autor: tokiaccka
„Pohlédni do mých očí.“ Řekl skoro tiše, ale tak, aby slyšel.
Poslechl a zadíval se svému dvojčeti do zářivých očiček. Vypadaly, jako studánky. Místo vody a štěstí v nich byly slzy.
„Můžeš tam vidět, co pro mě znamenáš.“ Pokračoval dredatý mladík. Bill opět sklonil hlavu, jeho havraní hříva se leskla ve slunečním svitu za jeho zády.
„Prohlédni své srdce a svou duši. A když mě tam najdeš, nebudeš více hledat.“ Tom stále věřil, že ho Bill miluje. Je tomu opravdu tak nebo ne??
„Nemá to cenu. Nemá cenu se o to pokoušet…“ Mladší z dvojčat chtělo pokračovat. To starší mu to ale nedovolilo.
„Neříkej mi, že nemá cenu se o to pokoušet. A už vůbec mi nemůžeš říct, že nemá cenu pro to zemřít. Víš, že je to pravda.“ Odmlčel se. Se stékající slzou a sklopenou hlavou dodal: „Vždyť všechno, co dělám, dělám pro tebe.“ Druhá slza dopadla na zem.
„Nahlédni do svého srdce a najdeš, že není co skrývat.“
„Ber mne tak, jako já beru svůj život. Dal bych to všechno… všechno bych obětoval.“ Sevřel dlaně a sedl si na postel. Vzteky zahodil kšiltovku do rohu pokoje.
„Nemá cenu bojovat. Láska je pryč.“ Zašeptal černovlasý mladík a klekl si k dvojčeti. Své ruce mu položil na klín a díval se na něj.
„Neříkej mi, že o ní nemá cenu bojovat. Víš, že je to pravda.“ Tom se zamyslel a pokračoval: „Pamatuješ, jak jsi mi říkal…“ Zavzpomínal a recitoval: „Žádná láska není, jako ta tvá a nikdo další mi nemůže dát víc lásky. Nic tady není, když tu nejsi ty. Proč jsi mi tohle všechno říkal, Bille?? Proč?? Smáčel druhý kapesník a stále se mu po tvářích kutálely velké krokodýlí slzy.
„Nemůžu si pomoct.“ Vstal Bill a zklamaně se podíval Tomovi do očí.
„Co bys pro mě všechno udělal, Tome??“ Zeptal se přiškrceným hláskem Bill. Uplakaný Tom nepřemýšlel a rovnou ze sebe vykřikl: „Bojoval bych pro tebe, lhal bych pro tebe. Chodil bych pro tebe po laně.“
„Zemř…“ Skočil mu do řeči mladší, ale nestihl doříct.
„Jo, zemřel bych pro tebe.“
Bill jakoby ani nezaznamenal, že mu Tom všechno tohle řekl. Vyšel ke dveřím.
„Bille…“ Vykřikl Tom, teď už stojící u postele. Bráška se na něj otočil.
„Promiň, Tome!!!“ Špitl omluvně Bill. Sklopil hlavu, vyběhl z pokoje a už se ani jednou neotočil.
Tom zůstal sám. Když se za utíkajícím Billem zabouchly dveře, sedl si na zem. Zabořil hlavu do dlaní a stále ronil svoje velké slzy.
Jen pro jediného člověka na světě…
Pro Billa …
autor: tokiaccka
betaread: Janule
betaread: Janule
Aaaaaaaaaaaaaah… ))´= takowýýý šmutnýýýý!!! ))´= Chjo.. ))´= Ae kwááášný.. Mocinky kwááášný… slow nemám… ))´= *fňuk*
ou..to je smutné…
Chtělo by to pokráčko je to takový trochu nedokončený,ale hezký
oooo perfektní povídka…..
*fňuk* :'(
nadhera ale smutnaa :´(