autor: Jájinka
,,Pravdu, je na cestě,“ odpoví doktor.
Simone rozrazila dveře a rozběhla se k Tomovi.
,,Co je s Billem?“ zeptala se ho.
,,Je na tom špatně, mami,“ odpoví jí.
,,Má malou šanci na přežití,“ dodá se slzami.
Simone si sedla na sedačku a složila tvář do dlaní. Tom si k ní přisedl a objal ji.
,,Mami, věř mu, on to zvládne… musíme mu věřit.“
Simone přišla k doktorovi.
,,Pane doktore, jak dlouho už je můj syn v tomhle stavu??“
,,Dva dny,“ odpoví jí sklesle.
Do očí jí vyhrkly slzy.
,,Jak dlouho ještě budete čekat??“ zeptá se ho.
Doktor ji odvede kousek dál.
,,Ani nevíme, ale pojďte, domluvíme se. Ne před vaším druhým synem.“ A odejdou.
Tom si sedl. Proč ne přede mnou? Proč ne sakra… je to můj bratr, dvojče… moje láska, pomyslí si Tom. Vejde k Billovi, ale pořád tam leží. Vlasy slehlé, nenalíčený a tak chladný.
,,Bille,“ zašeptal Tom.
Nic ticho. Tom to vzdal a šel se podívat, jestli už nejde máma a doktor. Vyšel na chodbu, ale nikde nikdo.
,,Tome, jdi domů… já ti když tak zavolám,“ řekne mu máma, když přijde.
,,Ne, já nikam nejdu… vy Billa zabijete,“ šílel Tom.
Máma ho posadila.
,,Tome, jdi domů,“ řekla mu.
Kývl. Tom přišel domů, rovnou šel do Billova pokoje, pustil si písničku Heilig, u této věty se rozbrečel:
Ich sterb-für unsere Unsterblichkeit (Umírám pro naši nesmrtelnost).
,,Bille, lásko… snad mi jednou odpustíš! Miluju Tě,“ šeptal Tom.
Telefon. Tom se k němu rozběhl.
,,Kaulitz,“ řekl Tom.
,,Tome, jak je na tom Bill?“ zeptá se ho Gustav.
,,Gustave, možná to nepřežije,“ odpoví Tom.
Zapípání oznámilo příchod SMS-ky.
,,Zatím, měj se,“ a položí sluchátko.
Otevřel textovku: Tome, rychle přijď do nemocnice. Máma. Tom se otřepal a rychle běžel za mámou.
,,Mami, co se děje?“ rozrazí dveře nemocničního oddělení.
,,Dneska Billa odpojí,“ rozbrečela se máma.
Tom si sedl.
,,Budeš u toho??“ zeptá se ho.
,,Ne, já nechci, aby zemřel,“ odpoví Tom a hrne se do pokoje. Otevřel dveře, když akorát odpojili dýchací přístroje. Bill sebou dvakrát cukl a na obrazovce se objevila vodorovná čára doprovázená plným zvukem, oznamujícím, že jeho srdce přestalo bít.
,,Bille, lásko,“ zakřičel Tom a rozběhl se k němu.
Hladil ho po jeho havraních vlasech.
,,Proč jsi mě tu nechal, když si vedle mě usínal a šeptal „Miluju Tě“? Slíbili jsme si, že umřeme spolu!! Bille, vrať se prosím… Miluju Tě,“ zašeptal.
Máma k němu přišla a chtěla ho od Billa odvést.
,,Ne, já od něj nechci pryč! Pochopíte to… Já ho miluju a on miloval mě! Zrádci! Nenechali jste mu ani nejmenší šanci. Vy jste ho zabili… Vy jste mi vzali jedinou věc, jediného člověka, kterého jsem kdy miloval! Nenávidím vás… Nechte mě tu s ním,“ křičel Tom.
Všichni odešli. Tom zvedl Billovu hlavu.
,,Lásko, prosím, otevři oči. Prosím , aspoň na chvíli, abych ti mohl říct všechno,co mám na srdci.“
Poté ho položil.
,,Stich ins Glück, Bille,“ zašeptal.
A naposledy ho vroucně políbil. Poté odešel pryč z místnosti.
..Další den..
Bill měl pohřeb.
,,Nikdo Billa nemiloval jako já, a přitom všichni tady jsou a dívají se, jak odchází,“ cedil Tom mezi zuby.
Tom tam stál s mámou, Gustavem a Georgem. David se z toho prý zhroutil.
Ten tak, houby Billa znal, řekl si Tom. Bill měl krásnou ebenovou rakev, posetou miliardami květin. Když Billa spouštěli do vyhloubeného hrobu, všichni odcházeli. Tom tam stál a brečel.
,,Miloval jsem tě víc než svůj život! Odešel jsem s tebou, Bille. Miluju Tě,“ zašeptal a hodil osmnáct bílých růží na jeho rakev.
A odcházel, i když ne domů.
autor: Jájinka
betaread: Helushka
betaread: Helushka
he…. To bylo to první, co mě napadlo při přečtení tohohle dílu… Jako tak s tímhle sem vážně nepočítala a nevim co si myslet….
taky nevim co si mam myslet
Skočí z nějakyho mostu co?….. Taky bych skočila…
no ja bych asi sla ksocit.. smutne.ale rychle dal ci vedet co bude s tomem kdyz uz billisek neni 🙁