Zlý sen nebo pravda

autor: LofinQa*TWC

„O ano, Bille, ještě!! Už… uuuž,“ křičel Tom ve velké slasti, kterou mu přinášel jeho bratr při uspokojování ústy. Pak se svalil vedle bratra na gauč a spokojeně oddechoval. „Bylo to skvělé, děkuju. Miluji Tě,“ zašeptal a položil si hlavu na Billovu hruď.
„Taky Tě miluju,“ opáčil mu bratr. Ještě chvíli se mazlili, a pak oba usnuli.

„Ahoj, Tommi,“ pozdravil Bill svého brášku. „Je osm hodin! Tomeee, halo, vstávej!!“ třásl s bratrem. Odpovědí mu bylo jen nesouhlasné zamručení. „Tome, nestihneme rozhovor!!“ pleskl Bill svého brášku přes zadek. Tom vyletěl a už už se hnal do koupelny. Jenomže Bill byl vždycky na běh lepší, a tak do koupelny dorazil jako první on. Posměšně na brášku vyplázl jazyk.
„A co kdybychom se myli obaaa?“ svůdně zašeptal Tom a objal Billa kolem pasu.
„O tom si můžeš nechat jenom zdát,“ odpálkoval ho Bill a už si začal čistit zuby. Tom se naštval a na brášku tam začal dělat ksichty. Bill se neudržel a vyplivl HERBADENT přímo na bráškovo pyžamo. Nepřestával se smát…“Máš štěstí, že už jsem ty zuby měl domyté!!“ ukázal na Toma prostředníček.
„A ty můžeš být rád,že jsem to pyžamo chtěl dát už dneska do pračky,“ ukázal Billovi prostředníček zase Tom.

„Bille, už jsi potkal tu pravou lásku?“ ptala se moderátorka znuděného Billa sedícího na gauči a svůdně pokukujícího po Tomovi.
„Noo… Ano,“ odpověděl Bill a mrkl na Toma…(To samozřejmě neušlo našemu twincest.blogu xDD).
„A kdo je ta pravá láska?“ zeptala se směle moderátorka…Bill se podíval na Toma, ale se smutkem zjistil, že se kouká na jednu blondýnku v 2. řadě.
„To je tajné,“ prozradil Bill. Dále už padaly jenom otázky typu: „Kolik holek jste měli?“ ,“Je Bill ještě panic,“ apod. Ve tři hodiny si pro ně přijel David.
„Teďka už jenom Tomovi jdeme koupit novou kytaru. Pak jdeme domů.“ Obrátil auto směr DŮM HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ. Asi po hodině jsme vybrali Tomovi novou gitáru a pak jsme jeli spokojeně domů.

„Tommi, promiň, půjdu si lehnout. Jsem dneska nějaký unavený. Bylo toho hodně. Dobrou,“ řekl Bill a líbl Toma na tvář. Pak vypochodoval po schodech – směr jejich pokoj. Tom si mezitím dal PIZZU a Red Bull, když tu mu zazvonil telefon.
„Ano?“ řekl do telefonu.
„Dobrý den, tady studio Praha. Chtěli jsme vás, pane Kaulitz, poprosit, zda byste nepřijel zítra k nám do studia… Adresa je *BLA BLA BLA BLA*,“ řekla tam nějaká baba.
„Dobře. Děkuji. Nashledanou,“ Tom položil telefon a přemýšlel, jaké to v té Praze asi bude, a jestli bez Billa ty 3 dny vydrží. Pak se vysprchoval a šel si lehnout k bráškovi.

„BILLE!! HALOO!!“ probudil Billa něčí hlas…No jasně, Tom.
„Co je, Tome? Kolik je hodin?“ vyptával se Bill a padl hlavou do polštáře.
„Čtvrt na šest,“ odpověděl klidně Tom. Jenomže Billi už tak klidný nebyl. Vystřelil z postele a začal na Toma ječet.
„Si děláš prdel, ne? Ve čtvrt na šest mě budit!! Migl ses do hlavy, nebo už Ti ten mozek porouchala ta rána před týdnem!!??“ vyletěl. Tom se usmál.
„Jsi roztomilej, když se zlobíš,“ pohladil Billa po tváři. Ten se odtáhl a pelášil do koupelny. Ihned požadoval důvod, proč ho Tom budil takhle časně ráno.
„Mám pro Tebe třídenní úkol,“ mrkl na něj Tom. Pak pokračoval, ale ne už tak vesele. „Na tři dny jedu do Prahy. Potřebuju tam něco zařídit,“ řekl a sklopil oči. Pak je ale zvedl. „A vydržel bys to tady beze mě??“ zeptal se smutně Tom.
„Jasně že jo,Tommi. Ale těžko. Fakt tam musíš jet?“ zeptal se smutně Bill.
„Musím, je to nutné…“

**PO TŘECH DNECH**

Bill se doma už radoval a těšil se na Toma. Jsou to tři dny od toho, co Tom musel do Prahy, a dneska se má vrátit. Jenomže co Billa děsilo bylo, že je už 10 hodin večer a Tom Billovi nezvedá telefon. Už asi 3 hodiny na něj Bill čeká. Měl se přece vrátit v 7 hodin! Možná ho něco zdrželo. O půl jedenácté si už chtěl jít lehnout, ale zazvonil mobil…Bill se zaradoval.
„Ano?“ řekl šťastně do telefonu… Avšak jaký šok byl, když se tam ozval nějaký policista.
„Pane Kaulitzi, musíme vám oznámit, že vašeho bratra přejelo v 11 hodin u CENTRA dodávkové auto. Našli jsme ho s plachým úsměvem a mobilem v ruce. Byla na něm zpráva „ZA PĚT MINUT BUDU DOMA :-* PA,TĚŠÍM SE“ Je nám to moc líto, nemohli jsme nic dělat…“

—-

Vtom se Bill probudil. Zpocený, udýchaný a červený.
„Tomé!! Tomééééé!!“ začal vřeštět na celý pokoj.
„Ššš, Billí, už jsem tady. Asi se Ti něco zdálo,“ řekl ustaraně Tom a sáhl bráškovi na čelo. Bill se přitulil k jeho ruce a byl rád, že to byl jenom sen. „Co se Ti zdálo, Billí?“ zeptal se Tom a přinesl Billovi teplý čaj.
„Mám pro Tebe třídenní úkol,“ usmál se na brášku Tom. Bill celý zfialověl a srdíčko se mu roztlouklo… Doufal, že Tom neřekne… „Na tři dny jedu do Prahy. Potřebuju tam něco zařídit,“ řekl a Bill si všiml, jak jeho bráška sklopil hlavu.
„NÉ!! TOME TO NE!! PROSÍÍM!! NE…“ Bill vzlykal a jeho tělíčko se otřásalo. Slzné kanálky pracovaly naplno a do jeho mozku se nahromadilo několik špatných myšlenek a neblahé tušení… Jeho duše byla zoufalá.
„A vydržel bys to tady beze mě?“ zeptal se smutně Tom, když uviděl, jak Bill brečí..
„Ne,Tome… Už se neuvidíme. Ty… ty zemřeš,“ špitl Bill a zabořil hlavu do bráškovy mikiny. Tom tohle nedokázal poslouchat.
„Už musím jít. Pa, miluju Tě. Uvidíme se v pátek,“ řekl a vypadl z domu.
„Ty zemřeš, Tome,“ zašeptal Bill do ztmavlého pokoje a pak se opět rozvzlykal.

V pátek netrpělivě čeká u telefonu o půl jedenácté. Zazvoní telefon. Teď se pro Billa zhroutil celý život.
„Pane Kaulitzi, musíme vám oznámit, že vašeho bratra přejelo v 11 hodin u CENTRA dodávkové auto. Našli jsme ho s plachým úsměvem a mobilem v ruce. Byla na něm zpráva „ZA PĚT MINUT BUDU DOMA :-* PA,TĚŠÍM SE. Je nám to moc líto, nemohli jsme nic dělat. Jen vás chceme požádat, abyste přišel k centru. Děkuji. Nashledanou…“ Bill nebyl schopen slova. To ten sen!! TEN SEN ZA VŠECHNO MŮŽE!! Bill si vzpomněl, že šel s kapelou ještě včera kupovat Tomovi novou kytaru… Sen. Blbý sen. Bill si roztřesenýma rukama navlékl bundu, tenisky a vyrazil k centru, kde už zdálky uviděl spousta policistů a vzadu mrtvé tělo jeho bratra… Rozeběhl se k němu a chytl ho za ruku.
„Tome, ne! Nesmíš mě tady nechat. Miluju Tě. Prosím, nenechávej mě tady…“ Tom zmáčkl bratrovi ruku, jak nejpevněji dovedl.
„Jak jsi to věděl?“ zašeptal Billovi a pak jeho ruka klesla…
„NÉÉÉÉ!! PROSÍM, TOME, NENECHÁVEJ MĚ TADY!! CO SI BEZ TEBE POČNU!! NEMŮŽU BEZ TEBE ŽÍT!!“…
„Pane Kaulitz, jděte domů a uklidněte se. Je toho na vás moc…“ Bill se vrátil domů a vylezl na střechu. V ruce mačkal papírek.
„Když zemřeš ty, zemřu taky,“ šeptl do tmavé noci a udělal krok dopředu. Pak už nic necítil…

TITULEK V NOVINÁCH:

Dne 7.6.2008 přejelo slavného kytaristu skupiny Tokio Hotel, Toma Kaulitze, dodávkové auto. Jeho bratr hodinu poté spáchal sebevraždu – skočil ze střechy. Policisté ho našli až 8.6. pod hotelem MARIGOT. Měl na tváři stejně plachý úsměv jako jeho bratr a v ruce měl papírek, na kterém bylo napsáno „ANI SMRT NÁS NEROZDĚLÍ“…

—

LIDIČKY TAK TOHLE BYLA MOJE DALŠÍ JEDNODÍLKA… SNAD SE VÁM LÍBILA, I KDYŽ… POCHYBUJU X) MNO KAŽDOPÁDNĚ DĚKUJU ZA KAŽDÝ KOMENTÁŘ A DĚKUJU VŠEM, CO TO ČTETE… OMLOUVÁM SE, ŽE NEJSOU I VESELEJŠÍ KONCE x) ALE ZATÍM SE NA ŽÁDNÝ TAKOVÝ NECHYSTÁM… DĚKUJU VŠEM, VAŠE LOFINQA*TWC

autor: LofinQa*TWC

betaread: Janule