Symphonie 9.

autor: B-kay

Hezky jsem to zkazil…

Všechno… a ještě k tomu jsem se právě hezky ztrapnil. Zřejmě jsme asi nebyli natolik tiše.

Neměl jsem to dělat… Alex není tou osobou, po které bych nějak zvlášť toužil. Jo! Chtěl jsem ji, ale teď toho lituji. Podvedl jsem ji, sebe, ale nejvíc jsem tím nevědomky zklamal tátu… Je do ní blázen…

Když jsem byl menší, byl jsem moc rád, že si našel holku, která mu dokázala vykouzlit na tváři úsměv. Miloval jsem ty chvilky, kdy se spolu smáli… Tátu jsem tehdy neviděl smát se hezky dlouho. Ona mu opět vnesla tu krásnou radost žít a našla v něm ukrytou jiskru…

Přesně tak, jako ji našla i mamka.

S tím rozdílem, že s mamkou jsem se nevyspal…

Ach bože… jsem totální idiot! Tak strašně jsem potřeboval cítit někoho u sebe. Chtěl jsem líbat a být líbán. Chtěl jsem se dotýkat cizího těla, ale také cítit doteky… a ona byla ochotna dát mi to všechno… Zklamal jsem ji. Ji, ale také Billa, který mi to teď hezky vytmavil. Ale zasloužil bych si daleko víc. Alespoň pár facek, abych si uvědomil, co to zase provádím!

Rychle jsem si ty trenky převlékl a opatrnými kroky jsem mířil do pokoje, kde už seděl Bill u okna a sklesle se díval ven.
„Bille, já-,“ začal jsem tiše, ale až tady jsem si uvědomil, že vlastně ani nevím, co mu chci říct. Jeho oči se ke mně pomalounku otočily, a když nimi sklouzl k mým trenkám, sarkasticky se uchechtl.
„Jak tak koukám, ty stíháš všechno. Před chvilkou ti u boků trčela cedulka a přejde vteřinka a ty seš zase naprosto perfektní,“ procedil skrze pevně semknuté rty a znovu se zahleděl ven.

„Nechápu, co tě tak žere?“ zeptal jsem se ještě mírně klidným hlasem a rozvalil jsem se na postel, takže jsem měl na něj ještě lepší výhled. Bill se však na mě nedíval. Jeho oči zarytě sledovaly noční oblohu a jeho tvář se neotočila ani o píď.

„Ty se ještě ptáš?! Nebyla to snad holka tvýho táty?“ vydechl rozhořčeně a nechápavě se na mě podíval.
„I tvého táty,“ řekl jsem mírným hlasem, což jej vytočilo ještě více.
„Právě ses miloval s holkou, kterou miluje tvůj táta, a ty seš úplně v pohodě?! Jako by se nic nestalo?!“ ty výčitky, které ke mně směrovaly, nešlo nepostřehnout. Bylo na něm vidět, že zuří. A to mě ještě více bavilo jej provokovat.
„A co se mělo stát?!“ mírně jsem pokrčil ramenem a nevinně jsem se na něj zaculil. Stačilo to, že jsem si tu chybu věděl uvědomit sám, nemusel mi nic vyčítat! Sám jsem si přišel jako debil, i bez jeho moudrých řečí!

„Co se mělo stát?! Tome, ty si opravdu tak zabedněnej, nebo se jenom tak tváříš? Udělal si přesně to, co tě děsí! A ty to víš! Nemusíš mi nic říkat, abych zjistil, že ses v lásce také zklamal. Jsem tvoje dvojče a přečetl jsem si to ve tvých očích. Proč sis teď pohrál ty z city svého táty?“ vydechl a já jsem ztěžka polknul. Každé jeho slovo bylo až děsivě pravdivé… Nevědomky jsem ublížil tátovi stejně tak, jako ona ublížila mě. Přišlo mi ze sebe špatně…
„A co ti je do toho, Bille?! Zítra vypadneš a já tady budu zase sám! Ty ani nevíš, co to je, být sám! Házíš po lidech boty jenom proto, abys tím dokázal, jak moc si silnej, ale přitom tě myšlenka, že bys zůstal sám, děsí víc než cokoliv jiného! Nemáš právo mi nic vyčítat! Já to prostě potřeboval! A kvůli jednomu rozmaru nějaké holky se lásce bránit nebudu jako ty!“ můj hlas nabral na intenzitě, a až když jsem domluvil a zahleděl jsem se do vyděšených očí Billa, mi došlo, že jsem po něm doslova křičel. Ani jsem se nenadál a jeho tělo mi bylo blíž, než kdy jindy a jeho tvář se nad tou mou hrozivě skláněla.
„Ty nevíš, co to je žít s pocitem, že sis málem zabil mámu, i sebe! Myslíš, že jsem hloupej nebo ubohej, ale já to viděl… viděl jsem všechnu tu spoušť a krev kolem sebe a ten obraz nikdy nevymažu ze své paměti! Stejně jako obraz mé holky s jiným klukem! Nenávidím lásku, Tome, rozumíš?! Nechci se zamilovat a budu dělat všechno proto, aby se to také nestalo! Takže si mysli co chceš! Stejně mi je to fuk. Jak si říkal, zítra vypadnu a ty si klidně nech vytetovat její jméno na záda, lásko,“ zasyčel chvějícím se hlasem a to poslední slovo vyslovil se značnou dávkou sarkasmu. A než jsem stihl cokoliv říct nebo udělat, byl pryč i s polštářkem a dekou… Hmm, tak tohle jsem podělal tedy opravdu mistrně! Skvělý…

BILL:

„A nebude ti to tady chybět?“ zeptal se mě tiše Gustav, zatímco mi pomáhal s balením kufrů. Na chvilku jsem smutně sklonil tvář, pak jsem však rázně zakroutil hlavou a dál jsem se věnoval skládání mých věcí.
„Bille, prosím… Prosim tě, dej mu šanci… no ták. Je ve hraní dokonalej a byl by pro kapelu skvělým přínosem. Je přátelskej, šikovnej, a ty sám víš, že moc hezkej. Fans by šílely… Mluvili jsme o tom i s Davem a ten souhlasil, když jej přijmeme všichni,“ řekl náhle, čímž mi málem způsobil závrať.
„Toma?? Do kapely?? Jako kytaristu?! Gustave, promiň, ale když on bude kytarista, ať vám také sežene novýho zpěváka,“ řekl jsem ostře a Gustav smutně sklonil tvář.
„Proč seš takovej? Simone je na tom lépe a Tom tě má rád,“ zkoušel.
„Nemá mě rád! Nemá rád nikoho kromě sebe! A to se nezmění,“ nemohl jsem dopustit, aby byl s náma v kapele!

Čtvrtýho člena jsem si sice přál… moc přál, ale nikdy jsem neuvažoval nad tím, že by se ním stal Tom. To abych pak tu jeho – tedy spíše tátovu holku vídal skoro pořád, když si budou potřebovat promluvit…

Ach jo, nevím proč mě to tak žere… Tom je kluk stejně jako já, a je jasné, že prostě potřebuje i sex. Bylo mou chybou, že jsem se šel napít… Kdybych nešel, nic z toho by se nestalo, a my bychom spolu ještě pořád mluvili. Po té včerejší hádce jsme spolu nepromluvili ani slovo… přespal jsem tady na gauči a Tom pak brzy ráno odešel do práce… ani se se mnou nerozloučil…

„Bille, dej mu šanci. Prosím… on tě moc potřebuje, stejně jako i ty jeho. Když jsem mu poprvé ukázal tvou fotku, řekl, že si nádhernej. Prosím,“ pípl tichým hláskem, jako to uměl jenom on a já na chvilku zapochyboval… Nádhernej…

Já myslel, že tohle slovo z jeho rtů patří jenom Alex. A najednou i mě?!… ale vždyť ani on není ošklivej. Je moc hezkej. Má takovej roztomilej obličej s hlubokýma očima a snad nejkrásnější pusou, jakou jsem kdy viděl… Ten tedy musí líbat…

„Bille, jsi v pořádku?“ Gustav do mě malinko dloubl, čímž mě konečně dostal ze snění o nesmyslech!
„J-jasně… tak dobře,“ řekl jsem najednou a Gustav mě snad hodinu vznášel v náručí. Bylo vidět, že má Toma rád, stejně jako Georg. Ach, Tome Kaulitzi, dnes na tebe bude v práci čekat překvápko…

TOM:

Ach bože… ještě teď nevěřím, že je to všechno pravda. Když jsem tehdy v práci uviděl jejich manažera, málem mě trefilo… Já to dokázal!! Jenom díky klukům a – Billovi, jsem se stal členem jejich kapely… Stal jsem se opravdovým kytaristou… Bylo to všechno tak rychlé -zkoušení, porovnávání a nahrávky, focení, první opravdový koncert… David byl ze mě nadšen… Vlastně jsme z toho byli rádi všichni i fanynky… nikdy bych nevěřil, že si vybudovali takovou základnu… Bylo to dokonalé a spokojeni jsme byli všichni. Až tedy na mého bratra. Tomu jsem nedokázal ani poděkovat, i když jsem věděl, že jsem tady hlavně kvůli němu. Na cestách jsme měli společnej tourbus, ale jinak jsme spolu vůbec nemluvili. Od té události s Alex jsem se mu nemohl dívat do očí… viděl bych tam akorát výsměch a neskutečnou bolest, i kvůli mamce, která se jaksi zasekla na zmrzlém bodě a ani líp, ani hůř. Pořád stejný!…

Bylo kolem půl jedenácté večer a já seděl tiše jako myška v jednom z pokojů luxusního hotelu. Ještě pořád je to pro mě všechno nové. Lidé mě poznávají a táta je na mě možná aspoň trošičku pyšnější… Už to bude skoro pět měsíců, co jsme jeden tým a ani za tak dlouhou dobu se to mezi náma s Billem nezměnilo. Akorát mamce se dařilo líp a konečně ji mohli pustit domů… To bylo asi pře dvěma měsíci. Tehdy jsme s Billem na jeden jedinej den hodili za hlavu všechno, co nás tížilo a šli jsme ji navštívit jako bráškové – se rty zkřivenými do úsměvů…

Jedinej den…

Smutně jsem si povzdechl a vzal jsem si mezi prsty struny mé nové kytary. Bylo tak nádherné hrát před tolika lidma… a vědět, že přišli jenom kvůli vám, aby si vás poslechli a podpořili… Koncerty mám rád. Je to jediná chvilka, kdy vedle sebe cítím Billovu blízkost… Vztah mě a Alex se vyvíjí podivným směrem. Mám na ni čas tak maximálně dvakrát do měsíce a to se zmůžu jenom na rychlé milování a pár polibků… nemiluju ji… ji ne…

autor: B-kay
betaread: Janule