. „Pokusím se ti občas zavolat. A taky přijdu na návštěvu. Je to v pořádku?“
Holčička přikývla a opět popotáhla. „Okay…“
„To je moje holka,“ zamumlal Tom. „Bude to před tátou na chvilku naše tajemství, okay? Brzy mu to řeknu sám.“
„Okay… Mám tě ráda, taťko.“
Tom zavřel oči a políbil ji na spánek. „Taky tě mám rád…“
***
Tom sice řekly ´brzy´, ale nijak brzy to nebylo. Měl odvahu si s Billem promluvit až tu noc před svým odchodem, kdy jej Bill přistihl, jak po kuchyni přilepuje různé cedulky.
„Co to děláš?“ Zeptal se Bill. Jeho hlas byl tichý, ale stále v něm byl mírný nádech mrzutosti.
Tom otočil hlavu k Billovi, napůl nahému jako obvykle, který se na něj díval s lehkým zamračením na tváři od dveří do místnosti.
Bylo hezké slyšet opět jeho hlas, i to, že s ním vůbec mluvil, navzdory přítomné nelibosti v jeho hlase. „Je, ehm… Označuju tady různé věci,“ zamumlal Tom a odložil pero na stůl, jelikož už byl hotový, než se posadil.
Bill se přesunul k ledničce, aby si vytáhl lahev s vodou. Všiml si, že uvnitř jsou taky cedulky. Zamračil se ještě víc a otočil se k dredatému muži, který si prohlížel papír s nějakým seznamem.
„Podívej,“ řekl Tom. „Já, uh… Sepsal jsem ti tady seznam různých věcí a to, kde je v domě najdeš, v případě, že bys je potřeboval. Taky jsem ti napsal nějaké své recepty, kdybyste se s Gillian chtěli pokusit něco uvařit.“ Vstal a přešel k pultu, kam položil recepty. „Dám ti je sem, pokud plánuješ vařit. Taky jsem dodal nějaké připomínky týkající se-„
Tomovu řeč přerušil zvuk roztříštěného skla a Billovo zaúpění, a nyní s vytřeštěnýma očima zíral na Billův zkroucený výraz a na jeho ruku, která byla pokryta krví.
„Do prdele!“ Vykřikl Tom.
Bill zasyčel, zatímco také zíral na svou krvácející ruku. Nešťastnou náhodou rozbil sklenici, když ji pevně svíral, a zároveň ji položil na pult s velkou silou.
Na prstech měl malé škrábance a uprostřed dlaně obrovský řez, který ale nebyl příliš hluboký. Naštěstí v ráně nezůstaly žádné střepy, jak zjistil při podrobnějším zkoumání. V očích se mu začaly objevovat slzy, ale nebylo to kvůli bolesti v ruce.
„Ty odcházíš,“ zachraptěl Bill, zatímco na Toma zlomeně zíral.
Tom se konečně vzpamatoval ze šoku a okamžitě k němu přišel blíž. Bill se chystal od něj poodstoupit, když jej Tom chytil za zápěstí a přitáhl si ho blíž k sobě.
„Ty idiote,“ sykl Tom. „Nech mě se podívat na-„
„Kurva! Pusť mě!“
„Ukaž mi tu ruku!“ Zavrčel Tom, až sebou Bill trhnul.
Bill zíral do očí svého šéfa plných obav a viny, a zmírnil svůj postoj. Nechal si od něj prohlédnout ruku a dotáhnout se k umyvadlu, kde mu Tom strčil ruku pod tekoucí vodu, aby ránu vyčistil. Pořádně mu ruku umyl mýdlem a znovu opláchnul. Nevšiml si slz, které mu stékaly po tvářích, zatímco nechával Toma, aby mu pomohl.
Stál tam před umyvadlem ztracený ve svých myšlenkách, zatímco Tom na chvíli odešel a vrátil se s lékárničkou. Bill zasyčel, když mu Tom na ránu nalil šumící peroxid a opět mu ruku opláchl, než mu na ránu přitiskl čistý hadřík.
„Posaď se,“ nařídil mu Tom a vyndal z lékárničky čistý obvaz, Betadine a vatové tamponky.
Nezdálo se však, že by jej Bill slyšel. V tu chvíli brečel stejným způsobem jako tu noc, kdy se pohádali, ale nikdy dříve v Tomových očích nevypadal tak křehce. Dredatý muž mohl z jeho očí vycítit bolest a snažil se polknout knedlík v krku.
„Bille…“
„Kdy odcházíš?“ Zeptal se mladší muž.
Tom sklopil hlavu a okusoval si svůj spodní ret. „Zítra,“ odpověděl tichým hlasem. Zaslechl Billův roztřesený nádech a vzhlédl, aby spatřil jeho zdrcený pohled.
„Opravdu mě natolik nenávidíš, že jsi mi to plánoval říct až teď?“ Řekl Bill rozhořčeně. Cítil, jak se mu tělo chvěje směsicí hněvu, zklamání a zrady.
Dredatý muž vstal a pokusil se pro něj natáhnout, ale Bill jeho ruku odstrčil.
„Kurva nedotýkej se mě,“ vyštěkl Bill.
„Tvoje rána-„
„Dokážu se o to postarat!“ Vykřikl Bill, z očí mu vytryskly další slzy. „Neopovažuj se chovat, jako by ses-„
Billovi se překvapením zadrhl dech v hrdle, když byl Tom náhle před ním a prudkým pohybem si jej přitáhl do náruče, s rukama kolem jeho pasu jej pevně sevřel ve svém objetí. Tlukot jeho srdce zrychlil tempo stejně jako Tomův, když se k sobě jejich těla přitiskla.
Zuřivě zamrkal, aby odstranil slzy ze svých očí a zjistil, jestli se mu to pouze nezdá. Pevné hřejivé tělo přitisknuté k jeho štíhlému, mozolnaté ruce pohybující se nahoru a dolů po jeho zádech, a kořeněná vůně, která mu byla tak známá, to vše dokazovalo, že se mu to nezdálo.
„N-ne,“ zamumlal Tom třesoucím se hlasem u jeho ucha. „Neopovažuj se mi říkat, že se kurva nestarám… Protože starám.“ Roztřeseně vydechl a konečně dovolil svým slzám, aby mu vyklouzly z očí. „Starám se… v-vždycky.“ Kousl se do spodního rtu a pevně zavřel oči, aby potlačil vzlyk.
Ta poslední slova zněla Billovi v uších stále dokola, dokud neucítil, jak se mu podlamují kolena a pomalu v Tomově náručí roztál a rozvzlykal se.
„Nelži mi,“ řekl Bill, znělo to téměř jako prosba.
„Nelžu,“ zachraptěl Tom. „Já ti nelžu…“
„Tak proč?“ Zeptal se Bill, když vklouzl rukama kolem Tomova těla, aby se udržel na nohou. „Proč?“
„Protože…“ Protože tě miluju, pomyslel si Tom. Přesto ta slova z jeho úst nevyšla. Nedovolil jim to. Držek jazyk za zuby, protože se bál, aby věci ještě více nepokazil. Nebylo to tak dávno, co to podělal jen tím, že řekl příliš mnoho.
„Protože…?“ Zeptal se Bill znovu chvějícím se hlasem.
„Prostě proto,“ odpověděl Tom a přitáhl si mladšího muže blíž, jako by to snad ještě bylo možné. „Prostě proto.“ Bože, jak já tě miluju.
Černovlasý muž zakňučel a omotal mu ruce kolem krku, objímal jej stejně tak pevně. Zabořil mu tvář do ohbí krku a pokračoval ve vzlykání. Nemohl se příliš hýbat při způsobu, jakým se vzájemně drželi, ale s teplem a bezpečím, které mu to přinášelo stejně jako kdykoliv předtím, se nikdy necítil lépe. Dokonce i bolest v jeho ruce byla kompletně zapomenuta.
„Omlouvám se,“ zašeptal mu Tom do ucha ochraptělým hlasem. „Tak moc se omlouvám.“
Bill místo odpovědi jen zakňučel. Po zádech mu přejel mráz, jak mu tam Tom i nadále kreslil dlaní konejšivé kruhy. Jeho dotek jej na kůži pálil a byl to tak dobrý pocit, až mu začalo příjemně vířit v žaludku.
„To, co jsem předtím řekl, jsem tak nemyslel,“ řekl Tom. „Omlouvám se…“
„Ale ty odcházíš,“ odpověděl Bill, než propukl v další vzlykot. „Odcházíš.“
„Ty víš, že tady nemůžu zůstat,“ zamumlal Tom. „Víš, jaké by to bylo, kdybych zůstal déle…“
„Ale-„
„Bylo by to zlé, kdyby to Andy zjistil,“ přerušil ho Tom a snažil se Billa přesvědčit o své pravdě. „Ty víš, jak špatné by to mohlo být. Nemůžu dál kazit věci na tvůj účet. To ti nemůžu udělat.“
„Ale já nemůžu,“ řekl Bill, zabořil nezraněnou ruku do Tomových dredů a zoufale za ně zatahal. „Nezvládnu… Já – bez… bez tebe já…“
Tom ho utišil a konejšivě jej pohladil rukou po vlasech. „Ano, zvládneš…“ Pak se odtáhl a chytil mladšího muže za bradu, aby mu mohl pohlédnout do očí.
Jejich oči už byly červené a oteklé, a pohled na Billovy jemné rty vlhké od slin a slz Tomovi způsoboval horko v žaludku, které se opět přinutil ignorovat. Neměl právo se Billa nikde nepatřičně dotýkat.
Místo toho zvedl ruku a palcem přejížděl po jeho tváři.
„Zvládneš to, Bille,“ zamumlal Tom znovu. „Já v tebe věřím.“
„A- asi,“ odpověděl tiše Bill a plaše sklopil pohled. „Když… když to říkáš…“ Pak k Tomovi znovu vzhlédl, čelo měl pokrčené obavami. „C-co když to podělám? Já… nemám nikoho-„
„Nebudu moc daleko,“ odpověděl dredatý muž s jistotou v hlase a lehkým úsměvem na tváři.
Mladší muž na něj chvíli hleděl skrze hloubku jeho tmavě hnědých očí. „Protože… protože jsme přátelé, že?“ zamumlal.
Tom zavřel oči a povzdechl si. Věděl, že byl a vždy bude ochoten udělat cokoliv, protože Bill pro něj byl více než jen to, bez ohledu na to, jak špatné se to mohlo zdát. Zkroutil rty do malého úsměvu a přikývl. Cítil, jak se Bill naklonil do jeho dlaně, a otevřel oči, aby konečně spařil úsměv na té nádherné tváři.
Ten úsměv by dokázal strhnout Tomovu masku, kdyby nebyl dostatečně silný, aby odolal. Než se jeho tělo mohlo začít chovat podle své vlastní vůle, přiložil dlaň na zadní stranu Billovy hlavu a přitáhl si jej blíž, aby mu přitiskl rty na čelo. Cítil, jak se Bill lehce napjal, ale pak se mu v náruči pomalu uvolnil.
Byla to ta jediná věc, kterou Tom mohl dát, aniž by vyslal špatné signály, přesto to stačilo, protože věděl, že to Billa uklidnilo a že mu tím dal najevo, jak moc pro něj znamená. Zaslechl, jak mladší muž tiše vzdychl, a na chvíli se do toho krátkého polibku usmál, než se mírně odtáhl a znovu pohlédl na tu krásnou tvář.
„Počkat,“ řekl Bill se zamračením. „A co Gillian?“
„Ona už to ví,“ odpověděl Tom.
„Ty blbče!“ Odsekl Bill a plácl Toma do paže, až sebou škubl. „Tys to řekl jí, ale neřekls to mně?!“
„Já jsem to tak nechtěl,“ Vysvětloval Tom. „Tak trochu mě přistihla při balení a… no, musel jsem to vysvětlit. Kromě toho, my dva jsme spolu nemluvili. Tys se mnou nemluvil.“
„Aha, takže to byla moje chyba?“ Vyštěkl Bill.
Tom jej okamžitě znovu objal a Bill příliš neprotestoval. Jen zavrčel a nakonec se v Tomově náruči uvolnil.
„Omlouvám se,“ zamumlal Tom znovu. Opřel si bradu o Billovo rameno a popotáhl. „Už nechci, abychom se hádali…“
„Já vím,“ odpověděl Bill a znovu omotal paže kolem Tomova krku. „Je to vyčerpávající.“
„Odpustíš mi?“ zeptal se Tom dětským hlasem tak roztomile, až se Bill zahihňal. Stále ještě slzel, ale bylo osvěžující se aspoň trochu zasmát pro zlehčení nálady.
„Co?“
„Moooc roztomilé,“ odpověděl Bill, než Toma štípl do tváře. Poté ruku položil na rameno staršího muže a s povzdechem jeho úsměv pomalu mizel.
„Bude to jiné bez tebe kolem,“ zamumlal Bill, slabě přitom našpulil spodní ret.
„Zvykneš si na to,“ odpověděl Tom. Budou si na to muset zvyknout, i když věděl, že on si nezvykne na to, že je už kolem sebe nemá. Bude to těžké, ale byla to ta jediná věc, kterou pro ně mohl udělat.
Trvalo asi minutu, než si uvědomili, že se vzájemně stále pevně drží. Tváře jim při tom uvědomění zčervenaly a byl to Bill, kdo se neochotně zcela odtáhl. Tom si odkašlal a obrátil se zpátky ke stolu, kde ležela lékárnička.
„Jsme… měli bychom…“ Natáhl ruku k mladšímu muži. „Tvoje ruka?“
„Ach…“ Bill si konečně vzpomněl. „Ach! Jistě…“
***
Následující den se Tom cítil trochu lépe, jelikož se on a Bill usmířili, ale odchod stále bolel. Nikdy dříve se ve svém životě necítil tak kompletní jako při svém tříměsíčním pobytu v tomto domě. Opět musel sám sobě připomenout, proč musí odejít.
Všechny jeho věci už byly s Billovou pomocí naloženy do auta. Oba dva opět zmlkli, tentokrát i bez napětí visícího ve vzduchu. Bylo prostě jen čistě rozpačité cokoliv říkat po včerejší noci.
Když bylo vše připraveno, Tom se naposledy rozhlédl po domě a vtiskával si do paměti každý detail. Ten dům mu bude chybět a pro jednou mu na něj zůstane i spousta dobrých vzpomínek. Definitivně to bude jiné být zase sám.
„Taťko!“ Zavolala Gillian, když Tom konečně vyšel z domu. Rozběhla se ke dredatému muži a on ji zvedl a odnesl k Billovi, který stál na chodníku a pozoroval je.
„Budeš volat, že?“ Zeptala se Gillian.
Dredatý muž přikývl a usmál se. „Budeš se starat o tátu, okay?“
Gillian se usmál a kývla na něj. „Budu. Slibuju.“
„Hodná holka.“ Když došli na chodník, postavil ji na zem a vzal si chvilku, aby hleděl Billovi do tváře.
Nedokázal přijít na kloub výrazu v jeho tváři, a to mu přinášelo jen větší bolest. Dostal ze sebe malý úsměv a Bill mu jej polovičatě oplatil.
„Už musím jít,“ řekl.
Černovlasý muž jen přikývl a v rukách svíral modrou knihu. „Okay.“
„Tati, ta knížka,“ řekla Gillian a zatahala za otcovo tričko.
„Oh, jasně,“ řekl Bill. Podal modrou knihu Tomovi a dredatý muž si ji vzal.
„Vytvořila to Gillian. Pro tebe,“ zamumlal mladší muž.
„Tatínek mi taky pomáhal. Otevři to později, jo?“ Řekla Gillian.
Tom se usmál, když zíral na tlustou knihu v ruce. Pak poklekl a otevřel náruč, aby Gillian objal. Holčička se k němu přitiskla a dala mu eskymáckou pusu, než se znovu odtáhla.
„Mám tě ráda, taťko Tomi…“ řekla Gillian s úsměvem, ačkoliv se jí v očích objevily slzy.
„Taky tě mám rád, princezno,“ řekl tiše Tom, než ji políbil na čelo. Poté vstal a pokynul Gillian, aby se vrátila k Billovi, než se znovu podíval na mladšího muže.
„Dávej na sebe pozor, okay?“ Řekl Billovi. „Zavolej, kdyby se cokoliv stalo. Nebudu moc daleko…“
Černovlasý muž přikývl. „Ty taky…“
Tom se k nim neochotně otočil zády a vydal se ke dveřím řidiče. Neodvažoval se otočit zpátky, protože se obával, že by možná přišel o svou sílu odejít a opustit je. Přál si, aby nebyl tak silný, ale nehodlal být sobecký. Musel pustit své štěstí v jejich vlastním zájmu, bez ohledu na to, jak moc jej to bolelo.
Nakonec odjel, sledoval ve zpětném zrcátku, jak mu Gillian mává, zatímco ji Bill držel na rukou, dokud neodbočil na hlavní silnici a už je déle nemohl vidět. Zhluboka se nadechl a povzdechl si.
Během cesty si nemohl pomoct a pohlédl na modrou knihu vedle sebe. Když si myslel, že už je dostatečně daleko, zastavil na kraji prázdné ulice a popadl knihu. Opřel ji o volant a pomalu ji otevřel zvědavý, co je vevnitř.
Trvalo to jen pár stránek, než se mu v očích objevily slzy, jak zíral na fotky vložené na stránkách, ozdobené barevnými papíry a popsané různými barevnými pery Gillianiným rukopisem.
Gillian si našla čas, aby to pro něj udělala, a on se nikdy dříve necítil takhle milován. Usmál se a uchechtl nad každou fotkou pořízenou během jejich cesty do zábavního parku, během Gillianina recitálu a na jeho a Billovy narozeniny.
Zatavil se u rozesmáté fotky sebe a Billa, kde měli polevu na tvářích a ruce vzájemně kolem toho druhého, a usmál se. Ještě nikdy dříve s nikým takhle nesdílel své narozeniny a nikdy se při tom necítil šťastnější.
Nakonec knihu zavřel, ztratil sílu dívat se dál, a nechal své čelo poklesnout na volant, než se celým svým srdcem rozplakal.
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Krásné ale bulím.
Já se normálně rozbrečela taky..to není možný, proč to neřekl? Stejně Bill cítí to stejné, tak doufám, že to dobře dopadne.
Tak tohle byla určitě těžká chvíle pro všechny…jsem zvědavá,jak dlouho to bude Billovi trvat…děkuji moc za kapitolu 😊
Tak k tomu stěhování nakonec došlo. Pořád jsem doufala, že se stane… prostě něco. Už to vypadalo, že Tom kápne božskou, a zase nic. Ach jo.
Jsem zvědavá, jak jim to půjde každému zvlášť.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Bože, toto je takzvané týranie ľudí. Je mi príšerne smutno. Tak som dúfala, že sa Bill spamätá a Andyho pošle do kelu. Ďakujem za krásny preklad, čakám na pokračovanie, snáď už nebude také smutné.
Nádherné, nemám slov…….
Taky jsem čekala, že se Tom nakonec stěhovat nebude. Že Billovi řekne, že jej miluje, když už vlastně nemá co ztratit, a nakonec tam zůstane a budou spolu žít až nadosmrti.
Achjo. Když Tom říkal Gillian, že se stěhuje a ona mu plakala v náručí, měla jsem slzy v očích. Horko těžko jsem se snažila nerozplakat, ale když to pak došlo i Billovi, už jsem se neudržela a brečela jsem až do konce dílu. Nesnáším loučení! A ještě když vím, že si jsou dva lidé souzení! Tohle je taková nespravedlnost! 🙁 Toma obdivuji za to, co udělal, protože to myslí moc dobře a chce pro Billa to nejlepší. Kdyby si ale jen ti dva řekli, co k sobě navzájem cítí! 🙁
Moc děkuji za skvělý překlad!
Smutné. Ďakujem za preklad, hhoci sa mi tieto časti veľmi ťažko čítajú.