autor: Vanity
Achoojky… předem bych chtěla říct, že tahle povídka není nějak extra dlouhá… Bude mít tak maximálně pět dílů… Tento příběh se totiž odehrává jednu celou noc… Nejspíš na tuto povídku napíšu i pokračování v podobě jiné povídky… 🙂
Doufám, že si tuto osudnou noc užijete stejně, jako jsem si já užila její psaní 🙂
Byla bych moc ráda, kdybyste do komentářů napsali, samozřejmě až po posledním dílu, jestli budete chtít to pokračování 🙂
Budu se snažit psát pravidelně, aby bylo co číst… 🙂
Příjemnou zábavu… Vanity 🙂
Jako každou noc, seděl Tom na své posteli a poslouchal tichý nářek z vedlejšího pokoje… Opět plakal. Kolik nocí už proplakal? Jeho malý bráška se trápil a on nedokázal přijít na to, proč… Když se zeptal, nedostalo se mu odpovědi.
Noc co noc sedával u jeho postele, sledoval neklidný a uplakaný obličej svého dvojčete a snažil se přijít na to, proč se tak moc trápí. Ovšem do dneška řešení nenašel…
Ale on to tak přeci nemůže nechat. Musí mu pomoci. Ať to stojí, co to stojí. Už nechtěl dál poslouchat jeho usedavý pláč.
Zvedl se z postele a přeběhl k bratrovu pokoji. Chvíli stál za dveřmi a poslouchal. Jenže nic než tlumené vzlyky slyšet nebylo.
Rozhodl se. Bez klepání tiše otevřel dveře. Pohled mu padl na třesoucí se klubíčko, sedící pod oknem. Ten pohled mu vehnal slzy do očí. Ještě nikdy neviděl svého brášku takhle zničeného, na dně…
Ne, nesměl se rozplakat, on musí být silný. Hodně silný, aby mohl Billovi pomoci.
„Bráško…“ vyslovil měkce a pomalu došel až před třesoucího se Billa. Tváře měl smáčené od slz a oči smutné tak, jakoby na sebe vzal všechen smutek světa.
Tom si před něj klekl a do dlaní uchopil jeho ruce. Byly studené, bez citu.
Bill se na bratra podíval skelným pohledem.
„Tome…“ pokusil se o úsměv. „Proč nespíš?“
„Copak můžu spát, když se trápíš? Každou noc slýchám jenom tvoje nářky. Billy, co je s tebou? Ublížil ti někdo? Víš, že mi to můžeš říct…“
„Tomi, to bude v pořádku… Já se z toho dostanu… Znáš mě… Jsem prostě přecitlivělý…“
„Ne, Billy, to je na tobě to krásné… Dokážeš se radovat z maličkostí, dokážeš každého okolo sebe rozesmát… Ano, jsi citlivý, ale to přeci není špatné… jsi citlivý za nás za oba… Jenže když se trápíš ty, trápím se i já… Jak se z toho chceš dostat sám? Jak už je to dlouho, co po nocích pláčeš? Půl roku určitě… Prosím, dovol mi pomoci ti…“
Bill sledovat bratrův obličej s nevýslovnou láskou v očích. To, co pro něj znamenal Tom, pro něj neznamenal nikdo jiný. A Bill si byl jistý, že ani nikdy znamenat nebude…
Tom měl pravdu v tom,že se trápí tak dlouho, ovšem neměl ani ponětí, že o tom bratr ví. Myslel si, že je dobrým hercem, že dokáže oklamat každého. Vždyť ani jeho matka nic nepoznala.
Tom bratrův pohled opětoval… Teprve teď si všiml zvláštního odlesku v jeho očích. Tohle nikdy neviděl. Zdálo se mu to nebo Billa zahaloval opar nehynoucí lásky… Ale ke komu? Koho může jeho bráška tak strašně moc milovat, že se tím tak trápí? A proč mu to vlastně neřekl, že je zamilovaný? Říkali si přeci všechno… Tom před ním tajemství nikdy neměl…
Najednou se cítil podvedený. On Billovi tak moc důvěřuje, a Bill mu ani nepoví, že je zamilovaný? Co udělal špatného, že už mu nevěří?
Chvilku přemýšlel i nad tím, že by se uraženě zvedl a odešel a přestal se doprošovat odpovědi, ale Billovy smutné oči jej přitahovaly a on nebyl schopen se pohnout. Nemůže jej tu jen tak nechat. Nejprve zjistí, co Billa trápí a teprve pak se bude zaobírat tím, proč mu to Bill neřekl už dřív…
autor: Vanity
betaread: Janule
betaread: Janule
Jééé ty máš ale krásný blog!!nechceš prosím vyměnit ikonky??Pokud no,
odepiš mi prosím na blog…
Sem s tímto blogem strašně spokojená!
Chudák Bill
ežíííš :-(( chudáček bobiQ x(
půl roku? že mu ještě oči držej na svym místě a nevyplavily se…..x)
Doufám že jej z toho Tom dostane.
Tak strašne milujem takéto poviedky. Teda neviem či to bude takto celé, ale tá vzájomná láska (nech je už akákoľvek) to akí sú k sebe pozorní a jeden cíti to, čo cíti ten druhý, je neskutočne nádherná.