Microfon with guitar 8.

autor: B-kay

„Co tady děláš?“ tichá otázka protnula klid v garáži, kde seděl Tom na zemi schoulený do klubíčka a hrál si s červeným míčkem. Jeho oči se automaticky zvedly k těm bratrovým a na tváři se mu mihl náznak úsměvu. Bill byl strašně rozkošný. Nenalíčený, ale přesto přirozeně hezký.
„Jen tak, vzpomínám,“ zabručel tiše Tom a hodil po Bilovi míček.
„Ty seš zlej,“ zachichotal se tiše Bill a po čtyřech se doplazil vedle Toma. „Je to zvláštní,“ vydechl vzápětí a vzal do dlaní malého plyšového pejska. V očích mu zazářily slzy.
Přesně si pamatoval, jak Tom toužil po pejskovi a tak zaujal protest. Vzal tohohle plyšáka, kolem krku mu uvázal tátovu kravatu a běhal s ním po dvorku.xD Vodil jej tehdy úplně všude. Byly to krásné časy.
„Copak?“ zeptal se Tom zvědavě a otočil se tváří k Billovi.
„Já nevím. Všechno. Nějak rychle jsme vyrostli a teď? Teď je všechno pryč,“ s povzdechem pejska zase položil zpátky a rozhlídl se na okolní věci. Bylo tady úplně všechno. Jejich mamka si prostě těchhle věcí moc vážila a nikdy by ji ani nenapadlo vyhodit je. Bylo to pro ni něco strašně vzácného. Tak dlouho nemohli mít s Jorgenem dítě… tak moc o miminku snila… tolika nocí probrečela… A v den, kdy se dozvěděla, že je těhotná a dokonce čeká dvojčátka, sama sobě slíbila, že je bude milovat celým svým srdcem. A tyhle věci jí prostě k tomu srdíčku nějak přirostly.
„Tak to jo,“ Tom nemohl dělat nic jiného, než tiše souhlasit. Jeho srdce bylo smutné, a on se dokonce ani neodvážil vejít do vlastního domu, aby mu zas Natan neztropil žárlivou scénku. Najednou však na své dlani pocítil hřejivý dotek druhé.

„Bylo to hezký,“ vydechl tiše Bill, a i přes pohled plný slz se na Toma nádherně usmál. „Myslím tyhle tři týdny. Jen mi je líto, že jsem to pochopil až tak pozdě,“ šeptl tiše a smutně sklonil tvář.
„Ale Bille,“ vydechl Tom a jemně si Billa stáhnul k sobě na klín, aby jej mohl sevřít v náručí tak, jako to dělával pokaždé. Bill mu bezmocně omotal ruce kolem krku a jemně jej políbil na pootevřené rty.
„Mám tě moc rád,“ dodal a něžně položil svou unavenou hřívu na Tomovo rameno.
„Já tebe taky, Bille,“ odpověděl Tom a začal s Billem ve své náruči malinko pohupovat.

Po chvilce zpozoroval, že stisk Billových rukou povolil a on se mu spokojeně schoulil v náručí, jak byl unášen do říše snů. Tom se na něj něžně zahleděl a až tehdy si všiml, že Billova tvář je opravdu hezká. Byla jemně opálená a nádherně kontrastovala s uhlově černými vlasy, které jej šimraly na tváři. Byl úplně jiný než tehdy, když odcházel. Tehdy mu ještě přišel jako dítě. Ne moc vyspělé dítě, které bylo ještě plné života, představ a snů… Teď z něj bylo něco, co dítě připomínalo leda tak tou sladkou křehkostí. V jiném směru už Bill pozbyl dětské rysy. A ty dlouhé vlasy jej dělají ještě výraznějším. Tom vlastně Natanovi závidí, celých 17 let byl Bill jeho chráněncem, tady však už asi prohrál a své místo ztratil. Jak v kapele, tak u Billa. Natan je jistě naštvaný pokaždé, kdy se k němu Tom jenom přiblíží… ale proč?!
Tohle byla ta otázka, které vůbec nerozuměl. Proč je Natan na něj takovej?!Sice jej ani Tom neměl rád, ale tak nikdy mu nijak neublížil, ba právě naopak – zabral jeho místo, když se léčil z nehody. A možná tohle byl ten problém. Možná že právě tahle věc Natanovi vadí. Ale možná že také ne.
Tom na něm nesnášel to, jak s Billem zacházel. Jako by byl jeho nějaká laciná hračka-jenomže při pohledu na to krásně spící stvořeníčko si byl jistý, že Bill žádnou hračkou není. Bill byl jeho vším. A byl hloupý, že své všechno nechal jenom tak protéct skrz prsty a opustil jej… možná, kdyby tady tehdy zůstal, byl by členem jejich kapely on a žádný Natan by v jejich životech nehrál roli…
Ale tak co se stalo, stalo se. Teď už není třeba smutnit nebo snít o tom, aby šlo čas vrátit zpátky. Třeba vzít život takový jaký je a prostě ho žít. A to se Tom také rozhodl udělat! Nebude se těchhle posledních pět dní strávených se svým bráškou skrývat, ale pokusí se je prožít právě s ním – i kdyby měl Natan puknout zlostí!
Tomův pohled se náhle rozběhl garáží a do očí jej udeřila chlupatá deka s medvídky a dva polštářky, které kluci měli ještě když jim bylo sedm. Tom se opatrně s Billem v náručí přesunul k dece a pomalounku jej pokládal na dřevěnou podlahu garáže, která však nebyla vůbec chladná.
„C-co se děje…“ vydechl Bill, očka ještě zpola zavřená.
„Pšššt, tiše. Klidně spi,“ zašeptal Tom rychle a pod hlavu mu položil malý polštářek. Pak vzal teplou deku a pozorně přikryl celé to štíhlé a zimou třesoucí se tělíčko.
„Zůstaň tady… prosím,“ špitl Bill a překulil se tváří k Tomovi.
„Dobře,“ slíbil Tom a opatrně se položil vedle něj. Pro větší pohodlí ze sebe svlíkl triko a boty a také se přikryl.
„Už spinkej,“ řekl tiše Billovi, který na něj mile koukal a jemně jej políbil na nosík.
„Dobrou noc,“ vydechl Bill s úsměvem na tváři a hlavu položil na Tomův klidně se zvedající hrudník. Takhle mu bylo strašně hezky. U Natana tyhle pocity neznal. Tenhle pocit bezpečí a jistoty u něj dokázal vyvolat jenom Tom. A jeho srdíčko, které svým sladkým tlukotem ukolébalo Billa až k poklidnému spánku.
…
Ráno jej vzbudilo usměvavé sluníčko, které k nim přiléhalo skrz škvírku dveří. Dovnitř nakoukl pár modrých očí s hněvivým výrazem plným záště a zlosti.
„Tak tohles neměl, Tome!“ vydechl Natan sarkasticky a nasupeně se vrátil zpátky do domu.
„Páni!“ vydechl Tom uznale, hned jak vešel do kuchyně, kde to vonělo čerstvýma vaflema a kakaem. A kupodivu – za sporákem tančil Bill.
„Neboooj, ty pekla mamka,“ zasmál se Bill nad překvapeným pohledem Toma, který směroval k vaflím s marmeládou. Tom se zasmál s ním.
„Já věřím, že i ty seš dobrý kuchař, narozdíl ode mě,“ řekl a posadil se za prostřený stůl. Bill se na něj spiklenecky ušklíbl a poté mu vlítl na klín.
„No tak to se bráško pleteš. I v tomhle jsem tvůj přesný obraz. Ukuchtím tak akorát puding. A i ten většinou skončí v koši jako uhlík,“ nevinně zamrkal, a když uslyšel z chodby čísi kroky, rychle z Toma sesednul a znovu přiběhl ke sporáku, kde ještě ohříval mléko.

Tom ihned vytušil, kdo se blíží do kuchyně, a proto svůj pohled nevrle zabodnul do okna, kde se díval na sousedku, jak spokojeně polévala své květinky. V duchu se ale zasmál. Ještě teď si pamatoval, jak byli s Billem malí a nejednou si v té její květinové zahrádce hráli s míčkem, takže asi víte, jak ty kytičky dopadly. To je pak sousedka i přestala sázet a začala až tehdy, když se dvojčata od Simone odstěhovala. Ale takových sousedů bylo více než dost. Bill s Tomem byli prostě jako pár nezvladatelná dvojka xD.
Bill také vykoukl bratrovým směrem, a když uviděl sousedku, tiše se zasmál. Náhle jej však smích přešel, když dovnitř vstoupil Natan.
„Lásko? Můžu s tebou mluvit?“ vyšlo z něj najednou, až se Tom málem pokuckal kakaem, které mu Bill mile podal.
„J-jo, tedy jistě,“ řekl překvapeně a se sklíčeným výrazem následoval jeho kroky nahoru. Tom jenom smutně hleděl na Billova vzdalující se záda a pomalu si uvědomoval, že z kuchyně mizí ta zvláštně sytá vůně, kterou na Billovi vždy miloval. Bill si totiž vybíral zvláštní druhy kolínské, kterou snad na nikom ještě necítil. A proto byla tak krásná. Když ucítil tuhle vůni, věděl, že je jeho bráška nablízku… Jenom škoda, že mu bude nablízku už jenom 4 dny. 4 hloupé dny… a pak mu Bill zmizí ze života… možná se už nikdy nestřetnou. A nakonec dosáhne Natan svého. Bill mu jistě už dlouho odporovat nevydrží a nakonec bude jistě souhlasit i s druhou stranou partnerství, která se končí u polibků a začíná u něčeho daleko daleko vážnějšího…
Tom prudce zatřepal hlavou… Proč nad tímhle vlastně uvažuje?! Jeho bratr může být přeci s kýmkoliv. A také je to člověk, je to kluk a také má jisté potřeby. I on potřebuje lásku, ale stejně i sex…
Bez toho prostě vztah nemůže být.
Ale představa, že je to právě Natan, komu bude Bill patřit, Toma málem udusila. Vždyť ten kluk si jej vůbec nezaslouží. Miluje jej opičí sobeckou láskou… je na něm doslova závislý, ale když to nevidí Bill a nic s tím neudělá – Tom s tím nezmůže nic…
„Tak co si chtěl?“ zeptal se Bill mile, jakmile za ním Natan tiše zavřel dveře.
„Začnu tedy klidně – můžeš mi říct, kde si v noci spal?!“
„Tohle nezní moc klidně,“ pípl Bill, který se pod tónem Natanova hlasu až polekal.
„To tedy ne! Můžeš mi říct, proč si nespal v mém objetí, ale tulil ses k němu?!“ neovládl se a křičel.
„Tak za prvé, je to můj bratr a já se k němu můžu přitulit kdykoliv budu chtít. A za druhé -nejsi moje máma, takže mi nemáš co přikazovat a už vůbec ne zakazovat,“ Bill se také nenechal odbýt. Už mu došla trpělivost. Ale tohle Natan opravdu přehnal. V kuchyni před Tomem mu schválně říkal lásko, ale tady po něm doslova bojovně vyjel.
„Tak ale jsem tvůj kluk! Bille a ty seš můj! A tak se podle toho také chovej!“ řekl rozčíleně a chytil jej prudce za loket. Billovi náhle naskočila husí kůže. Takového jej neznal!
„Okamžitě mě pusť, nebo-„
„Nebo co? Začneš křičet na brášku?!“ hodil s ním proti skříni, až si chudáček Bill ošklivě odřel záda. Bolestivě vydechl a zkácel se k zemi.
„Bille, já po tobě tak moc toužím… copak to nevidíš?“ šeptl a rychle se k tiše brečícímu chlapci sklonil. „Miluju tě a jediné co chci je, abys mou lásku opětoval! Proč spolu už konečně nemůžeme začít žít jako pár i v posteli?“ Billem náhle zacloumalo rozhořčení.
„T-ty si myslíš, že po tomhle se s tebou vyspím?? Ani kdybys mě na kolenou prosil to neudělám!“ vydechl brečíc, ale přesto jeho hlas působil více než jistě.
Natan se na něj šokovaně podíval a bez okolků mu položil dlaň na zip na černých džínách a stisknul. Tohle však Billa vytočilo do nepříčetnosti a Natan tak chytil pořádnou facku.
„Ještě jednou tohle udělej a uvidíš! Opovaž se mě ještě jednou takhle dotknout!“ pohrozil mu a pak rychle vyběhl z pokoje. Jeho kroky mířily do kuchyně, kde Tom nespokojeně snídal sám. Když však ve dveřích uviděl uplakaného bratra, pochopil, co se asi stalo.
„Půjdeš se se mnou projít?“ vydechl Bill tiše svou otázku a opatrně na sebe navlíknul oranžovou mikinu. Tom rychle shltl poslední sousto a přikývl. Z věšáku sundal tu svou, vzal klíčky a ještě naposled se tázavě zahleděl na schody. Bill však jeho otázku nemusel ani slyšet, aby věděl, co Toma trápí.
„Věř mi, bude lepší, když jej necháme tady,“ tiše vydechl, a když vyšli před jejich domek, spokojeně se nadechl čerstvého vzduchu.
„Tak co, kam?“ zeptal se Tom s veselým úsměvem a snažil se brášky ještě nevyptávat na to, co se tam vlastně stalo. Na to ještě budou mít času dost.
„Co kdybychom šli k našemu jezírku?“ Billův návrh Toma očividně nadchl, protože nejevil ani v nejmenším odpor a pokojně bratra následoval. Tiše našlapovali kolem domků a sledovali různé květiny, keře nebo stromky, které míjeli. Bylo zvláštní, že když byli malí, viděli tady malinké stromky ve výši maximálně dvou metrů. Teď se však hrdě pyšnily mohutnou korunou, která sahala mnohem výše než kdysi.
Jak tak šli dál, postřehli, že domková alej se začala pomalu ztrácet a oni přešli k malému lesíku. Bill najednou Toma jemně chytnul za ruku .
„Přesně takhle jsem se tě držel pokaždé, když sme sem šli, pamatuješ?“ zašeptal tiše a ucítil, jak jej Tomova dlaň jemně pohladila po prstech.
„Na to bych nezapomněl,“ pousmál se a pomohl Billovi vyskočit na zlomený kmen starého dubu, přes který se dalo dostat k jejich jezírku rychleji, než kdyby našlapovali vyšlapaným chodníčkem.
Tohle místečko objevili, když jako šestiletí utíkali tlupě spolužáků, která chtěla Billovi ublížit, a to Tom nemohl dovolit. Chtěl si jej ubránit, ale malinkej Billí mu to nedovolil. Moc se o něj bál. A proto se rozběhli a utíkali, co jim jejich malinké nožky stačily, až dokud neprolezli hustými keři, bylinami a květinami až ke krásně průzračnému jezírku, kde si jako malí také s tátou postavili domeček. No tedy Jorgen stavěl a kluci vesele asistovali. To však byla poslední věc, kterou jim před rozvodem stihl darovat. A možná proto tam tak rádi chodili… Jenomže pak se zkazil i vztah mezi nima a… zbytek už znáte…
„Je to tady pořád tak kouzelný,“ šeptl tiše Bill a spokojeně se rozhlédl na krásnou hladinu jezera, ve které se odrážel obraz jejich domečku, který stál na mohutném dubu hned u jezírka. Kluci se totiž jako malí rádi po lanech houpali a skákali do jezírka. Teď však jezírko s úsměvem obešli a zamířili si to rovnou k dosti viditelným schůdkům, které jim pomáhaly se do domku dostat.
„Až po tobě,“ šeptl Tom a galantně pustil svého mladšího brášku prvního. Bill se na něj přes uslzenou tvář vesele usmál a opatrně začal šlapat nahoru. Když však vystoupil na druhý schůdek, podjela mu noha a on přistál rovnou v Tomově náručí.
„Skvělej trapas. Tohle se mi nestalo, ani když jsem byl dítě,“ šeptl tiše a celý červený se díval do Tomovy malinko polekané tváře.
„Ale ty seš pořád ještě dítě,“ pohladil jej Tom něžně po tváři a mile se na něj usmál. Najednou jim však úsměvy zmrzly na tvářích. Najednou je obklopilo to zvláštní kouzlo touhy a přitažlivosti, která je nedokázala minout, a oni se k sobě podvědomě přibližovali, až se jejich rty střetly v poměrně hlubokém polibku. Jejich jazyky po sobě vystartovaly jako dvě motokáry, které žene touha vyhrát. Tom si Billa přitáhnul ještě blíže ke svému tělu, aby tak mohl ještě více prohloubit už i tak dost vášnivý polibek. Bill dokonce zakláněl hlavu nad silou Tomova polibku.
„N-ne, tohle nesmíme,“ Bill se od Toma udýchaně odtrhnul a šokovaně hleděl na bráškovy pootevřené rty, které byly krásně naběhlé právě ukončeným líbáním.
„P-promiň, já se neovládl,“ vydechl Tom tiše a opatrně si otřel Billovu chuť ze svých rtů.
Co se to proboha stalo?! Jak mohli po sobě vystartovat jako dvě rakety v jediném okamžiku?! Ale oba věděli jedno – bylo to více než dokonalé. Dokonce ani Bill sám netušil, kde získal tu sílu odsunout se, i když by dal všechno za další a další polibek.
„M-měli bychom se vrátit,“ navrhl Bill rychle a úplně zapomněl, že chtěli jít do svého domečku. Rozpačitě si otřel rty a nesměle se na Toma podíval.
„Asi jo,“ vydechl nakonec a uvolnil Billovy cestu, aby mohl jít první…
Bill omámeně šlapal kupředu a nedokázal si uvědomit, že právě divoce líbal své dvojče… a ještě se mu to líbilo! Natanovy polibky spíše bolely, ale Tomovy… Tomovy nutily chtít další a další…
„Proč si vlastně plakal?“ zeptal se jej Tom už v jejich zahradě, jak mířili ke dveřím. Bill se na něj smutně podíval a poté tiše vydechl.
„Natan mě chce… chce se se mnou milovat… a já nevím, zdali to mám udělat,“ šeptl…

autor:B-kay
betaread: Janule