autor: emraud
„Jsem nervózní…“
„Vždycky jsi nervózní,“ podotkl Tom. Nakonec si nasadil čepici a zamířil ke dveřím v patách s Billem, který si kousal nehty nervozitou.
Než vyšel ze dveří, Tom se otočil čelem k mladšímu muži a položil mu ruce na ramena. Bill překvapením trochu poskočil, jeho štěněčí oči byly vytřeštěné a lesklé. Tom cítil v jeho ramenech napětí a snažil se na něj povzbudivě usmát.
„Neodcházej,“ zakňučel Bill.
„Ty víš, že to nejde,“ zamumlal Tom.
„Co když to podělám?“ Zeptal se Bill a vytřeštil oči ještě víc. Vlastně vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet.
Dredatý muž si povzdechl a vzal do dlaní Billovu tvář. „Budeš v pořádku, a Gillian je tady s tebou, ano? Neopovažuj se brečet.“ Černovlasý muž se kousl do spodního rtu, přikývl a povzdechl si.
„Šéfe…“ řekl Bill šeptem.
„Hmm?“
„Díky.“ Bill se na něj nervózně pousmál.
Tom odpověděl měkkým úsměvem. „Vrátím se domů zítra ráno, jo?“ Bill přikývl a sledoval, jak starší muž odchází, než zavřel dveře. Pořád byl pekelně nervózní.
Cesta ke Georgovu bytu by byla krátká, jen kdyby Tom opravdu chtěl dům opustit, a kdyby nebyl taky nervózní. Andreas byl dnes na návštěvě v jeho domě – navštěvoval Billa v jeho domě, a zdálo se, jako by Billova nervozita nakazila i jeho nervy. Po celý den měli plno práce, jak se snažili, aby dům vypadal dobře, a připravovali večeři. Ještě nikdy se necítil po domácích pracích tak unavený.
Nyní seděl na Georgově pohovce se sklenkou brandy v ruce, zatímco sledovali nějaký mizerný film dle brunetova výběru. Vlastně se vůbec nedíval, jeho mysl byla někde jinde, jak přemýšlel o tom, co by se mohlo v jeho domě právě teď dít. Čas od času zkontroloval hodinky, i když věděl, že nebude moct dělat vůbec nic.
Náhle jej do hlavy udeřil hozený polštář. Zamračil se a otočil se ke svému nejlepšímu příteli. „Co je?!“
„Nějaký zamyšlený, ne?“ Řekl Georg s úšklebkem přilepeným na tváři.
Tom jen obrátil oči v sloup a otočil se k televizi. V duchu sám sebe proklínal za příliš mnoho přemýšlení. Stejně to nebyla jeho věc, že?
„Víš,“ začal Georg znovu, zatímco si pohrával s dálkovým ovladačem, „Přiznej to, Tome.“
„Co mám přiznat?“
„Andreas se ti pro Billa opravdu moc nelíbí,“ řekl brunet, než vyprázdnil svou sklenici a nalil si další drink.
Dredatý muž se zalknul z vlastního pití a silně se rozkašlal. Alkohol jej pálil v hrdle i plicích. Po tom, co se zdálo být jako věčnost, si zhluboka povzdechl a opřel se o pohovku.
„Proč bych si to měl myslet? Andy je pro něj fajn.“
„Tome, Tome, Tome…“ Odpověděl Georg. „Přede mnou to nemůžeš skrýt. Jsi do toho kluka zamilovaný.“
„Ne.“
„Přestaň lhát sám sobě. Já vím, že tě to právě teď bolí.“
„Můžeme o tom přestat mluvit?“ Vykřikl Tom. V tu chvíli jej z Georga vážně začínala bolet hlava. Povzdechl si a snažil se uklidnit ten náhlý vztek v žilách. „Podívej, není to moje věc, takže bych se od toho měl držet dál.“
„Odkdy tvé city ´nejsou tvoje věc´?“ Odsekl brunet nazpět. „Miluješ Billa, a taky bez jakýchkoliv pochyb miluješ jeho dítě. Já to vidím; jsi s nimi šťastný. Nebyl jsi šťastný už věky.“
„Je zamilovaný do Andyho, Georgu. Musím ti to připomínat?“ Ušklíbl se Tom. Ve skutečnosti to bylo spíše připomenutí pro něj. Bill byl zamilovaný do Andyho.
On, na druhé straně, byl ´šéf´. Nic jiného. „Já nemůžu být nic víc než jen ´šéf´.“ Vypil obsah své sklenice a položil ji zpátky na stůl s mnohem větší silou, až si myslel, že rozbije jak sklenici, tak i skleněný stůl.
Georg podrážděně zakoulel očima. Tom byl tak tvrdohlavý. „No jistě. Ale šéf je něco jiného než ´taťka´, a já ti povídám, vy dva jste více jako manželé, než jako šéf a zaměstnanec. Proč si to nechat proklouznout mezi prsty, když už to máš v dlaních?“
„Špatně.“ Oni nikdy nebyli moji. Zamračil se na sklenici na stole a přál si, aby s ní v tu chvíli mohl prostě mrsknout o zem – kdyby jen byla jeho. Věděl, že Georgovi by to nevadilo, ale nechtěl ukázat, jak je naštvaný. Nemohl být naštvaný, když vše bude lepší, pokud bude s Billem a Gillian Andy.
„Přestaň se chovat jako idiot, Tome,“ odpověděl Georg.
„Jdu spát,“ oznámil Tom a hodil polštář zpátky na svého nejlepšího přítele, než zamířil do pokoje pro hosty.
„Pravděpodobně budeš celou noc vzhůru a budeš nad vším přemýšlet,“ zvolal za ním Georg. Nakonec zavrtěl hlavou a povzdechl si. Tom se opět choval jako idiot. Kdy už se, sakra, poučí? Obrátil svou pozornost zpátky k televizi a povzdechl si, když uslyšel bouchnutí dveřmi.
A přesně tak to dopadlo. Tom sebou na posteli házel a sténal, protože se vůbec necítil ospale. Lehl si na záda a vzdychl, očima zíral do stropu. Rozhovor s Georgem jej skutečně zneklidnil, ale nemohl mít pravdu. Nemohl být do Billa zamilovaný. Tak nějak mu to připadalo špatné.
Byl to jeho kolega, jen kamarád – nebo spíše gardedáma. Více než cokoliv se nenáviděli. Stále dokola si opakoval, že Bill je pro Andrease. Sakra, dokonce mu s tím hloupým ´láskyplným dobýváním´ pomáhal. A nakonec to byl on, kdo měl ten největší problém.
„Do prdele s tím,“ zavrčel Tom a znovu sebou začal házet.
***
Gillian stála před vstupem do kuchyně a zírala na záda svého otce a na muže jménem Andreas, který byl otcův přítel, zatímco spolu umývali nádobí. Sledovala, jak spolu vedou spíše ´tišší´ konverzaci, na rozdíl od těch extrémně hlasitých, které vždy vedli Bill s Tomem, kdykoliv dělali něco společně.
Bill měl neustále na tváři tenhle úsměv, ať už ten druhý muž řekl cokoliv. Nemohla si pomoct, ale musela to srovnávat s chvílemi, kdy byli spolu táta s taťkou Tomim. S taťkou Tomim byl její otec vždy hlasitější, drzejší a neustále se smál.
V okamžiku, kdy odbarvený blonďatý muž dorazil, Gillian byla ve svém chování tak nějak rezervovanější, než bylo obvyklé, a stejně tak i její otec. Věděla, že je z toho setkání taky nervózní, a tak se snažila být zdvořilá a hodná, jak jen to šlo. Odpověděla na pozdrav, zdvořile odpovídala na otázky, a čas od času se pokusila usmát. Cítila se trochu rozpačitě, zvlášť když byla nazvána ´princeznou´.
Tak nějak to bylo jiné, když ji nazval ´princeznou´ někdo jiný.
Dívala se, jak Andreas vklouzl rukou kolem pasu jejího otce a políbil jej na tvář. Bill k němu otočil hlavu a usmál se, tvář měl zrůžovělou. Gillian se k nim otočila zády a šla do obývacího pokoje. Na chvíli jí nějak chyběl Tom.
Bill byl stále nervózní, a to zejména, když Andreas stál v kuchyni vedle něj. Byl rád, že Andymu chutnala večeře a že si povídal s jeho dcerou. Byla také vděčný, že on sám zatím neudělal nic hloupého. Dokud mu při oplachování posledních pár kousků nádobí nevystříkla voda na tričko.
„Skvělé,“ zamumlal podrážděně.
Andreas se zasmál a políbil jej na spánek. „Nemotorný Billy…“
Černovlasý muž jen obrátil oči v sloup a usmál se. „Nebude ti vadit, když se půjdu překvlíknout?“
„Jen jdi. Počkám na tebe v obývacím pokoji,“ odpověděl blonďák. Pak se naklonil a zašeptal Billovi do ucha. „I když bych se rád díval, jak se převlíkáš…“ Černovlasý muž zrudl do temného odstínu červené s ústy dokořán, když se od něj Andreas odtáhl. „Dělal jsem si srandu!“ Zvolal Andreas, věděl, jak plachý Bill je. Pak mladšího muže otočil kolem dokola a jemně jej postrčil. „Teď se jdi převléct.“
Bill se usmál a zamířil do svého pokoje, aby si převléknul tričko. Andreas se přesunul do obývacího pokoje, kde našel Gillian, jak sedí u konferenčního stolku a vybarvuje si omalovánku. Usmál se a přiblížil se, aby viděl, jak se jí vede.
„Ahoj,“ řekla Gillian tlumeným hlasem.
Blonďák se na ni usmál. „Ahoj.“ Cítil se tak trochu rozpačitě, protože s dětmi neměl žádnou zkušenost. Nikdy netrávil čas se svou vlastní neteří a synovcem, ale Billova dcera byla tak zdvořilá a dobře vychovaná, na rozdíl od jiných pětiletých. Doufal, že spolu budou dobře vycházet i později, pokud jim to s Billem vydrží.
Pohledem se potuloval po místnosti a všiml si nástěnky, kde byly připnuté poznámky a obrázky. Našel tam Gillianin obrázek, na kterém byla ona, její otec a nějaký dredatý člověk, který mu připadal povědomý, ale nemohl si vzpomenout odkud.
„To jsi kreslila ty?“ Zeptal se, když si obrázek prohlížel. Hloupá otázka. Kdo jiný by takhle maloval, než dítě v domě?
Holčička k němu vzhlédla a usmála se, než přikývla. Byl to obrázek, který spolu dříve ona a Tom vybarvili.
„Ty jsi rozhodně dcera svého otce,“ odpověděl Andreas. Poté se jeho oči přesunuly k čepici ležící na horní části stojanu na cédéčka. „Pěkná čepice,“ poznamenal, když ji zvedl a zíral na design.
„Ach, na to nemůžeš sahat,“ řekla Gillian s pohledem upřeným na čepici. „To je od taťky To-„
„To je moje!“
Andreas vzhlédl a spatřil Billa, který vstoupil do místnosti. Černovlasý muž se nervózně zasmál a natáhl se pro čepici.
„Promiň. Je to moje… vzácná čepice. Obvykle nikoho nenechávám se jí dotýkat…“ Billův úsměv připomínal spíš grimasu. Proč se Tomova čepice musela v tuto chvíli nacházet kdekoliv v domě na viditelném místě?
„Promiň, zlato,“ řekl Andy a čepici mu podal.
„Ne! To je… to je v pořádku…“ Odpověděl Bill. Tom nebude vědět, že se té čepice dotkl.
„Ale to je čepice taťky Tomiho,“ zamumlala Gillian, když pokračovala v malování.
„Čas na spaní, broučku,“ zvolal Bill.
„Okay…“ Holčička vstala a uklidila si věci, než přišla k Andreasovi. „Těšilo mě, pane.“
„Ehm… můžeš mi říkat Andy,“ odpověděl Andreas.
„Dobře, pane Andy,“ odpověděla s hezkým úsměvem. Ve chvíli, kdy se Gillianina záda dotkla postele, téměř okamžitě usnula. Nikdy ji nenapadlo, že být zdvořilý a dobře vychovaný člověku sebere tolik energie.
Andreas odešel po hodině strávené s Billem u televize. Společně byli přitulení na pohovce a tiše se dívali, čas od času něco okomentovali.
Ve chvíli, kdy za ním Bill zavřel dveře, padl na zadek a zhluboka si oddechl. Alespoň se nic nepokazilo, a Andy řekl, že má rád jeho dceru. Tom měl pravdu. Nikdo nemohl odolat jeho dceři. Na tvář se mu vplížil úsměv a pomalu vstal. Došoural se do ložnice a natáhl se vedle své spící dcery. Otočil se na bok, vklouzl rukou kolem toho spícího andílka a políbil ji na hlavu. Cítil se být až příliš unavený na to, aby si smyl make-up nebo vůbec sundal oblečení. Víčka mu poklesla a brzy upadl do hlubokého spánku.
***
O několik dní později…
„Taťko Tomi…“
Dredatý muž otočil hlavu od televize k holčičce vedle sebe. „Ano, princezno?“
„Máš mě rád?“ Zeptala se s tím svým štěněčím pohledem a hleděla do jeho čokoládových očí.
Tom zamrkal překvapený tou otázkou, ale podařilo se mu se na ni usmát. „No samozřejmě.“ Políbil ji na vrcholek hlavy a pohladil ji po zlatých vláskách. „Proč se ptáš?“
„A co tatínek? Máš ho taky rád, že jo?“ Zeptala se a ignorovala jeho otázku.
Tom na ni chvíli zíral, naprosto nejistý, co jí na to říct. Cítil, jak mu srdce bije rychleji a dlaně se mu začínají potit, jako by se jej někdo právě zeptal na otázku za milion dolarů.
„No…“ řekl, zhluboka se nadechl a povzdechl si. „Jo…“ Cítil, jak se mu tváře tou odpovědí zahřály.
„Tak proč nemůžete být spolu místo toho ty a táta?“ Tomovi se náhle nedostávalo slov. Těžké břemeno na hrudi mu ještě více ztěžklo. Jak tohle vysvětlit dítěti?
„To… Takhle to není, miláčku,“ odpověděl Tom se smutným úsměvem.
„Proč?“
„Tatínek… tvůj táta a já jsme jen,“ polkl rostoucí knedlík ve svém krku, „…jen přátelé.“ Tak nějak to bolelo ta slova říct, a bolelo to ještě víc se zlomeným pohledem na tváři té malé holčičky.
Místo toho se na ni pokusil usmát. „Znáš Andrease, že? Je docela cool, ne?“
„Jo, ale ne tak cool jako ty,“ zamumlala holčička.
Tom se zasmál a přidržel si holčičku blíž. „Jsi pěkně zaujatá, co?“
„On bude taky můj tatínek?“ Zeptala se.
„Hádám, že jo…“ zamumlal starší muž. „Miluje tvého tátu a tvůj táta ho taky miluje.“
„Ale co taťka Tomi?“ Zeptala se Gillian náhle na pokraji slz. „Co se stane s taťkou Tomim?“
Tom byl definitivně rozpolcený tím, jak se na něj Gillian dívala. Věděl, že se něco takového stane. Za ten krátký čas se s ní velmi sblížil a teď, když k němu to dítě taky přilnulo, bylo těžší to nechat jít.
„Ach, zlatíčko,“ řekl, když si ji přitáhl na klín a objal ji.
„Ale já chci jen taťku Tomiho,“ řekla, zatímco na něj zírala, rty se jí chvěly a z očí jí padaly slzy.
Dredatý muž se s utrpením kousl do rtu. „Vždycky budu tvůj taťka Tomi,“ řekl, když ji znovu objal. Cítil, jak mu tričko vlhne od slz, ale na tom nezáleželo. „Vždycky budu tvůj taťka Tomi, ale musíš dát šanci i Andymu.“ Holčička neodpověděla a místo toho dál vzlykala. „Táta Andyho miluje… a Andy se naučí milovat i tebe. Pak budeš mít úplnou rodinu, to by se ti nelíbilo?“ Místo odpovědi slyšel jen škytání. „Rodinu, princezno… Já vím, že to chceš.“
Gillian nakonec přikývla. „Dáš Andymu šanci, že?“ Další přikývnutí. „Jestli ano, pak táta bude opravdu šťastný.“
Nechal holčičku ve svém náručí ještě nějakou chvíli plakat. Snažil se zadržet své vlastní slzy, zatímco ji pro útěchu kolébal. Mentální představa Andyho, jak drží jeho malou holčičku, mu způsobovala bolest v srdci, ale nemohl tu myšlenku opravdu nenávidět, věděl, že bude šťastná, a stejně tak i Bill.
„Tak vidíš… hodná holka.“ Hlas se mu třásl, jak se snažil neukazovat příliš mnoho emocí. Ale cítil, jak mu srdce spadlo až do žaludku.
„Mám tě ráda, taťko Tomi,“ řekla Gillian tlumeným hlasem.
Tom se zhluboka nadechl a zaklonil hlavu, jak se snažil nebrečet. Povzdechl si a dlouze ji políbil na vrcholek hlavy. V jistém smyslu pochopil, jaké to je, přijít o dítě. Nikdy nebylo ani jeho vlastní, ale ta bolest byla určitě stejná. Stát se rodičem ještě neznamenalo, že to dítě musí být z vašeho masa a krve. Je to láska, která spolu ty dva tak silně váže.
„Taky tě mám rád, princezno,“ odpověděl. Hlas se mu málem zlomil ze všech těch emocí, které v něm vířily a prosily o uvolnění. Zavřel oči, objal ji pevněji a tvář si opřel o její hlavu.
***
Bylo už pozdě, ale Tom byl stále vzhůru. Spánek nepřicházel, a tak vyklouzl z postele a šel dolů pro sklenici teplého mléka… nebo možná rum by byla lepší volba.
Ale nedostal se až do kuchyně, jelikož spatřil spícího Billa v obývacím pokoji. Hlavu měl položenou na stole před počítačem a paže mu volně visely z ramenou. Vypadal vyčerpaně, jako obvykle, opět vše odkládal až do poslední chvíle. Přesto si nemohl pomoct a musel obdivovat tu nádhernou tvář. Opatrně mu zastrčil pramen vlasů za ucho a prohlížel si pokojný výraz v jeho tváři.
Bill byl velká nepříjemnost v jeho životě – ten hlučný, nemotorný, ufňukaný, drzý Bill, který nikdy nevynechal příležitost způsobit mu bolest hlavy; psychopat se spoustou divných šaškáren. Byl jako mor, který napadl jeho život, a zanedlouho dobyl i jeho srdce.
Přejel prstem od Billova spánku až na jeho čelist, kůže jej od toho doteku brněla. Bál se, že jej probudil, když se mladší muž lehce zavrtěl, ale byl až příliš unavený na to, aby otevřel oči. Tom vydechl úlevou a na tvář se mu vplížil úsměv. Bill dokázal zaspat téměř cokoliv.
„Bille…?“ Zašeptal mu Tom od ucha. Žádná odpověď.
Opatrně mu vklouzl rukama do podpaží a zvedl jej. Mladší muž zasténal, ale zůstal v jeho náruči bezvládný. Tom mu omotal paži kolem pasu pro podporu, a druhou mu podepřel hlavu.
„No tak, Bille, jdeme do postele.“
Dostalo se mu jen zamručení. Ačkoliv, k jeho překvapení, jej Bill objal kolem krku a přitiskl mu tvář do ohbí krku, vdechl jeho vůni a vzdechl. Zvedl nohy a omotal je kolem pasu staršího muže stejným způsobem, jako se dítě pověsí na své rodiče, když je odnášeno ke spánku.
Bylo to, jako by se čas na okamžik zastavil. Tomovi prudce bušilo srdce, když cítil Billův vlastní pravidelný tlukot proti svému, a z toho kontaktu mu hořela kůže.
„Bille?“ Zamumlal znovu. Mladší muž jen opět zabručel a omotal se kolem něj ještě pevněji.
Typický Bill. To bylo to, co si v tu chvíli pomyslel. Bill byl často spíše jako dítě, působil tak nevinně a roztomile až do té míry, že vás to pekelně otravovalo, ale tak dlouho vám to házel do obličeje, až jste si na to zvykli a zamilovali se do toho.
Opatrně Billa nesl do pokoje, který sdílel s Gillian, a pomalu jej položil vedle druhého spícího anděla. Hřbetem ruky jej opatrně pohladil po jeho jemných, bledých tvářích.
Seděl tam, na okraji postele, a pozoroval ty dva anděly svého života v hlubokém spánku. Vzpomněl si, co mu Georg před několika dny řekl, když tam zůstal přes noc, a konečně si přiznal, že měl jeho nejlepší přítel pravdu. Prostě se bál si to přiznat. Bál se připustit, že se zamiloval do jistého černovlasého muže, který otřásl jeho životem, a nyní tento vnitřní pocit otřásl celým jeho bytím. Nepříjemnost, která se proměnila ve zvyk, a zvyk, který se proměnil v lásku.
Pomalu a tiše se vrátil do svého pokoje a lehl si na postel. Byl extrémně vyčerpaný z boje – z popírání. Tělo jej bolelo spolu s bolestí na hrudi.
Vinil sám sebe, že dovolil, aby se to stalo, když to takhle na prvním místě vůbec nemělo být. Dovolil si dostat se k nim tak blízko a zapomněl přitom na skutečnost, že Bill chodí s někým jiným. Cítil se hloupě, že si myslel, že tahle ´rodina´ mohla přetrvávat věčně. Ale teď, když se objevil Andreas, potřeboval vypadnout dřív, než se všechno ještě zhorší.
Zvedl telefon z nočního stolku a vytočil číslo. Chvíli to trvalo, než to na druhém konci někdo zvedl.
„Haló?“ Georgův hlas byl tichý a omámený.
„Georgu…“
„Tome…? Kurva, je půl třetí ráno. To sis nevšiml?“
„Ne, promiň.“
„Co se děje?“
„Potřebuju byt.“
„Cože? Proč bys měl potřebovat b-„
„Potřebuju byt. Co nejdřív to bude možné.“ Dlouhá pauza. Tom si povzdechl, protože věděl, že Georg byl nyní více vzhůru.
„Ty se stěhuješ.“ Nebyla to otázka.
„Ano… Já se stěhuju.“
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Toma mi je líto ale možná když se odstěhuje tak Bill pochopí jak mu chyby.
Je to škoda, ale docela Toma chápu. Myslí si, že Bill miluje Andrease a tak jim chce jít z cesty, aby jim nedělal křena, a navíc to pro něho musí být dost bolestné. A Bill? Doufám, že si uvědomí, jak mu Tom bude chybět. Možná se mu Andy líbí, ale je zřejmé, že s ním to není ono. Nedokáže se vedle něho uvolnit a být sám sebou. A Gillian bude určitě vyvádět. 😉
Oh bože, mně je do breku.
Toma naprosto chápu a nemám mu to vůbec za zlé. Je jasné, že když si uvědomil, že Billa miluje, je tam navíc. Navíc to nechce zbytečně komplikovat, protože už i Gillian si jej tak moc zamilovala, že to pro ni už teď je neuvěřitelně složité. Je to táááák komplikované. Už si neumím představit, že ti dva budou bydlet někde jinde, než spolu. To prostě nejde. Bill s Gillian Toma potřebují a on potřebuje zase je. Všichni se navzájem milují, vím to!!!
Každopádně doufám, že Tomovo odstěhování nebo jen zmínka toho, v Billovi něco probudí a on si uvědomí, že ten, koho chce, není Andreas, ale Tom. Věřím, že pár dílů teď možná bude dost bolestivých. 🙁 Já nechci, aby se Tom stěhoval. 🙁
Moc děkuji za vynikajíc překlad, Zuzu!
Ach jo, ten Tom je chudák…
Bill je také trdlo, nevidí čo má doma, načo mu je Andreas, sakra. Dúfam, že Toma nepustí preč. Veľmi mi ho je ľúto…